tag:blogger.com,1999:blog-4955271462274547762024-03-14T07:50:56.081+01:00 PísmenkováníUnknownnoreply@blogger.comBlogger96125tag:blogger.com,1999:blog-495527146227454776.post-27075667249327632632022-07-22T20:29:00.000+02:002022-07-22T20:29:05.424+02:00S migrénou do oblak<p> </p><p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt; line-height: 107%;">Dovolená by
měla být příjemným obdobím, kdy nic nemusíme. To proto, aby si především naše
hlava mohla odpočinout. Ale abychom nic nemuseli, musíme nejprve zařídit milon věcí. V práci musíme zařídit vše tak, aby firma za ten
týden bez nás nekrachla, musíme zařídit hlídání domácích mazlíčků, někdy i včetně dětí,
musíme sehnat někoho, kdo se postará o zahradu, musíme do našich kufrů naházet pár
zbytečností, které sice vůbec potřebovat nebudeme, ale co kdyby. A pak také
musíme odjet, případně odletět. I já chtěla odletět. Moc jsem chtěla odletět.
Moje hlava ale odletět nechtěla. Vlastně, nejen hlava. <o:p></o:p></span></p><p class="MsoNormal"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgB4bmfbNNi_LWQDlQWltrOXPm8lngCEzWNELQS4EOmnjXrPkwkIWYdIsBXpHrGeO2Rry1fZZqPDTM0LGl1v4sVHsIjlOHfZDTlnaXrzcwsN9AlLjJ4FYWJFUhZuZGDduWZL8yWj1Y4-c6_HnE3B4NdBLnnPWy9xWHDZ5DIoPn6bCNI6RkgGgqPmNAj/s800/letadlo-pobrezi.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="600" data-original-width="800" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgB4bmfbNNi_LWQDlQWltrOXPm8lngCEzWNELQS4EOmnjXrPkwkIWYdIsBXpHrGeO2Rry1fZZqPDTM0LGl1v4sVHsIjlOHfZDTlnaXrzcwsN9AlLjJ4FYWJFUhZuZGDduWZL8yWj1Y4-c6_HnE3B4NdBLnnPWy9xWHDZ5DIoPn6bCNI6RkgGgqPmNAj/s320/letadlo-pobrezi.jpg" width="320" /></a></div><br /><span style="font-size: 12.0pt; line-height: 107%;"><br /></span><p></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt; line-height: 107%;">„Nějak mě
bolí břicho,“ posteskla jsem si u kafe kamarádce, dva dny před odletem. Za pár
minut už jsem seděla v ordinaci. Jednorázová antibiotika na zánět močových
cest a je po problému. „Pořád mě bolí to břicho,“ fňukla jsem manželovi večer
před odletem. Dvě a půl hodiny v Motole, nová atb. - nevadí, pořád je to
lepší řešení, že mít zkažený odlet, nedej bože celou dovolenou. <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt; line-height: 107%;">Ráno jsem se
necítila úplně dobře. Ten pocit znám už několik let velmi důvěrně. Věděla jsem,
že o slovo se hlásí migréna, ale nechtěla jsem té bestii dovolit, aby převzala
moc nad celým mým já. Dneska NE! Mám přeci své léky. Zobla jsem si a za hodinku
mi bylo o poznání líp. Získala jsem dojem, že tu neviditelnou, ale zákeřnou
zmiji mám pod kontrolou. U odbavení už jsem si tak jistá nebyla a hodinu před
odletem už jsem věděla, že tohle prostě nedám. Bolest, závrať, budu zvracet,
omdlím… Cestou z toalety jsem odchytla dva lidi v uniformě.
Zatímco slečna mě vedla zpět k manželovi, pán mě ujistil, že už volá
samaritány. Znám pochopitelně význam toho slova, ale i přes to, si má tepající a v tento okamžik naprosto nemyslící hlava představila mnichy.
Takové ty, co občas na Andělu u metra, zabalení v prostěradle s kapucou, rozdávají
letáčky. Přitížilo se mi. „Nebojte, to jsou lékaři,“ uklidnila mě slečna, když
si všimla mého zděšení a usadila mě na sedadlo vedle manžela, který už také ve
svém mobilu hledal lékařskou pomoc. Pozdě. Než jsem stihla omdlít, z gatu,
který měl za hodinu sloužit k nástupu do našeho letadla, se vyřítili tři
záchranáři. Abych byla přesná, tři velmi (VELMI !!!) pěkní záchranáři. (Pamatujete si na ty
hasiče, když nám před lety málem shořela chata? Mám já to ale štěstí.) Jak jsem
tak upadala do kómatu, stihla jsem ve zpomaleném záběru a za závojem šedé mlhy
vnímat, jak všecky ženské od getu C1 až po gate C11 ztuhly. A fešáci si to namířili
přímo ke mně. (HEČ!) Usmívali se, svlékli mi bundu, změřili mi tlak, pečovali o
mě a nakonec si mě odvedli do sanitky. Šla jsem skoro sama, nejsem přeci žádná
padavka. <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt; line-height: 107%;">Když jsem
se, už v sanitě, probrala, skláněl se nade mnou mladý lékař: „Jak vám je,
paní Danešová?“ Jsem v nebi. Tak ne, ještě ne. „… ale nebojte se, my jsme
před letadlo zaparkovali sanitku. Bez vás určitě neodletí.“ Hmmm, pěkní, milí a
ještě vtipní. „Na Sicílii? No tam je krásně. To si určitě užijete krásnou
dovolenou,“ snažil se mě rozptýlit další ze záchranářů. „A proč jen na týden? Vy
byste si zasloužila na dýl. Zahradu může přeci zalejvat nějaký milenec, ne? Já
bych zalejval. Ale teda, když jsem viděl vašeho manžela, to já bych se asi
bál.“ (Tady si dovolím odbočit od tématu. Opravdu nechápu své mladé, krásné,
ale stále singl kolegyně. Aničko, Lucko, Jitko, HOLKY!!! - <span style="mso-spacerun: yes;"> </span>jak vidíte, chlap se dá sbalit i v kómatu
a s kapačkou v žíle.) Už ani nevím, že mi něco bylo, ležím
v sanitě a nahlas se směju. Tihle tři uzdravují už jen tím, že jsou. <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt; line-height: 107%;">Když mě pak,
sice vrávorající, ale vysmátou, předávali chvilku před startem manželovi, ten
úlevně pronesl: „Tak máš natankováno a můžeme do oblak.“<o:p></o:p></span></p>Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-495527146227454776.post-38136920537427539942022-07-22T08:55:00.000+02:002022-07-22T08:55:10.451+02:00Marušce se NE neříká, aneb s kamerou za zády<p> <span style="background-color: white; color: #050505; font-family: inherit; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;">Také máte ve svém životě někoho, komu chtě-nechtě, neumíte říct NE? U mě mezi takové lidi určitě patří paní učitelka Maruška. O Marušce už jsem na svém blogu psala mnohokrát, takže někteří z Vás ji jistě „znají“.</span></p><p><span style="background-color: white; color: #050505; font-family: inherit; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"> </span></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgzYJaLCwm7KAZvM-rtKQJ9YhRQKwlQ8OAso4AJa4f64Eg5tgP74UZxQ9QcPd1MxRyFewQWwTjteEk1PnchCxt0tAiUIA9tvw5iKjCLMcckolT73AQUfN15pSNtybihSFLDcM_q18JhWScJ5H017g5IEjVjNqz2qMdLRA5Vsm1wsxq6eQU_7fCc2iKH/s3023/IMG_1525%20-%20kopie.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2853" data-original-width="3023" height="302" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgzYJaLCwm7KAZvM-rtKQJ9YhRQKwlQ8OAso4AJa4f64Eg5tgP74UZxQ9QcPd1MxRyFewQWwTjteEk1PnchCxt0tAiUIA9tvw5iKjCLMcckolT73AQUfN15pSNtybihSFLDcM_q18JhWScJ5H017g5IEjVjNqz2qMdLRA5Vsm1wsxq6eQU_7fCc2iKH/s320/IMG_1525%20-%20kopie.JPG" width="320" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><span style="background-color: white; color: #050505; font-family: inherit; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><p><span style="font-family: inherit;">Někdy na podzim, zrovna když jsem dostala předvánoční nákupní horečku, mi v kabelce zazvonil telefon. Na tom by nebylo nic divného, kdyby … kdyby nevolala Maruška. Rovnou, bez skrupulí, na mě vypálila důvod jejího telefonátu. V momentě, kdy vyslovila slova „natáčení a ČT“, jsem věděla, že: „PROBOHATOHLEURČITĚNE!“ Nechtěla jsem ale odmítnutí vyslovit rovnou, a tak jsem si jako zástěrku, vzala alespoň krátký čas na rozmyšlenou. I kdybych si vzala roky na rozmyšlenou, nebylo by mi to nic platné. Marušce se zkrátka NE neříká. A navíc, natáčení někdy, kdoví kdy… to je za dlouho a bůhví, co bude. A tak jsem nakonec kývla a ve víru všedních předvánočních starostí na to vzápětí zapomněla. </span></p></span><p></p><div class="cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql o9v6fnle ii04i59q" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space: pre-wrap;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">Jenže za pár dní zazvonil telefon znovu. Neznámé číslo, scénárista, schůzka, příběh, schůzka, produkce, režisér, schůzka, natáčení, natáčení, natáčení … a už jsme se vezli. Mnohokrát jsem to všecko chtěla ukončit, ono totiž není úplně snadné „jít s kůží na trh“, obzvlášť jedná-li se o neurovývojovou poruchu, pro kterou, ani v dnešní době, veřejnost nemá zrovna pochopení. Pan režisér byl ale velmi vnímavý, nenutil nás do ničeho, co by nám bylo nepříjemné a chápal, že vracet se v myšlenkách a ve vyprávění do minulosti a znovu prožívat nepříjemný příběh prostě nechceme. Tolik let se snažíme, aby na to všecko Štěpán zapomněl, a tak o minulé škole doma vůbec nemluvíme. Proč taky? Máme pocit, že to všecko zůstalo někde daleko za námi. Natáčecí štáb je ale parta velmi veselých a hlavně vtipných chlapíků, a i když právě tohle v příběhu vidět není, byla s nimi švanda, takže se nám natáčení nakonec i líbilo.</div></div><div class="cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql o9v6fnle ii04i59q" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space: pre-wrap;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">Á propos švanda – tak ta největší nastala v momentě, kdy před naším domem zaparkovala dodávka ČT a jakýsi místí „zpravodaj“ vložil její fotku na stránky města se slovy: „ČT ve Štětí“. Diskuse, která se pod příspěvkem strhla nám vážně polechtala bránici. A protože se v našem městě pohybuji opravdu pouze sporadicky, ani jsem netušila, kolik zajímavostí k natáčení tu máme. Tak třeba nové podzemní kontejnery (vůbec netuším, kde tu jsou), feťáky (o těch povědomí mám, ti se přehlédnout nedají), rekonstrukci náměstí (zase další beton?), ukrajinské uprchlíky (potřebují spíš klid, než kameru), nebo nějakou problémovou paní (tak tady možná trefili hřebíček na hlavičku, ale zase tolik problémů snad nedělám). Padala i témata jako vražda, šikana, revitalizace. To vše si jistě pozornost ČT zaslouží, tak snad příště. Někteří diskutující se pod příspěvkem nezapomněli ještě vzájemně pourážet a vykázat do patřičných míst, prostě vše proběhlo přesně tak, jak to má na FB být. </div><div dir="auto" style="font-family: inherit;">Byť se nám do tohoto projektu původně vůbec nechtělo, nikde jsme o tom neříkali a snažili se natáčení co nejdéle udržet v tajnosti, teď už to neutajíme. Nakonec jsem ráda, že jsme na tuto několikaměsíční spolupráci kývli, už jenom proto, kolik skvělých lidí jsme poznali. Jak se tedy žije s ADHD a poruchou chování? Popravdě, žádná hitparáda. </div><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEitrf5yP8UTSkqwNZ7a51S6gjWIleo2OW1gcfVp7iCVB1_LDQ4YqkCOlboMPdW47w06fUie7AxkPiec8lxrOzrZEu8nJNMWe0vD7tXjOd9pnGkpEDqcCI3pTcXgo6JcTJiHBVe0nsstYWnZkpLZrKUq-0vmnCCXS7jmUkMoZNIUcBQ-b4CyAVEf46mD/s526/277030695_6257891971763_3213447281512947142_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="274" data-original-width="526" height="167" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEitrf5yP8UTSkqwNZ7a51S6gjWIleo2OW1gcfVp7iCVB1_LDQ4YqkCOlboMPdW47w06fUie7AxkPiec8lxrOzrZEu8nJNMWe0vD7tXjOd9pnGkpEDqcCI3pTcXgo6JcTJiHBVe0nsstYWnZkpLZrKUq-0vmnCCXS7jmUkMoZNIUcBQ-b4CyAVEf46mD/s320/277030695_6257891971763_3213447281512947142_n.jpg" width="320" /></a></div><br /><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><br /></div><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><br /></div><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: center;"><b>Na "náš" díl, s názvem Smíšené poruchy, se můžete podívat zde: <a href="https://www.ceskatelevize.cz/porady/1096060107-klic/222562221700005/?fbclid=IwAR3WGxgRz8PWX7jXbnHxjGnQuOATVE3WXV94CVmDjzCvO8OokvN0NiM8Lpg" style="font-family: inherit;">Klíč</a></b></div><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: center;"><b><br /></b></div><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: center;"><br /></div><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><br /></div><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><br /></div><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><br /></div></div>Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-495527146227454776.post-8321805634907481152022-02-26T10:43:00.001+01:002022-02-26T10:58:46.553+01:00Na houpačce s ADHD, aneb jak to vidí máma<p> </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhzSO9w8OT2DcaJluMHU09PVQxHY7p740qMEIrTgNmnXwFqFEMbUOiG3iSvSa3EVz0soZsxsQli_fIphIscHX7j5VFdDf6qHMOmourytCrHoluckqqQLQdOVjr2PywxrD6P7qJLPyeESwvjjVO8BxcItolmsBk716gZYrZbfv8Q436uyR2Cpgu_AnwG=s400" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="400" data-original-width="380" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhzSO9w8OT2DcaJluMHU09PVQxHY7p740qMEIrTgNmnXwFqFEMbUOiG3iSvSa3EVz0soZsxsQli_fIphIscHX7j5VFdDf6qHMOmourytCrHoluckqqQLQdOVjr2PywxrD6P7qJLPyeESwvjjVO8BxcItolmsBk716gZYrZbfv8Q436uyR2Cpgu_AnwG=s320" width="304" /></a></div><br /><p></p><p class="MsoNormal"><span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 12.0pt; line-height: 107%;">Přibližně před půl rokem jsem byla přizvána
k projektu, který mě nejen zaujal, ale také donutil trošku se zamyslet.
Jak tím vším těch pár měsíců proplouvám, víc a víc přemýšlím, <b>co mi nejvíc chybělo</b>,
když k nám před lety „vtrhlo“ ADHD. Napadají mě dvě věci. Zaprvé <b>mezioborová
spolupráce</b>. Ta tenkrát, pokud se týkalo ADHD, v našem zdravotnictví
opravdu nefungovala. Rozčilovalo mě, jak všude, kde jsem jen otevřela dveře,
musím dokola vyprávět naší rodinnou i Štěpovu zdravotní anamnézu. Ať už jsem
vzala za kliku v PPP, u dětské psychiatričky, u neurologa, u psychologa, u
logopedky, všude jsem vykládala totéž. Nakonec nám stejně nikdo pořádně
neporadil, vše jsme si museli zjistit a zařídit sami. Jak to funguje dnes
nevím, obávám se, že se asi moc nezměnilo, ale s tím nic udělat neumím. A zadruhé
mi opravdu moc chyběly <b>informace</b>. Hladově jsem hledala na netu, nakupovala
a četla stohy knih, účastnila se různých seminářů a konferencí (to ostatně
dělám dodnes, jen už ne tak často), ale stále to nebylo ono. Pořád jsem nebyla
uspokojená. Chtěla jsem něco jiného. <b>Chtěla jsem vědět, co mám dělat
v určité situaci</b>, co nás ASI v průběhu těch dětských let čeká, jak
reaguje okolí a co s tím, jak se s tím vším dá žít a nezbláznit se a
jestli je ten „materiál“ vůbec vychovatelný.<span style="mso-spacerun: yes;">
</span>Nechtěla jsem už číst co to je to ADHD, jaké má symptomy, případné
komorbidity apod. To jsem už věděla. Chtěla jsem obyčejnou mámu, která to má
doma a má už lecos za sebou. Postřehy kohokoliv, kdo se s tím denně potýká.
Zajímalo mě, co za dobu života s ADHD dítkem zjistil, zažil, jaké to je,
co ho trápí a co si o tom myslí. Po čase se sice podobná knížka na trhu
objevila (pochopitelně jsem si jí také koupila), ale zdála se mi strašně smutná
a vlastně jsem jí ani nedočetla. Ne, že bych já s naším hadem zažívala
denně desítky radostných příběhů, spíš naopak. Někdy jsem prožívala doslova
peklo, občas mi slzy tekly proudem, ale nechtěla jsem se s tím smířit.
Jsem od přírody spíš optimista, takže jsem věřila v lepší zítřky a byla
ochotná udělat doslova cokoliv, abych naučila syna s jeho hendikepem žít.
Učím ho to vlastně dodnes.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 12.0pt; line-height: 107%;">Rozhodně nejsem rodič, který si ví vždy rady. <b>Často tápu
a mnohé situace jsou pro mě</b> <b>stále nové.</b> Přestože dobře vím, že
nejlepší škola je vlastní zkušenost a praxe, občas se radím s odborníky,
hledám v té odborné literatuře, vymetám semináře (v dnešní době spíš
webináře), konference apod. Byla doba, kdy jsem se ptala, kde dělám chybu a
popravdě, ještě dneska mě tahle otázka občas trápí. A asi jako všude, kde se
vyskytuje jedinec s ADHD, tak i u nás je to jako na houpačce. <b>Někdy
jsem zcela na dně, </b>jindy se naopak blažená spokojeností vznáším v oblacích.
<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 12.0pt; line-height: 107%;">Zatím stále zpracováváme „materiál“ a jaký bude konečný
produkt si vůbec netroufám odhadnout. S naším ADHD totiž začala randit krásná
slečna Puberta a momentálně jsou prý na vrcholu své lásky. Slečna Puberta je
živel i bez ADHD, takže jistě chápete. Prognózy odborníků jsou zatím překvapivě
příznivé a nadějeplné, a tak chci doufat. Za těch 14 let, jsem ovšem cestou
nasbírala pár vlastních zkušeností. V hlavě se mi jich honí asi milion,
ale dlouhé články nikoho nebaví, tak se pokusím to zkrátit. <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 12.0pt; line-height: 107%;"><o:p> </o:p></span><b><span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 12.0pt; line-height: 107%;">ADHD není nemoc</span></b><span style="font-family: Arial, sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 107%;">, (i
když má svoji diagnózu). Nejde však ani o
neschopnost, lenost, hloupost apod. jak by se možná mohlo zdát, a to proto, že
neurologie u lidí s ADHD nefunguje stejně, jako u ostatních lidí. <b>ADHD
je neurovývojová porucha. </b>Je tedy zřejmé, že se jedná o jistý druh
hendikepu, který <b>není na první pohled vidět.</b></span></p>
<p class="MsoNormal"><b><span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 12.0pt; line-height: 107%;">Lidé s ADHD většinou vnímají, že jsou jiní</span></b><span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 12.0pt; line-height: 107%;"> než
ostatní. Snaží se fungovat správně, což se jim málokdy daří. Bývají impulsivní,
zbrklí, neohrabaní, často chodí pozdě, a to i do zaměstnání. Někteří se špatně orientují,
klidně nasednou na jiný vlak a jedou na druhu stranu republiky, než měli v úmyslu
(v tomto směru mám doma výjimku, potvrzující pravidlo). Ztracené či zapomenuté klíče,
mobily, bundy, projekty, děti … jsou běžnou součástí jejich dnů. Dobře,
s těmi dětmi to trošku přeháním. <b>Organizace každodennosti pro</b> <b>jedince
s ADHD bývá velmi složitá</b>. Jejich myšlenky jim stále někam utíkají,
přeskakují z jedné na druhou, mozek „přepíná“ sem a tam. Mají problém se
soustředěním. Nedivme se. Špatně filtrují zvuky, slyší naráz vše, co se kolem
děje. Změť hlasů, hudby, zvířecích zvuků, pračky, sekačky, bouchání, kroků,
hluků z ulice, sousedovic dítě, auta, tramvaje – to vše dohromady. Nedej
bože, když kolem ještě proletí moucha, nebo na zdi leze pavouk. To je pak nadobro
konec s jakoukoli snahou o cokoliv. (Domácí úkol z matiky vzdejte,
nemá to smysl, vypravte se raději na lov pavouka). Musí to být k zbláznění
a oni s tím mají fungovat stejně jako my ostatní. <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 12.0pt; line-height: 107%;">Naproti tomu <b>bývají nadaní a velmi inteligentní</b>.
Někteří se hravě zvládnou naučit několik jazyků (závidím), jiní mají umělecké
vlohy, další jsou pohybově nadaní, a jiní od kolébky vědci v pravém smyslu
slova. <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><b><span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 12.0pt; line-height: 107%;">Děti s ADHD mají velkou potřebu pohybu.</span></b><span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 12.0pt; line-height: 107%;"> (Však
také <b>H</b>, znamená hyperaktivita). Některé nevydrží sedět v klidu ani
několik minut. Stále poklepávají rukou, nohou, v jednom kuse jim něco
padá, vydávají zvuky, ve škole o hodinách „létají letadlem“. Naopak, pokud je
něco <b>opravdu </b>zaujme a nadchne, nehnou se od toho třeba hodiny (viz. PC
hry). Klid. Hyperaktivita je symptom, který se s přibývajícími roky pomalu
vytratí. Většinou. Můj syn jako malý šplhal doma po stoupačkách, chodil po
kuchyňském baru, na zahradě visel na každém stromě, někdy i na střeše naší
chaty, u lékařky v ordinaci se procházel po opěradle sedací soupravy a
kdyby to bylo možné, klidně by cestou na dovolenou pobíhal po křídle letadla.
Dnes mám někdy problém vytáhnout ho z postele, natož aby udělal pohyb
navíc.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><b><span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 12.0pt; line-height: 107%;">Emoce </span></b><span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 12.0pt; line-height: 107%;">některých „háďat“ <b>jsou
nevyzpytatelné</b>. Nikdy dopředu nevíte, kdy ten papiňák vybouchne.
Z mého rodičovského pohledu je právě emoční nevyzrálost u některých dětí asi
ten největší problém. Vlastně, on je to problém spíš pro rodiče. Protože – je-li
dítko pouze neposedné, nepozorné a impulsivní, je to těžké, ale okolí to
většinou nějak přijme. Běda ale, když se přidruží emoční labilita a váš malý
ďábel své <b>emoce neumí zpracovat</b>. Vybouchne pokaždé, když je něco jinak,
než by podle něj mělo<b> </b>být. Věřte, že za to nemůže. V jeho hlavě má
vše nějaká pravidla, kterým nikdo jiný nerozumí. Vy to víte, ale ostatní to
vidí jinak. Právě toto nezasvěcení nechápou a bohužel chápat ani nechtějí. <b>A
spratek je na světě</b>. Takže, pokud se miláček válí vzteky po zemi, kope
kolem sebe, případně hází vše, co má po ruce, nečekejte pochopení. Ušetříte si
mnoho zklamání a slz. Vím, o čem mluvím, vyplakala jsem řeku. Zkrátka kašlete
na okolí a snažte se situaci zvládnout co nejvíc v klidu. Budete-li jednat
podrážděně, dítě na sto procent přidá na intenzitě, na to vezměte jed. A
odkliďte diváky. Protože právě tady platí: čím víc diváků, tím větší divadlo. Buďte
si jistí, že právě tady procházíte nejtěžšími zkouškami své trpělivosti a svých
nervů (při jedné většinou nezůstane). Až se herec uklidní, zkuste s ním
v klidu promluvit. Vysvětlete mu, že tohle se vám nelíbilo, není to v pořádku,
řekněte si, jak by to mělo být správně a doporučuji, <b>naučte ho</b> <b>omluvu.</b>
Bude to v budoucnu potřebovat. Je to totiž stále dokola a ano, je to
k zbláznění. Kolem puberty se záchvaty začnou pomalu měnit. Puboš zjistí,
že tudy cesta nevede, protože krom průšvihu tím nikdy nic nezíská (pokud jste
opravdu důslední) a hlavně, <b>začne se za to sám stydět. Tady už jste na dobré
cestě. </b>Pořád sice bude nesouhlasně a naštvaně brblat, občas práskne uraženě
dveřmi, ale to už se dá vydržet. <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 12.0pt; line-height: 107%;">Většinou <b>z toho nevyroste.</b> Ještě dnes se velmi často
setkávám s názorem, že „<b>z toho vyroste</b>“. Nesouhlasím. <b>Vyroste
z tepláků</b>, ne z neurovývojové poruchy. Centrální nervová soustava
se s přibývajícími roky jistě vyvíjí, dítě dozrává, mnohé aspekty pochopitelně
ustoupí, některé zůstanou a jiné se naopak nově objeví. Znám mnoho dospělých ve
svém okolí s diagnózou ADHD. Někteří se s tím naučili žít celkem
dobře a jsou ve svém životě úspěšní, vystudovali i několik vysokých škol a
pokud se sami nepřiznají, nic na nich nepoznáte. Jiní si naopak problémy nesou
i v dospělosti a stále se tak nějak hledají, případně se na ně valí jeden
průšvih za druhým.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 12.0pt; line-height: 107%;">Další z „odborných“ názorů a rad, kterých se mi často
dostávalo byl: <b>„Já bych ho seřezal a byl by klid.“</b><span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Troufám si říct, že tady pozor, tahle „léčba“
by mohla být kontraproduktivní. Pokud totiž dítě, nedej bože dítě se sklony
k agresivitě seřežete, velmi názorně mu ukážete, že řešit problém násilím
a agresí je vlastně správně, protože vy to tak přeci děláte. Jak po něm potom
můžete chtít, aby se ono takhle nechovalo?<span style="mso-spacerun: yes;">
</span>A co víc, <b>výpraskem</b> <b>jeho sebevědomí opět o něco klesne</b> a
jeho nenávist k vám pravděpodobně zase o něco vzroste. To určitě nechcete.
<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><b><span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 12.0pt; line-height: 107%;">S ADHD se dá pracovat</span></b><span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 12.0pt; line-height: 107%;">. Musíte
ale počítat s tím, že je to běh na hodně, opravdu hodně dlouhou trať (mnoho
let), na které si perfektně natrénujete laskavost, trpělivost a důslednost – ta
je opravdu důležitá<b>. Musíte ovšem chtít</b>. Musíte chtít věnovat dítěti daleko
více vašeho času, často také musíte pracovat sami na sobě a leckdy vystoupit i
ze své komfortní zóny a ledacos obětovat. Ne každý je ochotný změnit
zaměstnání, nebo se přestěhovat, nebo dokonce obojí. <b>Nevyhnutelné je sjednotit
výchovu obou rodičů</b>, případně všech, kteří se na výchově podílejí (širší
rodina, škola). Můžete najít vhodné terapie, relaxační techniky, případně toto
všecko nakombinovat. Pomoci může i dobře nastavená medikace (pod dohledem
odborníka!!!).<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><b><span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 12.0pt; line-height: 107%;">Výsledný dopad ADHD závisí na mnoha aspektech:</span></b><span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 12.0pt; line-height: 107%;"> genetice,
výchově, prostředí a okolí ve kterém dítě vyrůstá a vzdělává se, odborné péči, a
možná i na osudu. Nejdůležitější roli v tom, jak nakonec dítě samo sebe
bude vnímat, jak bude úspěšné ve zvládnutí svého hendikepu hrají ovšem dospělí.
Rodiče se ale mohou snažit sebevíc, pokud nenajdou pochopení a <b>podporu ve
svém okolí</b>, jejich snaha je většinou marná. Do života dětí totiž přirozeně
vstupují i jiní dospělí - prarodiče, tetičky, strýčkové, sousedé, učitelé,
vychovatelé, trenéři a další. Pokud se mezi nimi najde „odborník“, který pochopení
nemá, dítě s ADHD je pro něj jen <b>nevychovaný spratek</b> a agresor a
rodiče považuje za neschopné, pak stačí, když dotyčný znalec nebude ubližovat a
zdrží se, pokud možno, veškerých svých komentářů a činů. Nechce-li se svých jistě
dobře míněných rad a skutků vzdát, stále vám negativně zasahuje do života a
ničí vaši snahu, z vlastní zkušenosti vím, že je nejlepší přerušit
kontakty a zmizet z dosahu takového škůdce dřív, než napáchá nenávratné škody
na psychice dítěte i vaší. To platí jak v případě blízké rodiny, tak i pokud
jde o školu. <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><b><span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 12.0pt; line-height: 107%;">Lidé s ADHD se často cítí nepochopení, nepřijatí
a sociálně vyloučení, protože selhávají v mnoha oblastech.</span></b><span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 12.0pt; line-height: 107%;"> Okolí
si myslí, že „to“ dělají schválně a rychle je odsoudí, což vede k pocitům méněcennosti,
úzkostem, depresím. Pokud takhle odsoudíte dítě, pak k těmto pocitům
přivedete spolehlivě jak dítě, tak jeho rodiče. <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><b><span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 12.0pt; line-height: 107%;">Je důležité, abychom lidi s jakýmkoli
hendikepem přijímali takové, jací jsou. Pak mohou i oni přijmout sami sebe.<o:p></o:p></span></b></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 12.0pt; line-height: 107%;"><o:p> </o:p></span></p>Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-495527146227454776.post-62496520461086669262021-01-29T08:26:00.003+01:002021-01-29T09:27:57.106+01:00(Má) one woman show<p> </p><p class="MsoNoSpacing" style="text-align: justify;"><span style="font-size: 14pt;"><span style="color: #444444;">Bože,
já mám absťák. Šílenej, naprosto nezvladatelnej kulturní absťák. Nutně
potřebuji zajít do divadla, na koncert, nebo alespoň do kina. Nepohrdnu ani
dětským představením. Nepohrdnu dokonce ani filmem Hobit. Přísahám, že opravdu vydržím
sedět a koukat na bandu trpaslíků, kteří dvacet filmových minut, ničí hobití
příbytek. Slibuji, že tentokrát z kina neuteču, jen už mě prosím někam
pusťte. </span><o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNoSpacing" style="text-align: justify;"><span style="font-size: 14pt;"><o:p> </o:p></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi6GqhT9w-yNH4AhYet0d922UmHb-UIhNr3eUjjtfGzhU6slMJcrs5hH1pDaZIuaoi6IQMxtECKxM31ceZAyhGlRv2CChGRQrT6Q1oN-RpyOMI-WTML0nltxjA48XCQzjqBBxv_pjM7xxE/s550/550.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="550" data-original-width="550" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi6GqhT9w-yNH4AhYet0d922UmHb-UIhNr3eUjjtfGzhU6slMJcrs5hH1pDaZIuaoi6IQMxtECKxM31ceZAyhGlRv2CChGRQrT6Q1oN-RpyOMI-WTML0nltxjA48XCQzjqBBxv_pjM7xxE/w400-h400/550.jpg" width="400" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"><span style="color: #444444; font-size: 14pt; text-align: justify;">V létě
jsem k narozeninám dostala lístky na dva koncerty. Oba jsou pochopitelně již
poněkolikáté přeložené. Začínám přemýšlet, jestli mohou být lístky na koncert
součástí dědictví. Zatím se tedy nikam nechystám, ale víte, jak to je. Přijde
čtvrtá vlna, pátá vlna a než se nadějeme, smete nás tsunami. V létě už si
třeba nebudeme smět ani otevřít okno. Neměla bych kontaktovat notáře a sepsat
závěť? Jen tak pro pořádek, aby se děti za dvacet let nehádaly, kdo na jaký koncert
půjde. Je ovšem možné, že lístky časem získají na hodnotě, třeba jako starý
nábytek nebo mince. Na kolik se asi za pár let bude cenit vstupenka na koncert Kabátů
z roku 2020? Zdá se, že můžu být v klidu, těch cenných papírů mám
dost, moje děti jsou do budoucna zajištěné.</span></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><span style="color: #444444; font-size: 14pt; text-align: justify;"><br /></span></div>
<p class="MsoNoSpacing" style="text-align: justify;"><span style="color: #444444; font-size: 14pt;">Včera
jsem něco hledala hlouběji ve skříni a narazila jsem na své společenské šaty.
Takové ty, které si do práce prostě nevezmete. Chudinky, potřebují
provětrat. Hodím je na sebe. Dobrý. No, možná bych měla dvě tři kila shodit,
ale je leden, do léta to dám. Vlastně, letos je to zbytečný. K moři
se stejně nepojede a na zahradě dvě tři kila nikdo nepozná. Kde jsou ty
lodičky? Pár krabic s letními botami mi popadá na hlavu. Nechám je v klidu
ležet na zemi, to uklidím pak. Hurá, mám je. Jsou krásný. Neumím v nich
chodit, ale do divadla se vždycky nějak „vzpružím“. Ještě přeláknout vlasy,
tvářenka, rtěnka … jo, to by šlo, můžu vyrazit. Projdu se po bytě a usednu do
křesla. Elegantně, pochopitelně. Ne, že tam hupsnu, jako když mám navlečené elasťáky
a tričko s Mickey Mousem. Kdosi </span><span style="color: #444444; font-size: 14pt; mso-spacerun: yes;"> </span><span style="color: #444444; font-size: 14pt;">na
mě mrká. Že by? Člověk se jednou pěkně oblékne ... Jasně, dálkové ovládání. Televize - internet - youtube - divadelní
představení. Tak co si dáme? </span><b style="color: #444444; font-size: 14pt;"><i>One woman show.</i></b><span style="color: #444444; font-size: 14pt;"> Představení pro absťákem zmítající
se zoufalce. Ona sama na podiu, já sama v hledišti. Ještě zhasnout a
zábava může začít.</span></p><p class="MsoNoSpacing" style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEibx-W0HQH6i3oar6smU6YEpP8qt6UxzxHjiOvi-TgAwHPi-ckg4pvaGOL7XWutDEwiOf7-fKPp47y1Qr1Gf37-FzvUGx6OfYD03Qd8nNQ4Eci-0s41SgBz6LzJphDgNMA4195z_6aNqww/s959/144252326_435915971171346_7187305982980274666_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="959" data-original-width="660" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEibx-W0HQH6i3oar6smU6YEpP8qt6UxzxHjiOvi-TgAwHPi-ckg4pvaGOL7XWutDEwiOf7-fKPp47y1Qr1Gf37-FzvUGx6OfYD03Qd8nNQ4Eci-0s41SgBz6LzJphDgNMA4195z_6aNqww/s320/144252326_435915971171346_7187305982980274666_n.jpg" /></a></div><span style="color: #444444; font-size: 14pt;"><p class="MsoNoSpacing" style="text-align: justify;"><span style="color: #444444; font-size: 14pt;"><br /></span></p>„Čau,
jsem doma! Co děláš?“ slyším z chodby, vlastně z foajé, svojí drahou polovičku.</span><p></p><p class="MsoNoSpacing" style="text-align: justify;"><span style="color: #444444; font-size: 14pt;">„Neřvi,
nevidíš, že jsem v divadle?“</span></p>
<p class="MsoNoSpacing" style="text-align: justify;"><span style="font-size: 14pt;"><span style="color: #444444;">„Aha
a kde máš roušku?“ v boxerkách a tričku nakoukne do hlediště.<o:p></o:p></span></span></p>
<p class="MsoNoSpacing" style="text-align: justify;"><span style="font-size: 14pt;"><span style="color: #444444;">„Nepotřebuju,
ona je sama tam, já jsem sama tady. Naprosto bezpečné. Holubka si jí taky
sundala, hned na začátku. Jestli chceš, můžeš se k nám přidat.“<o:p></o:p></span></span></p>
<p class="MsoNoSpacing" style="text-align: justify;"><span style="font-size: 14pt;"><span style="color: #444444;">„No
nevím, nejsem na to vhodně oblečenej.“<o:p></o:p></span></span></p>
<p class="MsoNoSpacing" style="text-align: justify;"><span style="font-size: 14pt;"><span style="color: #444444;">„To
máš jedno, společnost ti to pro jednou odpustí. Já tě pak vzbudím, až to
skončí.“ </span></span></p><p class="MsoNoSpacing" style="text-align: justify;"><span style="font-size: 14pt;"><span style="color: #444444;"><i>O hodinu později: </i></span></span><span style="color: #444444; font-size: 14pt;">„Hmmm,
pěkný to bylo, za týden můžeme jít zas. Teď si skočíme někam na véču,“
haleká na mě drahý s hlavou v lednici a vytáhne šunkofleky.</span></p>
<p class="MsoNoSpacing" style="text-align: justify;"><span style="font-size: 14pt;"><o:p> </o:p></span></p>Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-495527146227454776.post-29367720720243971502020-12-31T08:25:00.000+01:002020-12-31T08:25:28.391+01:00Jsem pozitivní<p> </p><p class="MsoNoSpacing"><span style="color: #444444;"><span style="font-size: 14pt;">Vyslovit v téhle době
tato dvě slova, je něco jako sebevražda. Nebo taky ne. Proč být hned tak negativní? Každopádně si umím představit vaše vyděšené, v lepším případě
soucitné, výrazy. Jsou zbytečné, zapuďte je. Nemám na mysli pozitivní Covid
test, ani HIV test, ani těhotenský test (v mém věku bych dvě čárky
považovala za černý humor, velmi špatný černý humor), dokonce ani test na návykové látky </span><span style="font-size: 14pt;">(i když, nějaký zbytkový alkohol z června, kdy jsem slavila kulatiny, by se možná dal ještě najít),
prostě nic takového. Já jen CHCI být pozitivní. Tedy přesněji řečeno, chci
pozitivně myslet.</span></span></p><div><br /></div><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg0fBzjOlDG5fHGyhWwYGsdYwU5EYup6z930Hb6Ns50VTepl1hxE6gV3lbHZ5gXsAqiOMHpvo-oyBqE2j6kfzMUrOxj8FgzM5WMMeFKeu9lByUUfsp8jID-BOlN9kTO_4-6JxANampDQIk/s2048/IMG_8937+-+kopie.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"></a><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh3ETQAEHZedh3gY6vqeek9WkOHKNOnKXp3_yUnbTmuFHJGK0QtbnAortJw7LoO8RZoqsbJpVZ3GjvqfI_yiM2bTo87GxHQ5nXuf4YJZl3GXfmwgrqkWvw7SRpLnGZhhCUVDtl1-IsYTh0/s640/d%25C5%2599i%25C5%25A1%25C5%25A5%25C3%25A1l-zima-foto.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="480" data-original-width="640" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh3ETQAEHZedh3gY6vqeek9WkOHKNOnKXp3_yUnbTmuFHJGK0QtbnAortJw7LoO8RZoqsbJpVZ3GjvqfI_yiM2bTo87GxHQ5nXuf4YJZl3GXfmwgrqkWvw7SRpLnGZhhCUVDtl1-IsYTh0/w400-h300/d%25C5%2599i%25C5%25A1%25C5%25A5%25C3%25A1l-zima-foto.jpg" width="400" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><blockquote style="border: none; margin: 0px 0px 0px 40px; padding: 0px;"><span style="color: #444444; font-size: 14pt;">Dřív mi to šlo nějak líp.
Když jsem byla mladší, bylo všecko růžové, nic nebyl problém a také jsem se
častěji smála. Nebo aspoň myslím, že to tak bylo. S přibývajícími roky je
to ale čím dál těžší. Možná je to pocitem zodpovědnosti? Prostě už se dopředu
bojím, že by se mohlo přihodit něco zlého. Možná na to má vliv několik let
života s diagnostikovaným negativismem našeho nejmladšího. Od jeho raného
dětství je prostě všecko blbý a hnusný a než ho každé ráno přeprogramuji na
alespoň náznak úsměvu a drobnou pochvalu čehokoliv, negace si sedne na mě. A možná je to jen přirozená reakce na to všecko, co se kolem mě děje. Opravdu nevím,
čím to je, ale </span><b style="color: #444444; font-size: 14pt;">myslet ZASE pozitivně, se musím NAUČIT.</b></blockquote>
<p class="MsoNoSpacing"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><span style="font-size: 14pt;"><o:p> <div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjbrsvw_sDEKomij4ZH-B7f83EB2rsAgmgPSo6pTZwgV0btlR2jOKGCfgjRKzAsExx9ggMvjWlGwDHEsgtdgjrioQOlI8-LiS3G1jY4QIEH2pQWa0onYd5xJWL9CtsJ4ieTrnTVJjMpF94/s2048/IMG_9368+-+kopie.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1570" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjbrsvw_sDEKomij4ZH-B7f83EB2rsAgmgPSo6pTZwgV0btlR2jOKGCfgjRKzAsExx9ggMvjWlGwDHEsgtdgjrioQOlI8-LiS3G1jY4QIEH2pQWa0onYd5xJWL9CtsJ4ieTrnTVJjMpF94/w340-h400/IMG_9368+-+kopie.JPG" width="340" /></a></div><br /></o:p></span><p></p>
<p class="MsoNoSpacing"><b><i><span style="color: #444444; font-size: 14pt;">Pozor na přeslazení<o:p></o:p></span></i></b></p>
<p class="MsoNoSpacing"><span style="color: #444444; font-size: 14pt;">Jen to s tím učením
nesmím přehnat. Občas narazím na tak moc pozitivní lidičky, že už z jejich
slovníku přiberu tři kila. Ano, to jsou oni, věční sluníčkáři se srdíčkem na dlani, kterým
láska a pozitivita obalená cukrkandlem stříká z každé buňky. Když vaří, používají brambůrky, salátek a masíčko, pak se s miláčkem napapkají, přebalí
svého mimíska, přeměří bobánek v nočníčku a jdou spinkat. Ráno vyskočí z postýlky za
kuropění (to je <b>mnohem dřív</b>, než já), natáhnou na sebe tepláčky a zvesela protáhnou svá tělíčka. Při tom ohýbají
kolínko, kotníček, zvedají ručičky, zpevňují prdýlku, nebo posilují bříško a jejich<b> <i>já</i></b>, je pak celý den pozitivní jako proton. Moje ne! Tolik „sladkého“ opravdu nesnesu. Až tak moc pozitivní
zase být nechci.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNoSpacing"><span style="color: #444444; font-size: 14pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNoSpacing"><span style="color: #444444;"><span style="font-size: 18.6667px;"><b><i>Být pozitivní, neznamená být naivní</i></b></span></span></p>
<p class="MsoNoSpacing"><span style="color: #444444; font-size: 14pt;">Tady jsem se také párkrát
poučila. Naposledy jsem byla hodně pozitivní (čti naivní), když jsem před lety důvěřovala
sousedce a svěřila jí klíče od našeho bytu, aby v době naší nepřítomnosti
dohlédla, kdyby bylo něco v nepořádku. Před Vánoci nám pak chodil
kontrolovat byt její příbuzný (bez našeho a prý i jejího vědomí) a při té příležitosti se asi velmi „spřátelil“ <b>s naším !!!</b>
Ježíškem. U stromečku jsem pak vrhala negativní pohledy všemi směry a domnívala jsem se, že musím mít přinejmenším pozitivní
test na THC, když nikdo nerozbaloval dárky, které jsem přeci <b>určitě</b> koupila a zabalila. Nebyly. Zmizely. Ani takhle pozitivní už být nechci. <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNoSpacing"><span style="color: #444444; font-size: 14pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNoSpacing"><b><i><span style="color: #444444; font-size: 14pt;">Motivace zvenčí také
moc nefunguje<o:p></o:p></span></i></b></p>
<p class="MsoNoSpacing"><span style="color: #444444; font-size: 14pt;">V každém ženském časopise
najdeme spousty rad, jak mít ráda svůj život, jak meditovat, jak myslet
pozitivně. Jenže, můžete klidně přečíst stohy časopisů a knih o pozitivní
motivaci, o tom, jak být lepším či úspěšnějším člověkem, běhat po seminářích a kurzech na téma „Osobnostní rozvoj“, nebo „Pozitivní programování mysli“ apod. a
naučit se každé ráno u zrcadla optimisticky vykřikovat: <i>Jsem krásná,</i> <i>šťastná, úspěšná</i>
…. nic proti tomu. Ovšem pokud jste ve skutečnosti obézní, nešťastná a děláte
práci, která vás nebaví, pak vám to asi nebude nic platné. <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNoSpacing"><span style="color: #444444; font-size: 14pt;">Mám báječnou
rodinu a práci, která mě baví. Časopisy, knihy a semináře mi tady vážně
nepomůžou, <b>musím si to srovnat v hlavě </b>a nevidět hned<b> </b>katastrofu
za každým rohem jako např. letos před Vánoci.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNoSpacing"><span style="color: #444444;"><span style="font-size: 14pt;"><o:p> </o:p></span><i><span style="font-size: 14pt;">„Nemůžu najít
žárovičky na stromeček,“ halekala jsem letos, tři dny před Vánoci z kumbálu na
manžela.</span></i></span></p>
<p class="MsoNoSpacing"><i><span style="color: #444444; font-size: 14pt;">„Asi jsme je vloni
vyhodili, byli rozbité, koupíme odpoledne nové.“ <o:p></o:p></span></i></p>
<p class="MsoNoSpacing"><i><span style="color: #444444; font-size: 14pt;">„Cože?! To říkáš jen
tak? Tři dny před Vánoci žádný neseženeme. Nemůžeme mít přeci stromek bez světýlek," hroutila jsem se ve své negaci a v duchu už rušila letošní Vánoce.<o:p></o:p></span></i></p>
<p class="MsoNoSpacing"><i><span style="color: #444444; font-size: 14pt;">„Ale seženeme,
nežijeme v pravěku.“<o:p></o:p></span></i></p>
<p class="MsoNoSpacing"><i><span style="color: #444444; font-size: 14pt;">„Čtyři sta žároviček?
Na co? Kam to namotáme? To rozsvítíme celej panelák,“ sténala jsem o dvě hodiny později v hobby
marketu. „Dvě stě by snad stačilo, ne? Proč nemají dvě stě? Vždyť jsem to
říkala, že už nic neseženeme.“<o:p></o:p></span></i></p>
<p class="MsoNoSpacing"><i><span style="color: #444444; font-size: 14pt;">„Ne miláčku, tohle je akorát,
uvidíš. Je to přesně na náš stromek,“ ujišťoval mě POZITIVNĚ naladěný manžel. <o:p></o:p></span></i></p>
<p class="MsoNoSpacing"><i><span style="color: #444444; font-size: 14pt;">Nemusím vám snad říkat,
že měl pravdu. Sehnali jsme je a byly <b>přesně </b>na náš stromek. A takhle je to se
vším. <o:p></o:p></span></i></p><p class="MsoNoSpacing"><i><span style="color: #444444; font-size: 14pt;"><br /></span></i></p><p class="MsoNoSpacing"><i></i></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><i><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgba1e78FRyQcWbm1CY4cyOoKVrTkIfUp_uY74jdf-oR0fB11IgE4rWN12tIkSUxoXrxsCqwqLaXOCh9QIJHyQZtP_Mei5iyLHvo5HvRYHJlO-JDYgfYjEFsaYvLVpxegeUH3tRf8gF3ZE/s2048/IMG_5932+-+kopie.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1297" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgba1e78FRyQcWbm1CY4cyOoKVrTkIfUp_uY74jdf-oR0fB11IgE4rWN12tIkSUxoXrxsCqwqLaXOCh9QIJHyQZtP_Mei5iyLHvo5HvRYHJlO-JDYgfYjEFsaYvLVpxegeUH3tRf8gF3ZE/w254-h400/IMG_5932+-+kopie.JPG" width="254" /></a></i></div><i><br /><span style="color: #444444; font-size: 14pt;"><br /></span></i><p></p>
<p class="MsoNoSpacing"><i><span style="color: #444444; font-size: 14pt;"><o:p>---------------------------------------------------------------------------------------------</o:p></span></i></p>
<p class="MsoNoSpacing"><i><span style="font-size: 14pt;"><span style="color: #444444;">PS: Včera, při návratu z návštěvy, jsem si
říkala, že by bylo fajn, kdybychom pro jednou našli před naším domem volné místo k zaparkování. A
víte co? Nenašli. NO A? Zaparkovali jsme na druhém konci města a pro tentokrát jsem ani nenadávala. 😃 Domů jsme se krásně prošli a příště určitě budeme mít štěstí. </span></span></i></p><p class="MsoNoSpacing"><i><span style="font-size: 14pt;"><span style="color: #444444;"><br /></span></span></i></p><blockquote style="border: none; margin: 0px 0px 0px 40px; padding: 0px;"><blockquote style="border: none; margin: 0px 0px 0px 40px; padding: 0px;"><p class="MsoNoSpacing" style="text-align: center;"><i><span style="font-size: 14pt;"><span style="color: #cc0000;"><b>PF 2021 </b></span></span></i></p></blockquote></blockquote><p style="text-align: center;"><span style="color: #444444;">Věřím, že rok, který máme před sebou nebude nešťastný, naivní ani přeslazený. </span></p><p class="MsoNoSpacing" style="text-align: center;"><span style="font-size: 18.6667px;"><i><span style="color: #cc0000;">Přeji Vám, ať je rok 2021 především zdravý, pohodový, úspěšný a ano, ať je POZITIVNÍ. </span></i></span></p><p class="MsoNoSpacing" style="text-align: center;"><br /></p>
<p class="MsoNoSpacing"><span style="font-size: 14pt;"><o:p> </o:p></span></p><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-size: 14pt;"><o:p><br /></o:p></span></p><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-size: 14pt;"></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><br /><o:p><br /></o:p><p></p>
<p class="MsoNoSpacing"><span style="font-size: 14pt;"><o:p> </o:p></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><br />Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-495527146227454776.post-48075164245907119042020-08-22T12:53:00.003+02:002021-11-21T11:00:33.096+01:00Hurá do Řecka - díl 2.<div style="text-align: left;"> <div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiWZtRHUwOjhOduRW-sP-49nAjhKxzwbvUDJwDh4mxCIX37AraKKz71PP9UdzcBNd1snNTxW1XPr2pdr8t_fAjHhNT0fFFMZK8CDgT5K3GWIN3akNsaR5TC_fHo7neHYw07s-rIsA7enzM/s2048/IMG_9745.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="384" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiWZtRHUwOjhOduRW-sP-49nAjhKxzwbvUDJwDh4mxCIX37AraKKz71PP9UdzcBNd1snNTxW1XPr2pdr8t_fAjHhNT0fFFMZK8CDgT5K3GWIN3akNsaR5TC_fHo7neHYw07s-rIsA7enzM/w512-h384/IMG_9745.JPG" width="512" /></a></div></div><p class="MsoNoSpacing"><span style="color: #444444; font-family: times; font-size: small;"><br /></span></p><p class="MsoNoSpacing"></p><div style="text-align: left;"><span style="color: #444444; font-family: verdana; font-size: medium;"><span>Téměř
čtyřhodinový let s rouškou na obličeji není zrovna to, po čem by komerční
turista toužil, ale s vidinou následné dvoutýdenní válečky na pláži, to
není až taková hrůza. QR kódy, bez kterých prý Řekové nikoho do své země nepustí,
jsme pochopitelně téměř nepotřebovali. Pouze při výstupu z letadla jsme zamávali
papírem před očima jakémusi „asiúředníkovi“ v teplákách.<br /> </span><span>„Tak
jsme tu, teď už se nemůže nic stát,“ oddychla jsem si, když jsme z pásu
sundali všecky naše kufry.<br /> </span><o:p><span> <br /></span></o:p><span>Hotel
je ohromný a z větší části zatím prázdný. Aby taky ne, je začátek
července, jsme mezi prvními turisty.<br /> </span><span>„Vybalíme
až večer, teď půjdeme hned k moři,“ plánuje nedočkavě Štěpa.<br /> </span><span>Tak
ne. Recepční nás usadil do křesílek a tři hodinky nás nechal zchladit.<br /> </span></span><p style="text-align: left;"><span style="color: #444444; font-family: verdana; font-size: medium;"><span>„Říkali
ve zprávách, že prý se tu na nás těší,“ zase se ozve načuřený Štěpán.</span></span></p><span style="color: #444444; font-family: verdana; font-size: medium;"><span>„To
by asi souhlasilo. Turisty tu dlouho neviděli, tak se pan recepční potřebuje
tím pohledem na plnou recepci nabažit.“ (Byli jsme tam sami).<br /> </span><o:p><span> <br /></span></o:p><span>Bydlíme.
Teď už bude jen pohoda, teď už se nemůže nic stát.<br /> </span><span>„Ááááúúúú,
vříská Štěpán se šnorchlovací maskou na hlavě (kompenzuje si absenci roušky) a
z nohy mu teče krev. Docela dost krve. Hodně krve. Nesnáším pohled na
krev, dělá se mi špatně a tohle vypadá odhadem tak na dva stehy. Hlavně žádnou
paniku.<br /></span><span>„Na
doktora zapomeň, musí ti stačit léty a třemi dětmi prověřená maminkovská péče.“<br />
</span><span>Táta
drží, já operuji. Poufoukám, vyčistím, zalepím náplastí s dinosaury a
uklidňuji pacienta:<br /></span><span>„Prosím
tě neřvi, jizev máš za ty roky víc než de Peyrak a budeš tu řvát kvůli
škrábnutí.“ Když jsem se patřičně vžila do role lékaře – chirurga,
s úsměvem jsem ještě pacientovi zakázala další den koupání. To aby rána
nezmokvala.</span></span></div><div style="text-align: left;"><span style="color: #444444; font-family: verdana; font-size: medium;"><span><br /> </span><span>„Úúúááá,
co tu jako budu dělat? Já se chci koupat a taky šnorchlovat a chci na tobogány.
To tady fakt nemusím bejt, objednej mi letadlo! Jedu domu! Blbý moře, blbý
šutry, blbý šnorchlování …“<br /></span><span>Nasimulovala
jsem hovor s leteckou společností a „objednala“ letadlo.<br /> </span><span>„V
Praze na letišti si tě vyzvedne brácha,“ s ledovým klidem informuji
pacienta, který se během mého telefonátu zázračně rychle uklidnil.<br /> </span><span>„Promiň
mamííí, já nechci domů, mě se tady líbíííííííí ….“<br /></span><span>Vymýšlíme
náhradní plán, sháníme autobusovou zastávku a jízdní řád. Improvizace je mé
druhé jméno. <span style="mso-spacerun: yes;"> <br /></span></span><o:p><span> <br /></span></o:p><span>Výlet
se vydařil, rána vypadá dobře, teď už se nemůže nic stát. Večerní procházka po
pláži je báječné zakončení dne. Moře se trošku vzteká, vlny zaplavují pláž až
k lehátkům. Hopsáme mezi nimi a vyprávíme si, co se nám líbilo na výletě a
kam se ještě vypravíme.<br /> </span><span>„Au!“
zařve zase Štěpán a od jeho nohy moře odnáší ohromnou, ovšem očividně mrtvou
rybu. „Kousla mě ryba.“<br /></span><span>„Nemohla
tě kousnout, je mrtvá.“<br /></span><span>„Tak
mě kousla mrtvá ryba,“ ječí a ukazuje na své zranění, pro změnu na druhé noze.
Teče mu krev. Jen trošku, ale teče. Manžel drží, já operuji. Pofoukám, vyčistím,
zalepím náplastí s dinosaury (de Peyrac by zbledl závistí). Teď už je téměř
jasné, že jsem se minula povoláním.<br /> </span><span>„Na
žádnej vejlet zejtra teda nejedu,“ varuje mě Štěpán se slzami na krajíčku.<br /></span><span>„Neboj,
krveprolití už bylo dost. Teď už se nemůže nic stát. Zítra se vrhneme do napěněných
mořských vln.“<br /></span><o:p><span> <br /></span></o:p><span>Druhý
den ležím na pláži a zírám do těch napěněných vln. Včera jsem Štěpánovi
slíbila, že se do nich dnes vrhneme, jenže to zatím není možné, jsou až příliš
velké. Beach boy nás pustí maximálně tři metry od břehu, dál ani krok. A tak
zatímco já se kochám a rozjímám, Štěpán se šel vrhat alespoň do bazénu.<br /></span><o:p><span> <br /></span></o:p><span>Z
rozjímání mě cosi vyrušilo. Kometa. V džínách, tričku a botaskách. Vypadá na
kluka a nanejvýš na osm let. Za kometou spěchá schvácená paní v šatech. Ta
vypadá na maminku. Než se maminka uvelebí na lehátku, kometa se houpe na
vlnách. V džínách triku a botaskách. Když se vynoří, je ho okamžitě plná pláž.
Lítá, skáče, válí se v moři, v písku, radostně výská, cáká na mámu i na všecky
kolem. V mé hlavě se zběsile spustí siréna a hystericky se rozbliká červené
světlo s nápisem „POZOR ADHD!!!“<br /></span><span>OUUU,
zaúpím v duchu.<br /> </span><o:p><span> <br /></span></o:p><span>Pozoruji
toho kluka jak je hned tu, hned tam, teď v moři, pak na pláži, a vzápětí zase
na molu. Kouknu na maminku, pokud zůstane v klidu, je to jasný. Mámu ADHD
dítěte něco takového nemůže rozladit.<br /> </span><span>„No,
ty zase vypadáš,“ pronese klukova máma s ledovým klidem.<br /> </span><span>„Aspoň
ty boty sis mohl sundat. Půjdeš teď na recepci jako prase.“<br /> </span><span>Plesk,
švihne sebou kluk do vln a mámu už ani neslyší. V tomhle zběsilém tempu vydrží
ještě asi hodinu, pak se vyválí v písku a bez varování usne. Teď už
nepochybuji.<br /></span><o:p><span> <br /></span></o:p><span>„Jooo,
jasně, že je ADHD, jak to víte?“ diví se maminka, když si druhý den povídáme na
pláži. Jen si tak pokrčím rameny.<br /> </span><o:p><span> <br /></span></o:p><span>Moře
se vzteká čím dál víc a já s nevolí přijímám fakt, že letos si v moři asi
nezaplaveme. Již několikátý den nad molem vlaje červená vlajka, plavčík bedlivě
sleduje všecky „přeskakovače“ vln a nepustí je dál, než pár metrů od břehu.
Snažím se o vnitřní klid, aspoň mám víc času na čtení. Přírodě neporučíš. A
bohužel, ani lidem. Alespoň některým.<br /> </span><o:p><span> <br /></span></o:p><span>Vnímám
chaos, který náhle ovládl vše kolem. Odložím knížku (zrovna teď, když je to tak
napínavý), právě v momentě, kdy se kolem mě mihne další kometa. Tentokrát to
ale není kluk, tahle kometa je starší a místo džínů má oranžové plavky. V jedné
ruce plovák, v druhé záchranný kruh. Na molu pobíhá několik mužů a ve vlnách
daleko od břehu se občas mihne jakási hlava a mávající ruce. Záchranář hází
kruh, ale moře mu ho vrací zpět, tonoucí nemá šanci jej zachytit. Nezbývá, než
se vrhnout běsnící přírodě do náruče. S napětím sleduji tu scénu, která se mi
vůbec nelíbí, a přemýšlím, co dělat. Nedělat nic se zdá zatím nejlepší. Na molu
je lidí až dost a vrhat se do vln je nesmysl. Čekám. Stejně jako desítky lidí
kolem mě. Po několika minutách vidím, muže na molu, kteří konečně vytahují
tonoucí se paní z moře. To se ale nechce vzdát. Jako náhradu chce záchranáře.<br /> </span><o:p><span> <br /></span></o:p><span>Sleduji
jeho boj o život. Není nikdo, kdo by pomohl, moře nám ho občas ukáže a hned
zase pohltí. Na vhozený kruh nedosáhne, vlny ho nesou pryč.<br /> </span><span>Běžím
k plážovému baru a žádám barmanku o pomoc pro záchranáře. Chvíli trvá, než
pochopí, nakonec ale sáhne po telefonu. Ve chvíli, kdy se opět otočím směrem k
moři, zahlédnu záchranáře plavat ke břehu. Za chvíli už kráčí po pláži.
Vyčerpaný, potlučený, ale živý. Na pláži se strhne potlesk. Nejraději bych ho
objala. Ta úleva.<br /></span><o:p><span> <br /></span></o:p><span>Vždycky
se může něco stát.<br /></span><o:p><span> <br /></span></o:p><o:p><span> -------------------------------------------------------------------------------------------------<br /></span></o:p><span><i>PS: Pominu
- li vyhořelou elektriku a návštěvu hasičů u nás na chatě hned první den prázdnin,
bazén, vyvalený ze své konstrukce, všecka ta zranění a dovolenkové zážitky, tak
jsme vlastně měli celkem klidné prázdniny. </i></span></span></div>
<br /><p></p>Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-495527146227454776.post-35940686316606768052020-08-14T09:21:00.002+02:002020-08-14T09:36:01.206+02:00Hurá do Řecka - díl 1.<p><br /></p><h3 style="text-align: left;">
<p class="MsoNoSpacing"><span style="font-weight: normal;"><span style="color: #444444; font-family: times; font-size: small;">Když Eva zjistila, že i letos odlétáme na dovolenou, zcela upřímně zajásala: </span></span></p><p class="MsoNoSpacing"><span style="color: #444444; font-size: small;"><span style="font-weight: normal;"><span style="font-family: times;">"</span></span><span style="font-family: times; font-weight: normal;">No,bezva, to si zase počtu, to zase budou story".</span></span></p><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-weight: normal;"></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgD2iYbkAYiT7Kl5208rX8chq0rES1DbxCgdKx8IZcvS09P_D3Y0FG0ePzaOb52O4ZYmEJisKqwaIEMsp6td5qa3BmsR3-BH_pQ0IhBoqpFFH319niwlOPAyDVwI2cJ_KaxzzXDETrhOvg/s2048/IMG_0133.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="384" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgD2iYbkAYiT7Kl5208rX8chq0rES1DbxCgdKx8IZcvS09P_D3Y0FG0ePzaOb52O4ZYmEJisKqwaIEMsp6td5qa3BmsR3-BH_pQ0IhBoqpFFH319niwlOPAyDVwI2cJ_KaxzzXDETrhOvg/w512-h384/IMG_0133.JPG" width="512" /></a></div><span style="font-family: times; font-size: medium;"><br /></span><p></p>
<p class="MsoNoSpacing"><span style="font-weight: normal;"><span style="color: #444444; font-family: times; font-size: small;">Já
opravdu vůbec netuším čím to je, ale je fakt, že většina našich nečekaných a
často i nechtěných zážitků nás potká právě na dovolené. Ty letošní začaly již
dlouho před odletem, a to s příchodem pandemie. Je zbytečné popisovat, jak
to nejen v naší zemi vypadalo, tu dobu máme všichni v čerstvé paměti.
Jelikož byla situace taková, jaká byla, usoudily jsme, že nejlepší bude,
dovolenou zrušit. V cestovní kanceláři byli ale jiného názoru a rozhodně si
nemysleli, že je to až tak dobrý nápad. A aby nás o tom přesvědčili,
vyšroubovali storno poplatek do závratných výšin. Takhle bohatí opravdu nejsme
a tak jsme byli nuceni svůj báječný nápad přehodnotit. Mé sympatie k CK
ochladly. Nastala doba ledová. <o:p></o:p></span></span></p>
<p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: times; font-weight: normal;"><span style="color: #444444; font-size: small;">S napětím
jsme sledovali zprávy, abychom se dozvěděli, kdy se kde otevřou či naopak
zavřou jaké hranice, zda mají letecké společnosti dostatek letadel, pilotů a
peněz, aby nás bezpečně přepravily tam i zpět, jaké podmínky platí pro vstup do
dané destinace a také jaká mají opatření, kolik náklaďáků mrtvol denně nasypou
do hromadných hrobů, zda mají obchody stále zásobeny potravinami, nebo už to
místní stihli vyrabovat, jestli turisty v případě nákazy nechají pojít
někde ve sklepení, či umírají důstojně na pláži pětihvězdičkového hotelu,
obklopeni fešným zdravotním personálem ve skafandrech a podobné praktické
informace. Pod rouškou noci se mojí noční můrou stal můj vlastní obličej,
opálený rouškovým motivem.</span></span></p>
<p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: times; font-weight: normal;"><span style="color: #444444; font-size: small;">Když
už bylo téměř jasné, že odletíme, nastala doba žhavá. V hlavě se mi honilo
asi milion otázek na téma, <i>co bude když</i>… a chtěla jsem na ně odpovědi. Žhavila
jsem proto dráty ať už telefonické či emailové. I v tomto případě měli v CK
jiný názor. Buď nevěděli, nebo mi pro jistotu neodpověděli vůbec. Tuším, že asi
tak po dvacátém telefonátu a třicátém emailu jsem se naopak já stala noční
můrou všech zaměstnanců cool centra CK.</span></span></p>
<p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: times; font-weight: normal;"><span style="color: #444444; font-size: small;">Pár
týdnů před odletem vypadala situace nadějně a my jsme se začali dokonce těšit.</span></span></p>
<p class="MsoNoSpacing"><span style="font-weight: normal;"><span style="color: #444444; font-family: times; font-size: small;">Šest
dní před odletem jsem urgovala pokyny k odletu. Když už jsem si je
vydupala, bylo nutné vyplnit dotazník, na jehož základě nám měly být vystaveny
QR kódy, bez kterých nás prý na území Řecka nepustí. Vyplňování nefungovalo. Volala
jsem do CK (pokořením magické stovky jsem přestala telefonáty počítat).
Nevěděli. Zjistí a zavolají zpět. Tak prý nemám dotazník přepínat do češtiny.
Je nezbytné vyplnit ho v původním znění (bez titulků). Cca. po hodině jsem s neskrývanou
pýchou odeslala poslední vyplněný dotazník v anglické verzi. <o:p></o:p></span></span></p>
<p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: times; font-weight: normal;"><span style="color: #444444; font-size: small;">Dva
dny před odletem přišly na email očekávané kódy. Pro mě a pro Štěpu. Manžel
nedostal. Volala jsem do CK. Nevěděli. Není to jejich věc, jedná se o
záležitost Řecka. Ale zjistí a zavolají zpět. (V tento okamžik už jsem se
zase přestávala těšit.) Tak prý nevadí, že mám jen dva kódy, mám být ráda, že
přišly alespoň dva. Nebyla jsem ráda.</span></span></p>
<p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: times; font-weight: normal;"><span style="color: #444444; font-size: small;">Den
před odletem ze zoufalství píšu email do Řecka, jaký že to máme problém.</span></span></p>
<p class="MsoNoSpacing"><span style="font-weight: normal;"><span style="color: #444444; font-family: times; font-size: small;">Patnáct
hodin před odletem jsem se vypravila do pobočky CK. „Co s tím jako máme
dělat?“ ptala jsem se paní za přepážkou. Nevěděla. A nezjistila.<o:p></o:p></span></span></p>
<p class="MsoNoSpacing"><span style="font-weight: normal;"><span style="color: #444444; font-family: times; font-size: small;">Asi
po čtvrt hodině marného přemýšlení co s tím, se ozval Štěpán:<o:p></o:p></span></span></p>
<p class="MsoNoSpacing"><span style="font-weight: normal;"><span style="color: #444444; font-family: times; font-size: small;">„Mami,
kontrolovala jsi SPAM?“<o:p></o:p></span></span></p>
<p class="MsoNoSpacing"><span style="font-weight: normal;"><span style="color: #444444; font-family: times; font-size: small;">„No
jistě, nejsem přeci pitomá.“ <o:p></o:p></span></span></p>
<p class="MsoNoSpacing"><span style="font-weight: normal;"><span style="color: #444444; font-family: times; font-size: small;">„OK,“
vzal Štěpán moji odpověď na vědomí a dál se věnoval své nové knížce, kterou
jsme mu původně koupili, aby neprudil na pláži, kdyby tam náhodou nebyly české
děti. Za dalších patnáct minut se, jen tak mimochodem, ozval znovu.<o:p></o:p></span></span></p>
<p class="MsoNoSpacing"><span style="font-weight: normal;"><span style="color: #444444; font-family: times; font-size: small;">„Hele,
mami, kontrolovala jsi taky HROMADNÝ?“<o:p></o:p></span></span></p>
<p class="MsoNoSpacing"><span style="font-weight: normal;"><span style="color: #444444; font-family: times; font-size: small;">„Ne!
Tam chodí jen reklamy na LIDL, tam nekoukám,“ odsekla jsem, už malinko podrážděná
a znechucená z té neřešitelné situace. Jen tak pro jistotu, snad abych ho
přesvědčila, že HROMADNÝ jsou fakt na nic, jsem vytáhla z kabelky mobil …<o:p></o:p></span></span></p>
<p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: times; font-weight: normal;"><span style="color: #444444; font-size: small;">…“Vážení
cestující, vítejte na palubě letadla Boing 737, společnosti Smartwings.
Připoutejte se, prosím. Po celou dobu letu jste povinni chránit svá ústa i nos
rouškou, (protože) náš let je nekuřácký.“</span></span></p>
<p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: times; font-weight: normal;"><span style="color: #444444; font-size: small;">Naše
poklidná dovolená právě začíná. Teď už se nemůže nic stát, takže: </span></span></p><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: times; font-weight: normal;"><span style="color: #444444; font-size: small;">"Hurá do Řecka!"</span></span></p>
<p class="MsoNoSpacing"><span style="font-weight: normal;"><o:p><span style="color: #444444; font-family: times; font-size: small;"> </span></o:p></span></p>
<p align="center" class="MsoNoSpacing" style="text-align: center;"><span style="font-weight: normal;"><span style="color: #444444; font-family: times; font-size: small;">To be
continued<o:p></o:p></span></span></p>
<p class="MsoNoSpacing" style="text-align: left;"><span style="font-weight: normal;"><o:p><span style="color: #444444; font-family: times; font-size: small;">---------------------------------------------------------------------------------------</span></o:p></span></p>
<p class="MsoNoSpacing"><span style="font-weight: normal;"><span style="color: #444444; font-family: times; font-size: small;"><i style="mso-bidi-font-style: normal;">PS:
Odpověď z Řecka mi přišla, až když jsem už týden ležela na řecké p</i><i style="mso-bidi-font-style: normal;">láži. <o:p></o:p></i></span></span></p><br /></h3>Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-495527146227454776.post-21407687875690646382020-08-03T15:06:00.003+02:002020-08-03T15:08:30.617+02:00Prázdniny s Emou<p class="MsoNoSpacing"></p><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: "times new roman", serif; font-size: 14pt; mso-fareast-font-family: "Arial Unicode MS";">Prázdniny jsou o pohodě, teple,
sluníčku, radosti, koupání, cestování a také setkávání. Máme za sebou nouzový
stav, kdy jsme sice měli takové „jakoprázdniny“, ale neměli jsme ani pohodu,
ani teplo, ani sluníčko, ani radost a už vůbec jsme nesměli cestovat, ba co
víc, většinou jsme se nesměli ani setkávat. Rozhodla jsem se tedy, že si tohle
všecko o prázdninách vynahradíme.<o:p></o:p></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhGKij43JBfjhuzadmBtzymnl-7FTXYy-tUw7DBMy4cTzPyP_-Pt9Pc3-JVy8L4pIfpDDy2Rw1S1dtWb68l334mAC81i9XFWjZ4YKU95IJ0D3omkXX9OnYdvJkDp-JY9vPIegDeUhScFXI/s1280/legs-434918_1280.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="859" data-original-width="1280" height="344" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhGKij43JBfjhuzadmBtzymnl-7FTXYy-tUw7DBMy4cTzPyP_-Pt9Pc3-JVy8L4pIfpDDy2Rw1S1dtWb68l334mAC81i9XFWjZ4YKU95IJ0D3omkXX9OnYdvJkDp-JY9vPIegDeUhScFXI/w512-h344/legs-434918_1280.jpg" width="512" /></a></div><p class="MsoNoSpacing"><br /></p>
<p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: "times new roman", serif; font-size: 14pt;">Nějaké to cestování už máme za
sebou, teď přišlo na řadu sekávání. Pozvala jsem k nám na pár dní sestřenici
Petru s dcerou Emičkou. Emička je krásná, čtrnáctiletá slečna s očima jako studánky, se srdcem na dlani, neskrývaným obdivem ke všemu,
co řekne či udělá její tatínek, rozkošným, stále ještě dětským smíchem, který
je v naprostém protipólu s jejími radikálními politickými názory a s
Aspergerovým syndromem.</span></p>
<p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: "times new roman", serif; font-size: 14pt;">Já jsem se těšila, že si
s Petrou pořádně pokecáme a Štěpán se těšil, že bude mít na pár dní parťačku.
Jen můj muž byl zděšen. Při představě, že bude mít doma tři ženský, byl
výjimečně rád, že musí chodit do práce. Domů chodil večer, opekl mamuta na ohni,
zeptal se, jaký byl náš den a upadl do bezvědomí.</span></p>
<p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: "times new roman", serif; font-size: 14pt;">Zatímco on pracoval, my jsme si
užívali pohodu, teplo, sluníčko a koupání. Velmi brzy jsem zjistila, že zabavit
návštěvu není žádný problém. Návštěva bavila mě. A co víc, bavila každého, kdo
se byť jen lehce mihl v blízkosti naší zahrady. Emička vesele pobíhala po
trávě, chytala brouky, řádila se Štěpánem v bazéně a hlavně si s každým
moc ráda povídala. Jen občas se schovala do stanu, aby si četla, nebo aby měla
klid na telefonování s kamarádkou. Ve chvíli, kdy se v její blízkosti
objevil někdo neznámý, spustila svůj seznamovací rituál. „Já jsem nejmladší
dcera Jiřího XY a Petry XY. Můj táta je umělec…, táta říkal …, táta dělá…, táta
má rád…, táta nemá rád…, táta se zlobí když …, a nadává když ….“ Emička je
zkrátka kouzelná. A upovídaná. Hodně upovídaná. Děsně upovídaná. Prostě
ukecaná. A úplně stejně jak je ukecaná, je taky upřímná.</span></p>
<p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: "times new roman", serif; font-size: 14pt;">Vzala jsem obě holky do obchodu své
kamarádky Eriky. Zaprvé, abych jí pozvala na večerní grilování a za druhé, aby
se holky mohly pokochat těmi rozkošnými vílami, skřítky, svíčkami, hrníčky,
cedulkami, obrázky, mejdlíčky, polštářky, obrázky, zkrátka cetkami, kterých my
holky nemáme nikdy dost a kterých má Erika plný obchod.</span></p><p class="MsoNoSpacing"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg7L-e0WQ5T9LnIGN4yFEp_0TrxfcwFflFfK8S77WvQ_mEKmJCwjU3H4RzUMWEohjfdC6L00yAdxE2HzPL8x9A2hCyZIyGskQNB_ZjG9Pg24CNpd8myHd5SbHn5cAWj1HacZZ-oKynDI5k/s960/116908554_702216547026244_2004905624675501847_n.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="960" data-original-width="720" height="262" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg7L-e0WQ5T9LnIGN4yFEp_0TrxfcwFflFfK8S77WvQ_mEKmJCwjU3H4RzUMWEohjfdC6L00yAdxE2HzPL8x9A2hCyZIyGskQNB_ZjG9Pg24CNpd8myHd5SbHn5cAWj1HacZZ-oKynDI5k/w197-h262/116908554_702216547026244_2004905624675501847_n.jpg" width="197" /></a></div><p></p><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: "times new roman", serif; font-size: 14pt;">„Přijdu i s pejskem,“ přijala
Erika pozvání. </span></p><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: "times new roman", serif; font-size: 14pt;">„Jéé, ty máš pejska?“ zaradovala se
Ema.</span></p><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: "times new roman", serif; font-size: 14pt;">„Mám, francouzského buldočka,“
pyšně pronesla Erika.</span></p><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: "times new roman", serif; font-size: 14pt;">„Fuj, ty nesnáším. Já mám ráda jen
velký psy, malí jsou zákeřní,“ vykřikla Ema s neskrývaným opovržením a spustila
přednášku o tom, jaký je rozdíl mezi malými a velkými psy. Navázala pak plynule
na naši současnou politickou scénu a pochopitelně na tátu.</span></p>
<p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: "times new roman", serif; font-size: 14pt;"><br /></span></p><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: "times new roman", serif; font-size: 14pt;">Ani při večerním grilování jsme
nedostali moc šancí popovídat si s někým jiným. Emička nás zásobovala historkami
ze školy, nebo s kamarádkou, a hlavně jsme se dozvěděli, jaký názor má
táta a pochopitelně i ona, na naše minulé i současné politiky, že táta nemá rád
Karla Gotta a doslova nenávidí Vánoce. Když jsme společně vše dopodrobna
prodiskutovali, vysloužili jsme si ocenění:</span></p><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: "times new roman", serif; font-size: 14pt;">„Ty jsi nejlepší strejda, ze
všech,“ udělila Ema titul Mírovi.</span></p><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: "times new roman", serif; font-size: 14pt;">„A ty jsi mooooc hodná teta,“ vysloužila jsem
si ocenění já. </span></p><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: "times new roman", serif; font-size: 14pt;">Pak se obrátila k Erice a tím nejlaskavějším tónem
pronesla:</span></p><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: "times new roman", serif; font-size: 14pt;">„Ty jsi zlatokopka, co má šmrnc.“</span></p><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: "times new roman", serif; font-size: 14pt;">Výbuch smíchu, který následoval se nesl napříč všemi zahradami a nebral konce. Jen Ema nerozuměla, čemu se to vlastně smějeme. Smáli jsme se dlouho
a toto ocenění už asi nic nepředčí. Nejlepší grilovač, který náleží mému muži,
mu ale trošku závidím.</span></p>
<p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: "times new roman", serif; font-size: 14pt;">Další den jsme se vypravili na výlet.
Naším cílem byl hrad Kokořín, ale nakonec jsme stihli i mělnický zámek. Dětem
se hrad líbil, ale v tom horku se jim na zámek už nechtělo. Přemluvit se
nechaly až pod příslibem návštěvy zámecké cukrárny, což pro nás matky zase
takový problém nebyl, protože kafe přijde k chuti vždycky.</span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjZUoOu5sOlzgYO3BSHxkHBBXHwE_vtN-53XLXu5wq1W7I1Ay2A81SExqMkRfs0FQN1gNE_swpAV-peArMy6qZBsET9T14ugAT3GhiOdmeoBhlB6ikYyCXRhZpNEO3X97pY1yMkYb9qw9I/s2048/IMG_1703.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1536" height="410" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjZUoOu5sOlzgYO3BSHxkHBBXHwE_vtN-53XLXu5wq1W7I1Ay2A81SExqMkRfs0FQN1gNE_swpAV-peArMy6qZBsET9T14ugAT3GhiOdmeoBhlB6ikYyCXRhZpNEO3X97pY1yMkYb9qw9I/w307-h410/IMG_1703.JPG" width="307" /></a></div> </div><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: "times new roman", serif; font-size: 14pt;">Prohlídka zámku se nakonec líbila
všem, jen pan průvodce se očividně těšil, až skončí. Emička ho soustavně
bombardovala otázkami, na které neznal odpověď.</span></p><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: "times new roman", serif; font-size: 14pt;">“A kdo to je na tamtom obraze,
vedle toho, který jste nám ukazoval? A proč je tamten obraz poničený? A na co
je tohleto?“</span><span style="font-family: "times new roman", serif; font-size: 14pt;"> </span></p><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: "times new roman", serif; font-size: 14pt;">Štěpána pro změnu přepadla silná
touha provozovat svůj nový fotografický koníček a to i přes to, nebo možná právě
proto, že je zde fotografování zakázáno. Běhal za panem průvodcem a pořád se
ptal, jestli si může vyfotit tohle a taky tamto. Po několika minutách byl průvodce
z našich dvou mimoňů úplně mimo a po celou dobu prohlídky si hlídal
pozici, kde je on a kde jsou mimoni. Jakmile se jeden z nich přibližoval,
pan průvodce prchal.</span></p><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: "times new roman", serif; font-size: 14pt;">„Děti, podívejte se, támhle u
cukrárny sedí majitel zámku, kníže Lobkowicz, kterého jsme viděli při prohlídce
na tom obraze,“ upozornila jsem Emičku a Štěpána a v bláhovém domnění, že
jdou za mnou, jsem bezstarostně vešla do cukrárny. Když jsem se pro ně vrátila,
abych zjistila, kde se obě děti zapomněly, našla jsem Emu v družném hovoru
s panem knížetem.</span></p><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: "times new roman", serif; font-size: 14pt;">„Já vám moc děkuju, že jsem si
mohla prohlídnout váš zámek. Je vážně pěknej. Můj táta je umělec, moc dobrej
umělec, zasloužil by si ocenění. Můžete se k nám přijet podívat na jeho
dílo …,“ švitořila vesele a Štěpán jí za zády zadumaně přitakával. Zavětřil
příležitost, ale zeptat se na fotku si netroufl. Ovšem podpis, to by mohlo
projít. Vytáhl svůj cestovatelský deníček a s panem knížetem si domluvil
malou soukromou autogramiádu. Pan kníže nejprve ohromeně seděl a nevěřícně zíral,
ale po chvilce se do hovoru s dětmi zapojil.</span></p><p class="MsoNoSpacing"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgiJtXsrDCPa2q8IgXzBZua017zcmgJTUEpn-H_eXswjBofcOEoq_3ueZsq06kMQXPUvIZUSDdRVS5xge-nR5QWc70X188JFghU_qUfpC8SdiCSK4jThtDdfkP5R2BoTmM9L9nbGMSEMMY/s2048/IMG_1791.JPG" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1536" height="262" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgiJtXsrDCPa2q8IgXzBZua017zcmgJTUEpn-H_eXswjBofcOEoq_3ueZsq06kMQXPUvIZUSDdRVS5xge-nR5QWc70X188JFghU_qUfpC8SdiCSK4jThtDdfkP5R2BoTmM9L9nbGMSEMMY/w197-h262/IMG_1791.JPG" width="197" /></a></div><p></p><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: "times new roman", serif; font-size: 14pt;">„Mami, já jsem ho pozvala
k nám,“ pyšnila se radostně Ema už s plnou pusou opatlanou od
jakéhosi kakaového zákusku. </span><span style="font-family: "times new roman", serif; font-size: 14pt;">Petra zděšeně vykulila oči: „Zbláznila
ses?!?! To budu muset uklidit …!“</span></p>
<p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: "times new roman", serif; font-size: 14pt;">Prázdniny jsou o pohodě, teple,
sluníčku, radosti, koupání, cestování a také setkávání. My jsme se např.
setkali (a kdo ví, možná ještě setkáme) s knížetem.</span></p>
<p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: "times new roman", serif; font-size: 14pt; mso-fareast-font-family: "Arial Unicode MS";">Dny s Emičkou byly možná
trošku náročnější, ale jinak byly přesně takové, jaké mají prázdninové dny být.
<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNoSpacing"><br /></p><p class="MsoNoSpacing"><br /></p><p class="MsoNoSpacing"><font face=""><span style="font-size: 18.6667px;">--------------------------------------------------------------------------------------------</span></font></p><p class="MsoNoSpacing"><i><span style="font-family: "times new roman", serif; font-size: 14pt; mso-fareast-font-family: "Arial Unicode MS";">PS: Ema prý zapomněla říct panu knížeti adresu. Petra zajásala,
nemusí uklízet.</span></i></p>
<p class="MsoNoSpacing"><i style="mso-bidi-font-style: normal;"><span style="font-family: "times new roman", serif; font-size: 14pt; mso-fareast-font-family: "Arial Unicode MS";">O čtyři dny později jsem se na zámku v Chlumci nad
Cidlinou nečekaně setkala s hrabětem Kinským. Tentokrát už bohužel bez Emičky i bez Štěpána. <o:p></o:p></span></i></p>
<p class="MsoNoSpacing"><span style="mso-bidi-font-style: normal;"><span style="font-family: "times new roman", serif; font-size: 14pt; mso-fareast-font-family: "Arial Unicode MS";"><i>PPS: Pan Jiří Jan Lobkowicz oficiálně neužívá titul kníže,
ale princ. Ovšem uznejte, že kníže zní mnohem romantičtěji. </i>😊<i><o:p></o:p></i></span></span></p>
<p class="MsoNoSpacing"><i style="mso-bidi-font-style: normal;"><span style="font-family: "times new roman", serif; font-size: 14pt; mso-fareast-font-family: "Arial Unicode MS";"><o:p> </o:p></span></i></p>
<p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: "times new roman", serif; font-size: 14pt; mso-fareast-font-family: "Arial Unicode MS";"><o:p> </o:p></span></p><br /><p></p>Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-495527146227454776.post-58058597975093119202020-06-25T17:54:00.001+02:002020-06-25T17:54:44.583+02:00Nic netrvá věčně<br />
<div class="MsoNoSpacing" style="text-align: center;">
<i style="mso-bidi-font-style: normal;"><span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><b><span style="color: #b45f06;">„Někteří
lidé vstoupí do našeho života a rychle z něj zase odejdou,<o:p></o:p></span></b></span></i></div>
<div class="MsoNoSpacing" style="text-align: center;">
<i style="mso-bidi-font-style: normal;"><span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><b><span style="color: #b45f06;">někteří
v něm nějakou dobu zůstanou a zanechají stopy v našich srdcích. <o:p></o:p></span></b></span></i></div>
<div class="MsoNoSpacing" style="text-align: center;">
<i style="mso-bidi-font-style: normal;"><span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><b><span style="color: #b45f06;">My už pak
nikdy nejsme stejní.“ </span></b><span style="color: #444444;"><o:p></o:p></span></span></i></div>
<div class="MsoNoSpacing" style="text-align: center;">
<i><span style="font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;"><span style="color: #e69138;">(neznámý
autor</span></span></i><span style="font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;"><span style="color: #e69138;">)</span><span style="color: #444444;"><o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj6hBiHYLIR3gSHMk7a1iusmC9SyLx8wqRmQXDphXGAXsBP-6z7uS8uGm5yIKBBK5NBJhoN5L1cefA0rcFClZLEcRPDNRM2dFYHtsr0F5mZISuwjDzZ77NjBkBat86kINijBjegyDug1eA/s1600/romantik_2_0_0.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="215" data-original-width="280" height="306" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj6hBiHYLIR3gSHMk7a1iusmC9SyLx8wqRmQXDphXGAXsBP-6z7uS8uGm5yIKBBK5NBJhoN5L1cefA0rcFClZLEcRPDNRM2dFYHtsr0F5mZISuwjDzZ77NjBkBat86kINijBjegyDug1eA/s400/romantik_2_0_0.jpg" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="color: #444444; font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;">Tenhle
citát mám ráda, je v něm mnoho pravdy. Mým životem prošlo lidí
poměrně hodně. Většina z nich jím jen tak proplula, aniž bych je jakkoli
zaznamenala, někteří se ho lehce dotkli, jiní chvilku pobyli a jen <b>ti nejlepší
zůstali, případně zanechali stopy v mém srdci.</b></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="color: #444444; font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;"><b>Většinou
si sami rozhodujeme o tom, koho v našem životě chceme mít.</b> Jednáme tak na základně
zkušenosti, jaké stopy nám dotyčný vyšlapal do našeho srdce a s přibývajícími roky se tak většinou naučíme obklopovat se lidmi, kteří jsou našemu srdci drazí.
Alespoň v mém životě už tomu tak je, ale pochopitelně ne vždy tomu tak
bylo.</span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #444444;">Snad
se mnou budete souhlasit, když řeknu, že mezi prvními lidmi, kteří vstupují do
našeho života, tedy do života dítěte, aby ho nějakým způsobem
ovlivnili, bývá, kromě rodiny, také učitel. V českém školství spíš
učitelka. </span></span><span style="color: #444444; font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;">Především<b>
první roky školní</b> <b>docházky je učitelka pro dítě klíčovou osobností.</b> To ona
vytváří budoucí vztah dítěte ke škole a ke vzdělávání vůbec. To díky učitelce
chodí v prvních letech děti do školy rády, či nerady. Její působení by se tedy
nemělo soustředit pouze na předávání vědomostí, protože právě paní učitelka se
společně s rodiči stává pro dítě nepostradatelným průvodcem, který mu ukazuje
tu správnou cestu a dokáže jej vhodně motivovat. Její role je tedy v životě
dítěte poměrně zásadní.</span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #444444;">Ne
všecky děti mají na svojí první paní učitelku štěstí. Několik „smolařů“ znám a
patří mezi ně i můj syn. Nástup do první třídy neměl zrovna šťastný, ač
jsem se snažila sebevíc. Vědoma si jeho hendikepu, snažila jsem se vybírat
školu opravdu zodpovědně. Uvědomovala jsem si, jak moc je toto období
v jeho životě důležité a jak moc ovlivní jeho vztah ke škole na další
roky. Přesto se nám to zkrátka nějak nepovedlo. Naštěstí, „někteří lidé vstoupí
do našeho života a rychle z něj zase odejdou“. <b>Tihle „sprinteři“ se tak
pro nás často stávají sice tvrdou a mnohdy drahou, ale přesto dobrou životní
lekcí. </b><o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #444444;">Štěstí se na nás nakonec usmálo. Pochopitelně jsme mu museli jít trošku naproti,
ale tentokrát jsme už nabrali ten správný směr. Možná svou roli sehrál i osud, to já nevím, ale v ten správný čas nám do života vstoupila <i>PANÍ UČITELKA</i>. Zůstala nejdéle,
jak jen to šlo, po celou dobu prvního stupně a <b>zanechala výraznou stopu nejen
v srdci mého syna, ale i v tom mém.</b> Chápavá, laskavá, obětavá,
s pochopením pro lidskou jinakost, se zdravým nadhledem, vytříbeným
smyslem pro humor a stále usměvavá. I když musela mít často "nervy v kýblu", nikdy mi to nedala najevo, byla vždy profesionální. Já vím, zní to až neuvěřitelně. Taky by vás zajímalo, na čem jede? Tak prý zatím jen
na čokoládě. <o:p></o:p></span></span><br />
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #444444;"><br /></span></span>
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #444444;"><br /></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiiysC7KeX3tetIz_kJeF_bBuJOVlhy483W6jVH9aB9TtieKVPZvHl27rqomFFdkvu2Sb4mj-7m4iQ0PFpCYzLueqhiwpJHCu0cwZBU3T-2yGooZ0rskcpoF110t1FH0SY14Jks_misItw/s1600/105638595_580234109593418_5043195228043489558_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="435" data-original-width="319" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiiysC7KeX3tetIz_kJeF_bBuJOVlhy483W6jVH9aB9TtieKVPZvHl27rqomFFdkvu2Sb4mj-7m4iQ0PFpCYzLueqhiwpJHCu0cwZBU3T-2yGooZ0rskcpoF110t1FH0SY14Jks_misItw/s320/105638595_580234109593418_5043195228043489558_n.jpg" width="233" /></a></div>
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12pt;"><span style="color: #444444;">Určitě
to často neměla jednoduché, tím jsem si jistá, ale vše ustála
s důstojností a elegancí sobě vlastní. Vlastně si uvědomuji, že za celé
čtyři roky jsem nikdy nebyla v ředitelně. Je to zvláštní, protože si velmi
dobře vzpomínám, jak jsem před čtyřmi lety v předešlé škole <b>sedávala v ředitelně častěji,
než ve vlastním obýváku</b>. Po každém takovém sedánku jsem se hroutila, nejedla jsem, nespala a probrečela i několik hodin. Dnes, s odstupem času, mi průběh všech těch "schůzek" připadá spíš nedůstojný a komický. Zjistila jsem, že to jde i jinak a d</span></span><span style="color: #444444; font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;">íky
přístupu paní učitelky Marušky začal Štěpán zase rád chodit do školy. I když, v páté
třídě už je to s tou láskou ke škole zase trošku slabší, ale tady bude na
vině spíš pučící hormonální bouře, než paní učitelka.</span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #444444;"><b>Nic
netrvá věčně.</b> Od září čeká Štěpána 2. stupeň a NAŠÍ paní učitelku povinnosti
o mnoho krásnější a sladší. Miminko. (Prý si to přesně takhle načasovala kvůli
mým úpěnlivým prosbám, aby vydržela do konce 5. třídy, za což jí budu navždy
vděčná.)<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #444444;">Oběma
ze srdce přeji, aby do těch jejich srdcí vstupovali pouze lidé, kteří
v něm zanechají ty nejcennější a nejláskyplnější stopy. <o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #444444;">Vlastně,
přeji to vám všem. </span><o:p></o:p></span></div>
<br />Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-495527146227454776.post-12458237474965716812020-03-30T17:19:00.000+02:002020-03-30T17:19:42.128+02:00Doba fialková a můj první fialkový sirup<br />
<div align="center" class="MsoNoSpacing" style="text-align: center;">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><o:p>Neexistuje jiné slovo, které bychom</o:p></span><span style="font-family: "Arial Unicode MS", sans-serif; font-size: 12pt;"> v posledních týdnech slyšeli častěji, než slovo koronavirus. Slyšíme ho ze
všech stran na ulici, v televizi, v rozhlase, čteme o něm v novinách,
dokonce i sociální sítě jsou tímto slovem zahlcené. Slovo, které většina z nás
nikdy před tím neslyšela, nám všem náhle, bez varování, obrátilo životy vzhůru
nohama. </span><span style="font-family: "Arial Unicode MS", sans-serif; font-size: 12pt;">Po
tolika týdnech negativních zpráv už trudomyslnost doléhá i na mě a to si myslím, že nejsem
žádná padavka. Prostě </span><b style="font-family: "Arial Unicode MS", sans-serif; font-size: 12pt;">potřebuji také
pozitivní, obyčejné a veselé informace</b><span style="font-family: "Arial Unicode MS", sans-serif; font-size: 12pt;">. Chci zase vidět fotky vašich plných
talířů, kafíček a dortíků, chci vidět, jaká krásná místa jste navštívili a sama
chci cestovat, chci chodit do práce, nakupovat v kteroukoli denní dobu, zajít
si s kolegyní ve středu před italštinou na oběd do indické restaurace, <b>navštěvovat
svoje přátele a hlavně své dospělé děti,</b> běžet na třídní schůzku...</span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><br /></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt;">Nechci si už nabírat
rohlíky v igelitových rukavicích, nechci přemýšlet, kdo se skrývá pod tou
rouškou, která mě právě pozdravila (a byla to tahle rouška, nebo ta vedle?), chci
zpět obyčejný život. Zatím to nejde, tak alespoň „ladím“ na pozitivní myšlení.
Třeba fialkově. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgWe95T6vv0Tf3WjwnlK0bLlQJXLBmO6Zs8kNMaXKoUeLFJxzBr3FevmHu9z3U4qtq4E7pWWP937OIPYv9SefCmabicWZkVj6YTYXBEvXLfJAJjJShYjgCMSGK1yzqV_zfawqD2DgbDg9w/s1600/IMG_7482.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgWe95T6vv0Tf3WjwnlK0bLlQJXLBmO6Zs8kNMaXKoUeLFJxzBr3FevmHu9z3U4qtq4E7pWWP937OIPYv9SefCmabicWZkVj6YTYXBEvXLfJAJjJShYjgCMSGK1yzqV_zfawqD2DgbDg9w/s400/IMG_7482.JPG" width="300" /></a></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><o:p><br /></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><o:p><br /></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="color: purple;"><b><span style="font-family: "Arial Unicode MS", sans-serif; font-size: 12pt;">Máme
zahrádku plnou fialek.</span></b><span style="font-family: "Arial Unicode MS", sans-serif; font-size: 12pt;"> Tedy, měli jsme, než jsem je natrhala do
hrnce.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: purple;">Moje
maminka fialky milovala. Vždy na jaře jsem jí s láskou nosila velké,
vlastně malé, pugétky těchto nádherně voňavých kytiček, které tam u nás, rostly
v tuto jarní dobu snad všude. Maminka milovala jejich barvu i vůni.
K MDŽ jsme jí s bráchou, v drogerii na náměstí, kupovaly
lahvičku tehdy velmi oblíbených „Živých květů“, jak jinak, než s vůní
fialek.</span><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: purple;">U
nás na zahrádce by se mamince líbilo. Naše zahrada je fialkami posetá. Já vím,
byla - než mě napadlo udělat fialkový sirup. Má prý blahodárné účinky. Je dobrý
proti kašli, protože obsahuje látky, které podporují vykašlávání. To se v této době opravdu hodí. Také se používá při bolestech hlavy (to vážně ocením)
a při neklidném spánku. Sirup můžete užívat jen tak, na lžičku, nebo si z něj
udělat lahodnou limonádu. Kdo mě zná tak ví, že já jsem levandulová, fialkový
sirup je má premiéra, ale proč nezkusit něco nového. Jdeme na to:<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi4usl_2XEnP4UMAZvLsHkgoCfQSxITIRuWlYWNM5iMg8Cu6IpQUpbsTHeHy0Ei51kCKL_AEv1_GwfdVmWcSkA_iQSAX3Wyz4hvupDpuN9KMsRGt1lluV_YYdyYIDnZWITjVXN04oVKOaw/s1600/IMG_7487.JPG" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi4usl_2XEnP4UMAZvLsHkgoCfQSxITIRuWlYWNM5iMg8Cu6IpQUpbsTHeHy0Ei51kCKL_AEv1_GwfdVmWcSkA_iQSAX3Wyz4hvupDpuN9KMsRGt1lluV_YYdyYIDnZWITjVXN04oVKOaw/s320/IMG_7487.JPG" width="240" /></a></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="color: purple; font-family: "Arial Unicode MS", sans-serif; font-size: 12pt;">Až
oškubete všecky zahrady a stráně v okolí, stačí vám cca </span><b style="color: purple; font-family: "Arial Unicode MS", sans-serif; font-size: 12pt;">40 g kvítků</b><span style="color: purple; font-family: "Arial Unicode MS", sans-serif; font-size: 12pt;">, vložte květy do hrnce a
zalijte </span><b style="color: purple; font-family: "Arial Unicode MS", sans-serif; font-size: 12pt;">1 l. převařené vychladlé vody</b><span style="color: purple; font-family: "Arial Unicode MS", sans-serif; font-size: 12pt;">.
Nechte stát 24 hodin pod pokličkou. Po vylouhování tekutinu přeceďte, přidejte </span><b style="color: purple; font-family: "Arial Unicode MS", sans-serif; font-size: 12pt;">1 kg cukru</b><span style="color: purple; font-family: "Arial Unicode MS", sans-serif; font-size: 12pt;"> a cca 20 min. povařte. Ke
konci varu ještě přidejte </span><b style="color: purple; font-family: "Arial Unicode MS", sans-serif; font-size: 12pt;">šťávu z jednoho
citronu</b><span style="color: purple; font-family: "Arial Unicode MS", sans-serif; font-size: 12pt;">, nejlépe BIO (nebo lžičku kyseliny citronové), to kvůli konzervaci.
Teď sirup změní barvu. Hotovo. Naplňte do skleniček a pak už si jen
pochutnávejte.</span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: purple;">Přiznám
se, že jsem čekala trošku fialovější barvu, můj sirup má spíš barvu ovocného
čaje, ale nevadí, je výborný. <o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: purple;">Pokud
rádi mlsáte, můžete zkusit třeba <b style="mso-bidi-font-weight: normal;">cukrové
fialky</b>. Květy potřete rozšlehaným bílkem a namočte v moučkovém cukru.
Rozložte na plech a nechte usušit. Tuhle mlsku zkusím zase příště. <o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: purple;">Z fialek
lze vyrábět spoustu jiných dobrot, např. je můžete přidat i do medu, nebo si
vyrobit fialkový olej, tinkturu anebo si je jen tak namíchat do salátu, či s nimi
ozdobit odpolední svačinku. Zkrátka, co kdo chcete. </span><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiujx9AvBGui3JGiH7k7bMm03k71Vk9qHAWuMTQn9iWCOUufONhuX9OvyADAw1wrpJ7Ha9gbNGX1uIejWCzHH1p3eD0WhU23Endak0Y8ckIqgeDHlUS22Taz_4a5_7gGgDE4J8OjfrgEPs/s1600/IMG_7507.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiujx9AvBGui3JGiH7k7bMm03k71Vk9qHAWuMTQn9iWCOUufONhuX9OvyADAw1wrpJ7Ha9gbNGX1uIejWCzHH1p3eD0WhU23Endak0Y8ckIqgeDHlUS22Taz_4a5_7gGgDE4J8OjfrgEPs/s400/IMG_7507.JPG" width="300" /></a></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><o:p><br /></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><o:p><br /></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<b style="mso-bidi-font-weight: normal;"><span style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: purple;">Dobrou
chuť a hodně zdraví. </span><o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<br />Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-495527146227454776.post-28216910667951760662020-03-21T20:30:00.000+01:002020-03-21T20:30:06.894+01:00Když Corona zavře školy ...<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgX4QfuoG9r87Pa5cLe3GQ7hrrNNE3ZXjZKYq0Y44nNfv2cAtFWTPFxR-7qj4wv3jPILpgmBTgRUvDmjkM1wjem4m4svVfpbAAg3yYdFBalNW0o7CX1px8hY83nC6lntCcmwOIP510Euxo/s1600/Inkedeb4ee41ec2+-+kopie_LI.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="326" data-original-width="460" height="282" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgX4QfuoG9r87Pa5cLe3GQ7hrrNNE3ZXjZKYq0Y44nNfv2cAtFWTPFxR-7qj4wv3jPILpgmBTgRUvDmjkM1wjem4m4svVfpbAAg3yYdFBalNW0o7CX1px8hY83nC6lntCcmwOIP510Euxo/s400/Inkedeb4ee41ec2+-+kopie_LI.jpg" width="400" /></a></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><br /></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><br /></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="color: #444444; font-family: "Arial Unicode MS", sans-serif; font-size: 12pt;">Neumím
šít roušky. Vlastně, neumím šít vůbec nic. Vlastně, ono mě šití nikdy nešlo a
tím pádem mě to nikdy nebavilo a nebaví. Co mě ale baví, je občas si tak trošku
„zapísmenkovat“. Jen tak lehce, nezávazně si zalaškovat s písmenky, to mě
baví.</span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #444444;">A
tak, když už se mě asi třetí kamarádka pod rouškou únavy a vyčerpání (s tou
rouškou je to doslovné) a na pokraji zhroucení zeptala, jak to teď,
v téhle koronavirové době dělám se Štěpánem s tím učením a následně jsem
na podobný dotaz narazila ještě v jedné ADHD skupině, napadlo mě si
zapísmenkovat právě na toto téma. Třeba to některým rodičům pomůže, nebo je
to alespoň v něčem inspiruje. Takže takhle je to u nás:<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "Arial Unicode MS", sans-serif; font-size: 12pt;"><span style="color: #444444;">Na
prvním místě je <b>PRAVIDELNOST</b> a <b>DŮSLEDNOST</b>. To je alfou a omegou úspěchu a přes
to „vlak nejede“.</span></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #444444;"><br /></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #444444;"><b>Vyčlenili
jsme si pravidelný čas,</b> kdy usedáme k učení, u nás je to 9 hod. dopoledne.
Končíme většinou kolem jedenácté. Zařazujeme pochopitelně přestávky, protože
sedět dvě hodiny v kuse u učení nevydrží nikdo, natož můj negativistický ADHaD
s opozičním vzdorem. <b>Štěpán si sám vyrobil "domácí" rozvrh
hodin, kterého se držíme</b>. On má pocit, že si sám určil, co a kdy se bude učit a
mě je jedno, jestli začne matikou nebo vlastivědou. Podmínkou bylo prostřídat
všecky předměty s tím, že dva předměty denně stačí. Trvala jsem pouze na tom,
že vždy bude matematika nebo ČJ. Takže jeden den má např. Mat. a VL., druhý den
ČJ a PŘ, třetí den zase Mat. a AJ. Zkrátka ČJ a matika jsou základ a ostatní
předměty přidáváme na střídačku. </span></span><span style="color: #444444; font-family: "Arial Unicode MS", sans-serif; font-size: 12pt;">K
tomu jsme zařadili program ČT -<b> UčíTelka</b>. Na tom také trvám. Nejen proto, že ČJ
pro 5. ročník tam učí moje kolegyně, ale hlavně proto, že mě tenhle narychlo
spíchnutý projekt nadchl. Myslím, že se vážně povedl. Vyberu samozřejmě čas,
kdy se vyučuje jeho, tedy 5. ročník. Přestávky mezi prací zařazuji podle toho,
jak je unavený, cca 15 - 20 min, ale pak opět zasedne a jedeme dál.</span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #444444;"><br /></span></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhyE9fR4QOjDWodN5TUht7tARCFrO1xLajHMEJ0SqjjBS8UfI_oC7lWrOeWMtxfC3xNaTVDzzrZe6mSfWMH0WgPJLkbui9uHwVoRGZBNonpD9ZkiJOpZis8FGGVsjWSag3WsFt6Dre-BkY/s1600/IMG_7338.JPG" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhyE9fR4QOjDWodN5TUht7tARCFrO1xLajHMEJ0SqjjBS8UfI_oC7lWrOeWMtxfC3xNaTVDzzrZe6mSfWMH0WgPJLkbui9uHwVoRGZBNonpD9ZkiJOpZis8FGGVsjWSag3WsFt6Dre-BkY/s320/IMG_7338.JPG" width="240" /></a></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="color: #444444; font-family: "Arial Unicode MS", sans-serif; font-size: 12pt;"><b>Neustoupím,
nikdy! </b>Ze zkušenosti už vím, že jakmile jednou polevím, bude to zkoušet příště
zase a čekat, že mě opět „zlomí“. Výlevy typu: „Jak to, že dneska nemůžu, když
včera to šlo a nevadilo ti to,“ si ráda odpustím.</span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #444444;">Je
také velká spousta možností, jak využít k vysvětlování a procvičování internet.
Když není Štěpán sto pochopit, co mu vysvětluji já, využiji </span><b style="color: #444444;">YouTube</b><span style="color: #444444;">. Na ten
nedám dopustit. Na procvičování je možné využít třeba profláknutý</span> <a href="https://skolakov.eu/" target="_blank"><b><span style="color: blue;">Školákov</span></b></a><span style="color: #444444;">, nebo</span><span style="color: blue;"> </span><b><a href="https://decko.ceskatelevize.cz/nenudim-se-doma" target="_blank"><span style="color: blue;">Déčko</span></a><span style="color: #444444;"> , </span><a href="https://www.umimematiku.cz/prehled-temat" target="_blank"><span style="color: blue;">Umíme matematiku</span></a><span style="color: blue;">,</span></b><b><span style="color: blue;"> <a href="https://www.umimecesky.cz/prehled-temat" target="_blank"><span style="color: blue;">Umíme česky</span></a>,</span></b><span style="color: #444444;"> apod. <b>Využívám také
spoustu knížek, které doma máme, na AJ a VL třeba i ALBI tužku, nebo hry jako
je TicTak BUM, KrisKros (na ČJ). Ráda mám také výukové Puzzle
s násobilkou, mapou ČR apod.</b> Podobných vzdělávacích her je opravdu velké
množství. Určitě něco vymyslíte, protože své dítě znáte nejlépe vy a vy víte,
co ho zaujme. Zkoušejte. <o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #444444;"><br /></span></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjFBfMHzHTUVF-fDYAMGKfRR52nbjYrD5J1R0yR8yAegWrcpE3GJpUgmf6NvdfB2houEf9SYtiwp34KFb3LkPLC_Hi52bnv2ey1UJrmfTyo515D6P2kagJ6kKxtU-fk-0uKdekaJp_Bjjw/s1600/IMG_7371.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjFBfMHzHTUVF-fDYAMGKfRR52nbjYrD5J1R0yR8yAegWrcpE3GJpUgmf6NvdfB2houEf9SYtiwp34KFb3LkPLC_Hi52bnv2ey1UJrmfTyo515D6P2kagJ6kKxtU-fk-0uKdekaJp_Bjjw/s200/IMG_7371.JPG" width="150" /></a></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="color: #444444; font-family: "Arial Unicode MS", sans-serif; font-size: 12pt;"><br /></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="color: #444444; font-family: "Arial Unicode MS", sans-serif; font-size: 12pt;"><br /></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="color: #444444; font-family: "Arial Unicode MS", sans-serif; font-size: 12pt;"><br /></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="color: #444444; font-family: "Arial Unicode MS", sans-serif; font-size: 12pt;">Odpoledne,
v rámci pracovního vyučování, pokud nám počasí přeje, trávíme na zahradě.
Štěpán je rozený kutil Tim, takže pořád něco vrtá, zatlouká, natírá, montuje
apod.</span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="color: #444444; font-family: "Arial Unicode MS", sans-serif; font-size: 12pt;">Jasně,
že to u nás není pořád idylické. Tomu by snad nikdo nevěřil, vlastně ani já ne.
Hlavně ze začátku byl Štěpán naštvaný, prskal, odmlouval, vrčel, nechtělo se
mu, byl vážně na zabití. <b>Vysvětlila jsem mu, že tahle situace nejsou prázdniny,
že je to opatření, abychom se udrželi všichni zdraví a že má pouze dvě
možnosti:</b></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #444444;">1)
Buď bude hnusný, nepříjemný a protivný, budeme se hádat a oba se na sebe
navzájem zlobit a pak tedy budeme mít každý ten společný den zkažený. Navíc se
vztekáním mu to zabere mnohem víc času<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #444444;">2)
Nebo se uklidní, v klidu vypracuje co má, zabere mu to o mnoho méně času a
budeme všichni v klidu. Odpoledne si můžeme zajít na zahradu, nebo hrát
hry, může na počítač a vůbec si může dělat co je mu příjemné<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #444444;">"Rozžvejkal"
si to a co myslíte, že si vybral? <o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj_oNcSPWKssZlxN3qhCDX0NuC5KvbpBHNCeTaCI_e_cCQ_Ma2IIIkiIAlZqkAfO8-ziET87WqPins2hAIiUW-912-I92G4AScu0ppZnXbXrueiqElndyZ_Dj2XB_QQyI8wUrqVDk2k0uA/s1600/IMG_7376.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj_oNcSPWKssZlxN3qhCDX0NuC5KvbpBHNCeTaCI_e_cCQ_Ma2IIIkiIAlZqkAfO8-ziET87WqPins2hAIiUW-912-I92G4AScu0ppZnXbXrueiqElndyZ_Dj2XB_QQyI8wUrqVDk2k0uA/s400/IMG_7376.JPG" width="400" /></a></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><o:p><span style="color: #444444;"><br /></span></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="color: #444444; font-family: "Arial Unicode MS", sans-serif; font-size: 12pt;">Pracuji
jako asistent pedagoga, takže si velmi dobře uvědomuji, že mám teď určitou
výhodu a mohu s ním být doma. To spousta z vás nemá. <b>Nicméně čas, který si na vaší
domácí výuku vyčleníte, může být i odpoledne. Prostě si to přizpůsobte tak, jak
vám to vyhovuje. </b>Nedá se nic dělat, zvládnout to musíme.</span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #444444;"><b>Hlavně
se nestresujte, </b>pokud nezvládnete vypracovat všecka zadání, určitě se nic
nestane. Jde spíše o to, aby děti procvičovaly a to co už umí, upevňovaly. Pokud
paní učitelka uvidí, že se snažíte a neflákáte to úplně, pak jistě nějaké
nedokonalosti a neúplnosti pochopí a odpustí. Mějte na paměti, že tahle situace
je těžká pro nás všecky. Po dětech se chce, aby se učily, po nás, abychom to
s nimi zvládly a po učitelkách, aby to zvládly s námi se všemi.
Důležité ale je tuhle situaci ustát. <b>Využijte toho, že máte (někteří) víc času
pro své děti a snažte se ho využít co možná nejplnohodnotněji. Povídejte si,
čtěte pohádky, nebo třeba pečte společně perníčky na Velikonoce - no vidíte,
hned máte pracovní vyučování. <o:p></o:p></b></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><b><span style="color: #0b5394;">Přeji
vám všem hodně pohody, pevné nervy a především HODNĚ PEVNÉ ZDRAVÍ.</span></b></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="color: #444444; font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: 16px;">------------------------------------------------------------------------------------------------------------</span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="color: #444444; font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: 16px;"><i>PS: Zapomněla jsem zmínit vyučování online. To je velká výhoda, tam to mají rodiče téměř bez práce. </i></span></span></div>
Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-495527146227454776.post-2721866899797886712019-12-23T10:37:00.000+01:002019-12-23T10:38:52.889+01:00To je výzva<br />
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"> Novoroční
předsevzetí si nedávám. NIKDY! Důvod je prostý, nikdy ho nedodržím. Už pár dní
po 1. lednu nevím, že nějaké předsevzetí bylo a tak jsem si dala celoživotní
předsevzetí, že si žádná předsevzetí dávat nebudu.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhBmfolXT9TOrbwxXT8qcjYxSlbJtWy0KBYOfCrzw6_Mqgt_zhhZw2FW7NcS0jHDS4bJGVNlJK1RkRTedc08Cdj0H-4X73bKQ3nfOwLLjIuITi1DAzDu1ctMaMro9eO45ec9H7dbhF-ARw/s1600/rim-vanocni.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="300" data-original-width="800" height="120" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhBmfolXT9TOrbwxXT8qcjYxSlbJtWy0KBYOfCrzw6_Mqgt_zhhZw2FW7NcS0jHDS4bJGVNlJK1RkRTedc08Cdj0H-4X73bKQ3nfOwLLjIuITi1DAzDu1ctMaMro9eO45ec9H7dbhF-ARw/s320/rim-vanocni.jpg" width="320" /></a></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><br /></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"> Jenže
taková výzva, to je jiný level. Dobře, přiznávám, že jsem v sobě měla tři
skleničky červeného vína, i když víno nepiju. NIKDY! (Jojo, já vím, nikdy neříkej
nikdy.) Bolí mě po něm hlava. Tentokrát mě ovšem nebolela. Divné. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"> Takže
vůbec nevím, jak se to v tom baru semlelo, ale kývla jsem. Za normálních
okolností bych to pochopitelně neudělala, ale ty bestie zrádné (čti kolegyně),
využily mé slabé chvilky. Bude to prý legrace, jen to zkusím, vlastně o nic
nejde. A aby své argumenty patřičně podpořily, prstíkem ukázaly na „objekt“,
který mě prý dovede k vytouženému cíli. Mladý, fešný, tmavovlasý, úsměv jak z reklamy na zubní pastu … </span><span style="font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;">Kdo
by odolal? I já jsem jen člověk. Podlehla jsem. </span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"> Přihlásila jsem se hodiny italštiny. Já. Já, která se
dodnes nebyla schopná naučit ani anglicky. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><o:p> ---------------------------------------------------------------------------------------------------------</o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><br /></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><i><span style="color: #990000;">PS: Přeji
Vám šťastné prožití vánočních svátků a v roce 2020 ať ve zdraví,
s nadhledem a hravě zvládnete všecky výzvy, které se vám připletou do
cesty. <o:p></o:p></span></i></span></div>
<div class="MsoNoSpacing" style="text-align: center;">
<i style="mso-bidi-font-style: normal;"><span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #990000;">Per
favore, ti avevo avvertito.</span><o:p></o:p></span></i></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-495527146227454776.post-19104637459894648082019-12-14T17:31:00.002+01:002019-12-14T17:31:42.656+01:00Těším se na... (to budete koukat)<br />
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt;"> <span style="color: #444444;"> </span><span style="color: #444444;">Zděnek Svěrák ve filmu Vratné láhve říká, že
je <i style="mso-bidi-font-style: normal;">vítací typ</i>. Tomu já rozumím. Já
jsem totiž <i style="mso-bidi-font-style: normal;">těšící typ</i>. Miluji těšení
se. A tak se pořád na něco těším. Třeba dovolenou si vůbec nedokážu představit
bez půlročního těšení se. </span><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjTqK4QolGaDCiU6HM6TOgEftZk7yGzv40TASex3Bmr5BMWuVC-YrFYvSEqyf-ejlbUBVFZc7bfk6bpl4b3YlwbYmaaP0A0wCA78FsxfQGP-FSu5M-bL49tBQg98wTQ4_Qh2wktJfh0FHo/s1600/IMG_6231.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjTqK4QolGaDCiU6HM6TOgEftZk7yGzv40TASex3Bmr5BMWuVC-YrFYvSEqyf-ejlbUBVFZc7bfk6bpl4b3YlwbYmaaP0A0wCA78FsxfQGP-FSu5M-bL49tBQg98wTQ4_Qh2wktJfh0FHo/s400/IMG_6231.JPG" width="400" /></a></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><br /></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt;"> <span style="color: #444444;"> </span><span style="color: #444444;">Těšení pochopitelně patří i k Vánocům a
k celému adventnímu času. Když jsem byla malá, těšila jsem se na dárky,
které dostanu. Teď, když už jsem velká holka, se také těším na dárky, ale pro
změnu nejvíc na ty, kterými obdaruji své blízké.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #444444;"><span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Na advent a Vánoce se těším už od října. Ne
snad, že bych patřila k těm bláznům, kteří mají v říjnu vánočně
vyzdobený byt i zahradu a poslouchají koledy, to zase ne. Právě tyto aktivity
jsou pro mě tradicí a patří až k době adventu, na který se těším. <o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #444444;"><span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Tradice mám také hodně ráda a také se na ně
těším. Kromě zdobení našeho obydlí, pečení cukroví, pořizování dárků a objednávání
letní dovolené, je to u nás od „pradávna“ hlavně vánoční <i style="mso-bidi-font-style: normal;">NEúklid. <o:p></o:p></i></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #444444;"><span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Jediné, co jsem ochotná v tomto krásném
adventním čase udělat je naprosto běžný úklid, tedy vysát a utřít prach. A
přesně to jsem šla dnes vykonat do pokoje svého syna. Vyzbrojená vysavačem a
prachovkou jsem rozrazila dveře dětského pokoje. Jenže abych mohla utřít prach,
musela jsem nejprve odstranit všecky ty pastelky, šroubováky, matičky, lego
kostky, obaly od bonbonů a tyčinek, izolepy, a podobné klukovské nezbytnosti,
pro které já nemám sebemenší pochopení, ze všech povrchů, které jsem měla
v úmyslu vánočně vydrhnout. A abych mohla vysát, musela jsem ze země
odstranit všecky ponožky (no vida, pak že je žere pračka), trička, boxerky, pet
láhve, obaly od nevím čeho… no zkrátka, na druhý konec pokoje jsem se musela
nejprve prosekat mačetou.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #444444;"><span style="mso-spacerun: yes;"> </span>A pak, když jsem se na pokraji svých sil,
úspěšně prodrala až k psacímu stolu, do pokoje vstoupil manžel. „Tak když
už jsme v tom uklízení (MY?!?!), můžeme taky odtáhnout tu postel a
vyluxovat i pod ní,“ navrhl můj drahý zcela nevinně. Než jsem stihla
zaprotestovat, že rozhodně nemám v úmyslu nějaký šílený předvánoční úklid,
postel stála uprostřed pokoje. Pohled, který se mi naskytl, vám popisovat
nebudu, přišla bych pravděpodobně o většinu přátel, ale s jedním úkazem se
pochlubit musím. Na zdi za postelí nám rostla pravá tužková baterka. Pár minut
jsme stáli v údivu nad tím zázrakem, následně jsme dalších několik minut
horlivě diskutovali, co s <i style="mso-bidi-font-style: normal;">TÍM</i> provedeme.
Po další čtvrt hodince jsme se jednohlasně usnesli, že baterku necháme svému
osudu.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg7CAb1_kThL6JMbL54L46DBJZCE2722oVNDPHHf1Q1_u2KLlvDPzGHHLfO4uJVmClp02TOfY8s66tja4ANoNDhMkwnBbortNEr2vTLR4NVZmnQX8IlTNv_Bayi6PxSS8ieHW7KW9t7ofs/s1600/IMG_6227.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg7CAb1_kThL6JMbL54L46DBJZCE2722oVNDPHHf1Q1_u2KLlvDPzGHHLfO4uJVmClp02TOfY8s66tja4ANoNDhMkwnBbortNEr2vTLR4NVZmnQX8IlTNv_Bayi6PxSS8ieHW7KW9t7ofs/s320/IMG_6227.JPG" width="240" /></a></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><br /></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt;"> <span style="color: #444444;"> </span><span style="color: #444444;">Jsem si jistá, že jsme se rozhodli určitě
správně. Mám totiž naprosto jedinečnou možnost ročního těšení se na příští
Vánoce. Možná za rok za postelí sklidíme autobaterii. </span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #444444;">Jak já se těším! <o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #444444;"><br /></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #444444;">------------------------------------------------------------------------------------------------------------</span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><i><span style="color: #444444;">PS: Přeji Vám krásné vánoční svátky, kterým předchází šťastné adventní těšení se.</span></i></span></div>
<br />Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-495527146227454776.post-33789197738752636052019-12-01T11:18:00.002+01:002019-12-01T11:18:38.320+01:00Ten (ne)vychovaný kluk<br />
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="mso-spacerun: yes;"> </span></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEip4U-cqKWlZITeMhV3s1soMQpRYGLvuLlW0Mb80Bgsq0kHs49aeqchSekvkXix0EHhaqsmmuTujP6EdZcBks3zVMRLJPNB9dbRbDQZ-nBPT54g3Sqb-xx6qZ1h2ZiGBfsJ_j9B-HthXxs/s1600/adhd-in-children.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="294" data-original-width="339" height="277" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEip4U-cqKWlZITeMhV3s1soMQpRYGLvuLlW0Mb80Bgsq0kHs49aeqchSekvkXix0EHhaqsmmuTujP6EdZcBks3zVMRLJPNB9dbRbDQZ-nBPT54g3Sqb-xx6qZ1h2ZiGBfsJ_j9B-HthXxs/s320/adhd-in-children.jpg" width="320" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><br /></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><br /></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt;"> Nastupovali jsme do výtahu. My tři a slečna
v růžové čepici, o které vím jen to, že bydlí někde nad námi a má dva psy.
<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt;">„Tak
ten je váš, tenhle kluk,“ pronesla slečna v růžové čepici a podívala se
směrem k našemu synovi, který okamžitě zrudl. Nic by mě nemohlo vyděsit
víc, než právě tahle věta, jen tak, zdánlivě ledabyle, hozená „do placu.“ Vyměnili
jsme si s manželem pohledy a v očekávání hrůzy, která, dle našich
předpokladů, musela následovat, jsme se neochotně přiznali k vlastnictví
tohoto předpubertálního exempláře. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Scénář, který se během těch několika málo
vteřin odehrál v mé hlavě, by se dal přirovnat k hororu. Co provedl?
Nepozdravil, podrazil jí nohy na schodech před barákem, šlápl na krk a ukradl
tašku se žrádlem pro psy. Nebo ho možná viděla machrovat mezi spolužáky
před školou, nebo jí nepustil v tramvaji sednout a na nové kozačky jí hodil svůj ošuntělý stokilový batoh, nebo já nevím – kouřil u popelnic? To jsou nervy. Hlavou se mi proháněly šílené myšlenky a tak jsem si
v duchu připravovala reakci na zatím nevyslovený seznam stížností.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="mso-spacerun: yes;"> </span>„On je opravdový gentleman, víte to?“ řekla
ta slečna v růžové čepici. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt;">Zděšení
vystřídalo nepochopení. Opět jsme si s manželem vyměnili pohledy.
V takové informaci jsme se nedokázali dostatečně rychle orientovat.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt;">„Myslíte
TOHOHLE kluka?“ ukázala jsem prstem na syna. Uvědomovala jsem si, jak nesmyslně
ta otázka zní, žádný jiný kluk s námi ve výtahu přeci nebyl. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt;">„Ano,
toho myslím,“ odpověděla nevzrušeně slečna v růžové čepici. „On vždycky tak
hezky pozdraví, podrží mi dveře, pustí mě do výtahu, pomáhá mi s pejsky. On
je prostě skvělý.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Nepochopení vystřídal údiv. Překvapení.
Příjemné, milé, báječné, úžasné překvapení. Vždyť tenhle kluk je náš kluk. Kluk
s ADHD, kluk s poruchou chování. Lidé ho většinou řadí do škatulky s nápisem
<i style="mso-bidi-font-style: normal;">spratek</i>, nikoli <i style="mso-bidi-font-style: normal;">gentleman.</i><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="mso-spacerun: yes;"> </span>A tak se na povrch rychlostí blesku vyhoupla
pýcha. To je pocit! <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt;">„Děkujeme
vám,“ loučili jsme se se slečnou, když anonymní hlas z výtahového
reproduktoru ohlásil třetí podlaží. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt;">„Nemáte
vůbec za co. To vy jste si ho takhle vychovali.“ <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt;">Áááách, jen těžko
můžu dostat lepší vánoční dárek.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><br /></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt;">------------------------------------------------------------------------------------------------------------</span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "Arial Unicode MS","sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><i>PS:
Stydím se. Stydím se za to, že jsem automaticky očekávala kritiku. Vždyť přeci
vím, že mám doma báječného kluka a taky moc dobře vím, jak ho vychováváme. <o:p></o:p></i></span></div>
<br />Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-495527146227454776.post-61118798309184302552019-09-14T07:43:00.000+02:002019-09-14T07:43:41.362+02:00To je můj bagr!<br />
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #444444;">Na
pláži si hraje asi tříletý Tomík. Je to takový živější klučík, který pořád mluví, všecky kolem sebe úkoluje a "je ho všude plno". Tomík má mámu a tátu, bráchu, ségru,
bratrance a sestřenici, velký kyblík s obrázkem a <b>hlavně, má bagr.</b> Děti
společně budují „lázně“ pro Tomíka, který nadšeně nosí do vydlabané jámy vodu
z moře a zkušeně organizuje stavební práce. „Dělej, doneš taky
vodu, nošte vodu, hulá!“ jásá Tomík a nemá problém podělit se o své hračky
<b>s dětmi ze své tlupy. </b></span><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="MsoNoSpacing">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhgp8gz6GNcDkSFjRTC53MEPzYvpcAohoYXaHYv9GgxJI376o1s0MHYV2nYWXy8gRPh7-vrU5YGNlszxpG4R-9Z9QLW45_ODcgE7lIum9XKO_mVQehiXt8vZRjjNHCijd9pugfOJy5uKvY/s1600/556700_565830553452503_1819006985_n+-+kopie.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="960" data-original-width="720" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhgp8gz6GNcDkSFjRTC53MEPzYvpcAohoYXaHYv9GgxJI376o1s0MHYV2nYWXy8gRPh7-vrU5YGNlszxpG4R-9Z9QLW45_ODcgE7lIum9XKO_mVQehiXt8vZRjjNHCijd9pugfOJy5uKvY/s640/556700_565830553452503_1819006985_n+-+kopie.jpg" width="480" /></a></div>
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><o:p><br /></o:p></span>
<span style="font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;"><span style="color: #444444;">Tomíkův
bagr láká i cizího mrňouse. Malý kudrnatý vetřelec z cizí tlupy využije
momentu, kdy má Tomík plné ruce práce s kyblíkem plným vody, popadne bagr
a peláší s ním pryč. Tomík se narovná, odhodí kyblík, nafoukne pusu a
bojovně zkříží ruce na prsou. Zbystřím. <b>Očividně se schyluje k pravé
nefalšované batolecí bitce. </b>„Tomíku, nic se neděje, jsi opravdu šikovný, že
půjčíš klukovi svůj bagr,“ zakročí Tomíkova maminka a zvrátí tak vývoj
událostí. „On ti ho za chvíli vrátí.“ No dobře, když to říká máma. Tomík splaskne
a svůj bojový postoj změní v postoj „jsem ve střehu“.</span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="color: #444444;"><br /></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="color: #444444; font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;">Celou
scénku sleduji z bezpečí svého plážového lehátka, pěkně schovaná za
časopisem a jsem vážně hodně ráda, že mám tuto výchovnou etapu svých tří synků už
dávno za sebou. Náhle mám možnost vidět celou situaci dvojím pohledem. I já
učila své děti, že se mají umět podělit a svůj bagr půjčit ostatním. Ovšem za
pár let už bagr mých dětí nebyl jen plastový, na mechanické ovládání, za pár
„kaček“. Byl elektronický, na dálkové ovládání, za hodně kaček. „Ale já ho nerozbil,
to Venca. Já mu ho půjčil,“ plakal syn a utíral si nos do rukávu. „Dobře ti
tak, máš být na své věci opatrný a nepůjčovat to nikomu, když víš, jak je to
drahé. <b>Vencovi je teď jedno, že tvůj bagr je rozbitý,“</b> změnila jsem nečekaně
svoji výchovnou strategii, absolutně netušíc, jaké zmatky se asi odehrávají
v hlavě mého synka.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="color: #444444;"><br /></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="color: #444444; font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;">Pozoruji
načuřeného Tomíka, jak svádí vnitřní boj sám se sebou, a napadá mně, že se mi líbí
sousedovo auto. Možná bych se v něm mohla povozit, až se vrátím z dovolené
domů. Ale soused, stejně jako teď Tomík, by asi nebyl moc rád. Ani já bych nebyla moc ráda, až bych se
pak následně povozila ještě v autě policejním. Vlastně, <b>neznám nikoho, kdo
by byl rád, že si kdokoliv, kdo</b> <b>jde zrovna kolem, půjčí jeho auto</b>, telefon,
pračku, nebo třeba bagr.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEibpEk53gNgaHUrpjnJmYbxRmYHElxo6-Hu4ZBeUTaqqy1bv1MpaYhcD4s3jTo8xjaiQxQNPxcyFxBCq0mitfsBShjckFRO_oa4pb1RXDqRi4cZmqRZQYSYwRLqydty5dtGss1ByaUvoOY/s1600/IMG_2635.JPG" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="1475" data-original-width="1600" height="295" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEibpEk53gNgaHUrpjnJmYbxRmYHElxo6-Hu4ZBeUTaqqy1bv1MpaYhcD4s3jTo8xjaiQxQNPxcyFxBCq0mitfsBShjckFRO_oa4pb1RXDqRi4cZmqRZQYSYwRLqydty5dtGss1ByaUvoOY/s320/IMG_2635.JPG" width="320" /></a></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="color: #444444;"><span style="font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;">Tomík se nečekaně vymrští, rozeběhne se směrem k mrňousovi z cizí tlupy, popadne
svůj bagr a peláší zpět do bezpečí. Se šťastným smíchem a vítězným pohledem
v hnědých očkách s ním plácne vedle „lázně“, kterou vydlabal se svojí
tlupou. Čapne kyblík a s pokřikem „Nošte vodu,“ se rozeběhne směrem k moři.
Mrňous okamžitě spustí sirénu zabudovanou ve svých hlasivkách, která probudí spící vorvaně vyvržené na pláži, odvrátí pohledy kochajících se pánů od polonahých slečen, vytrhne nudící se dovolenkáře z příběhů svých knih a sobecky strhne pozornost pouze na sebe. </span><span style="font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;">No
a? <b>Tomík je spokojený. </b>Bagr zase konečně parkuje tam, kde má parkovat a ten cizí
mrňous, ať si klidně vříská.</span></span><br />
<span style="color: #444444;"><span style="font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;"><br /></span></span>
<span style="color: #444444;"><span style="font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;"><b>------------------------------------------------------------------------------------------------------</b></span></span><br />
<span style="color: #444444;"><span style="font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;"><i>PS: Sousedovo auto jsem si nepůjčila, nemůžu ho najít. Buď si ho už půjčil někdo jiný, nebo ho soused přede mnou schoval. (Nooo, a taky jsem trošku srab, nesnáším vřískot sirén.)</i></span></span></div>
<br />Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-495527146227454776.post-55104755124765385992019-08-03T07:44:00.000+02:002019-08-03T08:02:47.588+02:00Šťastná letí(m) k moři<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiI-jjLd4AMLpcBY48AcZVXXvPiBlC93nTIgt0kPzdR1EZXYv_4kWKPZ_yQMf2cOd2n3SwWzH89Juq-MGmaYTW-VMdY9gnSJQg79DXGJMoXURYcl6s1fZqyKuR7cPO8FpxCm0J2DxuW8xo/s1600/sta%25C5%25BEen%25C3%25BD+soubor.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="184" data-original-width="275" height="265" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiI-jjLd4AMLpcBY48AcZVXXvPiBlC93nTIgt0kPzdR1EZXYv_4kWKPZ_yQMf2cOd2n3SwWzH89Juq-MGmaYTW-VMdY9gnSJQg79DXGJMoXURYcl6s1fZqyKuR7cPO8FpxCm0J2DxuW8xo/s400/sta%25C5%25BEen%25C3%25BD+soubor.jpeg" width="400" /></a></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><br /></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;"><span style="color: #444444;">Poslední
týdny, myslím ty týdny před letními prázdninami, jsem cítila, že potřebuji
vypnout. Ne něco, sebe. Únava střídala vyčerpání, bolesti hlavy přecházely
v migrény, běhala jsem z ordinace do ordinace, polykala
spousty prášků na bolest a fungovla pouze ze setrvačnosti, případně na pohon
kafe + čokoláda. CVAK, zaznělo v mé hlavě 28. 6. v 9 hodin dopoledne,
když poslední žáček ze 4. A konečně svíral v ruce své vysvědčení. Pomyslný
čudlík v mé hlavě přepnul do polohy OFF. Dočkala jsem se, nastala má
soukromá dvouměsíční doba temna.</span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #444444;">„Nic
po mě nechtějte,“ upozorňovala jsem svojí rodinu s dostatečným předstihem,
aby jim bylo jasné, že o prázdninách nevařím, nepeču, nenakupuju, nemeju se,
neplatím složenky, neodpovídám na žádné nesmyslné otázky, vlastně, raději na vůbec žádné otázky, nezalévám zahradu (no, tady jsem ochotná udělat výjimku) a
hlavně NIKAM se nepřesouvám autem. Nechci nikam jezdit, nechci řídit a nechci
do Prahy. Jsem OFF.</span><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhOdcojir3F9uCNXivV7UYK6HT2S-k3k3PRcuwJ7CHBDGNDCUV52deszRyuLrZ4An-iTNQIY3AgH1WAgfUGfi5Z1rZSxcJpyDDtzbRkuypWZRykDZC-c5Jz1_wupDBbQrlXCQsdbWoCGig/s1600/IMG_3267.JPG" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="666" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhOdcojir3F9uCNXivV7UYK6HT2S-k3k3PRcuwJ7CHBDGNDCUV52deszRyuLrZ4An-iTNQIY3AgH1WAgfUGfi5Z1rZSxcJpyDDtzbRkuypWZRykDZC-c5Jz1_wupDBbQrlXCQsdbWoCGig/s400/IMG_3267.JPG" width="166" /></a></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;"><span style="color: #444444;">„Vezměte
Hartla k moři,“ naskakoval mi stále dokola v mém vypnutém mozku
plakát visící snad v každé stanici metra či velkém knihkupectví. Proč Hartla? Já mám přeci
připravenou novou Šťastnou. A taky jsem si včera koupila „Mojí psychologii“ a
zakázala jsem si otevřít ji dřív, než v letadle, které mě ponese do
teplých krajin. Já tedy beru k moři Šťastnou a to hned dvakrát. Ta bude
šťastná.</span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;"><span style="color: #444444;">I
já jsem šťastná, že letím k moři. Krom Šťastné se mnou opět letí i ADHD. Na
tom jistě není nic divného, tahám ho s sebou už 11 let, jenže tentokrát jsem si kromě předpubertální verze (zde se momentálně hodí termín malé ADHD) přibalila i verzi
dospěláckou (tedy velké ADHD). To dám, ujišťuji se, jsem přeci zvyklá. Navíc
velké ADHD má svojí manželku, takže to se mě v podstatě netýká. Já budu
ležet na pláži a civět do nekonečného obzoru. A hlavně – MÁM VYPNUTO! Jsem OFF,
jsem šťastná a letím k moři.</span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #45818e;"><i>„Beru
si s sebou počítač a taky nabíječky a telefon a tu knížku o tý babče
drsňačce. Jo a taky si přibalím míček a lehátko, hlavně masku na šnorchlování,
tu fakt nesmím zapomenout a taky tu síťku na lovení. Mám si vzít powerbanku? A taky si musím ještě zabalit …,“</i></span><span style="color: #444444;"> mlelo bez přestání týden před odletem malé ADHD. Co jsem říkala –
nic nového, jsem zvyklá.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #444444;">Cestou
na letiště se Štěpán, tedy malé ADHD, doslova vetřel do auta k tetě, protože jet
s rodiči je vopruz, to je jasný. A taky se strejdou (velké ADHD) bude
legrace. Legrace v jejich autě byla asi velká, což jsme s manželem poznali
ve chvíli, kdy na kruhovém objezdu jezdily stále dokola. Po zaparkování na GO
parkingu Emilka vystoupila a omdlela. K terminálu jsem jí pro
jistotu nechala přepravit v jiném GO autě, než jel zbytek posádky jejího vozu,
aby se před odletem dala alespoň trošku do kupy.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><i><span style="color: #45818e;">„Ta
delegátka je moc pěkná,“</span> </i><span style="color: #444444;">spustí opět malé ADHD, jen co vystrčí nos
z letadla. </span><i><span style="color: #45818e;">„Jmenuje</span></i> <i><span style="color: #45818e;">se Bára. Musím se s ní vyfotit.“</span></i><span style="color: #444444;"><o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><i>„Podej
mi ten mobil. Tenhle ne, ten druhej! A napiš email tomu Nonákovi, já pak
zavolám do firmy …“</i><span style="color: #444444;"> úkoluje velké ADHD na pláži svojí manželku a kdybych se
nechala, tak by zapřáhl i mě. <o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #45818e;"><i>„Kdo
jde se mnou na tobogány?“</i></span><span style="color: #444444;"><o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><i>„Volala
jsi tomu Ing. Hudečkovi?“</i><span style="color: #444444;"><o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><i><span style="color: #45818e;">„Plaveme
až k bójkám, jo mami?“</span></i><span style="color: #444444;"><o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><i>„Nepřišla
platba za tu zakázku číslo …!“</i><span style="color: #444444;"><o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><i><span style="color: #45818e;">„Mami,
tati, teto, Terko, pojďte si se mnou házet!"</span></i><span style="color: #444444;"><o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><i>„Zlato,
zapiš si to telefonní číslo na účetní, budu ti ho diktovat …“</i><span style="color: #444444;"><o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><i><span style="color: #45818e;">„Jooo
a pojede slečna delegátka zítra s námi na ten výlet?“</span></i><span style="color: #444444;"><o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><i>„Volali
z FÚ, musíme dořešit to DPH.“</i><span style="color: #444444;"><o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #45818e; font-style: italic;">„Jestli
slečna delegátka nepojede, tak já taky nikam nejedu.“</span><span style="color: #444444;"> </span></span><br />
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-style: italic;">„Objednala jsi minulý týden ten materiál?</span><i>" </i></span><br />
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><i> </i></span><span style="color: #45818e; font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 16px; font-style: italic;">„</span><span style="font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;"><span style="color: #45818e; font-style: italic;">Tady to voní , tudy určitě šla před chvílí delegátka,"</span><span style="color: #444444;"> </span></span><span style="color: #444444; font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 16px;"> n</span><span style="color: #444444; font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 16px;">adšeně jásá Štěpán v hotelové recepci, otevře dveře do atria a proti němu opravdu kráčí Bára.</span><br />
<span style="color: #444444; font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;">Pfff,
snad je to oba další dny přejde, neztrácím naději a snažím se být optimista.</span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #444444;">Cestou
na pozůstatky z doby antické velké ADHD opět žhaví dráty:<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><i>„Pane
Nováku, smlouvu vám pošlu příští týden, teď jsem na dovolené,“</i><span style="color: #444444;"><o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #444444;">zatímco
malé ADHD balí slečnu delegátku: </span><span style="color: #45818e;"><i>„ Sedím v autobuse za Bárou!“</i></span><span style="color: #444444;"><o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><i>„No
ta platba ještě nepřišla!“</i><span style="color: #444444;"> rozčiluje se velké ADHD a nechává volný průběh svým
negativním emocím. <o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #444444;">Ani
jsem nestihla vypozorovat, kdy vlastně přepnul můj mozek zpět do polohy ON.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><i>„Mám
na stavbě ještě tři lidi …“</i><span style="color: #444444;"><o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><i><span style="color: #45818e;">„Domluvil
jsem si se slečnou delegátkou na čtvrtek focení…“</span></i><span style="color: #444444;"><o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="MsoNoSpacing">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEghkb1T_xYeB_JSjFWbvNzF3Mva-RYykiT_9VSuQipKShNNpPINJRzJahkUsoeTwlj6zNSdO0zzVI64rYwkHGEJem8cIS7X4-16qPVNw0nhoCelhgkn9LbVIpkkrT8AUeoYlTK16qH0yLY/s1600/IMG_1647.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1143" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEghkb1T_xYeB_JSjFWbvNzF3Mva-RYykiT_9VSuQipKShNNpPINJRzJahkUsoeTwlj6zNSdO0zzVI64rYwkHGEJem8cIS7X4-16qPVNw0nhoCelhgkn9LbVIpkkrT8AUeoYlTK16qH0yLY/s320/IMG_1647.JPG" width="228" /></a></div>
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><o:p><br /></o:p></span>
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><o:p><br /></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;"><span style="color: #444444;">„Štěpáne,
aspoň ty buď chvilku ticho,“ nevydrží manžel a už po několikáté se snaží zavřít
pusu tomu menšímu.</span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><i><span style="color: #45818e;">„Jooo,
dyť jo. Dyť už mlčím,“</span></i><span style="color: #444444;"> slibuje malé ADHD aby vzápětí vychrlilo další otázku: <o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><i><span style="color: #45818e;">„A
tati, můžu se tě na něco zeptat? Jaký mám IQ?"</span></i><span style="color: #444444;"><o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><i>„No
to je blbec,“ </i><span style="color: #444444;">informuje nás velké ADHD o úspěchu posledního telefonátu a nadále
řídí provoz své firmy i manželky.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<div style="text-align: left;">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif";"><span style="color: #444444;"><span style="font-size: 12pt;"> </span><span style="font-size: large;"> P
R Á S K!</span> <span style="font-size: 12pt;"> </span><span style="font-size: 12pt;">(Výbuch.)<o:p></o:p></span></span></span></div>
</div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #444444;">Neudržela
jsem své nervy pod kontrolou a na povrch vypluly tentokrát mé negativní emoce. Tak
vida, jde to. Malé ADHD si konečně našlo kamaráda a po zbytek dovolené jsme ho
viděli jen u jídla a velké ADHD omezilo provoz své improvizované dovolenkové
kanceláře na nezbytné minimum.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #444444;">OFF!
<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #444444;">Jsem
šťastná, byla jsem u moře a přečetla jsem Šťastnou. </span><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhwMKpUbz14unDJEJRFYycmCQs8WmzsnOWjD_Na7WrzOHCi5pA9EYl3sJJEp5rGU42d403gyuaMf1C2W2t0oxY-ZP4cpvxVzz49WQJ8ocs1yHeRVqd42d3gvanVgMdmk-QDgiVwz1vTtIQ/s1600/IMG_1604.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhwMKpUbz14unDJEJRFYycmCQs8WmzsnOWjD_Na7WrzOHCi5pA9EYl3sJJEp5rGU42d403gyuaMf1C2W2t0oxY-ZP4cpvxVzz49WQJ8ocs1yHeRVqd42d3gvanVgMdmk-QDgiVwz1vTtIQ/s400/IMG_1604.JPG" width="300" /></a></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><br /></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<br />Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-495527146227454776.post-42178419792241206492019-07-20T10:45:00.002+02:002019-07-20T10:45:37.976+02:00Modrá láska<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjQhGuStV_pqK-MdwqyK_08bcrW765BQmgFqvSFoH36WPyy1-yM9rgKuQshI6saZZw5onITePNMpV-eq7rXhPSo2YK9Ydbkq7rppleq4fvElMnDc68Ak_bYK2T-CVpbjuETzWulhJgOEos/s1600/blue-heart-on-white-background-vector-14314293.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="943" data-original-width="984" height="305" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjQhGuStV_pqK-MdwqyK_08bcrW765BQmgFqvSFoH36WPyy1-yM9rgKuQshI6saZZw5onITePNMpV-eq7rXhPSo2YK9Ydbkq7rppleq4fvElMnDc68Ak_bYK2T-CVpbjuETzWulhJgOEos/s320/blue-heart-on-white-background-vector-14314293.jpg" width="320" /></a></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<span style="font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;">Znáte ten pocit, kdy si TO prostě musíte koupit? TO něco, co vůbec, ale vůbec nepotřebujete, k ničemu vám to nebude a co víc, je vám to malé. Jenže, nemůžete si pomoc, zkrátka TO musíte mít, protože jinak váš život ztratil smysl a vy budete po zbytek svých dnů strádat. Tak přesně toto mě postihlo na turecké tržnici. Ne na té tržnici, kde koupíte zboží všech těch luxusních značek jako např. Michael Kors, Louis Vuitton, Tommy Hilfiger - good price, good quality, zaručeně originál, ale na té opravdové tržnici, na té </span><b style="font-family: "arial unicode ms", sans-serif; font-size: 12pt;">HANDMADE</b><span style="font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;">. Na tržnici, kde přímo před vašima očima vznikají šperky krásné, až oči přecházejí, panenky, se kterými byste si klidně hrála i teď, coby zralá žena, šaty, které opravdu všecky nutně potřebujete, svetříky nejen pro miminka, lustry, zdobené šperkovnice, prkýnka, džbánky a dokonce i boty.</span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjhTE1L-KJRmLfCiGaSuWg6rYGuQIo838peWhpT53P-TtC3pH-pIxap_9hlhVQfSDOVjKzdA4PpYHQWLB32TqcJTOEhe2ZehKzrzneHSH9QYIBR-lW7Cc3cAMdbLRX_sh3MAsMslwc6L_U/s1600/IMG_2600.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjhTE1L-KJRmLfCiGaSuWg6rYGuQIo838peWhpT53P-TtC3pH-pIxap_9hlhVQfSDOVjKzdA4PpYHQWLB32TqcJTOEhe2ZehKzrzneHSH9QYIBR-lW7Cc3cAMdbLRX_sh3MAsMslwc6L_U/s400/IMG_2600.JPG" width="300" /></a></div>
<br />
<span style="font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;">Už
z dálky na mě mrkaly, flirtovaly se mnou a tančily mi před očima.
Okouzlily mě. Uchvátily. Očarovaly. Opatrně jsem je vzala do ruky a obdivně
okukovala. Než si je zkusím, musím se s nimi přeci seznámit, osahat,
očichat, pomazlit. Láska na první pohled. Jsou nádherné. </span><span style="color: #3d85c6; font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;">Modré háčkované
střevíčky.</span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="MsoNoSpacing">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhdq9yh2DLzJ_60sPi-bgX2bfgbhgn5Fkw32eRDACnOLrPnUoPogH-AukwgM_KFtntrJ75QfnHXeq7OSxlixWqgWhCzjuP0To2CfGgt6BIlh5bMtgRM2nVmCxLCpI8bFOf6eBR5HZYm2xk/s1600/IMG_2479.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1237" data-original-width="1600" height="308" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhdq9yh2DLzJ_60sPi-bgX2bfgbhgn5Fkw32eRDACnOLrPnUoPogH-AukwgM_KFtntrJ75QfnHXeq7OSxlixWqgWhCzjuP0To2CfGgt6BIlh5bMtgRM2nVmCxLCpI8bFOf6eBR5HZYm2xk/s400/IMG_2479.JPG" width="400" /></a></div>
<br />
<span style="font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;">„Jsou
mi malé,“ zklamaně vracím blankytně modré botičky na jejich původní místo a
zamáčknu slzu. Dědoušek, který je prodával, by mi rázem snesl modré
z nebe. Nabízel mi botky růžové, vínové, zelené, červené, fialové, se
špičkou i bez, sandálky, balerýnky. Stále dokola se omlouval, že ty modré
větší opravdu nemá. Byl možná víc nešťastný než já. Těžko říct, jestli proto, že
nebude mít kšeft, nebo proto, že viděl mé zklamání.</span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEia-5GqJFecp_us31P9mhsCLkFvsOSK_K21uf4QOyAU5lGJmLLzPNGNOdyqH1VGklG7JhU6YqUW1-8xALezg5y1DctXEvlwULMPpgc56ubNYfH2kvOC_8giMvgSaZU6cSMM6wutk-VoTe0/s1600/IMG_2478.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEia-5GqJFecp_us31P9mhsCLkFvsOSK_K21uf4QOyAU5lGJmLLzPNGNOdyqH1VGklG7JhU6YqUW1-8xALezg5y1DctXEvlwULMPpgc56ubNYfH2kvOC_8giMvgSaZU6cSMM6wutk-VoTe0/s320/IMG_2478.JPG" width="320" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<span style="font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;">„Tady
mají krásné náušnice a taky prstýnky. Kup si tenhle náhrdelník, ten by ti
slušel,“ snaží se rozptýlit můj smutek manžel i syn. Jenže já nechci šperky,
nechci prstýnek ani náhrdelník, chci</span><span style="color: #3d85c6; font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;"> modré háčkované střevíčky.</span><br />
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiGdFRM_22J0H-50YUrJP2wtKUBxRR7zK-W6CVuAXPIGwlKSWVtu-3c7Bdd4lByEhJTZTHBMtu00mTUXFINdNJYNnpYZ9vK1hawG167kWACLpPsXxeYSoHxJ9WGpf6hN4MQA49VJz_mFFE/s1600/IMG_2476.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiGdFRM_22J0H-50YUrJP2wtKUBxRR7zK-W6CVuAXPIGwlKSWVtu-3c7Bdd4lByEhJTZTHBMtu00mTUXFINdNJYNnpYZ9vK1hawG167kWACLpPsXxeYSoHxJ9WGpf6hN4MQA49VJz_mFFE/s400/IMG_2476.JPG" width="400" /></a></div>
<span style="color: #3d85c6; font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;"><span style="color: black; font-size: 12pt;"><br /></span></span>
<span style="color: #3d85c6; font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;"><span style="color: black; font-size: 12pt;">„Tahle taška je moc pěkná, ta by se ti určitě líbila,“ ukazují moji kluci na další stánek. Taška s obrázkem kola se mi opravdu líbí. Koupím si jí, abych měla radost a aby kluci měli radost, že já mám radost. Zaplatím usměvavé paní několik tureckých „frfňů“, jak říkáme tureckým lirám, a rozesmátá si odnáším tašku s obrázkem rozkvetlého kola. Podobné mám přeci na zahrádce. Jenže …</span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh2MT5emiQ-kW3AzBIJMyVylyjDIOOX6nyiSaaapfoe3ogsDIFHfIRWLcj3N3wacLShukhftSWLJwOqOwnVzs7iVNwamncHDHud0nUQx_DXb6a7DG1vPUKNI4hI4dqzO5DgHfKFI108dEs/s1600/IMG_2552.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh2MT5emiQ-kW3AzBIJMyVylyjDIOOX6nyiSaaapfoe3ogsDIFHfIRWLcj3N3wacLShukhftSWLJwOqOwnVzs7iVNwamncHDHud0nUQx_DXb6a7DG1vPUKNI4hI4dqzO5DgHfKFI108dEs/s400/IMG_2552.JPG" width="400" /></a></div>
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="MsoNoSpacing">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<b style="font-family: "arial unicode ms", sans-serif; font-size: 12pt;">Já je musím mít.</b><span style="font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;"> I když je na nic nepotřebuji, i když jsou mi malé, i když je nikdy nebudu nosit i když … Prostě po nich toužím. Kde je ten stánek s dědouškem? Zmateně běháme po tržnici a hledáme kouzelný stánek. „Mamí, támhle je ten děda!“</span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhd13bAVaAnwWxpTMMZA0q8sgPn6qpDjYmNLHzGNhJpWrVzP6q2VaEoY_WKdd3JbwSLQFi77hKsuwAlvYFNlTAS423a58ju1oJaU7sKaRTNx2eeh2YpH547SUnqA-c_YN-Y3KVCKawo5Y8/s1600/IMG_2573.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhd13bAVaAnwWxpTMMZA0q8sgPn6qpDjYmNLHzGNhJpWrVzP6q2VaEoY_WKdd3JbwSLQFi77hKsuwAlvYFNlTAS423a58ju1oJaU7sKaRTNx2eeh2YpH547SUnqA-c_YN-Y3KVCKawo5Y8/s400/IMG_2573.JPG" width="400" /></a></div>
<span style="font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;"><br /></span>
<span style="font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;"><br /></span>
<span style="font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;"><br /></span>
<span style="font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;">Ještě
jednou si je zkusím, co kdyby se stal třeba zázrak. Tak ne, nestal.<b> Jsou mi
malé. </b>Nevadí. Dostala jsem slevu a foto s dědouškem jako bonus.</span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjjfOAm7fDFiwx0O2dKW1AQZP6KU_h5i7tOCo-gzw6sHYQEqXO4070iBsy_605Jlrj9JR6Ot2n9WCD0PnPZm_KQKY4yTVSIQMowGk-o0_v_8WxP3SxfSyF5RDIkZvKwRX7qDzegvhvdp1Y/s1600/IMG_2598.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjjfOAm7fDFiwx0O2dKW1AQZP6KU_h5i7tOCo-gzw6sHYQEqXO4070iBsy_605Jlrj9JR6Ot2n9WCD0PnPZm_KQKY4yTVSIQMowGk-o0_v_8WxP3SxfSyF5RDIkZvKwRX7qDzegvhvdp1Y/s640/IMG_2598.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;">Tak je tedy mám, ty </span><span style="color: #3d85c6; font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;">krásné, blankytně modré, háčkované střevíčky,</span><span style="font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;"> </span><span style="font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;">které NIKDY nebudu nosit. Jsou moje.</span></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;"><br /></span>
</div>
<div class="MsoNoSpacing">
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12pt;"><span style="color: #3d85c6;"><b>Má modrá láska.</b></span></span></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12pt;"><span style="color: #3d85c6;"><b><br /></b></span></span></div>
<div style="text-align: center;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhxgSbTD4kPaSRy80xPS4h6yDdgypyfkMBCp8bXBOtunyppmnMDEH0mjzvsMNQ_LUoIFnjksGo5BvXVR3dCuTFrehcquP9opgXugcEmZ22Ezrg1-eIqMoyGUGwGO6e3h8jTo3s2iH_TPAQ/s1600/IMG_3088.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1496" data-original-width="1600" height="373" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhxgSbTD4kPaSRy80xPS4h6yDdgypyfkMBCp8bXBOtunyppmnMDEH0mjzvsMNQ_LUoIFnjksGo5BvXVR3dCuTFrehcquP9opgXugcEmZ22Ezrg1-eIqMoyGUGwGO6e3h8jTo3s2iH_TPAQ/s400/IMG_3088.JPG" width="400" /></a></div>
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12pt;"><span style="color: #3d85c6;"><b><span id="goog_1041987932"></span><span id="goog_1041987933"></span><br /></b></span></span></div>
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12pt;"><span style="color: #3d85c6;"><b><br /></b></span></span>
<span style="font-family: "arial unicode ms" , sans-serif;">-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------</span><br />
<span style="font-family: "arial unicode ms" , sans-serif;"><br /></span>
<i><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">PS: Botky už si našly své místo. Patří tam, kde to mám nejraději.</span></i><br />
<i><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></i>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgVpIZhu80Gh_Yf82Ko9CcPgN3M7BAFRof8snun42TWQhUWYqDUVAdYPwmoZuZkUbq-37b80s9wvdH5cpGhtN3XowAI42XlGN_PKOz2GLVflazCC7EEuszQ2rYZGp5b5Z_fSvXFOLT6rLc/s1600/IMG_3092.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1335" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgVpIZhu80Gh_Yf82Ko9CcPgN3M7BAFRof8snun42TWQhUWYqDUVAdYPwmoZuZkUbq-37b80s9wvdH5cpGhtN3XowAI42XlGN_PKOz2GLVflazCC7EEuszQ2rYZGp5b5Z_fSvXFOLT6rLc/s400/IMG_3092.JPG" width="332" /></a></div>
<i><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></i>
<i><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></i>
<i><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">PPS: Chápete, že se mi vůbec nechtělo odejít, že? </span></i><br />
<i><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></i>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg_lzz_w_aK7D6ifWxzSsxl5IiQYfKjhlKKLs7qgtIV7etcrwec9JaoBc_8NOMrSRTlp44JQnQLftG8r1SARZY4D0pQsjxClapmVwNUG7ZuCGlYj2uNQOR3erPxhkkasP1470p7qf9zF2E/s1600/IMG_2533.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg_lzz_w_aK7D6ifWxzSsxl5IiQYfKjhlKKLs7qgtIV7etcrwec9JaoBc_8NOMrSRTlp44JQnQLftG8r1SARZY4D0pQsjxClapmVwNUG7ZuCGlYj2uNQOR3erPxhkkasP1470p7qf9zF2E/s400/IMG_2533.JPG" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi1sKpnMGqqXLY96NknvHeCSG87aionfaQM0fkr595QMRFoQFZACnbNuHNnNudljVYHG1LJwojTAlNHjqeCAhUJVKQsE2Xuw7i7BMiuvS5flGJ6iKmVpwbLgKO6ueGPifPNmsqtTY4W9n4/s1600/IMG_2473.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="805" data-original-width="1600" height="201" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi1sKpnMGqqXLY96NknvHeCSG87aionfaQM0fkr595QMRFoQFZACnbNuHNnNudljVYHG1LJwojTAlNHjqeCAhUJVKQsE2Xuw7i7BMiuvS5flGJ6iKmVpwbLgKO6ueGPifPNmsqtTY4W9n4/s400/IMG_2473.JPG" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjbPDUEGg8D9-vZCXJF4-o755M9RrjT4UGMfWl8Lnd2PvU1mZWjKEGG94i8ciCnizwCgdB4YstOBALdxKjBDRF_4PwCGwLNpTsYldtxGsbOcfpbfDRtzpInwhXekhdowpv6Ek3WsaBLMbo/s1600/IMG_2471.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1036" data-original-width="1600" height="258" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjbPDUEGg8D9-vZCXJF4-o755M9RrjT4UGMfWl8Lnd2PvU1mZWjKEGG94i8ciCnizwCgdB4YstOBALdxKjBDRF_4PwCGwLNpTsYldtxGsbOcfpbfDRtzpInwhXekhdowpv6Ek3WsaBLMbo/s400/IMG_2471.JPG" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhrMkiyRDMVHg8qqkH8_2JzboGbuUre_dpL3LQdLZ3iZxJHJzOQVd2W6dmYV1drOCGj57Cc_26SuOPjIN-ST9DLleqNp5-CZw1xJMY-6JZtb-SiMgFCjlegdzPSXX7ZMsVP4t1P15doVcg/s1600/IMG_2532.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1306" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhrMkiyRDMVHg8qqkH8_2JzboGbuUre_dpL3LQdLZ3iZxJHJzOQVd2W6dmYV1drOCGj57Cc_26SuOPjIN-ST9DLleqNp5-CZw1xJMY-6JZtb-SiMgFCjlegdzPSXX7ZMsVP4t1P15doVcg/s400/IMG_2532.JPG" width="326" /></a></div>
<i><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></i>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh0woeai_u-l47CgKfsyz9HMSXt782E20pEy15cf1SvAQL0JhmVCtb9P9B72M7jZNOrgQOZY4UxeaKSLyJj6oXQMozqhVhW3lOT28Ko353T4bSsAyS6QYjM6RQ4iEzJcMveTF7XIOhFGcg/s1600/IMG_2538.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh0woeai_u-l47CgKfsyz9HMSXt782E20pEy15cf1SvAQL0JhmVCtb9P9B72M7jZNOrgQOZY4UxeaKSLyJj6oXQMozqhVhW3lOT28Ko353T4bSsAyS6QYjM6RQ4iEzJcMveTF7XIOhFGcg/s400/IMG_2538.JPG" width="300" /></a></div>
<i><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></i>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiJXpXCekJUl6R2f_q9LfY5sFyIg8a7-d9MlDCDDzpsNIfuDfNcI_OttWf0zr2jLe5V6cLYcSCCuY973JxXvWWbJbivKH2XWLhDflhMcGnNZg26xgiEFy8fDC0LoyB0MU1cDURgah1e-D0/s1600/IMG_2537.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiJXpXCekJUl6R2f_q9LfY5sFyIg8a7-d9MlDCDDzpsNIfuDfNcI_OttWf0zr2jLe5V6cLYcSCCuY973JxXvWWbJbivKH2XWLhDflhMcGnNZg26xgiEFy8fDC0LoyB0MU1cDURgah1e-D0/s400/IMG_2537.JPG" width="300" /></a></div>
<i><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></i>
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12pt;"><span style="color: #3d85c6;"><b><br /></b></span></span></div>
Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-495527146227454776.post-43181709353254372662019-06-08T07:07:00.000+02:002019-06-09T06:31:10.511+02:00Já a prokrastinovat? Nikdy! <br />
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;">Už
na střední mi spolužačky říkaly „Božka“. Pořád jsem něco čmárala, na písemku mi
jedna A 4 nikdy nestačila a moje maturitní otázka z ČJ byla jasná, ani jsem
si jí snad nemusela losovat – Národní obrození. Možná na tom něco bude.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg7fa9ROsqpmqH0U1eUhRuu0Od5mp1syirJ1644gOv_7hiofedC_DaXGvaCgoAmvdJ120gYEDBM6-aoUrANMxPQ7-UxC9kZwuLWJbEY-2p8M5zyMx0dKB3MzgplCL_W1tn1rUA184Ae8c8/s1600/prokrastin-768x379.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="379" data-original-width="768" height="314" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg7fa9ROsqpmqH0U1eUhRuu0Od5mp1syirJ1644gOv_7hiofedC_DaXGvaCgoAmvdJ120gYEDBM6-aoUrANMxPQ7-UxC9kZwuLWJbEY-2p8M5zyMx0dKB3MzgplCL_W1tn1rUA184Ae8c8/s640/prokrastin-768x379.jpg" width="640" /></a></div>
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<b style="mso-bidi-font-weight: normal;"><span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;">Všichni TO
dělaj</span></b><span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;">í<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;">„Mám
se báječně,“ švitoří mi Lenka do telefonu a já mám radost, že je konečně
spokojená. Moc dobře vím, že právě ona si to opravdu zaslouží.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;">„A
co vlastně děláš, když teď nemusíš brzy vstávat a vysedávat v kanceláři?“
ptám se. „Starám se o malou a hlavně o naší firmu. Taky přestavujeme dům, takže se
nenudím. Ale víš, co dělám teď nejčastěji?“ položí Lenka řečnickou otázku a
vzápětí na ní odpoví. „<b style="mso-bidi-font-weight: normal;">Prokrastinuju</b>,“
vysloví a ze sluchátka se line její veselý smích. „Haló, jsi tam? Slyšíšš mě?“ <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;">Jo,
jsem tu a slyším jí. Tak už i Lenka. <b>To slovo zní jako šíleně hnusná,
epidemicky se šířící, nakažlivá nemoc.</b> Koupíte si oblíbený časopis a od první
do poslední stránky čtete o prokrastinaci. V knihkupectví hledáte knihu a z regálu
na vás vypadne Konec prokrastinace. Otevřete internet a zjistíte, že na NIC
neexistuje víc návodů, než na to, jak zatočit s prokrastinací. Můžete si
dokonce dát i test, abyste zjistili, zda ten mor postihl už i vás. Vlastně to
vypadá, že celý svět nedělá nic jiného. I v obyčejném telefonickém brebentění s kamarádkou o tom slyšíte.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;">„Fuj,
a proč to děláš? To se nemůžeš jen tak flákat, zevlovat a lelkovat?
Nebo tu práci jen tak normálně odkládat a odsouvat? To musíš hned to …?“ nešlo mi
slovo z pusy. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;">„Noooo,“
ozve se po chvilce ticha rozpačitě Lenka, „to je přeci totéž.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;">Znám
význam toho slova a právě proto, že je to totéž, nechápu, proč se to nedá říct
obyčejně. Prostě česky.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<b style="mso-bidi-font-weight: normal;"><span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;">Není
prokrastinace jako prokrastinace</span></b></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;">Dobře, já vím, <span style="mso-bidi-font-weight: normal;">ono to není</span><b style="mso-bidi-font-weight: normal;"> úplně totéž</b>. Je mi jasné, že při té opravdové prokrastinaci se jedná o <b>chorobné</b> odsouvání úkolů, do
kterých se nám nechce, které pokládáme za zbytečné a nesmyslné a raději se
s plným elánem pustíme do něčeho, co nás baví. </span><span style="font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;">Jenže
upřímně, </span><b style="font-family: "arial unicode ms", sans-serif; font-size: 12pt;">ještě jsem se osobně nesetkala
s nikým, kdo tímto chorobným</b><span style="font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;"> </span><b style="font-family: "arial unicode ms", sans-serif; font-size: 12pt;">stavem
trpí </b><span style="font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;">(tím vůbec nezpochybňuji, že někdo takový existuje). To, že občas
odsuneme nějakou práci na později a raději nejprve uděláme něco, co je nám
příjemnější, nebo jen tak sedíme a relaxujeme, nebo chcete-li lelkujeme,
flákáme se, válíme se, nebo třeba koukáme „do blba“ anebo si klidně na chvilku hodíme nohy na stůl, ještě nutně nemusí
znamenat, že prokrastinujeme.</span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<b style="mso-bidi-font-weight: normal;"><span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;">Ať se
jazyk vyvíjí<o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;">Nemám
vůbec nic proti převzatým slovům, rozhodně <b>patří do češtiny.</b> Jsou důkazem, že
se náš jazyk vyvíjí a hlavně, k některým slovům by se opravdu velmi špatně
hledalo výstižné české slovo se stejným významem (ano, synonymum, dalo by se také použít slovo ekvivalent). Domnívám se ovšem, že některá slova
přebíráme naprosto zbytečně. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;">Dobře si pamatuji, že už jako malá holka, v době hluboké totality, tenkrát se ještě
neprokrastinovalo, jsem nechápala, proč se tak často používá slovo <i style="mso-bidi-font-style: normal;">družba.</i> Vždyť přeci <i style="mso-bidi-font-style: normal;">přátelství </i>je naprosto výstižné a
mnohem hezčí. Po revoluci mě vytáčela slova jako <span style="mso-bidi-font-style: normal;"><i>meeting, briefing </i>a</span>pod. a k nepříčetnosti mě dodnes dohání
slova <i style="mso-bidi-font-style: normal;">environment </i><span style="mso-bidi-font-style: normal;">a <i style="color: magenta;">magenta. </i>(No řekněte, kdo vám kdy pochválil vaší krásnou<i style="color: magenta;"> magentovou </i>sukni?)</span><span style="mso-bidi-font-style: normal;"> </span>Když jsem před
lety pracovala v jedné velké stavební společnosti, dal mi šéf na starost <i style="mso-bidi-font-style: normal;">environmentální systém</i>. Dělalo se mi
mdlo (nikoli z té práce), vždyť v Česku máme přece nádherné <i style="mso-bidi-font-style: normal;">životní prostředí</i>. <o:p></o:p></span><br />
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><br /></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;">A
dnes je tu ta prokrastinace. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<b style="mso-bidi-font-weight: normal;"><span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;">Mám máslo
na hlavě<o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;">Ale
abych byla upřímná sama k sobě, mám máslo na hlavě.<b> </b>I já používám,<b> pochopitelně</b> <b>zcela zbytečně</b>, některá cizí slova, případně nesmyslné zkratky, ba dokonce tak
trošku slovní paskvily. K mým oblíbeným patří např. <b style="mso-bidi-font-weight: normal;"><i style="mso-bidi-font-style: normal;">OMG, OK, Twl,</i></b> to je <b style="mso-bidi-font-weight: normal;"><i style="mso-bidi-font-style: normal;">mňamózní</i></b>,
<b style="mso-bidi-font-weight: normal;"><i style="mso-bidi-font-style: normal;">šmakuláda</i></b>
a nejvíc ze všeho miluji <b style="mso-bidi-font-weight: normal;"><i style="mso-bidi-font-style: normal;">vyšmuchlit</i></b>. </span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><b><i>Njn</i></b>, znáte to. Určitě jich je mnohem v...<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><br /></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;">------------------------------------------------------------------------------------------------------------</span><br />
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br />
<div class="MsoNoSpacing">
</div>
</div>
<div class="MsoNoSpacing">
<i style="mso-bidi-font-style: normal;"><span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;">PS: ... jdu
si uvařit kafe, hodím nohy na židli a budu čučet do blba. Žehlicí prkno, vysavač a sepsání seznamu
co nezapomenout na ŠvP (školu v přírodě) jistě počkají. A pak si zase trošku <b>vyšmuchlím</b> zahrádku, zasadím nějakou magentovou kytičku a tohle dopíšu pak, až někdy ... <o:p></o:p></span></i><br />
<i style="mso-bidi-font-style: normal;"><span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><br /></span></i></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjjDkmnFDGfzs8CbhAmkoTJGUR1m14K424g01unSCoq7M4BRljfNalvMu5hkIqNTi2zI5_QBVNoKY9e4DACfXL4i_Knvzhwwtu5x1rmrvtv9Oqb4dXa7BI6l4HGP-3fj3kwn2-UDsdaSNA/s1600/P7250697.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1317" data-original-width="1600" height="263" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjjDkmnFDGfzs8CbhAmkoTJGUR1m14K424g01unSCoq7M4BRljfNalvMu5hkIqNTi2zI5_QBVNoKY9e4DACfXL4i_Knvzhwwtu5x1rmrvtv9Oqb4dXa7BI6l4HGP-3fj3kwn2-UDsdaSNA/s320/P7250697.JPG" width="320" /></a></div>
<i style="mso-bidi-font-style: normal;"><span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12pt;"><br /></span></i>
<i style="mso-bidi-font-style: normal;"><span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12pt;">PPS: Jsem líná, budu se flákat, zevlovat, lelkovat, otálet, odkládat nepříjemnou práci a povinnosti, ale nikdy, opravdu </span></i><i style="mso-bidi-font-style: normal;"><span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12pt;"><b>nikdy nebudu prokrastinovat.</b></span></i><br />
<div>
<i style="mso-bidi-font-style: normal;"><span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12pt;"><b><br /></b></span></i></div>
</div>
<br />Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-495527146227454776.post-85890122410932778512019-04-06T07:36:00.000+02:002019-04-06T07:36:22.999+02:00Mám se na co těšit aneb jeden obyčejný školní den<br />
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;">Z dobrých
přátel občas vypadnou dobré rady. Jednu takovou jsem kdysi dostala od své
kamarádky. <b style="mso-bidi-font-weight: normal;">„Když máš před sebou těžký
den, vzpomeň si ráno alespoň</b> <b style="mso-bidi-font-weight: normal;">na tři
věci, na které se ten den můžeš těšit.</b> Hned se bude zdát vše hezčí a
problémy menší.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhH5gyp8lORKzSkdoaTLi4y0oL9yFv5opDIU4UK92y60CQ_sdS0LNzUdw5hXTB38sw7MPvLP9KLgKC4raA7DSvrX3bJEiE0YzjCwcyoRYG8v1-pshjiYFJNMlAIychBOXSyl5NWIp02mwE/s1600/09.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="306" data-original-width="409" height="297" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhH5gyp8lORKzSkdoaTLi4y0oL9yFv5opDIU4UK92y60CQ_sdS0LNzUdw5hXTB38sw7MPvLP9KLgKC4raA7DSvrX3bJEiE0YzjCwcyoRYG8v1-pshjiYFJNMlAIychBOXSyl5NWIp02mwE/s400/09.jpg" width="400" /></a></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><o:p><br /></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><o:p><br /></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;">Můj
šestý smysl mi ráno napověděl, že <b>tohle je zase on</b>. Jeden z těch těžkých
dnů. Zbystřila jsem tedy a to i přes to, že vlastně není žádný opodstatněný důvod. Posledních
několik týdnů plynulo přece tak poklidně, Štěpa vyšlapuje jak hodinky, ve škole
je celkem v pohodě, žádné záchvaty, žádné problémy, doma pomáhá, o jarních prázdninách
mi chystal snídani do postele, ze školy už jezdí domů sám, mobilem
hlásí, kde se zrovna nachází a je na něj spolehnutí.<b> Nechala jsem se tedy ukonejšit
slastným pocitem zdánlivě bezstarostného života</b>. Jak příjemné. Tak proč ten
hlodající červíček?<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;">A
tak sedím u stolu, nimrám se ve své snídani a vybavuji si chvíle, na které se dnes
mohu těšit. Nebudu obědvat ve školní jídelně. Je středa, to znamená, že jdeme
s kolegyní na oběd někam, kam se nám bude chtít. Pak procházka kudy nás
nohy ponesou a na závěr <b>nezbytné kafíčko na zahrádce jakékoliv kavárny,</b> která
se nám připlete do cesty<b>.</b> Jaro se hlásí o slovo, sluníčko začíná pěkně hřát a
náš rituál středečního odpoledne se osvědčil. Mám tedy dobrý důvod
k těšení se.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><b>Jenže,
zatím je ráno. </b><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;">„Ferdo,
ukliď tu svačinu, je teprve osm hodin, nemůžeš mít takový hlad. <b>Připrav se na
hodinu,“ upozorňuji žáka s ADHD, jehož svačina pokrývá celou lavici.</b> Ne snad proto, že by byla tak extrémně veliká, ale jednoduše proto, že čím víc prostoru Ferda pro sebe má, tím víc ho potřebuje. Odezva žádná. „Ferdo, vnímáš mě?“ donutím jeho oči podívat se do těch mých. „Ano.“ „Prima,
připrav si češtinu.“ „Jóóó,“ odpoví, otočí se a odejde na chodbu. Tam pak párkrát cvičně bouchne do své plechové skříňky, to abychom všichni věděli, že je ve škole a se zvoněním se radostnými poskoky vrátí do třídy.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;">„Co
mám dělat?“ ptá se Ferda po té, co paní učitelka zadá práci. Vůbec jí nevnímal.
„Kde mám pero?“ vykřikne a sveze se pod lavici hledat své psací potřeby. <b>Pero
sice nenajde, ale zato najde své boty, svačinu a několik papírových vlaštovek</b>. Podávám
mu svoje pero připravené pro podobné situace a ukazuji, kde a co má dělat. „Jééé,
ještě sešit, já si ho nestihl vyndat. Nevím, která stránka to je, nevím, co mám
dělat?!?“ Práskne vší silou s učebnicí, až vedle sedící spolužák nadskočí.
Já taky. </span><span style="font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;">Otevřu
mu učebnici, znovu ukážu zadanou práci, ujistím se, zda rozumí zadání. Vše se zdá
v pořádku. Odcházím tedy zkontrolovat holčičku sedící před Ferdou. </span><span style="font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;">Prásk
do stolu, prásk, bouchá Ferda do všeho kolem sebe, prská, hučí, „střílí“ mluví,
dupe, směje se, ale jen on sám ví, čemu vlastně. „Buď tiše!“ ozývají se
spolužáci. Chystáme se opustit třídu, ale Ferda se uklidnil. Nechce pryč. Sedne
si a slíbí, že už bude pracovat. Zůstává pouze u slibu. </span><span style="font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;"> </span><span style="font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;">Kouká kolem sebe, nedělá nic. „Ferdo, pracuj,
nestihneš to. Rozumíš zadání?“ „Jo, já tomu rozumím.“ „Bezva, pokud rozumíš, vezmi
pero a už piš, ať nemusíš dokončovat doma.“ Nic. Ferda sebou škube, nadskakuje,
kontroluje čas na hodinách, válí se po lavici, dupe nohama, ťuká perem, koleny
nadzvedá lavici, tleská, lelkuje, směje se. V tom se ozve smích i
z poslední lavice, kde sedí Denis, chlapec s autismem. Ani Denis nepracuje,
lelkuje, maluje si, pobrukuje a ruší. Jeho asistentka se, stejně jako já, snaží, přivést
chlapce k práci, ale Denis si maluje své oblíbené komiksy do pracovního sešitu,
směje se zážitkům ve svém imaginárním světě, a co se děje v hodině mu nějak uniká.</span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;">Zazvoní
na přestávku. Učitelka sice ještě mluví, ale Ferda už je mimo lavici. Běhá po
třídě, rozhazuje rukama, bác. „Ferdo, shodil jsi mi svačinu.“ „Ahááá! Pardóóón!“
Svačinu posbírám, hodím do koše, nevadí, odpolko mě čeká přeci oběd a kafíčko
s kolegyní. Mám se na co těšit. HUPS, skočí Denis na lavici. To se Ferda pochopitelně nemůže nechat zahanbit. HUPS. Třída se rázem změní v „tělocvičnu“. Sundat dva desetileté chlapce
z lavic, uklidnit je a připravit na další hodinu je téměř nadlidský výkon.
<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;">Podobný
scénář se prolíná celým dopolednem. Učení si Ferda nepřipraví ani na jedinou
hodinu, pak se hrabe v tašce šustí a huhlá. Na hodnocení v podobě mračounů reaguje uraženě, tak moc by chtěl usměváky,
ale očividně není ochoten pro to něco udělat. „To zase nedostanu žádnou
samolepku na konci vyučování, že jo? To zase bude táta naštvanej,“ snaží se Ferda
o citové vydírání. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;">Blíží
se konec vyučování, Ferda ví, že samolepka dnes opravdu nebude, ale zkusit se
to musí. Přijde se se mnou pomazlit. Je téměř stejně velký jako já, mazlit se
s tak velkým klukem se mi moc nechce, ale je mi ho líto. Je to hodný kluk, nikomu neubližuje, jen je občas trošku mimo a tak nějak neví, co si počít sám se sebou. Obejmu ho, mám ho ráda.
„Tak zítra začneme nanovo, s čistým listem a určitě to na samolepku
zvládneš, ju? Teď máš ještě možnost získat alespoň lentilku,“ snažím se ho
povzbudit a ještě lehce namotivovat na poslední hodinu, protože Ferda je žrout
a lentilky se osvědčily jako výborná motivace. Tentokrát to ovšem není nic
platné. Ferda je rozjetý, jeho mazlící snaha o kladné hodnocení se ukázala jako marná,
začíná být negativistický, bouchá hlavou do lavice, shazuje dětem věci, křičí,
že je k ničemu, otevírá okno … Voláme rodičům.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;">V půl
jedné mě třeští hlava, hučí mi v uších a v levém oku se mi objevil
tik. Nevadí, mám před sebou krásné, klidné odpolko, připomínám si a těším se. <span style="mso-spacerun: yes;"> </span><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;">Po
té, co s kolegyní ukonejšíme své chuťové buňky, naplníme žaludky a upustíme
nahromaděnou páru náročného dopoledne, vycházíme z indické restaurace
báječně naladěné a vysmáté.<b> Sluníčko krásně hřeje, naše nálada se vylepšuje,</b>
těžký den máme za sebou. Teď už jen to zasloužené kafe, <b>už se nemůže nic stát,</b>
už nemusím být ve střehu.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgC13ZFhFQ0G3wA3MZvtd-Jbg2CWl4YfFznw8AxDSS9PU08JQVqnZPDxirwqjkM_e_rwar2Da6mnV45dWaDcuBY5XQb7EvYAC4PuUn_DtMexV8yYHbu3wpExgNb6mW9b5ho0-oV0KAqXYY/s1600/kava-d.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="462" data-original-width="598" height="154" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgC13ZFhFQ0G3wA3MZvtd-Jbg2CWl4YfFznw8AxDSS9PU08JQVqnZPDxirwqjkM_e_rwar2Da6mnV45dWaDcuBY5XQb7EvYAC4PuUn_DtMexV8yYHbu3wpExgNb6mW9b5ho0-oV0KAqXYY/s200/kava-d.jpg" width="200" /></a></div>
<br />
<span style="font-family: "arial unicode ms", sans-serif; font-size: 12pt;">Nakláním
se nad voňavým šálkem, když mi zazvoní telefon. „Dobrý den paní Danešová,“
osloví mě třídní učitelka mého syna. </span><b style="font-family: "arial unicode ms", sans-serif; font-size: 12pt;">„Štěpán má záchvat, prosím vás, přijeďte
si pro něj, sám domů jít určitě nemůže.“</b></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><b>Jak
jsem jen mohla zapomenout na vlastní dítě? </b><o:p></o:p></span><br />
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><b><br /></b></span>
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><b>------------------------------------------------------------------------------------------------------</b></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<b><br /></b></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><o:p><b> </b><i><b>PS: </b></i></o:p></span><span style="font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;"><i><b>Za
týden je zase středa. To znamená, že se celý týden mám na co těšit.</b></i></span><br />
<span style="font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;"><i><b><br /></b></i></span>
<span style="font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;"><i>PPS: A také se těším až mi rozkvetou na zahrádce tulipány a pak pivoňky (na ty se těším hodně) a hortenzie a těším se na dovču (už půl roku) a na setkání s rodinou a na Velikonoce, protože jdeme do divadla a ...</i></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<i><b><br /></b></i></div>
<br />Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-495527146227454776.post-91733790286914272212019-03-02T07:38:00.000+01:002019-03-02T07:56:47.818+01:00Hodinka v bufetu<br />
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;">Každé
úterní odpoledne sedím v bufetu hlubočepského plaveckého bazénu a čekám. Štěpa má trénink plavání. V malém bufetu je asi 6 stolečků, natěsnaných co
nejblíže k sobě a vždy plně obsazených dalšími čekajícími rodiči,
především maminkami. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><o:p><br /></o:p></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjFzVlsV09Ues3tPwu7Wjth4t5PpdMbVAuTDqaIgPyeSHXzsHuEITKGkuLlKOnFwfJg98c9vf3tFcoBp6BkeIXnmDlRWUc7mOe2oUYUjQRKVPeaFlQq7IAkq5QQBK-TLzbAtJ-vEafkZNw/s1600/52303473_1775974026034410_8029918419069435904_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="360" data-original-width="480" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjFzVlsV09Ues3tPwu7Wjth4t5PpdMbVAuTDqaIgPyeSHXzsHuEITKGkuLlKOnFwfJg98c9vf3tFcoBp6BkeIXnmDlRWUc7mOe2oUYUjQRKVPeaFlQq7IAkq5QQBK-TLzbAtJ-vEafkZNw/s400/52303473_1775974026034410_8029918419069435904_n.jpg" width="400" /></a></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><o:p><br /></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;">Na
tuto čekací hodinku se vždycky dost těším, je to totiž chvilka, kdy můžu jen sedět a
nic nedělat. Nepřemýšlet, nevychovávat, nehlídat, nemluvit,
nenakupovat, neuklízet. Logicky jsem jí tedy pojala jako hodinku relaxační. V ruce
knížku, na stolku bufetové capuccino a něco „malého“ k tomu. Otevírám knížku
a těším se na pokračování příběhu, jenže písmenka na stránce mi dnes nějak poskakují a různě se
melou a mé soustředění poletuje kdesi po bufetu a dost možná ještě dál. Začínám tušit, že ze čtení tentokrát asi nic nebude.</span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;">„Franta
začal chodit do posilovny. Doufám, že kvůli mně,“ slyším jednu ze
čtyř maminek sedících u vedlejšího stolku.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;">„No
jasně že jo, ten by ti nezahnul.“ <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;">„Naše
mladá měla na výzo dvojku z matiky. Pořád jí nejde ta násobilka.“ <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;">„To
učitelka taky mohla přimhouřit oko, ne, když má jinak samý.“ <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;">„Taky
bych měla začít cvičit.“ <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;">„Tchýně
jede za měsíc do lázní. Budu 6 týdnů vařit i pro tchána. Pfff, to zas bude ...“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;">Dámy, jedna přes druhou, melou páté přes deváté a při tom všecky stíhají obsluhovat své mobily.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;">„Tedy
holky, to jsme dopadly, čumíme tu do mobilů jak puberťačky v metru,“ zareaguje jedna
z nich. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;">„No
a? Aspoň je vidět, že jsme ještě mladý, jsme mladá generace,“ pronese ta
nejstarší (odhaduji) a vrhne pohrdavý pohled na mé ruce svírající knížku,
kterou nečtu, protože poslouchám cizí (jejich) rozhovor.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;">Na
malý okamžik se cítím … ani nevím. V rozpacích? Trapně?<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;">A
proč vlastně? Proto, že poslouchám cizí hovor, nebo proto, že místo mobilu mám
knihu a jsem tedy stará? </span><span style="font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;">Pravda,
nejsem zrovna stejná generace jako mobilující matky, jsem možná o nějaký ten
rok starší, jenže věc, kterou svírám v ruce, mě v jejich očích očividně
odsunula mnohem dál. Až k předčasnému důchodu.</span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><br /></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;">Ovšem, já vím své. Milé nevyzrálé matky, jsem teprve ve středním věku, mé stáří začne až za 30 let. Najednou si uvědomím, že se usmívám. Vůbec se necítím v rozpacích, ani trapně, ani staře. V </span><span style="font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;">klidu se tak schovám za "svojí" Třeštíkovou a konečně se mi podaří zkrotit
neposedná písmenka. Potřebuji dočíst aspoň kapitolu, než Štěpovi skončí trénink. </span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><o:p>------------------------------------------------------------------------------------------------------------</o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<i style="mso-bidi-font-style: normal;"><span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;">PS: Také
umím hrát hry na mobilu. Fakt! 😉<o:p></o:p></span></i></div>
<br />Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-495527146227454776.post-15238410494245151562019-02-12T09:13:00.000+01:002019-02-17T07:46:44.694+01:00"Naše ADHD" a zázraky, které se dějí<br />
<div align="center" class="MsoNoSpacing" style="text-align: center;">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-size: 12pt;"><o:p><span style="font-family: "arial unicode ms" , sans-serif;"> </span><span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif;"><i>Dnešní článek je naprosto mimo pravidelný termín, ale snad to pro jednou nevadí. Je to proto, že je spontánní a opravdu nepřipravený. Původně jsem totiž zamýšlela jen krátký text do Občasníčku, jelikož jde o prožitek který se stal <b>právě teď</b>, ale ... mé myšlenkové pochody se neplánovaně jaksi rozeběhly. Ani fotka není nijak připravovaná, je přesně taková, jak právě dnes ráno vznikla.</i></span></o:p></span><br />
<span style="font-size: 12pt;"><o:p><span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif;"><i>No jo, mateřské emoce ... 😊</i></span></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , sans-serif;"><br /></span><span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjrvI8bxKJJV0fSIPd_6Q3EdfXL8EgwousATI3YzH40FpL0ZNCC9Ou3x3GD-0_XQzafgcz7XCbeuRzPGlN0pqSH8PRgzkmHuDWorgjd6ndRV9hSksDVHTbN4cVbTuHkEU9z-mEa6QHGfWg/s1600/IMG_0788.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjrvI8bxKJJV0fSIPd_6Q3EdfXL8EgwousATI3YzH40FpL0ZNCC9Ou3x3GD-0_XQzafgcz7XCbeuRzPGlN0pqSH8PRgzkmHuDWorgjd6ndRV9hSksDVHTbN4cVbTuHkEU9z-mEa6QHGfWg/s400/IMG_0788.JPG" width="400" /></a></div>
<br />
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><br /></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;">„Dobré
ráno, maminko,“ slyším zatím jakoby vzdáleně, zachumlaná pod vyhřátou peřinou.
„Nese se snídaně do postele a vana se už napouští.“ Líně otevřu jedno oko, to
ale nestačí, otevřu tedy i druhé a leknutím se posadím. Na posteli se rozprostírá
snídaně určená jen pro mě. Obsahuje přesně to, co mám ráda - jogurt, ovoce a
vodu, plus ještě drobný bonus v podobě sušenek. „Jooo, a kafe chceš taky?“
Štípnu se, bolí to, takže nespím. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;">Zírám
střídavě na snídani v mé posteli a na kluka, který stojí vedle. Můj
Štěpa. Ten kluk, který má diagnostikované ADHD a poruchu chování, ten kluk,
který ještě před čtyřmi lety řval, že jsem hnusná máma a že mě nesnáší, protože
jsem vždy trvala na tom, co jsem řekla, protože se musel sám obléci, protože
jsme odcházeli domů, protože něco se vyvíjelo jinak, než on měl naprogramováno
v hlavě, protože … no, to je jedno. Ten kluk, nad kterým školství
v našem městě zlomilo hůl. On dostal nálepku SPRATEK a my s manželem neschopní rodiče. Ten kluk, který se tak moc bál paní učitelky,
že do školy chodil ve stresu a s bolestí břicha a svojí frustraci si pak
vybíjel na dětech i dospělých, jelikož jinak to ve svém věku a se svojí poruchou neuměl. Ten, kterého školní psycholožka posílala, coby
premianta třídy, do speciální školy a do střediska výchovné péče …<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;">Tak
přesně tenhle kluk mi ve svých deseti letech chystá snídani do postele, napouští
vanu a vaří kafe. A není to jen o dnešní snídani. Přesně tenhle kluk se
neurazí, když mu kamarádka řekne, že je tlustej a má jí pořád stejně rád, ve
škole dobrovolně pomáhá slabším spolužákům, je schopen sám odprezentovat celou
hodinu vlastivědy a v hlavě nosí celý jízdní řád pražské MHD. Pořád je
sice trošku urážlivý a špatně snáší vlastní neúspěch, ale velmi se
snaží ovládnout a když výjimečně dojde k nějakému selhání, umí se omluvit
a statečně (no, někdy pochopitelně i se slzami a spoustou komentářů), nese
následky.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;">Stačilo
„celkem málo“. Změnit prostředí, školu a především paní učitelku a přitom pevně stát za svými výchovnými
metodami v podobě lásky, důvěry, trpělivosti, pochopení, ale také
důslednosti a přiměřené přísnosti. Jsem moc ráda, že jsem kdysi nepodlehla
radám maloměstských „odborníků“ a nešla jejich cestou doporučovaných fyzických
trestů, výchovných ústavů, nepřiměřených dávek léků apod. </span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;"><b>Dnes
bych určitě neměla nachystanou snídani do postele.</b></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;"><br /></span></div>
<div class="MsoNoSpacing" style="text-align: center;">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><b>Možná, že se zázraky dějí. <o:p></o:p></b></span></div>
<div class="MsoNoSpacing" style="text-align: center;">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><o:p>------------------------------------------------------------------------------------------------------------</o:p></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><i>PS:
Teď ještě přežít pubertu. Co nás asi čeká? </i><o:p></o:p></span></div>
<br />Unknownnoreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-495527146227454776.post-15537586244784387472019-02-02T07:51:00.000+01:002019-02-02T07:51:03.707+01:00Být ženou středního věku<br />
<div class="MsoNoSpacing">
<i style="mso-bidi-font-style: normal;"><span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #0c343d;">„Pokud
trpěla kocovinou, držela se doma, dokud se jí nezbavila, a pak vyšla dokonale
oblečená a nalíčená. Zkoumavě si přejela prstem nad horním rtem. Vyrašilo tam
několik tvrdých vousků. Připadalo jí, že mávají svými tykadly na Jamese jako
hmatové ústrojí hmyzu.</span> <span style="color: #073763;"><b>Být ženou
středního věku vyžaduje pernou práci</b> <b>na sobě</b> </span><span style="color: #0c343d;">a na stará kolena bude mnohem
hůř s prděním, nekontrolovaným únikem moči, vypadáváním vlasů a zubů.
Panebože, kéž by umřela!“</span><o:p></o:p></span></i></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="MsoNoSpacing">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiSBYMAo-46-eIsaSKGgNceWYezxPBrKpUTjo6p4nNvLMhrjJswnOLSaztW5P03XvKdbWB1tnbBW3VTs351nPqaQwtYgxX_ACOwiM3_TmHmIytGTQA5uPd8hvb7DXrLcTK3BeEkW2qRjuY/s1600/IMG_04+190.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="640" data-original-width="426" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiSBYMAo-46-eIsaSKGgNceWYezxPBrKpUTjo6p4nNvLMhrjJswnOLSaztW5P03XvKdbWB1tnbBW3VTs351nPqaQwtYgxX_ACOwiM3_TmHmIytGTQA5uPd8hvb7DXrLcTK3BeEkW2qRjuY/s640/IMG_04+190.jpg" width="426" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><o:p><br /></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="color: #0c343d; font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;">Právě
tento odstavec z knížky<span style="color: #073763;"> </span></span><i style="font-family: "arial unicode ms", sans-serif; font-size: 12pt;"><span style="color: #073763;">Agáta Raisinová
a manžel na zabití</span></i><span style="color: #0c343d; font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;"><span style="color: #073763;"> </span>mně náramně pobavil. Dokonce tak moc, že jsem se smála
nahlas. Dokonce tak moc, že jsem se málem počurala. (Už je to tady - únik moči.) Jenže pak jsem si uvědomila, že i já jsem ženou středního věku. </span><b style="font-family: "arial unicode ms", sans-serif; font-size: 12pt;"><span style="color: #073763;">„Sjíždím
páté gumy“</span></b><span style="color: #0c343d; font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;">, které už mám vážně dost opotřebované, moc nezbývá a budu muset do
servisu. Pro šesté! Umřít se ovšem nechystám. </span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #0c343d;">Ve
třiceti jsem si byla téměř jistá, že až budu ženou středního věku, ožením syny, oni mi pořídí vnoučata, ale já zůstanu zcela jistě stále stejná. Stejně „mladá“, stejně
štíhlá, stejně pružná, stejně zdravá, bez vrásek, bez vypadávání vlasů a zubů,
bez bolestí kloubů, bez pytlů pod očima a bez brýlí, pochopitelně. Vůbec jsem
si nepřipouštěla, že i mě se TO stárnutí týká. Tak nějak jsem si myslela, že budu
seriózní dáma a hlavně, že budu „zrát jako víno“. <o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="color: #073763;"><span style="font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;"><b>Jenže,
někde se to zvrtlo</b></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #0c343d;">Vnoučata
stále nemám (pokud nepočítám dvouletého Jorkšírka), zato mám brýle a pytle pod očima. O víně nemůže
být ani řeč. <o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhCn42k3pePxFxlV_NZICAs-5CqUOl-Q4xJ5R9fYwxYOTUkAimQDQInZh5NoT3l8gKUNtHjnVJXxc-onul2XzrU1CKy8xOeNFDnfYsJ6_k_7wOidm0NZVFhtqa5soVC7TOtnCue637HXBE/s1600/IMG_0591.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhCn42k3pePxFxlV_NZICAs-5CqUOl-Q4xJ5R9fYwxYOTUkAimQDQInZh5NoT3l8gKUNtHjnVJXxc-onul2XzrU1CKy8xOeNFDnfYsJ6_k_7wOidm0NZVFhtqa5soVC7TOtnCue637HXBE/s400/IMG_0591.JPG" width="400" /></a></div>
<br />
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #0c343d;">-Jsi
dneska nějaká divná, co ti je? Znám tě, takže to poznám podle toho, jak píšeš.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #0c343d;">Odhalila
nedávno moji náladu kamarádka při chatování.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #0c343d;">-Hmmm,
jsem děsně nakrknutá.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #0c343d;">-Jo
ták! Proč?<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #0c343d;">-Byla
jsem u doktora a měli tam váhu.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #0c343d;">-A
kolik?<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #0c343d;">-Koliiik?!?!
To po mě nechtěj! Mám hlad, celej den držim dietu.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #0c343d;">-Jdi
spát, přes noc to číslo třeba zapomeneš.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #0c343d;">-Jo,
to je dost pravděpodobný, já už zapomenu všecko. Tohle číslo ale určitě ne!<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #0c343d;">-Měla
ses stavit na kafe.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #0c343d;">-To
nešlo, viděla jsem rudě, dokud ještě vidím.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #0c343d;">-???<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #0c343d;">-Byla
jsem v úterý taky na očním. Tam mě taky naštvali. Slepnu. Ani brýle nepotřebuju,
předepsali mi rovnou lupy. K doktorům už nepáchnu!<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #0c343d;">-Tak
to vysvětluje to, jak mi občas odepisuješ. (Následuje deset smajlíků slzících
smíchem.)<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #0c343d;">-Co
je na tom k smíchu? Budu muset na operaci.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #0c343d;">-S
očima? Jsou čočky, ne?<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #0c343d;">-Čočky
nemůžu, jsem slepá na dálku i na blízko.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #0c343d;">-Kdybys
potřebovala hůl, máme jednu na půdě.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #0c343d;">-Prima,
hůl beru, bolí mě taky kyčle. Ale k doktorovi s tím nejdu,
to už bych se asi nevrátila vůbec. <o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;"><b><span style="color: #073763;">Žhavá
témata</span><span style="color: #0c343d;"><o:p></o:p></span></b></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #0c343d;">V podobném
duchu se nesou i naše společná setkání u kafíčka. Věčným a vděčným tématem bývají
pochopitelně vztahy. Vztahy řeší ženy napříč všemi generacemi. A</span><span style="color: #073763;"> </span><b><span style="color: #073763;"><span style="color: #073763;">muži,</span> <span style="color: #073763;">jsou opravdu téma věčné a vděčné</span></span></b><span style="color: #0c343d;"><span style="color: #073763;">,</span>
protože muži zajímají nás, holky, přesně od momentu, kdy začneme vnímat rozdíl
mezi Evičkou a Adámkem.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #0c343d;">Když
dopodrobna probereme naše druhé polovičky (někdy jsou to i třetí a čtvrté), přijdou
na řadu pro změnu opět vztahy. Tentokrát vztahy s dětmi. Ty se taky probrat
musí, jelikož na děti jsme patřičně pyšné, i když nás občas (často), (pořád)
vytáčejí k nepříčetnosti. Ostatně, stejně jako muži. Pak ještě
v rychlosti škola (většinou randím s učitelkami a asistentkami) a
nyní už se konečně můžeme v klidu předhánět jaké „exotické“ nemoci která
máme, co kterou bolí a koho to bolí víc. Doporučujeme si různé lékaře, lázně, masážní salony a
wellness pobyty.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<b><span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #073763;">Stáří
v padesáti? Kdeže!!!</span></span></b></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #0c343d;">Nicméně, abych vás vyvedla z omylu, být ženou ve středním věku, neznamená nutně pouze
skuhrat a chystat se na smrt. Naopak, </span><b><span style="color: #073763;">někdy
to je pořádná jízda.</span></b> <span style="color: #0c343d;"><o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #0c343d;">Mým
představám o dámě zrající jako víno se to sice příliš nepodobá, spíš se to
podobá představám Agáty, ale vážení, žijeme ve 21. století. Žádné
padesátileté stařenky o holi a ohnuté babičky s vodovou a modrým přelivem.
Ba právě naopak. <o:p></o:p></span></span><br />
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #0c343d;"><br /></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #0c343d;">Dle statistik (tuším, že jde o americké statistiky),</span><span style="color: #073763;"> <span style="color: #073763;"><b>dnešním
padesátníkům PRÝ začne stáří až</b> </span></span><b><span style="color: #073763;">v osmdesáti
letech.</span></b> <span style="color: #0c343d;">To je přeci báječné, nemyslíte? </span><span style="color: #0c343d;">Máme již něco odžito, takže naší velkou výhodou jsou nasbírané životní zkušenosti, zároveň jsme ale stále plné energie a chuti do života. Ve středním věku se nám tak nabízejí možnosti,
které naše babičky ani maminky neměly. Začínáme studovat, budujeme
kariéru, podnikáme, cestujeme. Máme mnoho možností rozvíjet a naplňovat své duchovní hodnoty, ale také pečovat o tělesnou schránku našeho "JÁ". K dispozici máme nepřeberné množství vzdělávacích kurzů, seminářů a konferencí, navštěvujeme divadla, výstavy, besedy, chodíme na kosmetiku, manikúru,
pedikúru, ke kadeřnici, sportujeme (některé z nás dokonce i běhají), setkáváme se v kavárnách a barech, chodíme tančit a vůbec – máme spoustu zájmů. A také se
zamilováváme.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<b style="mso-bidi-font-weight: normal;"><span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #073763;">Láska
kvete i ve středním věku</span><span style="color: #0c343d;"><o:p></o:p></span></span></b></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #0c343d;">Jedna
moje přítelkyně ve středním věku, prožila nedávno ne zrovna pěkné období. Musela</span></span><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #0c343d;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhKzszP1EqfkRP5DWX0dNrDqDU3pvoWAjB_atzFZP19IKMZHZaejvpcDbOIU_JPb4kb5FNJWOMEH2YrpNyMM-tlA0Hjc1rMpVKUnBqbSGA9SApS32nRCBt5DtyDOXHZfD2zQiE1QVGRHYU/s1600/sta%25C5%25BEen%25C3%25BD+soubor+%25286%2529.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="626" data-original-width="469" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhKzszP1EqfkRP5DWX0dNrDqDU3pvoWAjB_atzFZP19IKMZHZaejvpcDbOIU_JPb4kb5FNJWOMEH2YrpNyMM-tlA0Hjc1rMpVKUnBqbSGA9SApS32nRCBt5DtyDOXHZfD2zQiE1QVGRHYU/s320/sta%25C5%25BEen%25C3%25BD+soubor+%25286%2529.jpg" width="239" /></a></span></span></div>
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #0c343d;">
se vypořádat se skutečností, kdy otec jejího syna, kterého měla 10 let výhradně
ve své péči, požádal o péči střídavou. Má přítelkyně proplakala nespočet nocí i
dnů. Pochopitelně, vždyť svým dětem obětovala, tak jako každá maminka, značnou část svého života. To ona učila
syna mluvit a chodit, to ona běhala na třídní schůzky, to ona seděla u jeho
postýlky, když byl nemocný. Kde byl ON, otec, když ho potřebovali? Ať byl, kde
chtěl, teď je tady a chce syna. A soud mu vyhověl. Jistě, je to přeci otec a má
právo … „Co já budu dělat celé ty dny, když přijdu z práce? Dcera mě už nepotřebuje
a malý bude pryč,“ lkala mi v březnu Hanka nad šálkem espresa u ní
v kuchyni. Uplynulo pár měsíců a mnohé se změnilo. „Je to paráda,“ jásá Hanka
u petky burčáku.<b> „Zjistila jsem, že nejsem jenom máma, která letí z práce
do družiny, honem nakoupí,</b> <b>vaří večeři a kontroluje úkoly, ale že jsem taky
ještě pořád žena</b>,“ usmívá se a z očí jí šlehají zářivě spalující plamínky.
„A holka, je to fičák!“ <span style="mso-spacerun: yes;"> </span><o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<span style="color: #0c343d; font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;">Další
z mých drahých přítelkyň ve středním věku se domnívala, že prochází
obdobím preklimakteria. Potila se, tloustla, byla náladová … Teď vozí kočárek a
náladové je její miminko.</span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<b style="mso-bidi-font-weight: normal;"><span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #073763;">Agáta má v něčem
pravdu</span><span style="color: #0c343d;"><o:p></o:p></span></span></b></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #0c343d;">„Určitě
na mě leze přechod,“ sklesle se mi svěřila Magda a vychrlila ze sebe všecky
příznaky těžkého onemocnění, kterému se vznešeně říká klimakterium. „Jsem pořád
podrážděná, vzteklá a unavená, mám návaly, bolí mě hlava, nespím
a pořád něco zapomínám. Ráno se ani nemůžu vyhrabat z postele, a když si
dám něco dobrýho, hned mě pálí žáha,“ zakončila smutně Magda seznam chorob
středního věku. Vyděšeně jsem na ní zírala. Téměř</span><span style="color: #073763;"> <span style="color: #073763;"><b>všecky příznaky</b>,</span></span><span style="color: #0c343d;"> které právě vyjmenovala, tedy až na návaly a
pálení žáhy, </span><span style="color: #073763;"><b>mám od pětatřiceti</b>.</span><span style="color: #0c343d;"><span style="color: #0c343d;"> „Jo
a tloustnu! Jsem celá taková… blé,“ to už se téměř rozbrečela. „Tak to já
taky,“ přiznala jsem se pod nátlakem její deprese a pak mi náhle na mysli
vyvstal citát z knihy Mary Bardové </span><span style="color: #073763;"><i>„Tloušťka není osud, jez skromněji než
dosud,“</i> </span><span style="color: #0c343d;">a bohužel jsem ho vyslovila nahlas. „No to je v háji (neřekla
v háji), to už se nikdy nenajím (neřekla nenajím). Život je nespravedlivej,“ utřela Magda
slzu, vražedným pohledem sjela vychrtlou atraktivní blondýnu, která právě vešla
do baru a kopla do sebe dvojitou vodku. <o:p></o:p></span></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<b style="mso-bidi-font-weight: normal;"><span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #073763;">Má to své
výhody</span><span style="color: #0c343d;"><o:p></o:p></span></span></b></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #0c343d;">Magda
mě trošku naštvala. Nechci sledovat příznaky svého stáří, chci se vejít do
amerických statistik. Nikdy nám nikdo nesliboval, že život bude fér, a to, že
žiji sama se sebou už nějakou řádku let, považuji za určitou výhodu. Už vím co
od sebe čekat a také umím celkem slušně odhadnout, co čekat od svého okolí. <o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #0c343d;">Mladá,
krásná a štíhlá už jsem byla,<span style="color: #073763;"> </span></span><span style="color: #073763;"><b><span style="color: #073763;">je na čase
vyzkoušet něco jiného</span></b>.</span><span style="color: #0c343d;"> Pravda, občas propadnu lehké hysterii, ta ovšem trvá
pouze do okamžiku, než mi manžel naservíruje čokoládu a hrnek oblíbeného Au lait. Pár
kilo navíc už neřeším denně, ale jen 1x týdně a když si najdu novou vrásku,
řeknu si, že mám konečně něco nového. Vrásky se mi líbí. Jsem divná? <o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #0c343d;">Možná
jsem si nesplnila úplně všecky své sny, ale ještě není nic ztraceno, protože
přeci </span><span style="color: #073763;"><b>nikdy není pozdě</b>.</span><span style="color: #0c343d;"> Pár snů
v hlavě stále nosím a už mám konečně dost rozumu na to, se do nich pustit.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #0c343d;">Jít
z pařby rovnou do práce jako před lety, už tedy nezvládám, a mám-li
kocovinu, držím se, stejně jako Agáta, raději doma. Zato jsem zvládla vychovat
tři báječné syny. To není zrovna málo. <o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<b><span style="font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;"><span style="color: #073763;">Hlavně se
z toho ne…</span></span></b><span style="font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #0c343d;">Ve
středním věku už jsem dostatečně stará - nebo raději vyzrálá, to zní líp - na to,
abych blbiny, které dělám, dělala při plném vědomí a pořádně si je užila. Ze
svých chyb a omylů se poučím (většinou), ale hlavně se z nich nehroutím. Řeším
pouze to, co se přímo týká mě a mých nejbližších, ostatní nějak rozdýchám a
hodím za hlavu. Pokud nejde o život … Znám svoji cenu. Vážím si sebe sama a
naučila jsem se neztrácet svůj čas s lidmi, kteří si ho nezaslouží. A také
jsem pochopila, že lidé se ke mně budou chovat tak, jak jim já sama dovolím.</span><span style="color: #0b5394;"> </span><b><span style="color: #073763;">Než jsem k tomuhle všemu dospěla,
trvalo to pěknou řádku let a od života jsem musela dostat mnoho drsných bolestivých
lekcí. </span><span style="color: #0c343d;"><o:p></o:p></span></b></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #0c343d;">Brýle
už mám, případné vousky oholím a až mi začnou padat zuby, pořídím si klapačky. Když jsem byla malá holka, záviděla jsem je své babičce, která si je
na noc dávala do skleničky. Říkala, že ty její jsou v čistírně a tyhle, že má z půjčovny. </span></span><br />
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #0c343d;"><br /></span></span>
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #0c343d;">Být ženou středního věku je vlastně docela zábava. Hlavně
se z toho ne…<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi5ZDVbskop4XjBF5-Qv3RPXUVE6aHNbASeLdihIyIuoTOUCAgU3Lmz_VN8KtU2b584D32diMiA_7AIZh0BlCO8I0-GLMdzhnMHd5L_NX6HsZqRz4nEyqxT9DWRUK5V2pZ0rMeorHWk56c/s1600/44253988_1882930048409207_7574018790334136320_n+-+kopie.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="698" data-original-width="447" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi5ZDVbskop4XjBF5-Qv3RPXUVE6aHNbASeLdihIyIuoTOUCAgU3Lmz_VN8KtU2b584D32diMiA_7AIZh0BlCO8I0-GLMdzhnMHd5L_NX6HsZqRz4nEyqxT9DWRUK5V2pZ0rMeorHWk56c/s320/44253988_1882930048409207_7574018790334136320_n+-+kopie.jpg" width="204" /></a></div>
<br />
<br /></div>
<div style="border-bottom: solid windowtext 1.0pt; border: none; mso-border-bottom-alt: solid windowtext .75pt; mso-element: para-border-div; padding: 0cm 0cm 1.0pt 0cm;">
<div class="MsoNoSpacing" style="border: none; mso-border-bottom-alt: solid windowtext .75pt; mso-padding-alt: 0cm 0cm 1.0pt 0cm; padding: 0cm;">
<b style="mso-bidi-font-weight: normal;"><i style="mso-bidi-font-style: normal;"><span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #073763;">Život je proces, během kterého
se stále učíme, a mě to baví. </span></span></i></b></div>
<div class="MsoNoSpacing" style="border: none; mso-border-bottom-alt: solid windowtext .75pt; mso-padding-alt: 0cm 0cm 1.0pt 0cm; padding: 0cm;">
<b style="mso-bidi-font-weight: normal;"><span style="font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;"><span style="color: #0b5394;">------------------------------------------------------------------------------------------------------</span></span></b></div>
</div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="color: #0c343d; font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><i>PS: Milé
kolegyně středního věku, uvědomujete si, že do začátku stáří nám zbývá </i></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="color: #0c343d;"><i><span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">minimálně čtvrt století? To se musí využít!</span></i></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="color: #0c343d; font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><i><br /></i></span></div>
<div style="background: white; margin-bottom: 12.0pt; margin-left: 0cm; margin-right: 0cm; margin-top: 12.0pt;">
<span style="color: #0c343d; font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><i>„Nejlepší věk
ženy začíná ve chvíli, kdy přestane doufat, že její štěstí závisí na muži anebo
něčem z vnějšku. Je plná hrdosti, respektu vůči sobě a neprodá svojí důstojnost
za nic na světě, ani kdyby to mělo znamenat, že zůstane sama.“ </i></span></div>
<div style="background: white; margin: 12pt 0cm; text-align: right;">
<i style="font-family: georgia, "times new roman", serif;"><span style="color: #0c343d;">Karla Galleta</span></i></div>
<div style="background: white; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; margin-left: 0cm; margin-right: 0cm; margin-top: 12.0pt;">
<span style="color: #0c343d; font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><i>„Ve svých sedmapadesáti se
cítím jistější a spokojenější než kdykoli před tím. Nevím, zda to nějak souvisí
s duchovností, nebo jestli jsem zmoudřela.<b> S věkem se však člověk stává
vybíravějším pokud jde o to, s kým tráví čas a čemu věnuje svůj život.“</b><o:p></o:p></i></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing" style="text-align: right;">
<span style="color: #0c343d;"><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><i>Sharon
Stone</i></span><span style="color: #0c343d; font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt; font-style: italic;"><o:p></o:p></span></span></div>
<br />Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-495527146227454776.post-30646851775102604182019-01-05T08:04:00.000+01:002019-01-05T19:02:11.082+01:00Máme na rok na klid nárok<br />
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;">UF,
a je to za námi.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;">Dárky
jsou rozdány, řízky snědeny, šampaňské vypito a mnohá předsevzetí již vzala za
své. Nespočet kilometrů v nohách při maratonu po obchodech, tolik shonu,
stresu, tolik hodin strávených balením dárků, praskající ušní bubínky při všech
těch koledách znějících v obchodních centrech už od října, kila salátu,
řízků a cukroví, desítky chlebíčků a jednohubek, litry svařáku a vánočního
punče … a 1. 1. břicho přetékající z nedopnutých džínsů. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEguVeWgq2_LNyioQvc2DBMizHdd6_pAjkQ9iiwGoWWgOcTxatKKXm0FpmjJQpi2J_9bXLjOZHXpVoYQveMdO_eDAOkVaOu0FUBKIuiVpTIUeTURgQlNMasHqpltXT5TSao5-FrcJpg7sps/s1600/Pohoda-a-relax-Creative-Commons-shutterstock.com_-e1512641195888-1024x488.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="488" data-original-width="1024" height="304" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEguVeWgq2_LNyioQvc2DBMizHdd6_pAjkQ9iiwGoWWgOcTxatKKXm0FpmjJQpi2J_9bXLjOZHXpVoYQveMdO_eDAOkVaOu0FUBKIuiVpTIUeTURgQlNMasHqpltXT5TSao5-FrcJpg7sps/s640/Pohoda-a-relax-Creative-Commons-shutterstock.com_-e1512641195888-1024x488.png" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><br /></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><br /></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;">Každý
rok je to stejné a každý rok si říkáme, že příště už to bude jinak. Žádný
úklid, jen tři druhy cukroví, každému dva dárky, to stačí a salát pouze
z 1 kg brambor. Už nebudeme tak uštvaní a nebudeme se tolik přejídat, protože
… <b style="mso-bidi-font-weight: normal;">stojí nám tohle za to?</b> <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<b style="mso-bidi-font-weight: normal;"><span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;">Stojí.</span></b><span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"> Jinak bychom
to přeci nedělali.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;">Ten
pocit, když konečně seženeme přesně to, co si náš miláček přál.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;">Ten
pocit, když ty krásně zabalené dárky obdarovaní ani nechtějí rozbalit.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;">Ten
pocit, když vidíte, jak salát mizí rychlostí blesku </span><span style="font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;">a
vy sklízíte chválu, protože </span><br />
<b style="font-family: "arial unicode ms", sans-serif; font-size: 12pt;">„Mami, ty
tvoje rohlíčky, jsou stejně NEJ.“</b></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;">A
navíc, <b>každé správné Vánoce přeci provází nějaká drobná</b> (či větší) <b>vánoční příhoda</b>.
To už tak k Vánocům patří, aby bylo v příštích letech nač vzpomínat.
Alespoň my to tak máme zařízené. Letošní rok byl za poslední léta, vlastně zimy, v tomto
ohledu u nás asi nejnudnější. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;">Především
jsme neprožívali <b>žádný stres z budoucnosti,</b> z hledání školy, která ví o
čem je syndrom ADHD a z následného stěhování, kdy v lednu už musíme bydlet ( i ) někde jinde (než doma), ale zatím ještě vůbec netušíme kde. Takže – žádná nejistota co bude s naším dítětem, s námi, s rodinou. Tyhle vánoční
příběhy let minulých jsou naštěstí za námi, nebyly tedy žádné slzy ani žádný
stažený žaludek (s tím to bylo spíš naopak). A proto na všecky ostatní karamboly koukáme jako na příběhy
úsměvné a veselé.</span><br />
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><br /></span>
<span style="font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;">Letos
<b>nebylo potřeba hasit</b> sedací soupravu, nebo alespoň adventní věnec, či ozdoby na
stromečku, zaznamenali jsme pouze lehké vzplanutí svátečního svícnu na jídelním
stole.</span><br />
<span style="font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;"><br /></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;">Štěpa
si ve vaně nerozbil hlavu, takže <b style="mso-bidi-font-weight: normal;">výlet </b><span style="mso-spacerun: yes;"> </span>23. 12. ve 22. 30 hod. <b style="mso-bidi-font-weight: normal;">na chirurgickou</b> <b style="mso-bidi-font-weight: normal;">pohotovost
se letos také nekonal</b>. Lehce naražená pravá ruka, nestojí vůbec za zmínku.<o:p></o:p></span><br />
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><br /></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<b style="font-family: "arial unicode ms", sans-serif; font-size: 12pt;">Spálené vánoční cukroví? </b><span style="font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;">Kdeže! Poprvé po třiceti letech jsem si cukroví nechala upéct. </span><span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12pt;">No </span><span style="font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;">dobře, rohlíčky a linecké jsem stejně nakonec uplácala sama, ale nepřipálila!!! </span><br />
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;">A hlavně, <b style="mso-bidi-font-weight: normal;">žádná vánoční záhada
v podobě zmizelých dárečků</b>, peněz z dětské pokladničky a prstýnku po babičce. Žádný tajuplný lupič v bytě. Letos
jsme pod stromečkem opravdu našli <b>všecky dárky</b>, které tam být měly. Nekonalo se
tedy ani žádné vánoční policejní vyšetřování. <b>Prostě NUDA.</b></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<i style="font-family: "arial unicode ms", sans-serif; font-size: 12pt;"><br /></i><span style="font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;"><b>Maličkosti, </b>jako např. ve sborovně zapomenuté brýle bez kterých jsem nemožná (sundala jsem je, protože mi překážely při vánoční líbačce s kolegyněmi) a tudíž jsem se pro ně musela vracet přes celou Prahu, nebo "Taxi" v podobě odtahovky, která přivezla 22. 12. večer z D8 domů mé hochy, protože jim
cestou z Prahy někde praskla jakási hadička a při zdobení stromečku jsme zjistili, že nám nesvítí svíčky, <b>považuji jen za opravdu
drobné zpestření vánočního času.</b></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><i>Je
tedy po Vánocích a my <b style="mso-bidi-font-weight: normal;">máme na rok na
klid nárok, zas až do Vánoc.</b><o:p></o:p></i></span><br />
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><i><b style="mso-bidi-font-weight: normal;"><br /></b></i></span>
<br />
<div style="text-align: left;">
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------</div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<div style="text-align: left;">
<i><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">PS: Pevně věřím, že v tom nejsme sami a že i vy máte spoustu veselých vánočních příhod. </span></i></div>
<div style="text-align: left;">
<i><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Pochopitelně s dobrým koncem. 😉</span></i></div>
</div>
</div>
<br />Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-495527146227454776.post-76904305671577806842018-12-31T07:52:00.000+01:002018-12-31T07:53:22.457+01:00PF 2019<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgfkg9_rHqf1LFeS7W1zt-EFCEchvwDhZCa_fFhpWdNTZb5ypWu8C2V4tPzld3kHKxaMrsZfLAEwvS0Ksy7jnYw4kdoDMf6j8Cr2LfCeE44ThTNCUwH3I7KD9f3WTBWXCvx2uIWPj1blDE/s1600/sta%25C5%25BEen%25C3%25BD+soubor+%25281%2529.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="795" data-original-width="1060" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgfkg9_rHqf1LFeS7W1zt-EFCEchvwDhZCa_fFhpWdNTZb5ypWu8C2V4tPzld3kHKxaMrsZfLAEwvS0Ksy7jnYw4kdoDMf6j8Cr2LfCeE44ThTNCUwH3I7KD9f3WTBWXCvx2uIWPj1blDE/s640/sta%25C5%25BEen%25C3%25BD+soubor+%25281%2529.jpg" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<span style="background: white; color: #3c3633; font-family: "tempus sans itc"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<span style="color: #b45f06;"><b><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">Pomalu kon</span><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">č</span><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">í</span><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;"> </span><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">č</span><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">as „starých p</span><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">ř</span><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">í</span><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">b</span><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">ě</span><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">h</span><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">ů</span><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">“</span></b></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<span style="color: #b45f06;"><b><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">a za n</span><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">ě</span><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">kolik málo hodin za</span><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">č</span><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">neme ps</span><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">á</span><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">t na </span><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">č</span><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">ist</span><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">ý</span><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;"> list p</span><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">ř</span><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">í</span><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">b</span><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">ě</span><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">hy nov</span><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">é</span><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">.</span></b></span></div>
<span style="color: #b45f06;"><b><br /></b></span>
<br />
<div class="MsoNormal">
</div>
<div style="text-align: center;">
<span style="color: #b45f06;"><b><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">A tak d</span><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">ř</span><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">í</span><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">ve ne</span><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">ž</span><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;"> si p</span><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">ř</span><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">ipijeme do Nov</span><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">é</span><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">ho roku,</span></b></span><br />
<span style="color: #b45f06;"><b><span style="font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;"><span style="background: white;">zkusme se ohlédnout a na okamžik vrátit
zpátky o n</span></span><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">ě</span><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">kolik krok</span><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">ů</span><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">.</span></b></span></div>
<span style="color: #b45f06;"><b><span style="font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">
</span><span style="font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;"></span></b></span>
<br />
<div style="text-align: center;">
<span style="color: #b45f06;"><b><span style="font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;"><span style="font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;"><span style="background: white;">S láskou si p</span></span><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">ř</span><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">ipome</span><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">ň</span><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">me, co letos
bylo krásný</span></span></b></span><br />
<b style="color: #b45f06;"><span style="font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;"><span style="font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;"><span style="background: white;">a co v dalším roce zm</span></span><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">ě</span><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">nit, aby byl šťastný.</span></span></b></div>
<span style="color: #b45f06;"><b><span style="font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">
</span></b></span>
<br />
<div class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;"><span style="color: #b45f06;"><b>Děkuji Vám za Vaši přízeň </b></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<span style="color: #b45f06;"><b><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">a p</span><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">ř</span><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">eji V</span><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">á</span><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; line-height: 115%;"><span style="font-size: 12pt;">m, aby Váš list
s titulem </span><span style="font-size: large;">2019,</span></span><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;"> </span></b></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<span style="color: #b45f06;"><b><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">byl popsán pouze p</span><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">ř</span><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">í</span><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">běhy </span><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">š</span><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">ťastn</span><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">ý</span><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">mi,<o:p></o:p></span></b></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<span style="color: #b45f06;"><b><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">ve kterých lze mezi ř</span><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">á</span><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">dky č</span><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">í</span><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">st l</span><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">á</span><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">sku a
spokojenost. </span><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;"><o:p></o:p></span></b></span><br />
<span style="color: #b45f06;"><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;"><b><br /></b></span></span>
<span style="color: #b45f06;"><span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;"><i><b>Blanka</b></i></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<span style="background: white; font-family: "bahnschrift condensed" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;"><span style="color: #b45f06;"><br /></span></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="background: white; font-family: "tempus sans itc"; font-size: 12pt; line-height: 115%;"><span style="color: #b45f06;">
</span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<br /></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<br />Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-495527146227454776.post-38610638201923051242018-12-22T07:51:00.000+01:002018-12-23T09:27:49.879+01:00Babiččina vánočka<br />
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh6onDlOi1PrcROGGopy_bMZOnCwICjKWbn8jr6jhyphenhyphen9nVSqRztB-MsTYfK-iOteTanuWm-syIspIgeMK6BiX_LxhBZ0mgkAUFnolWz-sJFyU9k-6Quj6XYM5JZ68IDP27kS5pGtRYKurNs/s1600/P1010062.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1033" data-original-width="1600" height="411" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh6onDlOi1PrcROGGopy_bMZOnCwICjKWbn8jr6jhyphenhyphen9nVSqRztB-MsTYfK-iOteTanuWm-syIspIgeMK6BiX_LxhBZ0mgkAUFnolWz-sJFyU9k-6Quj6XYM5JZ68IDP27kS5pGtRYKurNs/s640/P1010062.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><br /></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;">Vánoce
bez vánočky? Nepředstavitelné. Vždyť už svým názvem nás ujišťuje, že <i>ONA</i> –</span><span style="font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 16px;"><i><b>VÁNOČKA </b></i>- k Vánocům neodmyslitelně patří. Její stáří, vlastně pardon - historie, sahá až kamsi do 16. stol. V té době se ovšem p</span><span style="font-family: "arial unicode ms" , sans-serif; font-size: 12pt;">ekla pouze jako dar šlechtě. Až daleko později, někdy
ve století osmnáctém, se začala objevovat a především konzumovat i v běžných domácnostech. Symbolizuje děťátko
zabalené do peřinky a také štěstí, úrodu a hojnost. Někdy v ní bývala zapečená
mince a ten, kdo ji „našel“ a zároveň si nevylomil zub, měl před sebou rok plný bohatství.</span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;">Správná
vánočka se má plést z<b> devíti pramenů</b>. Ve spodním patře jsou prameny čtyři a symbolizují
<b>zemi, vodu, slunce a vzduch.</b> Prostřední patro má prameny tři – <b>rozum, vůli a
cit</b>. A<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>prameny v horním patře představují <b>lásku a vědění. <o:p></o:p></b></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;">Pro
mě je vánočka stejně důležitá jako např. bramborový salát. Žádná kupovaná,
pěkně <b>domácí, ta od babičky. <o:p></o:p></b></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;">Kdysi
jsem v nějakém vánočním písmenkování psala, že se každé Vánoce chystám péct
vánočku. A také jsem se dobrovolně přiznala, že si jí nakonec již několik let, vozíme
od babičky. Letošní rok už se na tento velký úkol nechystám.<span style="mso-spacerun: yes;"> </span><b>Konečně jsem pochopila, že nemá smysl klást
si velké cíle</b>, které pak nejsem schopná splnit. Mám štěstí, vánočku si opět
dovezu od babičky. Za ty roky je to vlastně už taková tradice a ty já velmi
nerada porušuji. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;">A
navíc – babiččina vánočka, to je pestrá paleta smyslů. Nejenže krásně vypadá, ale i
voní a především báječně chutná. Dát si babiččinu vánočku je gurmánský zážitek,<b>
něžné vánoční pohlazení. </b><o:p></o:p></span><br />
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><b><br /></b></span>
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="font-family: "times new roman"; font-size: small;"><span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12pt;">Dřív se prý pekla jedna vánočka pro každého člena rodiny. Nám dnes stačí jedna pro celou rodinu, ale upřímně – téměř <b>celou jí sním já sama.</b> Takže chápu, že kdysi chtěl každý tu svojí.</span></span></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><b><br /></b></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><b>Jak
já se těším!</b> <span style="mso-spacerun: yes;"> </span>24. prosince ráno, kdy je venku ještě tma a rodina se teprve začíná líně probouzet do svátečního dne, si místo své obvyklé jogurtové snídaně, ukrojím voňavou babiččinu vánočku plnou
ořechů a rozinek a potřu jí silnou vrstvou báječné babiččiny marmelády. Uvařím si hrnek
kávy a s tím vším usednu k pohádkám. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjR-2O6Mes3ybLmdWMEH4kVemi4jYNngjWVeoZ0fgm7tckhvMk4-e47zLaK1fSHR1my5W9vpjUnV6shgW9l1iKErD855KSLJ91rAJ-qG2D-ziJxd49hus9PtFQcagE8Ypx15NT5_QUX1T8/s1600/sta%25C5%25BEen%25C3%25BD+soubor.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="423" data-original-width="576" height="293" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjR-2O6Mes3ybLmdWMEH4kVemi4jYNngjWVeoZ0fgm7tckhvMk4-e47zLaK1fSHR1my5W9vpjUnV6shgW9l1iKErD855KSLJ91rAJ-qG2D-ziJxd49hus9PtFQcagE8Ypx15NT5_QUX1T8/s400/sta%25C5%25BEen%25C3%25BD+soubor.jpg" width="400" /></a></div>
<br />
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , sans-serif;"><span style="font-size: 12pt;">Vánoce
můžou začít. </span></span><br />
<span style="font-family: "arial unicode ms" , sans-serif;"><span style="font-size: 12pt;"><br /></span></span>
<span style="font-family: "arial unicode ms" , sans-serif;"><span style="color: #0b5394; font-size: 12pt;"><b><i>Tak ať jsou</i></b> </span><span style="color: #0b5394; font-size: large;"><b><i>sladké, radostné, </i></b></span><i><b><span style="font-size: large;"><span style="color: #0b5394;">šťastné a veselé. </span><span style="color: red;">♥</span><span style="color: #0b5394;"><o:p></o:p></span></span></b></i></span><br />
<span style="font-family: "arial unicode ms" , sans-serif;"><i><b><span style="font-size: large;"><span style="color: #0b5394;"><br /></span></span></b></i></span>
<br />
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , sans-serif;"><i><b><span style="font-size: large;"><span style="color: #0b5394; font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Blanka</span></span></b></i></span></div>
</div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "arial unicode ms" , sans-serif;"><o:p><span style="font-size: large;"> ---------------------------------------------------------------------------------------------</span></o:p></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<i style="mso-bidi-font-style: normal;"><span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;">PS:
Recept nemám. Ale i kdybych ho měla věřím, že vy určitě máte ten svůj,
zaručeně nejlepší – rodinný. Ten náš zatím opečovává naše babi.</span></i></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<i style="mso-bidi-font-style: normal;"><span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><br /></span></i>
<i style="mso-bidi-font-style: normal;"><span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;">PPS: Jenže ... Musím se jí naučit... Až jednou budu babička ...</span></i><br />
<i style="mso-bidi-font-style: normal;"><span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"> Příští Vánoce jí možná zkusím. </span></i><br />
<i style="mso-bidi-font-style: normal;"><span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"> Určitě!</span></i><br />
<i style="mso-bidi-font-style: normal;"><span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"><br /></span></i>
<i style="mso-bidi-font-style: normal;"><span style="font-family: "arial unicode ms" , "sans-serif"; font-size: 12.0pt;"> Vánoce bez vánočky? Nepředstavitelné. </span></i></div>
<br />Unknownnoreply@blogger.com0