Kde se vzal?

    

    Tyhle rozkošné potvůrky jste už určitě potkali. Jsou jich plné obchody. Malí i velcí, koukají na nás z výkladních skříní, mačkají se v regálech, vykukují z krabic, zdobí adventní věnce… jsou zkrátka všude. Mají dlouhé nohy, ruce i vousy, bambulkový nos, tváře jako Zagorka, špičatou čepici a výraz „kup si mě“.

    Nemohla jsem odolat, a tak nám teď sedí na polici a je krásnej.

On se usmívá na mě, já na něj. Přemýšlím, kde se vlastně vzal, vánoční skřítek? Kdo o něm kdy v Česku slyšel? Za mých mladých let, v dobách hluboké totality, jsme znali Barboru, Mikuláše a Ježíška. Barbora pro nás byla něco jako paní Colombová. Všichni jsme věděli, že existuje, ale nikdy jí nikdo neviděl. Barbora nadělovala zásadně do punčochy za okno. To sice s původní tradicí sv. Barbory má společného opravdu pramálo, ale u nás to tak prostě bylo. Postupem let se kamsi vytratila, dnes už neznám nikoho, komu by nadělovala Barbora. Mikuláš chodil stejně jako dnes, s andělem a čertem a ani na ježíšovském nadělování se toho moc nezměnilo. S tím jsme si vystačili. Ještě Děda Mráz se nenápadně cpal na českou vánoční scénu, ovšem tomu jsme nakonec odolali. Ale vánoční skřítek? Kdeže!

    Koukám na toho „trpaslíka,“ vypadá trošku jako Santa, ale je roztomilejší. Že má Santa skřítkovské pomocníky je jasné, to jen Ježíšek zvládá všecko sám. Ale jsou to opravdu tihle? Zvědavost mě nenechá v klidu, takže zapátrám po původu našeho nového podnájemníka. Google na mě chrlí informaci o americkém filmu, ve kterém jsou vánoční skřítci opravdu Santovi pomocníčci. Nic jiného jsem snad ani neočekávala, ale stejně mám pocit, že tady něco nehraje.

    Podle internetových stránek pro děti se prý jedná o severskou vánoční postavičku. Vánoční skřítek tedy naděluje dárečky v Dánsku, Norsku, Finsku a Švédsku. Zajímavé je, že v každé zemi se jmenuje jinak a v Norsku to snad ani není skřítek, ale má podobu kozla. Pokud by vás to zajímalo, povídání o skřítkovi, tedy o skřítcích, najdete např. zde:  https://www.alik.cz/a/kde-bydli-vanocni-skritci

    „Tak ty nosíš dárky, jo? To já si tě budu hýčkat,“ telepaticky rozprávím se svým skřítkem. „A kterej ty vlastně jsi? Julemanden, Julenissen, Jultomten, nebo snad Joulupukki? To je vlastně jedno, hlavně, že jsi tu, Julčo. Ovšem, aby bylo mezi námi jasno hned od začátku, i když nosíš dárky, u nás naděluje Ježíšek.“ Narovnám skřítkovi přerostlou nohu a jdu péct rohlíčky.

    Koledy vyhrávají, rohlíčky voní, veselé Vánoce se blíží, jen Julča nějak posmutněl, a to je mi líto. Možná mu vadí, že na něj nemám čas. Takhle by to nešlo, takhle to přeci nemůžu nechat. Hned zítra zajedu do obchodu a pořídím Julčovi bratříčka. Když jsou ty Vánoce… 

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------
PS: Až dosud, jsem opravdu nikdy žádného trpaslíka (skřítka) neměla. Takže - teď se uvidí, jestli mě provází životní smůla a trpaslíci vyrostou, nebo jestli jsem nakonec "dítě štěstěny". (Věřím, že to druhé 😊)