Plážová architektura

... a štěstí pana Bagra

    Posledních několik dní, v těsné blízkosti našich lehátek – ano našich, chodíme výhradně sem – parkuje ‚bagr‘. Tedy, on je to spíš pan Bagr. Pan Bagr je starší pán, má šedivé vlasy, modré plavky a dětskou lopatičku. Pan Bagr je milý, tichý, nevrčí, nemluví, nerozumí. Usmívá se a hrabe.

    Když jsme poprvé přišli na pláž, byla téměř rovná, sem-tam se vypínal nějaký kopeček, připomínající zmenšeninu Řípu, nebo se naopak skrývala jáma, naplněná mořskou vodou. Taková pláž je krásná, ale o prázdninách poněkud nudná. 

    A tak se moji hoši rychle pouští do díla. Během několika málo okamžiků vyrose na pláži první hrad s vlastní vodní nádrží, okolo hradby, vesnice i protékající říčka, přes kterou vede lávka. Jak už to tak s hrady bývá i u toho našeho se náhle zastavují turisté a obdivně ho okukují. Děti tahají tatínky z lehátek a škemrají o vlastní stavbu, maminky chystají kyblíčky a lopatičky. A protože se tatínkové za žádných okolností nechtějí nechat zahanbit, začíná se pláž postupně měnit ve staveniště. Z rodičů se dočasně stávají architekti, stavitelé i umělci a dětičky radostně poskakují a … a pan Bagr hrabe.

 

  Bohužel, všecka ta krásná díla se vždy přes noc kamsi vytratí. Ne, že by je snad spláchlo moře, ale ti co neumí budovat, umí alespoň dokonale demolovat. Nevadí. Máme alespoň jedinečnou možnost, být každý den svědky nové a zcela originální plážové výstavby. Nyní už se ovšem nejedná pouze o hrady, z písku se zde vyrábí auta, sochy opalujících se maminek a jiná umělecká díla. A pan Bagr spokojeně hrabe.

    Ve chvíli, kdy se většina umělců rozhodla spláchnout celodenní dřinu a užít si zasloužený odpočinek ve vlnách, prochází plážovou výstavní síní animátoři hotelu. Rozhlíží se kolem a z jejich tváří lze číst nadšení. V zorném poli jim uvízne pan Bagr. „Are you an architekt? It´s beautiful! It´s very beautiful!!!“ vykřikují rozjařeně animátoři. Pan Bagr nesměle sklidí bujaré ovace, na oplátku se usměje, mlčí a hrabe.

    Druhý den odpoledne se pláž zaplní dětmi všech národností v čele s místními animátory a vypukne velká stavební akce. Před našima očima, doslova jako houby po dešti, rostou hrady a hrádečky, věže a věžičky, domy a domečky, potoky a potůčky… Pláží se nese dětský smích a švitoření ve všech možných jazycích, děti pobíhají, cákají, plácají, modelují a budují, rodiče konečně odpočívají ......

.....a pan Bagr je šťastný. 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

PS: Bavilo mě pozorovat, jak se udusaná pláž mění v miniaturní městečko. Bavilo mě pozorovat, jakou radost dělá dětem obyčejný písek a chvilka času, kterou jim rodiče věnují, chvilka času, kterou tráví opravdu společně. Bavilo mě pozorovat, jak je pan Bagr den ode dne spokojenější. Čím víc plácajících dětí, tím větší štěstí. 
Ano, tak málo opravdu stačí.