sobota 18. února 2017

To není tvoje věc, to je moje dítě !

Další z příběhů, pro nás už známé, naprosto neznámé a anonymní školy. Další z vyprávění  „Mohlo by se stát.“  Skutečnost, nebo fikce? Tak co si o tom myslíte tentokrát? 



    Dolů do družiny slyším z prvního patra křik. „Co se děje?“ „To vypadá na Štěpánka,“ odpovídá mi kolegyně. Schody nahoru beru po dvou a přímo přede mnou se odehrává scéna jako ze špatného filmu. „Okamžitě se mnou pojď do ředitelny!“ ječí učitelka na mého Štěpánka a násilím ho za ruce táhne za sebou po školní chodbě. Vyděšený Štěpa pláče, křičí, že se bojí, v očích má krom slziček, strach a zmatek.

    Je půl dvanácté, prvnímu stupni končí vyučování, učitelky vedou děti do družiny a do šaten, ale najednou, jako by se zastavil čas. Všichni stojí a koukají. I já. Stojím na schodišti a mlčky sleduji tu scénu. Nejsem schopná se pohnout, jakkoliv zasáhnout, mé tělo zkamenělo. Mozek zpracovává informace, které není schopen pochopit. Nemůžu pochopit, jak je možné, že se učitelka, speciální pedagožka, takto chová k sedmiletému dítěti.
A tak stojím doslova jako opařená a se mnou ‚půlka školy‘, děti, učitelky …. Všichni stojíme a sledujeme ‚představení‘.

    Štěpánkovy oči zoufale hledají pomoc. Ve chvíli, kdy se setkají s mými, mi náhle dojde, že tohle není špatný film a není to nějaké dítě, tohle je MOJE dítě. „Co to děláš, jak se to k němu chováš?“ proberu se náhle z letargie a začnu konečně jednat. Snažím se Štěpánka vyrvat ze spárů rozdivočelé saně. „Nesahej na něj, tohle je moje věc, to si vyřídím já! “řve na mě učitelka. „To není tvoje věc, to je moje dítě, okamžitě ho pusť!“ ječím pro změnu já a 'škola kouká'. Je mi jasné, že měl Štěpa zase záchvat a že to učitelka neustála. Je mi jasné, že opět lítal vzduchem penál, tužky, sešity ... a také je mi jasné, že se zcela určitě nedozvím PROČ. Pátráním po příčině se opět nikdo zabývat nebude, o tom už něco vím, takže iluze si nedělám. Kde je ale asistentka? Má u něho přeci být po celou dobu vyučování. Kdo ví? 

    Po chvíli, nekonečně dlouhé chvíli, učitelka sevření povolí a Štěpu pustí. Ten se mi vrhá s pláčem do náruče. To jsme už téměř před ředitelnou, ale pan ředitel je právě na obědě. „Musím jít učit, tak si to tu vyřiď sama a díky za podporu autority!“ opět na mě vystartuje rozzuřená třídní mého syna.
„Autority?!“ Žasnu nad pojmenováním přístupu k dítěti, kterého jsem právě byla svědkem. „Tohle nemá s autoritou nic společného, to je týrání, šikana!“

     Paní zástupkyně se snaží Štěpu nalákat do své pracovny, ale ten se mě drží jako klíště a stále velmi vyděšeně pláče. „To jsem tedy zvědavá, co budeš dělat příští rok, až tady máma nebude pracovat,“ reaguje podrážděně na jeho odmítnutí.
    Přichází pan ředitel, usadí nás v ředitelně a rychle od zástupkyně zjišťuje, co se stalo. V ředitelně se pak snaží Štěpu i mně uklidnit, mluví o tom, jak je Štěpánek na logopedii šikovný, ale já se uklidnit nenechám, jsem hodně rozčilená.

    Náhle si všimnu Štěpových rukou. „Co je to? Má na rukách nějaké šrámy,“ ukazuji ruce svého syna panu řediteli. Ten mi ale tvrdí, že nic nevidí. Vím, že lže, protože šrámy jsou viditelné opravdu hodně. „Dejte mi propustku, jdu se synem k doktorce. Chci, aby provedla záznam o tom, co má Štěpa na rukách,“ informuji svého nadřízeného. „Já tam nic nevidím,“ znovu mi opakuje pan ředitel.

    Paní doktorka ale viděla. „Změňte školu, okamžitě,“ radí nám společně se sestřičkou, obě téměř jednohlasně.

   Už už jsem to chtěla udělat, ale podlehla jsem mámení nového asistenta na nový školní rok a upnula jsem se na naději, že s ním by mohlo být všecko lepší. Vždyť přeci tahle škola se prezentuje tím, že umí pečovat o žáky se specifickými poruchami učení a chování a především "jede" dle vzdělávacího programu PRIMA ŠKOLA - škola s pěti P - proevropská, profesionální, pracovitá, přátelská, progresivní.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
PS: Máme 21. století.  Není tedy možné, aby se pedagog takto choval k hendikepovanému dítěti a zrovna tak není možné, aby mu mohl způsobit pohmožděniny, a to naprosto beztrestně. Tomu prostě nikdo nevěří. Z toho tedy jasně vyplývá, že příběh je smyšlený.
A nebo .... ?

21 komentářů:

  1. Že Vás baví se k tomu pořád vracet. :D možná by to chtělo ve finále psychologa pro Vás. Říkala jste, že teď už jste spokojená ne? Tak si toho uzivejte, ono to moc dlouho trvat nebude, ať z toho taky něco máte. ;)
    Jo a ještě se vrátím k článku, že Vaše dítě je normální a může chodit do normální školy. Opravdu nevím, proč jste ho tam tedy nedala.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi jste se zapomněl/la podepsat.... ovšem také bych se za podobně ubohý komentář styděla... takže celkem chápu. Marková Zdeňka

      Vymazat
    2. Ne vůbec nezapomněla, nepodepisuje se tu téměř nikdo, tak nevím proč já. Každopádně jsem u tohoto příběhu byla jako divák a mohu Vás uklidnit, že z velké části je opravdu smysleny.

      Vymazat
    3. Koukám, že nevhodné komentáře se rovnou mažou. :D nevadí, to člověka hned přesvědčí. :)

      Vymazat
    4. Sorry jako, ale když mám nějaký názor, připomínku, za kterou si stojím, tak nemám problém se podepsat... argumentovat tím, že se nikdo nepodepisuje...typicky české sráčství...

      Vymazat
  2. Děkuji za reakce, každý má právo na svůj názor a já ho respektuji. ŽÁDNÉ komentáře opravdu nemažu. Pokud jste ho špatně vložil/a, pak se tu asi neobjevil.
    Pokud se Vám mé příběhy nelíbí, nikdo Vás přeci nenutí je číst. Máte právo volby.
    Děkuji za pochopení. Blanka

    OdpovědětVymazat
  3. Opravdu už je to trapné jak se obouváte do 3 školy. Komu by se to libilo..že Štěpánek poflusal lidi, nadaval do prirozeni, pokopoval asistentku apod. To už maminka jaksi nenapise. Proc asi ukoncil spolupraci asistent Lukas, ktery je zkuseny etoped a jedno dite bylo horsi nez par vyrostku na smene v detstkem domove. Potřebujete do nekoho kopat..tak kopete..vazne vyhledejte pomoc pro sebe.

    OdpovědětVymazat
  4. Potrefená husa se vždy ozve. Jestli sem chcete psát, tak si po sobě opravte chyby v textu. Takto píší děti v druhé třídě. Rudolf

    OdpovědětVymazat
  5. Ty Rudolfe, ze se clovek preklikne, je hned na uroven druhe tridy? Asi jste neomylny, ze? Trochu mozek pouzivejte. Nejde tady o chyby v textu..ale taky o realitu z druhe strany..nazdar ty chytroline.

    OdpovědětVymazat
  6. Nezlobte se na mě, ale já vůbec nechápu, co tady řešíte. Paní Blanka jasně uvádí, že příběh je smyšlený, když dočtete do konce, tuto informaci najdete pod čarou. A pan Rudolf má pravdu, potrefená husa se vždy ozve. Pokud se v příběhu někdo poznal, pak je to asi tím, že se tak opravdu chová a je to pouze jeho problém.
    Zdravím, Klára Benešová

    OdpovědětVymazat
  7. V tom pripade je opravdu na místě lékařská pomoc, pouzivat přímo logo školy a psat smyšlené příběhy o škole mi nepřijde zcela normální. :( opravdu smutné.

    OdpovědětVymazat
  8. Tak mi přijde, že by možná potřebovala odbornou pomoc maminka a ne chlapec. Tohle už je posedlost. :(
    Paní Blanko opravdu bych Vám poradila navštívit lékaře, čím dřív, tím líp.
    Martina

    OdpovědětVymazat
  9. Že vám není hanba, urážet mámu postiženého dítěte. Pročetla jsem si články pozorně, v žádném jsem nenašla, že by někoho konkrétně jmenovala, píše tak, aby nikoho neurazila. Už tak musí mít život dost těžký, tak proč byste jí ještě nenaložili, že jo? Kdyby jste se k tomu vlastně nepřiznali, ani by mě nenapadlo, že je to skutečnost. I ostatní články jsou očividně psané s nadsázkou, takže jsem tak brala i tenhle. Ale utvrdili jste mě, že je to pravda.
    Klára

    OdpovědětVymazat
  10. Není, když ji není hanba urážet lidi okolo a urážet skolu, která ji jako jediná dala šanci, tak není. Paní Danesovou znám osobně a vím, co je to za člověka, proto mi to trapné není. Ani trochu.
    Martina

    OdpovědětVymazat
  11. Ještě jednou všem děkuji za názory, ať už kladné, nebo záporné i za Vaši starost o mé zdraví.
    Paní Klára na to 'kápla'a pochopila to správně. Přesně o to šlo. Takže myslím, že nyní už to všecko můžu s radostí a klidným svědomím nechat konečně za sebou.
    Martino, to, že se potkáme na ulici, nebo si o mně s někým povídáte, ještě neznamená, že mě znáte osobně. Nikdy jsme se osobně nestýkaly.
    Blanka

    OdpovědětVymazat
  12. Paní Klára na nic nekapla :D nepisete tak, aby jste neurazila, ale tak, aby jste nebyla napadnutelna. Víte, když udělá člověk chybu, tak se s ní dost špatně žije a je jednodušší ji na někoho hodit. Ale to je jedno, už sem nebudu chodit, protože jak jste tady zmínila citát od p. W. nebudu Vám prokazovat laskavost. Nashle

    OdpovědětVymazat
  13. Jen by mě zajímalo, jestli máte vyšetření MR? Jediná ta prokáže, že dítě má ADHD....bez tohoto průkazného vyšetření jsou děti opravdu jen nevychované...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lidská hloupost je nekonečná.

      Vymazat
    2. Tak jsem se opravdu hodně zasmála. Nemáte doktore v zásobě ještě nějakou podobnou perlu? Mám dvanáctiletou dceru, ADHD jí diagnostikovali ve čtyřech letech. Za tu dobu máme za sebou opravdu nespočet různých vyšetření (kdo v tom žije, určitě zná), ale takovou blbinu mi ještě nikdo neřekl. To si musím zapamatovat a informovat naší psychiatričku, aby věděla, že vlastně svojí práci vůbec neumí.
      Navíc, pokud vím, psala Blanka, že byl její syn měsíc na diagnostickém pobytu v Motole. Máte snad pocit, že specialisté ve FN nejsou dostatečně kompetentní k tomu, aby určili diagnózu? Možná by jste je měl/a kontaktovat a nabídnout jim své služby. Vaše znalosti o problematice ADHD určitě ocení, na to se spolehněte.
      Jarka

      Vymazat
    3. Když myslíte:) PhDr. Lenka Průšová Vám to třeba krásně vysvětlí. Doporučuji! Na doktora si nemusím hrát:)

      Vymazat