Blonďatý občasníček


18. 3. 2022


Že ukrajinské děti vnímají naší vlast trošku jako "exotiku", je asi pochopitelné. Ale jak moc  odlišně, jsem si uvědomila až dnes, když jsem jela s plným autobusem ukrajinských dětí na Strahov. V momentě, kdy jsme projížděli přes Hradčany, vykulil fascinovaně devítiletý klučík oči, ukázal na Katedrálu sv. Víta a nadšeně vykřikl: "Chata Herryho Pottera!"😃





23 . 3. 2021 

Tvrdý LOCKDOWN

Den 23. - úterý 23. 3.

Dostala jsem pozvánku na očkování. Trošku jsem znejistěla, protože to znamená že musím ven. Neměla by se mě zmocnit panika? Po tolika dnech musím mezi lidi, opravdové živé lidi z masa a kostí. Budu to umět? Umím chodit do on-line školy učit děti, on-line kurzů, školení a porad učit sebe, umím on-line nakupovat i sportovat, číst on-line knihy, zařizovat on-line byt, umím si on-line zajít do restaurace pro oběd, umím se on-line stýkat s přáteli a umím si on-line zaběhnout i k lékaři pro léky. Jenže na očkování musím být fyzicky přítomná, to je jasné.

Byla to výzva. Mám to za sebou a teď sedím na gauči, dívám se na televizi (říkali v očkovacím centru, že mám být dnes v klidu) a čekám, kdy se začnou dít věci. A víte co, už to začalo. Jedna geniální myšlenka střídá druhou. Když tak z toho gauče koukám na doktora House …Proč za celý ten rok ještě nikoho nenapadlo, zeptat se House?!?! 




11. 3. 2021

Tvrdý LOCKDOWN

Den 11. – čtvrtek 11. 3.

To, že hranice mezi láskou a nenávistí je velmi tenká, je všeobecně známo.

Právě jsem tuto hranici překročila. Další hranice, kterou jsem v době lockdownu překročila. V posledních dnech HO doslova nenávidím. Trávím s ním tolik času, že se mi už jen z pohledu na něj, dělá fyzicky špatně. Přitom je pořád ještě docela pěkný, není ani moc starý, neodmlouvá, jen občas něco pokazí. Tak třeba dnes. Psala jsem poměrně důležitou zprávu a v momentě, kdy jsem jí odeslala jsem si všimla hrubky. Přímo mě bila do očí. Tak tohle jsem si teda nezasloužila. Jsem vážně naštvaná. Trávím s ním celé dny a on mě takhle ztrapní. Pomstím se. O víkendu na něm ani prach neutřu, natož, abych ho zapnula. A jestli to udělá ještě jednou, zbavím se ho a pořídím si nový noťas. Červený!




3. 3. 2021

Tvrdý LOCKDOWN

Den 3. – středa 

Mise splněna, „hranice“ jsem překročila naprosto legálně.

Vybavena ranní močí jsem krátce po šesté vyrazila na vyšetření. Když jsem požádala sestřičku o potvrzení o návštěvě ordinace, koukala na mě, jako kdyby o nějakém LOCKDOWNu slyšela poprvé. Žádné potvrzení o tom, že se nepohybuji po ČR nelegálně jsem tedy nedostala, ale sestřička mi okopírovala Doklad podle bodu IV. usnesení vlády č. 216 ze dne 26. února 2021. Prý si ho mám vyplnit a při kontrole ukázat. To stačí. Vůbec jsem nenašla odvahu jí říct, že těchto papírů mám stoh. K mému překvapení mi ale pan doktor při odchodu předal novou zprávu s dnešním datumem. Tomu říkám platný doklad a můžu se v klidu přepravit do jiného okresu. Vybavená desetistránkovou lékařskou zprávou, nájemní smlouvou, pracovní smlouvou a Dokladem podle bodu IV. usnesení vlády č. 216 ze dne 26. února 2021 jsem natěšeně usedla do auta. Pro jistotu ještě kontrola, zda mám všecko. Při prohrabování kabelky mě napadlo, že v dobách tvrdého režimu to bylo o mnoho jednodušší. Stačil Občanský průkaz ve tvaru malé knížky v růžových deskách, tam bylo vše. Trvalé bydliště, přechodné bydliště, razítko zaměstnavatele. Kdežto dnes, v době tvrdého lockdownu, abych na to měla šanon.

Prahou jsem projela bez ztráty kytičky, první hlídkou jsem projela bez povšimnutí až někde u Postřižína, byla v protisměru. Druhá kontrola na mě čekala na hranicích, těsně u cedule. Na malou chvilku mě napadlo, že vyskočit z auta a dát se na úprk, by mohlo být docela zábavné, navíc hustá mlha k tomu doslova vybízela, ale než jsem si to stihla rozmyslet, stál u mého auta příslušník. Ráda bych napsala, že byl fešný, ale opravdu to nevím. S příchodem povinných krytek přes obličej jsem ztratila rozpoznávací schopnosti, všichni vypadáme podobně. Ještě před rokem jsem tento pocit měla pouze u Asiatů, ale doba se mění. Kontrolou jsem prošla během půl minutky a v naprostém klidu, až mi to bylo trošku líto. Vždyť kdy se mi zase naskytne příležitost prožít nějaké dobrodružství?   



2. 3. 2021

Tvrdý LOCKDOWN

Den 2. – úterý 

 Vůbec se mi nechce sedět další den sama doma. Vygruntovala jsem celý barrandovský byt a to včetně skříní a šuplíků. Slibuji na svou čest, že pokud se zítra šťastně dostanu z Prahy domů, uklidím takhle i byt ve Štětí. Ten to potřebuje mnohem víc. Měla bych si naplánovat na odpoledne jiný program, protože uklízet už není co. Kupodivu, se nabízí hned několik lákavých možností:

-válečka na gauči s knížkou

-film

-nákup v Lidlu, případně v Bille

-procházka

Vylučovací metodou (nakupovat nepotřebuji, ale pohyb jo) zvolím procházku. Do Prokopského údolí mám, co by kamenem dohodil a v přírodě, když jsem sama, nemusím mít roušku. Kolem třetí se přemluvím a nachystám se ven. Sama na procházku, to je teda blbý, kdybych aspoň měla psa. Před domem nikdo, ulice prázdná. Vypadá to slibně, rouška mizí v kapse. Jenže už po pár minutách je všecko jinak. Tolik lidí, kolik je v Prokopáku, není určitě ani na Václaváku. Zodpovědně tedy opět nasadím ochranu dýchacích cest a v ten moment oslepnu. To jsem trošku nedomyslela. Ráno jsem „nedohlédla tak daleko“. Netušíc, že se dnes rozhodnu udělat něco pro zdraví, nenasadila jsem si čočky. Takže, s brýlemi a v roušce jsem slepá, zatímco bez brýlí a v roušce jsem… taky slepá. Bleskově analyzuji situaci. Mám dvě možnosti:

1)rychlá smrt - zabiju se o první větev, která se mi připlete do cesty – to v případě, když sundám brýle

2)několik dní života - umřu na Covid – to v případě, že sundám roušku

Volím druhou možnost, musím totiž zítra na to vyšetření a to je přeci hlavní důvod mé mise. Rouška mizí v kapse. Snažím se vyhýbat všem, kteří měli obdobný nápad a rozhodli se strávit odpoledne na stejném místě jako já. Takže milenci, starší manželé, kamarádky v pubertě i ty v pokročilém věku, rychlochodci s holemi, běžci, pejskaři, cyklisté a hlavně rodiny s dětmi (s mnoha dětmi). Ti všichni jsou mojí potenciální hrozbou a já jejich. Navíc, ne všichni mají roušky. Po hodině a půl usoudím, že pohybu bylo dost (deset tisíc kroků už mám) a zamířím domů. Cestou bych si mohla koupit čerstvé pečivo, když už jsem venku. Před obchodem nasadím roušku a – ano, rázem oslepnu, ale hlavně je tu nový problém. Mám JEN chirurgickou roušku, žádný respirátor, ani nano. Opět jsem nedohlédla tak daleko a nenapadlo mě, že bych mohla zatoužit po rohlíku. Nic se neděje, droždí i mouku doma mám.

 

1. 3. 2021 

 Den 1. – pondělí

Sedím sama v našem barrandovském bytě. Ne, opravdu nejsem doma ve Štětí se svojí rodinou. Ve středu mě čeká důležitá kontrola u lékaře na Vinohradech, proto jsem do Prahy přijela raději už v neděli, kdy se ještě můžeme přesouvat zcela svobodně. Nač zbytečně riskovat? Pevně věřím, že až mi ve středu lékař vystaví potvrzení, domů se nějak dostanu. Trošku mě tedy děsí zprávy na ČT 24. Právě běží reportáž z Barrandova o tom, jak Policie poctivě kontroluje auta a některá nepustí dál. Snažím se uklidnit, trvalé bydliště uvedené v mé občance mluví přece samo za sebe, potvrzení od lékaře snad taky mít budu, a pro jistotu si napíšu ještě čestné prohlášení. Čím víc argumentů, tím líp. Jak ale vysvětlím, že jsem byla u lékaře na Vinohradech a domů jedu z Barrandova? Když prozradím, že tu mám byt, určitě mě do Štětí nepustí. „Hodnota“ stresu na hodinkách, které mi před pár dny vnutil Štěpa, rázem ukazuje 70. To mě vystresuje ještě víc. Já moc dobře vím, proč ty moderní technologie až tak nemusím. Vyděšená píšu manželovi a rozjíždí se vlna konspiračních teorií na téma emigrace z Prahy na venkov. Jako první nás napadá film Král Šumavy. Manžel doporučuje nějakého podobného odborníka sehnat.  Připouštím, že ve středu možná podám inzerát. Na FB kolovala fotka celkem vtipného maskovacího oděvu. Teď už mi tak vtipný nepřipadá, mohl by se hodit, zkusím objednat. Můžu jet vlakem. Z Barrandova na nádraží se bezpečně dostanu a tam už mi potvrzení od lékaře určitě uznají. Jen pro změnu nevím, jak vysvětlím, že od lékaře jedu s kufrem. Taky bych mohla skočit do Vltavy, kufr dobře poslouží jako vor a manžel mě ve Štětí z Labe vyloví. Jako jedinou překážku vidím jen soutok u Mělníka, je přeci jen moc na očích, ale kdo neriskuje …

Za chvíli přijde z domova další zpráva. Štěpán byl prý venku jezdit na koloběžce. Byl sám, ale Policie ho poslala domů. Nerozumí tomu ani on, ani já. Pohyb v místě bydliště snad zakázaný není, nebo mi něco uniklo? Štěpán se prý do půl hodiny oklepal, zavolal kamarádce a šli ven spolu, protože ve dvou se to lépe šíří. Je to rebel.

PS: Ochranu dýchacích cest oba mají. 



26. 1.  2021  


 Dnes jsme si s kolegy ve škole říkali, jak se těšíme, až tahle doba skončí, že už si potřebujeme odpočinout. Všichni. Konstatovali jsme, že vlastně ani nepočítáme s tím, že svět bude jako dřív, takový, jak ho známe. Bylo by ovšem fajn, uchovat si alespoň zdravý rozum a nezbláznit se. 
Takže nic, mně se to nepovede, už mě to semlelo. 
To, že nenadávám, když venku padá sníh, to by se možná dalo ještě pochopit (kdo mě zná, ví jak sníh nesnáším). Že už si neumím zesílit zvuk na PC a zběsile kvůli tomu lítám po celé škole a sháním našeho IT specialistu, protože mám přeci to on line a nic neslyším, no dobrá. Ale že se v metru pohodlně usadím a pravou rukou sáhnu nad levé rameno a šátrám po pásu k připoutání, to už je jiný level. 
PS: Zatím jsem normální, ale zítra chci i volant. 


8. 1.  2021

 Ve škole:
"Paní učitelko, mně nepíše pero!" 
"Aha, a máš náhradní?"
"Nemám, máma říkala, že se teď nedá nikde koupit."
"No, to má maminka asi pravdu, papírnictví jsou zavřená."

"Mně taky už nepíše pero." 
"Mně taky ne."
"Mně taky neeee." 
"Ani mně ne." 
"Nevadí děti, komu nepíše pero, může psát tužkou."
"Ale já jí mám zlomenou a nemám ořezávátko. Ono se teď nedá nikde koupit."
...

O dvě hodiny později, doma:
"Ahoj mami, dopsalo mi pero, potřebuju novou náplň. Ale to teda nevím, kde jí koupíme, když..."
"...já vím, papírnictví má zavřeno. Ale zbraně a střeliva mají otevřeno."




30. 6. 2020


To si takhle vyrazím se synem do školy pro Vysvědčení a když před školou vystoupím z autobusu, téměř skočím do náruče kamarádovi do deště. Tentokrát ovšem nebyl v tandemu s ošklivým Sagim, ale s krásnou Martou Issovou. Kam koukaly všecky maminky asi říkat nemusím, děti dojdou do školy i samy, no ne? 
Jooo, na výzo byla jedna dvojka z ČJ, ale to není zase až tak důležité. 😂


A pak přišlo loučení s paní učitelkou. 😢♥



31.5.2020

Téma "PRAČKA a PONOŽKY" je snad staré jako lidstvo samo. Vlastně ne, je staré jako pojem automatická pračka. Poslední dobou začínám zcela vážně uvažovat o tom, že na toto téma napíšu nějakou vědeckou studii, jelikož v naší domácnosti se nejedná o výživu pračky jen tak ledajakými ponožkami. Naše pračka je opravdu specifická. Možná je ale jen vybíravá, mlsná a rozmazlená, to nevím. Co vím ovšem bezpečně je fakt, že ta bestie žere jen "mladé maso". Zásadně se nezabývá ponožkami manželovými a už vůbec jí nechutnají ty moje. No jistě, jsem nejstarší. Zato ponožek našeho syna se nemůže nabažit. NIKDY, opravdu nikdy po pracím cyklu nevrátí jediný Štěpánův pár celý. Zrovna dnes jsem vyndala třináct ponožek bez druhé polovičky. 
Třináct ponožek se mi zdálo už opravdu moc, takže když nereagovala na můj půlhodinový domlouvací monolog a stále se tvářila jakože ona nic, neovládla jsem se a podrobila jsem jí důkladné prohlídce. Dokonce jsem do ní strčila celou svojí hlavu. Věřte nebo ne, vážně jsem nenašla jedinou ponožku, která by jí třeba nechutnala, kterou by chtěla vrátit. Sežrala je všecky. 





24.3.2020

Štěpa přijde do kuchyně a vidí velký hrnec, stoupá z něj pára. 
"Hmmm, co vaříš?" nadzvedne nadšeně poklici.
V hrnci se usmívají roušky.
"Jo ahááá, už zase!?!"
Po chvíli se kolem sporáku motá manžel. Houknu na něj: "Miláčku, prosím tě, vypni tu plotnu!"
"Jasně, co vaříš?" nadšeně nadzvedne poklici.
"Jo ahááá ..."
😂😂😂


9. 2. 2020

Včera večer mi na Mesenger psala známá:
"Ahoj Blani, nejel tvůj Štěpán dnes Jizerskou 10? Myslím, že jsem ho viděla v televizi."
Nejdřív jsem tak úplně nechápala o co přesně jde, takže můj mozek začal makat naplno. Šlo mu to dobře, byla jsem totiž čerstvě po čínské masáži.
-Nejprve jsem si musela srovnat v hlavě, co je Jizerská 10 ... přeci jen já a sport ... 
-Pak jsem si představila kohokoliv ze své rodiny na lyžích ... smíchy jsem si poprskala telefon,
- a nakonec jsem si uvědomila, že zatímco já jsem si užívala v Praze tu báječnou čínskou masáž, byl můj syn s tatínkem u babičky v Polabské nížině pod Řípem. 
Takže jsem se zasmála, uklidnila...
...a pak mi to došlo! 
"Pokud má můj syn NĚKDE dvojníka, pak má jeho otec TADY velký problém."
Obratem mi přišel záznam závodu. 
Protentokrát dobrý, kluk vypadal úúúpně jinak, než Štěpa.
😂
Ale ty lyžařské závody asi začnu pro jistotu sledovat.


7. 2. 2020

Když jsem vám 23. prosince přála krásné Vánoce, svěřila jsem se taky, že jsem přijala
novoroční výzvu. A víte co? Vzala jsem to zodpovědně. 

S železnou pravidelností se, společně s několika svými kolegyněmi, sroluji každou středu do pidi lavice v 1.A v přízemí naší školy a snažím se pochopit, co mi říká ten fešný italský učitel za katedrou. On neumí ani slovo česky a my, jeho studentky, naopak neumíme ani slovo italsky. 
Ovšem neflákáme se, a tak se můžeme pochlubit prvními úspěchy. My umíme italsky pozdravit, říct kde bydlíme, že vstáváme každé ráno v 6, po práci vyzvedneme děti a já navíc, že nerada vařím. 
A pan učitel už umí "Ty vole!"
Dnes jsem se letmo mihla v knihkupectví. Dost jsem chvátala a tak jsem stihla pořídit jen tři knihy, z toho jednu pro syna, který můj výběr komentoval slovy: "Mami, kde máš nějakou detektivku?" 
Učebnice italštiny jsou pro mě momentálně nejzáludnější detektivní záhadou. 




21. 1. 2020


Štěpán sedí v pokojíčku u stolu a se zaujetím montuje jakýsi model z Merkuru. Je tak zabraný, že mě vlastně vůbec nevnímá, jenže, nedá se nic dělat,  je potřeba vrátit ho zpět do reality všedního dne. 
"Štěpáne, pojď si už udělat ten úkol!"
N i c.
"Slyšíš mě?"
N i c.
"Nedělej, že mě neslyšíš, když vím, že mě slyšíš!"
Zvedne hlavu a s naprostým klidem pronese:
"Jooo, dej mi ještě chvilku, musím to domontovat. Tak si jdi třeba ještě uklízet."
😬
POMÓC!!!





20. 12. 2019

Už dobré tři týdny dělá Štěpa děsné tajnosti s dárkem, který má pro mě pod stromeček. Vždycky jen tak nadhodí, jak se mi to bude určitě líbit a jak budu nadšená, ale jinak drží jazyk za zuby a neprozradí ani Ň. Totéž prožívá i s tátou. Jenže, nějak ty dárky ještě neumí zabalit a tak škemrá:
"Mami, zabalila bys mi prosím tě dárek pro tátu? Mě to fakt nejde."
Přeci ho neodmítnu, když jsou ty Vánoce.
"Jasně, ale teď to nestíhám. Zabalím to, až pojedete k babičce. Takže si to připrav a řekni mi, kde to máš, abych nehledala."
"Jooo, dobře, tak to já musim někam schovat ty sluchátka, který pro tebe mám." 
😨😨😨
Po půl minutě rozpačitého ticha se ozve vyděšený výkřik:
"Já sem takovej debiiiiil!!! Nic jsi neslyšela, že nééé?!?! Řekni, že NE! "
😂😂😂
Lhát se nemá, ale když jsou ty Vánoce - nic jsem neslyšela.
A vy?  



17. 12. 2019

Chat mezi mnou a jedním z mých synů:
"Maminko, co bys chtěla k Vánocům?"
"Knížku." (Odesílám odkaz, aby Ježíšek věděl jakou.) A vnoučata." 
"Takže knížku."
"Raději ta vnoučata."
"Vnoučata už nestihnu. Dostaneš knížku."
😏😂



22. 11. 2019

Štěpán velmi často zachytí informace, které mému zraku i sluchu uniknou. A jelikož má z nějakého, mně neznámého, důvodu pocit, že bych o ně neměla být ošizena pravidelně mě informuje. Jako např. včera. 
"Mami, víš, že Ivanka chce prodat Gottovu vilu?" 
"Nevím. A ty to víš jak?"
"Někde jsem to asi četl. Tys to nečetla?"
"Ne." 
"Kde budou bydlet?"
"Nevím. Asi si koupí jinou."
"Hm, a nekoupíme jí?"
"Co?"
"No tu vilu na Bertramce."
Smích. "Nooo, můžu o tom uvažovat."
"Faaakt?!?! Ty jo, ty seš hustá!"


PS: Při trošce dobré vůle, když nebudu rok večeřet, dám do kupy sumu asi tak na kliku u vrátek od Bertramky. Takže kdyby chtěl někdo bydlet s námi, můžeme se složit. Myslím, že nás tam bude bydlet hodně. (Což vlastně vůbec nevadí, slibuji, že nudit se nebudete.)😂



16. 11. 2019


   17. 11. 1989 večer jsem uspávala své první, tehdy tříměsíční miminko a o tom, co se děje v Praze jsem, tak jako většina Čechů, neměla sebemenší tušení. Matně si vzpomínám, že ve večerních zprávách proběhla jakási strohá informace o nějaké manifestaci, která byla úspěšně potlačena a popravdě, ani nevím, zda to bylo opravdu zrovna 17. 11. Možná to bylo o den či dva později. Jen si vzpomínám, že jsem si říkala, zda to těm lidem stojí za to, takhle riskovat.
   Jenže během několika málo dní se situace změnila. Nikdo nikde (včetně televize a rozhlasu) nemluvil o ničem jiném než o revoluci, všichni, včetně dětí, jsme nosili na bundách připnuté trikolory, media začala zaplavovat jména jako Havel, Klaus, Pithart, Ruml… a já si velmi rychle uvědomila, o co jde. A zatímco moji vrstevníci chodili (nejen) cinkat klíčema, já chovala své miminko a moc jsem si pro něj přála tu lepší budoucnost. Přála jsem si pro něj svobodu.
   Děkuji všem, kteří tenkrát riskovali a něžně bojovali za svobodu mých dětí. Jsem šťastná, že můžeme vyjádřit svůj názor, aniž bychom byli perzekuováni a odsuzováni, můžeme číst knihy, které číst chceme, můžeme volně cestovat a studovat a hlavně – můžeme se svobodně rozhodovat a volit.
   Děkuji všem, kteří se před třiceti lety nebáli.

PS: I když mnozí občas brbláme a jsme nespokojeni, tu dobu PŘED, už bych zpět nechtěla. Tak pěkné výročí! Oslavte ho svobodně, tak, jak VY chcete. (Nemusíte v rudém šátku s mávátkem v ruce do průvodu. Není to povinné. Klidně si nakupte banány a mandarinky, uvelebte se v křesle a začtěte se třeba do knížky Ivana Fíly - Muž, který stál v cestě, nebo koukněte na nějaký dobrý film.
  



9. 11. 2019

   
   Rok od roku mám stále méně a méně ráda to klasické prosincové vánoční nakupování. Vstoupit v prosinci, především o víkendu, do obchodního centra pro mě znamená naprosto jistou depresi. No a taky, abych byla zcela upřímná, v prosinci na to už vážně nemám čas. 
Takže jsme se dnes doma rozhodli, že je nejvyšší čas, učinit předvánoční obhlídku obchodů. 
Počasí nám to rozhodování trošku usnadnilo, protože na zahrádku už se opravdu jít nedá. 
   Chodím si tak po obchoďáku a rozhlížím se po nějaké zajímavé vánoční výzdobě, když mě zaujal jeden z regálů s růžovou vánoční dekorací. Každou blbinu vezmu do ruky, prohlížím zepředu, zezadu, z boku, zcela pohlcená tichým přemýšlením, zda je právě tohle TO správné, co náš domov patřičně vánočně zútulní a zcela automaticky odpovídám na dotazy: 
"Mami, tohle lego bych chtěl, vidíš ho? To by mě bavilo." 
"Hmmm, počkej jo, kouknu na to za chvilku," zní má odpověď. 
"Jenže brácha by ho taky chtěl, tak já napíšu Ježíškovi, aby mu přinesl podobný." 
"Hmmm, dobře." 
"Hele mami, ta ženská je divná, ona si povídá sama pro sebe. Slyšíš jí?" 
"Jooo, jasně, tak si jí nevšímej," opět odpovím svému synovi, když ten náhle a pro mě zcela nečekaně zmlkne. 
   Každý z rodičů mi dá jistě zapravdu, že takové náhlé ticho je velmi, velmi podezřelé a je znamením, že mám okamžitě zbystřit. A tak zbystřím. Odložím zpět do regálu růžovou vílu s andělským úsměvem a podívám se směrem ke Štěpánovi. 
Ten cizí kluk drží za ruku cizí paní a oba na mě v údivu zírají. 

A to ještě ani nezačal advent. 

  

14. 10. 2019

Bylo nás pět. 
Je dobré se s kolegyněmi občas potkat i jinde, než pouze na pracovišti, a tak jsme uspořádaly takovou mini poradu v jednom milém podniku na Vyšehradě. Dost jsme toho snědly, ještě víc vypily a hooodně se nasmály. No dobře, smíchy jsme přímo řvaly. 
Když jsem šla k baru platit svojí útratu, číšník se jen tak mezi řečí opatrně zeptal "A vy jste všechny učitelky?" 
"No, vlastně ano,všecky," odpověděla jsem slušňácky.
Mladík protočil panenky, vykouzlil nucený úsměv a vyděšeně pronesl:
"Jo, já si hned říkal, že je na vás něco divnýho." 
😂


11. 10. 2019

To si takhle o hodinu volna běžím k Vietnamcům vedle školy koupit mléko do kávy a zničeho nic se ocitnu přímo na lekci AEROBICU.
V obchodě to dunělo jakousi pro mě neidentifikovatelnou muzikou a za pultem se svíjela prodavačka. V přesvědčení, že jsem si spletla dveře, jsem chtěla nenápadně vycouvat, ale pak jsem si všimla chladících skříní, minerálek, sušenek, cukrovinek a pečiva a tak jsem přeci jen zůstala. Jen to mléko ne a ne najít. No jo, byla jsem kapánek vykolejená. Jenže, když už jsem vstoupila, tak se přeci nevzdám. Nakonec jsem našla co jsem potřebovala, zaplatila zpocené prodavačce, která během mého pátrání postupně ukončovala aerobní činnost a než jsem došla k pokladně tak stihla vypnout i tu zvláštní muziku, a s o mnoho lepší náladou jsem se vrátila do sborovny. Sem budu chodit nakupovat častěji. Je to rychlá a účinná terapie mezi hodinami  češtiny a přírodopisu.





18. 9. 2019

Už jsem si tak nějak zvykla, že mě děti ve škole dokáží HODNĚ překvapit, někdy až šokovat. Ovšem, že mě totálně vykolejí učitelka, to jsem zažila prvně. 
Hodina slohu, děti rozebírají text ve kterém je věta: "Svíral mě jako v kleštích." Děti mají za úkol vysvětlit význam věty. Rozeběhne se tedy bujará diskuse, jakým způsobem a jak silně kdo koho svíral. 
"A víte vůbec, jak vlastně vypadají kleště," ptá se paní učitelka. Ve třídě začne hučet jako v úle, děti jeden přes druhého vysvětlují a ukazují, jak vypadají kleště, když v tom učitelka sáhne do kabelky ...



           a vytáhne KOMBINAČKY.   





😲😲😲
Přísahám, že jsem měla co dělat, abych nespadla ze židle. 
😂
                      No není skvělá? 




13. 9. 2019

ZASE pátek 13. 
Občas se stává, že si člověk zamiluje věc. Někdo miluje své auto, jiný miluje svůj počítač, já miluji svého "Gustíka". Jo, tenhle model je opravdu už trošku RETRO, ale znáte to, srdci neporučíš. Vždy mě vítal jako věrný pes, léta mi vařil mé oblíbené AU LAIT , až dnes ... Žádná káva na uvítanou. Nezlobím se, sloužil mi věrně a dlouho. Celých 12 let. Slza ukápla. 😥Manžel nenápadně odjel, prý k babičce a vrátil se s novým mazlíkem (asi roste u babičky na zahradě 😃 ). Tak snad nám bude příštích 12 let dobře sloužit. 




4. 9. 2019

Dnes po vyučování jsme s kolegyní bilancovali první tři dny započatého školního roku. Tak si to tedy shrňme. Školní rok začal 2. 9., dnes je 4. 9.
Kolegyně má prvňáčky a během uplynulých tří dnů se ještě nestihla najíst.
Já přes léto téměř vymýtila migrénu, která mě trápila už od března, ale poslední dva dny polykám pilule, abych byla vůbec schopná fungovat. 
Co z toho plyne? 
V první třídě se hubne a v páté blbne.  😂😂😂



31. 8. 2019

Na procházce:
Štěpa: "Jé hele, támhle je Erotic city. Je to to, co nechci vyslovit?"
Já: "Myslíš sex?" 
Š: "Hmmm."
Já: "Ano, je to obchod s pomůckami na sex."
Š: "Tak se tam jdeme kouknout."
Já: "Tam děti nesmí."
Š: "Tak já počkám venku a vy si tam s taťkou dojděte. Můžete si něco koupit."
Já: "Ehmmm, nooo, my nic nepotřebujeme."
Š: "Aha, vy už nic nepotřebujete." 
😂😂😂
Uááááá, nenávidím tyhle rozhovory. 





13. 8. 2019

Nejprve přiběhla sousedka Pospíšilová a přinesla mi sazenice nějakých kytiček, že prý koukala, že je ještě nemám. Název jsem už zapomněla, ale prý kvetou v únoru. To sice znamená, že je NIKDY neuvidím kvést, ale to vůůůbec nevadí, darovanému koni na zuby nehledím. Pak přijela na návštěvu kamarádka Šárka a dovezla domácí meruňkovou marmeládu a švestičky z vlastní zahrádky. Potom přišli sousedé Kamča s Petrem a donesli mi kapitána Párátko, za zalévání jejich zahrádky v době, kdy byli na dovolené v Bulharsku. A nakonec jsem potkala sousedku Ivanku a dostala od ní misku ostružin - za nic, jen tak. Já tu naší kolonii prostě miluju. 💓




11. 8. 2019

Manželka: "Miláčku, to staré oprýskané okno, co stojí už 5 let za chatou by si možná zasloužilo nějaké uplatnění. Co si o tom myslíš?"
Manžel: "Jo, něco vymyslíme."
Ona: Líbilo by se mi v chatě nad pohovkou. Co myslíš?"
On: No to nevím, je hnusný, starý, oprejskaný, strouchnivělý a vůbec se to tam nehodí. Bude to vypadat blbě."
Ona: Hmmm, ale... stejně... bylo by tam pěkný, viď?"
On: No tak jo, tak ho očistíme, ošmirglujeme, vyspravíme, natřeme a pak uvidíme co s nim."
Ona: Ale já tam nechci vyspravený, nalakovaný a skoro nový okno. Mě by se líbilo právě takhle hnusný, oprejskaný a strouchnivělý. Prostě tak, jak je teď. Takhle má své kouzlo. Co myslíš?"
On: "Já už si nemyslím nic, stejně si to uděláš, jak budeš chtít."
Ona: "Hmmm, to je fakt. A uděláš to?" 
💓💓






1. 8. 2019

Do masny vejde žena, v závěsu za ní ozbrojenec. Má vestu plnou granátů, vysílačku a kolo. Kolo zaparkuje u dveří a postaví se způsobně do fronty. Žena objedná kilo a půl sekané, 
20 dkg šunky a párek do ruky. 
"Jak velký ten ten párek?" ptá se paní prodavačka. Ozbrojenec zbystří, zaťuká prstem do vitríny  a vykřikne: 
"No pšeci ten nejvěčí, támhleten, že jo mamí!" 
😁😍


25. 7 2019 

Mám ráda levanduli. Její vůni, barvu i mnohostranné využití. A taky ráda mlsám. Sušenky už jsem vám ochutnat dávala a měly velký úspěch, tak jsem si vyzkoušela něco nového. Levandulový MED. No, není to med v tom pravém smyslu slova, spíš něco mezi sirupem a želatinou, ale je výborný a jeho příprava je neskutečně snadná.


Budete potřebovat:
- dvě hrsti levandulových květů
- tři citrony
- 1 a 1/2 kg cukru
- dva kousky celé skořice
- 1 l vody
Květy vložíme do hrnce a zalijeme vodou. Přidáme pokrájený citron, skořici a přivedeme k varu. Vaříme cca 20 min. na mírném ohni. Odstavíme a necháme jeden den louhovat. Druhý den scedíme, přidáme cukr a znovu mírně povaříme, dokud se cukr nerozpustí a směs trošku nezhoustne (cca 15-20 min.). Pak už jen naplníme připravené skleničky.
HOTOVO
Po vychladnutí medík lehce zhoustne, tak se nebojte, že ho máte moc řídký. Použít jej můžete např. k snídani na pečivo, nebo k přípravě výborné domácí limonády. Já jím nahradila i část cukru při pečení levandulových mufinek. (Ty zase příště, jo?)
Je to také milý dárek třeba pro kamarádku.
Dobrou chuť.

22. 7. 2019 

Za naší chatou stojí sousedovic kadibudka. Ještě před pár dny byla úplně obyčejná, nezajímavá, nudná, taková naprosto normální. Jenže, než jsme se vrátili z dovolené, stihl se jim tam nastěhovat podnájemník. Říkala jsem si, že si na něj budu muset dávat pozor, vypadá jako voayer. 🤓 Už jsme se ale seznámili a vyšlo najevo, že je to celkem prima chlapík. Až prý mi bude smutno, mám přijít na kafe. ☕️
Tímto děkuji sousedům za milého společníka.
PS: Přeci jen jsem ale ráda, že na zadní straně nemá naše chata okno. 😂




21. 7. 2019

"Tak ta Kristýna nakonec nepřijede," říkám Štěpovi po té, co mi přišla zpráva od kamarádky z Plzně, že si meruňky koupila v Makru, páč je to přeci jen levnější, než se pro ně vypravit k nám pod Říp.
"Hm, to mě tedy fakt štve," reaguje Štěpa na informaci.
"Jak to, to ses na ní tak těšil?"
"Jo. Říkala jsi, že půjdeme na oběd do restaurace."
😂😂😂


5. 7. 2019

Náš Štěpán je uvědomělý občan. Vůbec mu nevadí, že do školy nemůže chodit v našem  městě a musí tak vlastně většinu roku žít v Praze, on se cítí jako Štěťák. A tak pravidelně navštěvuje místní Infocentrum a každý měsíc nosí domů Zpravodaj města Štětí. A také ho čte. V posledním  čísle byla anketa o tom, jak domácnosti třídí odpad. A protože my doma (ve Štětí i v Praze) opravdu poctivě třídíme, Štěpán aktivně vyplnil anketu (s pomocí tatínka) a vyplněný papír odnesl zpět do Infocentra. Byl odměněn a má z toho obrovskou radost. 
I já mám obrovskou radost. Ne z tašek na tříděný odpad. Mám radost z toho že děti vše vnímají a prožívají jinak a dokáží na vše špatné a ošklivé zapomenout. Se mnou je to trošku horší. Já tam někde v hluboko v sobě ...
Musím na sobě zamakat, když mám doma teď ty super tašky. 




3. 7.2019




Baví mě toto roční období, tenhle čas, tahle doba - doba levandulová. 
Její vůně pro mě odjakživa znamená příslib léta a tím pádem také prázdniny. Naše zahrádka se místy zabarví do fialova a vítr roznáší tu báječně omamnou vůni do širého okolí. 


Je čas levandulové sklizně, vázání levandulových kytiček, sušení květů do levandulových pytlíčků, výroby levandulových limonád a u nás pochopitelně pečení levandulových sušenek. Před několika lety mi manžel vyrobil i levandulový olej (báječný do koupele). 


Věděli jste, že levanduli pěstovali lidé už ve starověku? Používali jí, stejně jako my dnes, do koupelí, k výrobě parfémů, nebo jako přísadu do potravin. 


Levandule má uklidňující účinky. Máte-li problém se spaním, zkuste si pod polštář položit látkový sáček se sušenými květy levandule. Já to dělám už pár let a spím jako nemluvně. 


Tak - dobrou noc, dobrou chuť, krásné prázdniny a voňavou dobu levandulovou! 


Recept na levandulové sušenky:

Kdysi jsem ho našla někde na netu a ze všech, které jsem kdy vyzkoušela, nám tyto sušenky chutnají nejvíc.

200 g změklého másla (kvalitní, nejlépe Jihočeské máslo)
120 g moučkového cukru (používám třtinový moučkový)
250 g hladké mouky (může být i špaldová)
3 lžíce bramborového škrobu (případně pr.do peč.)
1 žloutek
1 lžíce citronové šťávy
kůra z jednoho citronu
špetka soli
1 lžíce čerstvého levandulového květu (může být i sušený) 

Všecky přísady zpracujeme v hladké těsto a necháme v lednici odpočinout nejlépe do druhého dne (pokud chvátáte, hodinka stačí). Pak už modelujeme placičky. Já to dělám tak, že si z těsta vytvaruji malé kuličky o hmotnosti cca 18 - 20 g a ty pak na plechu lehce rozplácnu. Kdo má, může použít "razítko", dodá to sušenkám nádech luxusu. 
Pečeme v předehřáté troubě na 180°C cca 12 - 15 min (dobu přizpůsobíme vlastní troubě). Sušenky hodně naběhnou, tak jim na plechu dopřejte dostatek místa. 

PS: Té levandule nedávejte opravdu víc než  jednu lžíci, pak by sušenky totiž chutnaly spíš jako mýdlo. 

Dobrou chuť! 





21. 4 2019

Je dobré občas změnit "zahrádkový program", vyměnit tepláky za šaty a košili a vyrazit třeba za kulturou. A tak jsme za sebou zavřeli naše nová vrátka a slezli z kopce. Lístky na Fantoma opery jsem dostala v únoru k Valentýnu a moc jsme se těšila. Zážitek by byl báječný, jen ... Nemohla jsem se soustředit, stále jsem se otáčela za sebe a čekala, kdy mi za krkem přistane kousek něčeho "na zub".
Opravdu se musíme občerstvovat i v divadelním hledišti? Opravdu je nutné konzumovat během představení víno, cukrovou vatu z Matějské pouti, oříšky, obložené chlebíčky ...?
No, možná mi jen uniká nějaký posun k "lepším zítřkům".


PS: Mikiny, trička a džíny už jsem se naučila mlčky přecházet, tak možná časem zvládnu i ty chlebíčky a cukrovou vatu. 




26.3. 2019

Nechápu to! Vážně nechápu, po kom to dítě je!?!
"Jupí, hurá! Mamí, právě ti asi přišel meil. Objednal jsem si v Luxoru na tvoje jméno početník, jo. My ho ve škole sice už potřebovat nebudeme, ale já ho stejně potřebuju. Tak ho tam vyzvedni, až půjdeš z práce. Jo a v Paládku ho nemaj, musíš si zaběhnout na Václavák."
No, tak to fakt nevim, co na to říct.
Tohle po mě rozhodně nemá! Myslím tu touhu po matematickém vzdělání a vlastně ani tu nehoráznou oprásklost. 




5. 3. 2019

Tak dlouho se chodí psát na PC, až se ruka "utrhne". 
A tak mi nezbývá, než vyhlásit nucené písmenkové zdravotní prázdniny a to až do odvolání. Tedy do uzdravení. Ťukat levou do klávesnice sice zvládám, ale teda - fakt nic moc. 😒



22. 2. 2019

Dnes čeština ve 4.A     

Učitelka: "Dejte do 2. pádu slova: tele a kůň.
Žák: Tele, bez telete,
         kůň, bez kůněte. 



18. 2. 2019

Hodina tělocviku ve 4.A

Učitelka: "Tak děti, nástup, pěkně se pozdravíme."
Třída: "Dobrý den."




11.2.2019

Píše mi kamarádka Eva:
(Mmch TA Eva, která mi nedávno nabízela slepeckou hůl.)


- Tak v pátek v 10 v kavárně, jo?
-Jo, těším se.
-Pořád držíš dietu?
-Jistěěěě!
-Ok, tak si dáme jen jeden dort.
😂
Já jí prostě miluju. ♥




28. 1. 2019


Ranní gymnastika
"Štěpáne, už nespi, otevři oči a jdi se umýt."
"Mmmm, ale mami, já nemám zavřený oči, já si jen protahuju víčka."








26. 1. 2019

Znáte to taky? Rozečtete knížku a pak se od ní prostě nemůžete odtrhnout. Tak přesně to se mi zase stalo a můj sobotní program byl tedy víc než jasný. DOČÍST !!! 
Jenže, pak Petra z Podřipské manufaktury sdílela na fb článek, který jsem už kdysi četla, ale tak nějak mi vyšuměl z hlavy. Článkem mě Petra zvedla z pohovky a donutila rozpálit troubu. Dopadlo to takhle: 


PS: Možná byste někdo mohl sdílet článek o tom, co se s člověkem děje, když se celou sobotu válí na gauči a čte a jak je báječné jít třeba běhat. 😀 Děkuji. 


13. 1. 2019

Na baru sedí slečna, z každé strany jí obklopuje jeden muž. 

Doba pokročila, je dávno po půlnoci, takže není nic divného, že je tato zvláštní trojice lehce upravená.
Slečně se očividně víc líbí muž číslo 1. "Ty jsi mi slíbil, že mi ukážeš manželku," zaútočí slečna na svoji kořist. 
Jsem starší dáma, muže jsem již nějakou dobu nebalila a tak zbystřím. Tato nová, moderní metoda je pro mě vážně neznámá a těším se na její pokračování.
Slečna: "Tak aspoň fotku, ne?"
Muž číslo 1 tupě zírá, asi taky nechápe a tak jen cosi huhlá.
Slečna: "No neříkej mi, že nemáš v mobilu ani jednu fotku svojí manželky!"
Muž č. 1. "Hmmmmm, huhlihuhli... já nevím, možná, někde to asi mám."
Nyní nastala ta správná chvíle pro muže č. 2. Vytáhne mobil, chvíli hledá a pak vítězoslavně pronese:
"Já ti můžu ukázat svojí."
Slečna se nakloní k muži č. 2, a pochválí mu jeho oficiální partnerku: "No, ta je moc hezká."
Nakloní se tedy i muž č. 1, prohlédne fotku v mobilu svého protivníka a pronese:
"No jooo, takhle nějak to vypadá ..."

😂😂😂

PS: Asi na ty vesnické plesy budu chodit častěji. 


10.1.2019

Štěpa kouká na zprávy. Po pěti minutách už nevydrží a vybouchne:
"Mami, to fakt neni možný! Proč nám furt říkaj, že je venku sníh, když to snad vidíme taky. To se jako na celym světě neděje nic jinýho?!?!" 



28.12.2018

"Mami, ty jsi žila, když byla Česká republika ještě Československo?"  
"No jasně."
"FAAAAAAAAAKT?!?! No týýý jooooo .....!"  

(Ani nechci vědět, co tím údivem jako chtěl vyjádřit.)😂 




7.11.2018


Dostala jsem dnes žádost o ruku. Svého nápadníka jsem dosud nikdy neviděla a tak jsem byla trošku, spíš hodně, spíš děsně moc šokovaná. Dokonce tak moc, až jsem na moment zapomněla, že jsem vlastně už vdaná a proto jsem si svého potencionálního budoucího manžela podrobně prohlédla.  

Na první pohled gentleman, to se pozná. Vysoký, upravený, vkusně oblečený, usměvavý, milý a voněl. Hotový prototyp Oldřicha Nového v moderním pojetí. Na nohou naleštěné boty, na skráních stříbro a na krku ...
...dobrých sedm křížků. 👴

No, lepší už to nebude. 
Ale fešák to tedy byl. 




12.12.2018

Skolil mě jakýsi "moribundus" a nechce se pustit.
Poslala jsem si tedy dnes Štěpánka do lékárny pro něco na rýmu a do obchodu pro pečivo.
Vrátil se bez peněz. Tedy, ne úplně. Ze čtyř stovek mu zbyla přesně koruna. 
"Mami, cestou jsem se stavil v krámečku u tety Eriky. Teta tam zrovna nebyla, byl tam strejda.  Tak jsem ti koupil dárečky. To máš radost, viď?"
Mám. Mám a dvojitou.
1. vím, že na mě Štěpa myslel a chtěl mi udělat radost JEN TAK. 💓
2. vím, že ani dítě nemůže vlézt do krámečku tety Eriky, aniž by alespoň NĚCO nekoupilo. 😀




4.12.2018

Ten pocit, když sedíte v metru, bolí vás nohy, hlava, v krku, těšíte se domů na kafe a pohovku, už se vidíte, jak máte nohy na stole a pak, asi po pěti stanicích si uvědomíte, že jedete opačným směrem. 😁

2.12.2018

Štěpa: "Mami, jdeme hrát s tátou hru. Zahraješ si s námi?"
Já: "Dnes ne. Jsem tak unavená, že až dodělám večeři, půjdu v tichosti někam umřít."
Štěpa: "No to nemůžeš! Já už ti koupil dárek k Vánocům!"



28.11.2018

Otevřít pracovní sešity dětí bývá někdy i zábavné. 😂



17.11.2018

Nikdy jsem nechápala, že někdo může být vystresovaný z nakupování. Vždyť to je přeci zábava. Až dnes ..... dnes jsem pochopila. Potkala jsem Ježíška. Říkal, že mě chce překvapit a potěšit, tak ať si prý vyberu nový noťásek. (Byla to léčka, do které jsem nevědomky spadla, Ježíšek mě chtěl připravit o poslední zbytky zdravého rozumu).

Ó, ta radost! 

Tak ta mě rychle přešla. 
Ježíšek mě zavedl do ohromné prodejny, kde noťásků měli víc, než jsem si kdy dokázala představit. Já šla ovšem najisto - CHCI ten červený. Pan prodavač byl buď cizinec (zřejmě bílý Masajec), nebo byl rovnou z jiné planety (tato verze je pravděpodobnější). Nerozuměla jsem mu ani slovo. Používal výrazy jako: procesor, ram, grafická karta, paměť (tu mám snad ještě dobrou) a další, daleko méně srozumitelnější slova, která si už nepamatuji (tak tu paměť zase tak dobrou nemám). 
Moji chlapci mu ale rozuměli. OBA.

To, že můj požadavek na nejdůležitější parametr mého nového mazlika nechápal pan prodavač, to jsem očekávala, byl to mimoň. Ale že to nepochopili ani můj muž a syn, to byl šok. Vždyť proboha, k čemu mi je, že na lístečku je napsáno 1000 GB a jiné blbiny, když je ten noťas celý šedý? FUJ! 

Strávili jsme v prodejně téměř půl dne, abych nakonec zjistila, že jsem slaboch. Podlehla jsem nátlaku davu, vedeného mimoněm.
A tak je nasnadě, že můj milovaný krásný, červený, pomalý, nevýkonný, 12 let starý mazlik Samsung, kterému vypadávají z klávesnice klávesy, ale statečně se drží a pořád maká do roztrhání obalu, půjde konečně na zasloužený odpočinek a vystřídá ho ošklivý, šedý, rychlý, nový HP. 

Bylo to nejtěžší a nejnáročnější nakupování, které jsem kdy zažila. Jsem vážně tak vyřízená, unavená a vystresovaná, že se mi cestou domů chtělo únavou brečet. Teď si musím dát sklenku něčeho ostřejšího. 
Tak na výkonnost nových technologií. 



7.11.2018


"Mami, psali jsme test z hudebky."
"No nazdar, to to asi dopadlo. Co jsi dostal?"
"No jedničku."
"Fakt? Ty jsi to uměl?"
"Neee, já jsem to odhadoval."
😀



6.11.2018

Z běžné manželské chatové komunikace:
- Tak jsem dnes přilepil to číslo bytu na ty nové dveře. (Foto jako důkaz)
(pozn. nové dveře máme cca. od března)
- Skvělé, jsi šikula.
-Taky jsem vyzvedl v cestovce nějaké katalogy a teď lepim ten rozbitej hrnek.
-Prima. Já jedu na třídní schůzku. Jede se mnou Radim Uzel.
-Je to lepidlo na keramiku. Nějak to nedrží u sebe. Asi budu mít místo prstu hrnek.
😂😂😂

Prostě si dobře rozumíme. 💕




2.11.2018

V Lidlu u pokladny si Štěpa se zaujetím prohlíží všecky ty sušenky, oříšky, žvýkačky a tyčinky, když najednou nadšeně a opravdu hodně nahlas vykřikne: 
"Dvanáct KONDOMŮ?!?! Tolik ? To je dobrý! Mamí, koupíš mi to? A co je to vlastně kondom?"
"Já ti to doma vysvětlím," špitnu.
"Proč až domááá? Já to chci vědět hned."
😶😏



25.10.2018

Matkou kladená otázka: "Učení na zítra máš v tašce připravené?"
Odpověď ADHD dítěte: "Jooo, stejně angličtina zítra není."
Matka: "Já se neptám na angličtinu, já se ptám, jestli máš na zítra připravené učení?!?"
Dítě: "Jooo, ale bez angličtiny."
😂😂😂
Někdo z nás dvou je mimozemšťan. 



18.10.2018

Z občasníčku:
Přijít do květinářství s pugétem růží z Tesca a chtít po květinářce, aby vám z toho uvázala krásnou kytici je stejné, jako přijít do restaurace s balíčkem masa z Penny a chtít po kuchaři, aby vám z toho uvařil večeři.
Že to není možné? Že by toto nikdo neudělal?
Dnes jsem to zažila na vlastní oči. ☹️





16.10.2018


Těžký den? No jasně, jeden z mnoha. Je dobré si občas vylepšit náladu a udělat si radost.
Natěšeně tedy vstoupíme do jednoho z těch obchodů, kde mají milion krááásných zbytečností, které určitě budu někdy na něco potřebovat, jen teď zrovna ještě nevím co přesně to je a na co to budu potřebovat. 
Okouzleně prohlížím regály, které mi nabízejí všecky ty růžičkové a hvězdičkové hrnečky, dózičky, polštářky, cukřenky, obrázky a co já vím, co ještě všecko, když v tom  - CINK, nechtěně nakopnu sklenici, která se povaluje po zemi. 
"No prosím vás, koukejte si taky pod nohy! My jsme i velkoobchod a zrovna nám přišlo zboží. To byste si teda vydělala!" jako malou školačku mě napomene pán, vybalující zboží. 
"Promiňte, já nerada, nevšimla jsem si. Dám si pozor," pokorně se omlouvám. 
"Jééé mami, hele, tady mají tu cinkací minutku,"ukazuje mi Štěpa předmět, který ho zaujal a neodolá. CINK, ozve se minutka. "Bylo nutné tu minutku natahovat?" opět nás napomene pán tónem, za který by se nemusel stydět ani ten nejpřísnější učitel. "Nebylo, promiňte, syn si jí chtěl jen vyzkoušet," omlouvám se znovu. 
Už si netoužím nic kupovat, nechci si vylepšit náladu a nic z těch krásných zbytečností vlastně nepotřebuji. Odcházíme. "Na shledanou," loučíme se dvojhlasně.
"Tady si vezměte vizitku a máme i Eshop. Právě jsme dostali vánoční zboží," přeladí pán tón svého hlasu a vyčaruje úsměv. "Děkuji, už od vás vizitku mám a dokonce jsem vás doporučila jedné podnikatelce, která od vás pravidelně nakupuje zboží pro svůj obchod." 
Úsměv pánovi ze rtů zmizel a mě se naopak objevil. Radost si můžu udělat i jinde. Třeba ve Štětí. 



7.10.2018

Ten pocit, když cestou z domova (Štětí) domů (Praha) po 30ti km zjistíte, že nemáte mobil. 
Vrátit se, nebo být týden bez mobilu .... ? 

No vrátila jsem se, to je jasné. 



3.10.2018

Dnes v 7.10 hod, v tramvaji číslo 5.
Rozhovor tří černovlasých, cca desetiletých dívek:
1. dívka: "Týýý volé, já nechci opakovat, to rači propadnu."
 Vteřina ticha.
1. dívka "Hmmm, já vlastně nechci ani propadnout, jakooo."
2. dívka "Ty si blbá, Eržiko, tak dyk se trochu uč, né?"
1. dívka " To né, na to nemám čas a to mě nebaví." Tyyy, co s tim mám dělat?!?!"
3. dívka "Jo, tenhle problém mám taky. Včera i dneska jsem už málem propadla." 
😂😂😂
A já málem vypadla z tramvaje. 


27.9.2018

My vážně NIC neslavíme.
Jenže, jen co jsme sjeli z dálnice na Roudnici, pronesl Štěpa takovou zdánlivě neškodnou otázku:
"Mami, nedáme si něco ke kafíčku?"
Ne, že by on pil kafe, jen prostě ví, jak na mě. 😁
Takže v manufaktuře už dneska na vás nic nezbylo. 

PS: Ty čoko tartaletky jsou vážně "ráj v hubě". (Pardon).





26.9.2018

Už to nešlo déle odkládat, přišlo to, co neodkladně přijít muselo. 
To abych na Vás lépe viděla. 😎



Nosím je sice už měsíc, ale až nyní můžu bezpečně říct, že jsem si na sebe konečně zvykla.

PS: Za stylovou dekoraci děkuji pochopitelně majitelce obchůdku Květiny a dekorace


18.9.2018

Pokaždé, když jedeme bydlet do Prahy slouží nám spojení tří tunelů (Blanka, Strahovský a Mrázovka) jako takový školní trenažér. Dnes, když jsme se vraceli po prodloužených prázdninách (nebojte, žádná Dubaj, jen Campylobacter), nahodili jsme matiku. Sypu příklady, Štěpa sype odpovědi a u příkladu 40:9 se zasekne. Chvíli přemýšlí a pak s naprosto kamennou tváří a tím nejdůležitějším tónem pronese:
"Dle mých výpočtů je to asi 5." 😂
No, když mám doma takového matematika, zkusila jsem sečíst Květiny a dekorace  +  Podřipskou manufakturu a vyšel mi z toho Ráj na Barrandově.
Díky holky, že jste nám ten drsný návrat do reality tak mile zpříjemnily. 
PS: Ty koláčky byly původně na zítra ke svačině do školy. 




14.9.2018

Štěpa: "Mami, cos dala do toho štrůdlu?!?!" 
Já, trošku vyděšeně: "Nooooo, jablka."
Štěpa: "Ježiši, ten je tááák dobrej!"
😀
Jo, dítěti vyhladovělému zdravotní dietou i obyčejný štrůdl chutná jako delikatesa. 



8.9.2018

Štěpa: "To je škoda, že jsem nemocný a nemůžeme na Vinobraní."
Já: "To nevadí, můžeme aspoň na zahradu, tak si uděláme jablkobraní  a nasušíme si křížaly."
Štěpa: "Tak jo, tyhle žížaly, ty mám rád."






5.9.2018

To si tak stojím v malém pekařství a přechází mě zrak. Vlastně i čich a chuť. Sbíhají se mi sliny na všecko, úplně na všecko, co mé oči vidí a nos cítí. Paní majitelka září štěstím a nadšení z ní prýští do všech stran. Vypráví mi, že otevřením Podřipské manufaktury  se jí splnil její životní sen. Je to znát. Jen abych byla spokojená snesla by mi modré z nebe. 
Oknem nakukuje kluk. "Máte tu nějakého mlsala," upozorňuji na dětský nosík natahující vůni koláčů, perníčků a dortíků. "Tenhle je zrovna můj," směje se paní Čiháková, "ale podobných mlsalů mi sem nakukuje denně několik." Nedivím se. Sama jsem odcházela s krabicí perníčků, balíčkem sušenek a několika koláčky (mmch. lepší jsem nikdy nejedla) a  přes to, že mám za sebou těžký den a doma malého maroda - s výbornou náladou. Báječná terapie! 














2.9.2018

Když se vám v půl čtvrté ráno zdá, že prší někde blízko ...





30.8.2018

Dnes jsem byla svědkem něčeho, co se v dnešní době jeví doslova jako přírodní úkaz. Tedy alespoň mě ano. 
Cestou z tramvaje do podchodu šel přede mnou takový fešný, vyvoněný mladík v džínách a bílé
košili s taškou na noťas v ruce. Zkrátka takový "šampón". Před ním se pokoušela jakási slečna dostat dolů ze schodů kufr, který byl očividně těžší, než ona sama. Bez povšimnutí kolem ní prošlo mnoho mužů, ale až "šampón" slečnu oslovil a nabídl jí pomoc. Ne jen, že jí snesl kufr dolů, ale prošel s ní celý podchod a na druhém konci jí ho pochopitelně zase vynesl nahoru.
Já vím, že by to mělo být přeci běžné - jenže NENÍ. 



27.8.2018

Všecko někdy končí a mně právě dnes končí podřipské prázdniny. Večer už budu zpátky v Praze. 
S pomyslnou slzou v oku se tedy loučím se svojí "novou láskou", která mi během letošních prázdnin u nás doma přirostla k srdci. Přeji tomuto nádhernému květinářství a jeho báječné majitelce hodně radosti, velké pugéty květin a mnoho spokojených zákazníků.



11.8.2018

Kamarádka si otevřela květinku a mě to neskutečně "chytlo". A tak se jí tam téměř denně pletu pod nohama a překážím. Vázat klasické kytičky neumím, ale ty luční, ty mě prostě lákají a baví a tak to zkrátka zkouším a ona mi to trpí a co je úúúplně nejlepší, dokonce se FAKT prodávají. 





6.8.2018

OBČAS se mi stane, že se zaberu do práce tak moc, že ani čas nevnímám. 

Štěpa: "Ježiši mami, už jsou čtyři hodiny! Měla jsi vůbec v půl čtvrtý KAFEEE!?!"

Dítě s ADHD zkrátka potřebuje rituály. 😂





4.8.2018

Jsem si naprosto jistá, že dnes potěším především holky a to malé i velké. Úplnou náhodou jsme se při našem dnešním výletění ocitli na zámku ve Zruči nad Sázavou, kde právě probíhaly historické slavnosti. Nejen, že jsem si koupila něco málo do naší chatičky (to je přeci jasné), ale mé chuťové buňky se zasekly ve stánku šíííleně šikovných a velmi milých dam, které umí naprosto báječnou pomerančovou marmeládu - Lemanta. Jasně, že marmelád dělají mnohem víc, např. višňovou s perníkovým kořením, nebo domácí limonády a sirupy, atd. Pokud na ně někde narazíte, určitě vyzkoušejte! 
Na zámku a v zámeckém parku jsme strávili několik hodin a domů se nám nechtělo. Než jsme areál zámku opustili vychutnali jsme si ještě tanec Spolku panstva. Tanec Štěpu tedy moc nebavil, manžel to pro klid v rodině vydržel, ale já byla nadšená! 
No, divíte se? 











31.7.2018

Při jedné procházce Prahou jsem narazila na obchod s názvem I 💓Prague. 
A tak jsem s nadšením vstoupila ...



... a nestačila jsem se divit:






Náladu jsem si chtěla vylepšit návštěvou pražského Klementina. 


"Vy chcete prohlídku v češtině? Tak to si přijďte zítra, prohlídky děláme jen v angličtině," dostalo se nám informace v pokladně když jsme si kupovali vstupné. "V Čechách?" neudržela jsem se a vyhrkla jsem překvapením. Ano, prohlídky v češtině se prý nevyplatí. 



Já 💓Prahu.

(Mmch. z téhle klementinské věže, je ten nejkrásnější pohled na celou Prahu, jaký jsem kdy viděla.)



23.7.2018

Moje kamarádka se nedávno vdala.  A protože po svatbě většinou přichází velké změny, ani ona není výjimkou. My, co jsme ze "staré školy" bychom očekávali přírůstek do rodiny v podobě rozkošného baculatého miminka. Omyl! Novomanželé jdou s dobou, oba již děti mají a tak se jejich přírůstkem stal Motýl. Tedy - Ateliér Motýl. Štěťáci jej dobře znají, všichni jsme tam velmi rádi chodili, než se původní majitelka rozhodla, že také změní svůj život a Motýla opustila. 
Novomanželé tedy nyní mávají křídly, štětci, barvou a smetákem a budují své "dítě", aby stihli slibovaný termín "porodu" a 1.8.2018 Motýla slavnostně přivedli na svět. 
Po té, co jsem zatím viděla jsem si naprosto jistá, že se máme na co těšit.

Jo a na ty žehličky, si nechte zajít chuť. Jsou neprodejné, stejně tak, jako tenhle psací stroj:



Nádhera co? Myslím, že budu chodit vozit.



20.7.2018 

Ten pocit, když zachráníte ptačí život ( i když jsem sousedce zničila stylový okap). 🦅
Já budu mít krásný den a můj muž bude mít práci s opravou. ❤️






16.7.2018 

Mami, nějak ti narostlo břicho."


"Já vím, ale to tobě taky. Budeme spolu držet dietu."



"Tak to ne, já nemusim! Já ty wafle na dovolený nejed."


😃


15.7.2018

"Mami, to moře voní jako ty. Celý jsi ho vovoněla."💕

Tak to jen, kdyby jste nevěděli, jak voní moře, přijďte si mě očichat. 😄


5.7.2018

Rozhodla jsem se splnit první z mých prázdninových "úkolů". Štěpa je u babičky, vhodnější příležitost se mi těžko naskytne.  
Když jsem otevřela dveře do pokoje svého syna, nejprve jsem zalapala po dechu a vzápětí se zoufalstvím rozbrečela. Za pár okamžiků jsem se vzpamatovala, osolila Kabáty na plné pecky a pustila se do díla. Jako první mi padlo do oka dětské křesílko z IKEA. Štěpa se do něj stejně už nevejde, zabírá tu místo, věnuji ho kamarádce pro malou dcerku. Hmmm, utržená sluchátka - šup do koše, rozdrbaná krabice - šup do koše, jedna puzzle o které nevím, do které z těch stovek krabic patří - šup do koše, noviny - šup do koše, lístky do kina -šup, nějaký prasklý plast - šup, jakási ruka (plastová)- šup, mini pastelky, které už nejdou ani ořezat - šup, obrázky čehosi, co se nedá identifikovat - šup, šup, šup ......... 
V deset hodin večer jsem s vypětím posledních sil odtáhla sedmdesáti litrový pytel s bordelem do popelnice a vyčerpaně padla na gauč. 
Když Štěpa otevřel dveře do svého pokoje , nejprve zalapal po dechu a vzápětí se zoufalstvím rozbrečel. Nevzpamatoval se ani za pár okamžiků, ani za hodinu. Osolil jůtůbery na plné pecky a spustil: " Kde je moje křeslo! Co jsi s ním udělala? Tys ho vyhodila? To nemůžeš!!! Já tady měl sluchátka! Kdybych je spravil pájkou, mohly ještě fungovat! A panu Brambůrkovi chybí ruka! A kde jsou ty noviny? Ty nutně potřebuju, to byly z Dopravního podniku.....! A kde jsou ty pastelky? Ty jsem měl rád. A támhle byla jedna puzzle, kam si jí dala ...... klesnul hlasem a zoufalstvím se svalil na gauč.

Není bordel jako bordel. Někdy je to opravdu jen organizovaný chaos. 
Tak snad raději, abychom vyrazili na dovolenou.



27.6.2018

Tak trošku cestování v čase mi dnes v "kafárenské" části restaurace  MANÚ, připravila šéfredaktorka něžného holčičího kafíčkového bulvárku Hanka, když přede mě položila výtisk, který vyjde až zítra. Nad kafíčkem jsme probraly pochopitelně obsah celého aktuálního čísla, ale i mnoho jiných témat. Jedno kafe nám nestačilo a pan číšník kolem nás nadšeně běhal a to až do chvíle, kdy pod restaurací zavřeli dětské hřiště a k nám se nahrnuly naši chlapci s ADHD. Na hřišti jim vytrávilo, a tak dostali jídelní lístek s astronomickými cenami a suchou housku. 
No co, když si já můžu představit, že dnes je zítra, pak si hoši mohou klidně představit, že houska za dvě kačky, je rizoto za čtyři kila. 






24.6.2018

Probíhá svatební hostina, předkrm je podáván se salátem, v polévce plave petrželka a také hlavní chod ozdobil kuchař snítkou petrželky. Při třetím chodu už to Štěpán nevydrží a rozhořčeně vykřikne: "Nechápu, proč na každý jídlo házej ty listy, copak jsem nějaká kráva?!?!"



Zákusky byly naštěstí bez listí. 


23.6.2018

Venku zataženo, deštivo, větrno ...
Taky váháte, jestli je opravdu léto, nebo zda už skončilo? Mám pro vás jednoduché vodítko, jak si v tom udělat jasno. Již několik let po sobě stačí zapnout televizi. Pokud na ČT1 běží Chalupáři, na Nově Comeback a Hospoda a na Primě M.A.S.H  - LÉTO JE TU !!! 




16.6.2018


Ten pocit, když se těšíte domů aspoň na jeden den, zabalíte všecko, co je potřeba (kufr, velká taška, malá taška  - no jo, už pomalu přesouvám obsah skříní na dva prázdninové měsíce do Štětí - kabelka a nákup), dotáhnete to v tom vedru na parkoviště a tam zjistíte, že vám vytekla brzdovka. 


Tak nic, natahám to zase zpátky, uvařím si kafe a aspoň zjistím, jak tohle dopadne:




5.6.2018


Po delší době (čti po cca. pěti dnech) se  mi dnes ozvala kamarádka. Chtěla si popovídat, prý zjistit jak se mám a možná také trošku ulevit. A tak mi řekla, že mě chápe, že ona také nemá na nic čas, nic nestíhá, a je to proto, že se jí nic nechce. Svůj emoční výlev zakončila slovy: "Ke všemu, ale fakt ke všemu se musím pořád přemlouvat. No.................... a někdy se ani nepřemluvim." 
😂😂😂
Obdivuji jí. Opravdu hodně. Tohle já neumím. Já se vždycky nutím a nakonec se vždycky přinutím. Ale teď, když vím, že se můžu přemlouvat a někdy se to ani nemusí povést, se na tu horu nevyžehleného prádla najednou dívám z úúúplně jiného úhlu pohledu. 
Mít dobrou kamarádku je někdy k nezaplacení!!!!! ❤️



20.5.2018

Myslím, že nikdo z nás nemá rád ten pocit, kdy se cítí jako úplný blbec. 
ALE ... jsou situace, kdy mám fakt radost, že právě já vůbec nevím, že  existuje "NĚCO", co vlastně vůbec nejde ... 
...a tak jsem ten blbec a jsem za to ráda. 



15.5.2018

Štěpa asi před deseti dny usoudil, že by měl zhubnout. 
Dnes si kontroloval svoje břicho - zatáhne, vyšpulí, zatáhne, vyšpulí, zatáhne ... a říká:
"Týjóóó, když zatáhnu toho Miloše, tak vypadám skoro jako hubenej."
😂😂😂



8.5.2018

Cestou na Petřín se Štěpa zastaví u Pomníku obětem komunismu. Chvilku si prohlíží postavy, komentuje jejich "neúplnost", pořád se na něco vyptává, jako např. co je to komunismus a proč jsou ti lidé polorozpadlí, apod..... . Turisty už nezajímá pomník, ale Štěpán, když ten si najednou všimne cedule opodál a nadšeně vykřikne: "Jů, mami koukej, tady je Alej obětí TOALETY!" 




7.5.2018


Štěpa podrobil moji hlavu důkladnému průzkumu a povídá:
"Mami, když jsi byla malá, to jsi ale neměla takhle 
blonďatý vlasy, co ti teď dělá teta Danča, viď?"
"Ne, to jsem je měla hnědé, asi tak jako máš ty."
"No, já jsem si to myslel, to je na tobě vidět."



29.4.2018

O domácího mazlíčka se musíte starat. Někdo má psa, někdo kočku, jiný rybičky ... my máme Karla.
Karel má jednu velikou výhodu - nemusíme se o něj starat, naopak, stará se on o nás. 
V době naší nepřítomnosti nám Karel hlídá zahradu, řve na sousedy a dělá bordel. My mu na oplátku dovolíme u nás bydlet a lovit žížaly. Když sázím kytky, Karel mi do toho kecá a když odpočívám, hopsá si po zahradě a nudí se. Dnes nás např. nutil napustit bazén. Odmítli jsme. Karel tedy demonstrativně hopsal v místě, kde bazén každé léto bývá a dělal, jako že nic. Jen jsem přestala natáčet, zuřivě se vrhl na kůru v záhonech, všechnu jí rozházel a nadával jak špaček, vlastně kos. 



20.4.2018

3.A končí hodinu plavání. 
Fíla vyleze z bazénu, utře obličej do ručníku a odfrkne si:
"Fuj, jsem nějakej splavenej!"
😀

14.4.2018

Větší tmu jsem NIKDY "neviděla". 
Na Neviditelnou výstavu jsem se těšila moc, ale netušila jsem, jak silný zážitek to ve mně zanechá. 
Zrakem prý vnímáme asi 80% veškerých informací. Jenže jaké to je, když zrak chybí? Pokud si chcete vyzkoušet vnímat svět pouze sluchem, hmatem a čichem, vřele vám právě tuto výstavu doporučuji. 
Během jedné hodiny se projdete běžným bytem, vydáte se na ulici plnou zvuků, cinkání tramvají, jezdících aut, projdete se lesem, přejdete lávku pod kterou teče voda a v neposlední řadě si zajdete na výstavu soch. Osahat si můžete např. sfingu, Buddhu či sochu Davida (jasně, že se vším všudy 😉).  Na závěr si posedíte v kavárně, popijete kávu, pivo nebo Colu a při té příležitosti máte možnost popovídat si s nevidomým průvodcem a zeptat se ho na vše, co vás zajímá. To vše v absolutní tmě.
Zjistíte, že nevidomí lidé žijí vlastně běžný život jako všichni ostatní, staví domy, vychovávají děti, sekají zahradu, montují skleník a dokonce si dokáží i vyčistit komín (ne všichni, pochopitelně). 
V té absolutní tmě, mě zkrátka "přecházel zrak". 
Tma člověku změní pohled na život. 



12.4.2018

Není to tak dávno, co se Štěpa fotil na Barrandově u Lidlu s Lucií Borhyovou. Dnes pro změnu skáče herci Rostislavu Novákovi po hlavě. 😉





5.4.2018

Balení kufru je mým osudem. 
Za poslední rok jsem nabyla dojmu, že bych tuto činnost mohla vyučovat ve škole jako povinně volitelný předmět. Jenže ouha! Tentokrát nebalím na trasu Praha - Štětí, ale Praha - Neapol a už v tom zase lítám. Je 7 hodin večer, ráno v 6 odjíždím na letiště a obsah mého kufru je mým hochům pro smích. Krom toho, že v něm není téměř nic, nemůžou pochopit, na co mám čepici, když je konečně teplo a v Itálii bude na beton 20°C (a víc). Jenže - holky říkaly, že na Vesuvu hodně fouká. Takže je jasné, že mi je jasné, že si musím vzít čepici. Dále nechápou, k čemu je mi mapa, když v ní stejně neumím číst. To je sice pravda, ale i toto je naprosto jasné - pro dobrý pocit, přeci! Jediné, co pochopili, je množství sušenek, náplasti na bolest (ruka v ortéze) a parfém. 
No, tak snad to tam všecko užiju. 





30.3.2018


🐰
Nemám žádnou velikonoční výzdobu. Letos poprvé nemám beránka (Štěpa si ho upekl a pak odvezl na tradiční velikonoční pobyt), nemám mazanec, nemám zlatý déšť ani narcisky ve váze, nemám ani obarvená vejce. Nemám tu manžela ani dítě, ruka v ortéze mě bolí jako čert, ale jsem tam, kde jsem DOMA. Můj program na dnešek je tedy jasný. Užiju si to! Jediné co mám, je překvapení na zítra pro vás všecky, v podobě naprosto netradičního písmenkování. A leze sluníčko - hurá!
I vy si užijte pohodový velký pátek a vůbec, celé Velikonoce. 



25.3.2018

Pohybovali jste se dnes kolem 17. hodiny v okolí OC Nový Smíchov? 
Prosím vás, tak ta hysterka, která tam zaparkovala auto na křižovatce, aby následně mohla vyskočit a rozdupat svojí navigaci, to jsem byla já. Všem se velmi omlouvám za zdržení a jsem ráda, že jsem nezpůsobila dopravní kolaps, neboť velmi dobře vím, jak je nepříjemné, stát v koloně kvůli nějaké bl.......
............ blbé navigaci, která je chytrá tam, kde to znám, ale tam kde má mluvit, tak drží ... 
............ reproduktor.
Naštěstí mám Štěpánka.  



20.3.2018

Jdeme z plavání. Jsme zakuklení v zimních bundách, čepicích a šálách, koukají nám jen oči, od pusy stoupá pára, venkovní teplota na mobilu ukazuje -4°C, celý Barrandov, celá Praha, vlastně, celá republika je pod sněhem. 
Štěpa vesele poskakuje a vříská: "Jupí, už dvě minuty je jaro! Já jsem se tááák těšil! Mamí, taky ses tak moc těšila?"
No jistě, kdo by se netěšil? Jen jsem si ho představovala trošku (úplně) jinak. Radostí rozhodně neskáču. Asi na mě padla jarní únava. 

9.3.2018

Sedím v ordinaci u lékařky, u které jsem dosud nebyla. Paní doktorka je svědomitá, vyptává se mě na celou mojí anamnézu - nemoci, zranění, operace, první beďar .... ,alergie? "Ano, alergii mám na vosy a na léky Amoksiklav a Duracel." Paní doktorka se zarazí, zvedne hlavu od klávesnice a rozchechtaně pronese: "Paní Danešová, víte, že Duracel jsou baterky?" 😂

No jo, spletla jsem si poslední písmenko. Mělo tam být "F".


6.3.2018


Když byly mé děti malé, nosily ručně pletené svetříky. Ano, pletla jsem klidně i do noci. Jak děti rostly, času na pletení ubývalo a hlavně - kluci pletené svetříky opravdu nosit nechtěli. A pak, asi před šesti lety, ani nevím co mě to napadlo, jsem si jen tak, upletla tři povlaky na polštářky do obýváku. Radostí jsem se málem počurala. No bedejď! 
Podle posledního čísla časopisu Moje psychologie, "při ručních pracích náš mozek vylučuje dopamin, který je přirozeným antidepresivem." Ruční práce prý pomáhají mozku zkrotit náš vnitřní chaos a osvobozují nás od stresu. 
Naše babi pořád něco plete. Svetry, čepičky pro vnoučky a dokonce i papuče. Paměť má jak slon a já už vím proč. Nejnovější neurologické výzkumy naznačují, že tvoření a tvořeníčko nás může chránit i před Alzheimerovou nemocí a dalšími formami demence.
Takže dámy, prohrabejte skříně, vytahejte zapadlá klubíčka, chopte se jehlic a DEJTE SE DO DÍLA! 


1.3.2018

Když tiskařský šotek řádí, člověk se i pobaví: 




21.2.2018

Perličky ze 3. A:
Učitelka: "Pamatujete si děti, kdo v ráji ochutnal granátové jablko?"
Žák:        "Pavla a Eva."



16.2.2018

Krátce před vjezdem do tunelu jsem si všimla, že se ke mně, ve vedlejším pruhu, snažilo "přitulit" jiné auto. No, jiné - vlastně úplně stejné jako je to mé, jen ho neřídila blondýna, ale nějaký chlápek. Naladil se na "mojí" rychlost a přibližně 1 km mě doprovázel. Chvíli jsem se snažila ignorovat ho, ale když už mi to lezlo fakt na nervy, otočila jsem hlavu jeho směrem. Chlapík se usmíval a vehementně něco gestikuloval. Po vteřině zřejmě nabyl dojmu, že mi dostatečně sdělil co potřeboval, šlápl na plyn a zmizel. Znervózněla jsem. Že bych měla něco s autem? Něco, co jsem při odjezdu nepostřehla? Nemám třeba špatně zavřené dveře, vysklené okno, neteče mi olej, benzín, nehořím ..... ?!?! 
V tunelu nebylo kde zastavit a já tak urputně přemýšlela, co mi chtěl chlapík v "mém" autě sdělit, a kde asi je nejbližší možnost bezpečně zaparkovat, až jsem málem "políbila" to AUDI přede mnou. 
Na nejbližším parkovišti jsme se Štěpou vyskočili z auta a Štěpa podrobil našeho plechového mazlika zevrubné prohlídce. Když se ujistil, že doktora nepotřebuje, došel k jasnému závěru: "Je to OK mami, byl to jen nějakej debil, kterej měl radost, že má stejné auto jako my."

Takže prosím vás, máte-li stejné auto jako já, potlačte své emoce a negestikulujte na mně v pražském provozu, je to FAKT nebezpečné. Věřte, že i já mám radost, že několik desítek tisíc lidiček brázdí české silnice ve staré modré Fabii.


13.2.2018

Jaký je cíl a účel REKLAMY, je nám všem určitě jasné. 
Jenže, já mám asi nějaké jiné vnímání, nebo co. Nějak se zřejmě vymykám všem těm cílovým skupinám. Jsou totiž reklamy, které nejen, že mě nelákají ke koupi daného produktu, ba co víc, mě přímo odpuzují. Jako by říkaly: "Tohle fakt NIKDY nekupuj!" Již několik let je to např. reklama na OLD SPICE. To bych svým mužům (a že jich mám v rodině opravdu dost) nikdy nekoupila. A to ani kdyby mě vážně hodně na...!  
Ovšem co mě poslední dobou dokáže vážně vytočit, naštvat a rozpálit přímo do ruda je reklama na BELLASIN.
Já přeci vím, že mi už dávno bylo 40 a že jsem zralá žena..  
Já přeci vím, že za to nemůžu, že má kila jdou nahoru.
Já přeci vím, že mé tělo se mění a ukládá více tuku.  
NO A CO?!?! 
Stejně si tě nekoupím. 
Hubená už jsem byla. Grrrr! 



9.2.2018

Česká pošta mě snad nikdy nepřestane udivovat. Např. dnes. Pošťačka přinesla manželovi doporučený dopis. Můj muž má tu smůlu, že patří mezi ty miliony lidí, kteří musí pracovat a to i v době, kdy my si se Štěpou užíváme jarní prázdniny. Oznámila jsem tedy paní pošťačce, že manžel je v práci, pokud jí stačím já a můj OP dopis převezmu. 
"Nene, to nejde, ať si manžel dopis vyzvedne na poště," oponuje paní pošťačka. 
"No, ale on sem do Štětí přijede asi až za 14 dní,"odpovídám já.
"To nevadí, když si dopis do deseti dnů nevyzvedne, hodím ho do schránky." 
Ať se snažím jak chci, tuhle logiku nepochopím. Manželce oproti OP dopis nevydají, ale do schránky, která vede přímo na ulici a teoreticky si do ní může hrábnout KDOKOLIV koho to zrovna napadne, tak tam doporučený dopis bez problémů vhodí. 😲



5.2.2018

Obávám se, že mám problém - dnes jsem nakoupila u konkurence.


Už nejsem člověkem. 👽


29.1.2018

No, tak jasně, bydlet na Barrandově má určité své výhody. Ode dneška se nám tu líbí zase o něco víc. 
Paní Borhyová parkovala u Lidlu hned vedle nás. Byla moc milá, vyprávěla Štěpovi o svých dětech a i když se Štěpa zprvu styděl, tak si ho Lucie během chvilky získala. 




26.1.2018

Volby-nevolby, ať ten, nebo ten, skutečný život je někde jinde.
😍
Závěr telefonického rozhovoru mezi manžely:
Manželka: "V kolik zítra přijedeš? Už se na tebe moc těšíme."
Manžel: "Asi kolem 4. h. Taky se těším. Miluji tě." 
Manželka: "Prima, uvařím něco dobrého, jo? A jak moc mě miluješ?" 
Manžel: "Hm, tak kolik to stálo?"
😀😀 💕


24.1.2018


    Krátce před Vánoci, jsem v jedné Tchibo prodejně v centru Prahy zažila drobnou nepříjemnost. Nic zásadního, ale už mi není 20, abych si nechala všecko líbit a tak jsem se ozvala. A dobře jsem  udělala. Společnost se mi omluvila a jako kompenzaci jsem dostala 0,5 kg čerstvě mleté kávy. 
   
  Řeknu vám, jet s takto vonícím balíčkem přes půlku Prahy, je vskutku životu nebezpečné. Dámy ve vzdálenosti 300 m ode mě slintaly a slzely zároveň, ty v mé těsné blízkosti omdlévaly, a muži se na mě lepili jako vosy na bonbón. Když jsem pak vběhla do trafiky, koupit si nové vydání časopisu Moje psychologie, překvapil mě pan prodavač dotazem, zda bych si s ním nedala kafe. 
    
   Vzhledem k tomu, že většina mých dnešních spolucestujících vykazovala kofeinové abstinenční příznaky, jsem si celkem jistá, že téměř všichni vzali útokem první kafárnu, která se jim postavila do cesty. 
    
   Takže holky, až budete chtít zapůsobit na muže ( a nejen na muže), zapomeňte na váš oblíbený parfém. Vběhněte do Tchiba a nechte si namlít pár zrnek kávy. Úspěch je zaručen. 
Tak, a teď si jdu uvařit kafe. Kdo si dá se mnou? 




20.1.2018

Takhle vypadá HOLČIČÍ DEN:

Je to tady! No, jednou to přijít muselo. Od nynějška jsou z nás stálé pacošky, blázníme rády a hlavně často.



V kavárně naše bláznovství pokračovalo. Míša statečně chytila zloděje, který kradl džus. Nákupním centrem se rozléhalo její hlasité "Chyťte zloděje!!!" Jako odměnu dostala od personálu Costa Coffee zákusek a poukázky na kávu zdarma. Určitě využijeme. V tomto momentu rozvíjíme teorii, jak si z chytání zlodějů vybudovat slušnou obživu v případě, že bychom přišly o práci. Něco na způsob: "Tady zase někdo krade a teď bych si dala ten čokoládový dortík." 





18.1.2018

Právě jsem si uvařila kávu. Piji jí s mlékem. Ovšem ne s acidofilním. 
No, nevadí, uvařím si novou, druhý pokus se třeba povede.
Když už si člověk vaří kafe s kefírem a ve školní jídelně hází příbory do odpadkového koše, místo do přistaveného lavoru, má to pouze dva možné důvody.
1. je zamilovaný
2. je přepracovaný
U mně asi platí ten třetí:
3. regulérně mi hráblo
Mmch. umíte si mně představit, jak se hrabu v odpaďáku a lovím mezi ucintanými ubrousky příbor? 
Mojí kolegyni ten pohled málem zlomil v pase. 


12.1.2018


Čtete reklamy v metru? Přiznám se, že já moc ne. Ráno ještě napůl spím a odpoledne už zase spím (a pak, bez brýlí na to stejně nevidím). Dnes ráno jsem se ovšem rychle probrala a ještě jsem se dobře pobavila. Letáček, na kterém spočinulo mé mžourající oko hlásal: "Vsaďte na českou výrobu". Dlouho jsem hledala na tom kousku papírku nějakou, pro mně typicky českou značku (např: Tesla, Eta, Škoda ...) Nic. Nasadila jsem si tedy brýle a pak jsem jí konečně spatřila: televizor Changhong.  
Absolutně nechápu, jak jsem mohla kdysi odmaturovat s 1 ze zeměpisu. 
Ale na netu jsem se přesvědčila, že televize s tímto exotickým názvem se opravdu vyrábí v ČR. 
Hmmm....


11.1.2018

   

Ještěže jsou naše televize plné odborných seriálů.                                      
Díky tomu z mého syna roste odborník opravdu na VŠECKO. 
Dnes ráno, cestou do školy např. vysypal z rukávu diagnózu pána, 
který zkolaboval přímo v tramvaji. Než přijela záchranka, 
Štěpa mu bez zaváhání diagnostikoval epilepsii. 
"To znám mami, to je jasný, viděl jsem to Modrým kódu." 
V tramvaji to pobaveně zahučelo a krátce poté už tam byli ti opravdoví záchranáři. 
Na kriminální seriály se naštěstí zatím nedívá. 

       
4.1.2018

Cuká mi oko. To pravé. Poprvé jsem tento záhadný jev zaznamenala 24.12. večer, když jsem zjistila, že nám pod stromečkem chybí dva dárky. Přikládala jsem to právě probíhajícímu stresu, jenže od té doby si mé oko cuká bez varování kdy chce a jak chce. Tak například dnes si začalo cukat v metru. Naproti mně zrovna seděl celkem pohledný muž a mé oko na něj spustilo své cuky. Muž nejprve nevěřícně koukal, asi si nebyl jist co to znamená, ale když se ujistil, že s ním na 100% flirtuju, začal se na mě usmívat a co víc, párkrát na mě mrknul. Než jsem mu stihla vysvětlit, že já s ním opravdu neflirtuji, že jsem pouze neurotik, vlak zastavil na Andělu a já musela vystoupit. Škoda, no. 


2.1.2018



              Tak my máme jasno, už žádné pochybnosti o existenci Ježíška.               
Toto nás čekalo dnes po návratu do Prahy. 
Přála bych vám vidět a slyšet ten údiv a jásot.
Takže já jdu smažit řízky.




1.1.2018

Jak na Nový rok, tak po celý rok. 
No, nevím, jestli my strávíme celý rok v takové pohodě, už zítra nás totiž opět čeká kufr, dálnice a naše hlavní město. Každopádně dnes si ještě užíváme pohody domova. 




29.12.2017

Zatím co já jsem zamrzla někde u Vánoc, Česká televize již slaví Silvestra. Žádné překvapení, to, že jsem v běhu času lehce pozadu je o mě známé. Zvláštní je, že výjimečně mi vůbec nevadí, že jsou někde s něčím napřed. Silvestr s Vladimírem Menšíkem, mě totiž s vtipem, šarmem a galantností jemu vlastní, přenese o pár let (no dobrá, o hodně let) zpět, dokonce až do doby mého dětství. A tam se s mistrem Menšíkem vrátím velmi ráda. 




21.12.2017


Hmmm, zvláštní pocit, když se člověk, jen tak mimoděk, dozví, že vlastně vůbec není člověk.    Štěpa: "Mami, víš o tom, že 24.12. si lidi můžou spát tak dlouho, jak se jim chce?"
Já: "Fakt? No, tak to se vážně moc těším. A kdo připraví oběd, chlebíčky a slavnostní večeři?" 
Štěpa: "No, přece ty!" 




13.12.2017


Dnes jsme s dětmi zdobily stromeček a povídaly jsme si o adventu. O tom, kolik je adventních nedělí a že u nás se třem nedělím před Štědrým dnem říká bronzová, stříbrná a zlatá. 
Na závěr jsme prověřily, jak moc dávaly děti pozor.
Učitelka: "Jaká tedy byla minulá adventní neděle?"
Třída: "Joooo, dobrá!" 
😂😂😂
Jo, a pan školník říkal, že ten stromeček nejde ořezat a do stojanu se nevejde. Nevadí, trošku jsme mu pomohly. 🎄






10.12.2017

K adventu patří tradice a rituály. Balení dárečků je pro mě rituál. 🎁Říká se, že podle toho, jak je dárek zabalený se pozná, jak si dárce váží člověka, kterého obdarovává. Dávám si tedy záležet, protože obdarovávám pouze ty,které mám ráda a kterých si vážím. No a tradičně jsme zapálili druhou svíčku na našem věnci. 💫 Užijte si v pohodě druhý adventní večer.




3.12.2017

Naprosto neoriginálně, přesto z celého srdce Vám všem přeji pohodový a šťastný adventní čas. 





2.12.2017


Štěpa: "Jůůů mamí, koukej sněží! Mami, ty jsi přijela na bílém koni!" 



30.11.2017

Hodina angličtiny ve 3.A:
Děti píší test, Hanička se zarazí, zbledne a viditelně se jí dělá mdlo.
"Haničko, co se děje, něčemu nerozumíš?" ptám se.
Hanička zamáčkne slzu a špitne: "No, když my jsme se ještě neučili vyjmenovaná slova po V."
😉


28.11.2017

Když si dítě uvědomí, že nebylo celý rok až tak úúúplně hodné:
Štěpa: "Mami, když jsme v Praze, to bys mohla zařídit, aby k nám letos Mikuláš nechodil, že jo?  
Já: "Proč? Bojíš se, že čerti vědí, jak moc jsi zlobil? No, tak dobře, nikdo nepřijde."
Štěpa: "Prima! Řekni mu, ať to nechá na balkóně."  


23.11.2017

Hodina ČJ ve 3.A, procvičování vyjmenovaných slov po B.
Učitelka: "Děti, jaké znáte příbuzné slovo ke slovu býk?" 
Třída: "Býček."
U: "Výborně! Jaké ještě?"
T: "Býčí."
U: Skvělé. A co může být býčí?"
T: "Rohy."
U: "Ano, co ještě?"
T: "Zápasy"
U: "No ano, zápasy. A kdo ví, jak se jmenuje pán, který zápasí s býky?"
T: "Sanchéz!" 
😀😀😀


17.11.2017

Je tomu cca 6 měsíců, co jsem byla několik dní hospitalizována na gynekologickém odd. Podřipské nemocnice v Roudnici n. L. Svůj pobyt i veškeré peripetie, které ho provázely, jsem brala s nadhledem a humorem a péči tamních lékařů i sestřiček si nemohu vynachválit, byla opravdu vzorná (viz. Pyžamové dny ). 
O to víc je mi líto, že moje dnešní zkušenost s Pohotovostí PnP je naprosto opačná. 
Mají napsáno že ordinují od 10. hod. Lékař přišel po půl 11. ordinovat začal kolem 11. hod. Budiž, asi měli něco vážného na oddělení, to se může stát. Před tímto lékařem, jako předvoj, přišla jiná, slovensky mluvící lékařka, která se dosti hlasitě pohoršovala nad tím, kolik nás na chodbě sedí. Za 15. min. odešla, všem se viditelně ulevilo a pan doktor začal ordinovat. 
Po chvilce přišla starší paní (babička), kterou přivedla vnučka. Paní bylo opravdu hodně špatně a tak vnučka zaklepala na dveře ordinace, aby sestře oznámila, jak na tom její babička je. Prý "ano, víme o tom." Věděli "O TOM" tak dlouho, až babička zkolabovala. První pomoc jsme jí poskytli my, pacienti. Po nějaké době opět přišla paní doktorka (asi byla zavolána k babičce) a nechala se slyšet, že "Už by bylo na čase, aby tu pohotovost zrušili!" Všem nám spadla brada a nechápavě jsme se dívali po sobě. Žádný z nás, pacošů, nechtěl věřit tomu, co právě slyšel.
Domnívám se, že NIKDO nechodí k lékaři sedět a čekat dvě a půl hodiny na ošetření jen proto, že se nudí, nebo si zrovna nemá kde dát kafe. 
Přeji paní doktorce, aby nikdy nepotřebovala lékařskou pohotovost. 


14.11.2017

Hodina ČJ ve 3. A:
Učitelka: "Tak Fílo, řekni nám vyjmenovaná slova po B."
Fíla: Být, bydlit, obyvatel, byt, příbytek, obýdek ... 
👍


10.11.2017

Nedávno jsem ve škole přemýšlela, co vede rodiče k tomu, kupovat dětem boty na tkaničky, když si je ty děti neumí zavázat? 
Dnes:
Já:       "Štěpáne dělej, vyber si tyhle boty a jdeme, mě za půl hodiny končí vycházky."
Štěpa: "Ne, tyhle nechci, jsou hnusný, já chci támhlety."
Já:      "Ty si koupit nemůžeš, jsou na tkaničky a ty si je neumíš zavázat."
Štěpa: "Umím."
Já       "Ne, neumíš. Jsi schopen se na tý tkaničce oběsit."
Následuje dvacetiminutová hádka na téma, které boty jsou lepší a které tedy koupíme.
Štěpa: "No, tak mi kup ty na sucháč, ale jsem zvědavej, kdo je bude nosit. JÁ teda NE!"
😬 
Už ty rodiče chápu. 




6.11.2017

Štěpa: "Mami, já moc dobře vím, proč my kupujeme 
dva kalendáře a normální lidi jen jeden."
Já: ????
Štěpa: "Protože my prostě nejsme normální." 





5.11.2017

Taky na ní čekáte? 
Už několik dní na nás televizní obrazovky opět chrlí spousty vánočních reklam (jasně, že nesmyslně brzy) - maminky s dětmi pečou cukroví, tatínkové ujídají, kamiony s Coca-colou už přijíždí právě k nám, velkoobchody nabízí dopravu dárků zdarma, O2 má letos dárky pro každého (zajímalo by mě, jestli i pro skalní fanoušky T-mobile)...  ale, co si budeme povídat, dokud z obrazovky neuslyšíme: "Nene, já nemuším, já už ho vidím," Vánoce nezačnou! ❄️☃️❄️



31.10.2017


Taková pravá, nefalšovaná migréna dokáže člověka potrápit klidně i pár dní. Když Štěpa viděl svojí maminku pouze spát a zvracet pochopil, že tohle už je vážně krize a vzal věci do svých rukou. 
Nejprve přese mě hodil deku a přede mě postavil kýbl, pak si sám napsal úkoly a naučil se slovíčka z angličtiny a nakonec zkontroloval naše zásoby. Tady nastal trošku problém. Obsah lednice i špajzky se mu jevil jako naprosto nedostačující, a tak pro jistotu doběhl nakoupit přes ulici k Vietnamcovi. Koupil: 
Jedno velké balení chipsů Lays, protože "ty byly mami v akci víš, tak to bylo výhodný."
Jedno mini linecké kolečko do školy ke svačině, protože  "ty mám rád, větší neměli a tohle bylo poslední. To sem tam fakt nemohl nechat."
Tři rohlíky k večeři, protože "nic jinýho mami uvařit neumím. Ale uvařím k tomu čaj, ten umím."
♥♥♥



25.10.2017

V Kozí ulici, když jsem celá upachtěná, zpocená a unavená, hnala před sebou stádo dvaceti kůzlátek ze 3.A, jsem vrazila do Zorky Hejdové. Zorka nebyla upachtěná, zpocená a unavená a neměla ani stádo kůzlátek, měla kytici růží. Byla krásná - Zorka i kytice. 
Až budu příště mladá a krásná, budu moderátorka. 


18.10.2017

Učitelka ve 3.A:
"Děti, řekněte mi nějaké slovo, ve kterém je dvojhláska OU.
Hluboké přemýšlení, pár vteřin hrobového ticha a pak se vítězoslavně ozve:
"OUmajgot"! 😱😂


17.10.2017

Poštovní schránka na rohu ulice, to není nějaká lecjaká věc ......
A to mi tedy věřte, že není. Vážím si jí velice, protože dnes jsem nutně potřebovala vhodit do jedné takové schránky, smutné psaní. 
Jenže, najít v Praze poštovní schránku je téměř nadlidský výkon. Celá ucaprtaná tím běháním a hledáním, jsem nakonec musela oslovit pána v uniformě. Ne pošťácké, té policejní. 
Ani nevím, jestli můžu říct, že to dopadlo dobře. Schránku jsem našla, smutné psaní odešlo ... 



13.10.2017


Ve školní družině 'vypadla' asistentka. Ano, domníváte se dobře, tento bonus jsem vyhrála já. A tak jsem celý týden vodila na oběd autistického chlapce. (Zde si dovolím vzkaz pro členy mé rodiny: Věřte tomu, že existuje ještě ukecanější dítě, než je náš Štěpa.) 
Klučík den co den, celou cestu do jídelny nezavřel pusu (vůůůbec), za celý týden snědl asi deset soust, na jídlo totiž, pro samé vyprávění, neměl čas. Za ten týden jsem se celkem slušně mohla vzdělat v oblasti Scifi (kdybych tedy chápala, co mi kluk říká). O čem mluvil v pondělí si vůbec netroufám popsat, v úterý jsem se malinko "chytla" a prolétla tak celou sluneční soustavou včetně vyloučených planet - Pluto a Devátá (myslím). Existují, viděla jsem je na vlastní oči - namalované pastelkami na jakémsi odborném nákresu, který chlapec vytáhl zmuchlaný z aktovky a který prý dal hodně práce. Ve středu jsem se malinko ulila a šla jsem se svým vlastním mimozemšťanem do PPP, abych pak ve čtvrtek mohla rovnou profrčet černou dírou a vyslechnout si něco o vzniku nových slunečních soustav. 
Až dnes chlapec konečně pochopil. "Paní asistentko, já vás mám rád, víte? Vykládat vám něco o Minecraftu asi nemá cenu, že ne?"😂😂😂

No, škoda, tady bych se možná kapánek chytla. 😉
Jedno vím ale jistě. Jestli jsem do teď neměla žaludeční vředy ze Štěpána, tak teď už na ně mám zaděláno zcela jistě. (Protože ani já se nestihla za celý týden v klidu naobědvat.) 😁


11.10.2017

Poslední dobou se mi často stává (popravdě, poslední týden skoro obden), že zapomenu doma mobil. Díky tomu jsem zjistila dvě věci:
za 1) že s mojí pamětí to jde rychle z kopce a asi bych měla začít užívat Ginkgo a luštit křížovky, 
za 2) že se vůbec, ale vůbec nic nestalo. Svět se točí dál, kdo mi napsal, na odpověď si chvilku počkal a kdo se mi zrovna nedovolal, zavolal později. 
Vážně začínám uvažovat, že budu mobil "zapomínat" častěji. (Stejně, než ho ve své kabelce najdu, volající většinou ztratí trpělivost. Takže se vlastně nic nezmění.)

10.10.2017



"Mami, dneska jsem byl zase hodnej, fakt. 
Nemohla bys mi koupit nějakou hračku? Třeba ten Houbařský kalendář?" 
Tak nám doma roste asi mykolog. 😃


1.10.2017

Štěpa se chystá na houby:
"Budu sbírat jen hřiby, kozáky, bedly a holubičky." 



30.9.2017

Můj drahý včera dostal balíček. Dva. Ze Singapůůůru. NIKDY nedostává ŽÁDNÉ balíčky. Ani z Horní Dolní. Tváří se tajemně a nechce mi říct, co v tom je. Pak se mi může někdo divit, že mám v noci noční děsy. 😬😀😀

28.9.2017

Štěpa psal Ježíškovi. Jo, letos má vážně zpoždění, psal opravdu až teď (loni psal už v červnu a pak ještě asi 6x). Krom dárků pro sebe, požádal Ježíška i o dárek pro maminku, tedy pro mě. Dostanu mapu. Prý abych se pořád neztrácela. Můj argument, že mám přece navigaci, smetl ze stolu, protože k čemu mi prý je, když s ní stejně neumím zacházet. 
Chudák ještě neví, že já se v mapách vůbec, ale fakt vůbec nevyznám. 
(Jo a poslal Ježíškovi dva bonbony. Asi úplatek.)


18.9.2017

Můj bratranec, s celou svojí rodinou, na tři roky opustili naší krásnou zemi, odsunuli se za "velkou louži". Jsme stále v kontaktu (hlavně s jeho ženou), to dnes není problém a tak mezi námi létají nejen zprávy, ale sem tam i nějaká ta fotka. Dnes mě teda ale FAKT hodně nas...., no naštvala. Poslala mi foto z jejich včerejšího výletu, kde jsou všichni v tričku a v kraťasech. No, tohle jednoho v zimní bundě, vážně namíchne! 😠 (Ale jo, já vím, jsem šťastná, že Irma a jiné pohromy se jim vyhýbají. Tak ať si to teplíčko užijí, já se ráda zakuklím.)



11.9.2017

🤔Díky našemu kočovnému životu si mohu dovolit naprostý luxus a řešit až takové blbiny, jako např: kam pověsit právě vyprané prádlo? Mám ho pověsit na balkon a doufat, že si toho manžel všimne a během týdne, kdy se vyskytne doma, ho sebere, nebo ho mám pověsit v obyváku na sušák a doufat, že si toho manžel všimne a během týdne, kdy se vyskytne doma ho sebere a nebo si ho mám v tom škopku odvézt do Prahy, pověsit si ho tam na balkon (nebo na sušák) a když mi během týdne zbude čas, tak si ho sebrat sama? 😂A to ještě neřeším, kdo ho vyžehlí (na to je čas, páč prádlo je zatím mokré).


6.9.2017

😀 K vyzvednutí u nás ve sborovně: 




5.9.2017

Druhý školní den a já začínám kloktat Vincentku. 😬 V červnu budu němá. 😂



3.9.2017


Hurá, škola! 😉

Tak, my jsme nejen přesunutí, ale také perfektně připravení.




28.8.2017


Tímhle nádherným pohledem mě dnes ráno vítala Praha. S vyhlídkou krásného dne se mi nálada okamžitě zlepšila. Bohužel, pouze do chvíle, než jsem nastoupila do tramvaje. Chvilku po mně nastoupily i dvě rusky mluvící ženy. Ta mladší táhla za rukáv babičku, se kterou bezohledně smýkla na právě uvolněné sedadlo. Na další zastávce se uvolnilo místo i u okna vedle babičky. Mladší žena drapla babičku za rukáv a přetáhla jí na nově uvolněné místo, aby se mohla posadit vedle. (Proč si tam nesedla sama a nenechala sedět babičku na svém místě opravdu netuším, snad aby měla důvod ublížit.) Babička se sice ohradila, ale nebylo jí to nic platné, dostala vynadáno, rozplakala se. Mladší vytáhla mobil, nechala babičku plakat a civěla do mobilu. Když babička plakala dlouho, její 'společnice' jí něco zašeptala do ucha. Co jí řekla nevím, ale pěkné to asi nebylo, babička se rozeštkala nahlas. Pán, stojící v blízkosti nabídl babičce kapesník, aby se mohla alespoň vysmrkat a utřít si oči. Společnice nehla brvou, zajímal jí pouze její mobil. 
A má nálada byla fuč! 


24.8.2017


Dostala jsem dnes pozvání na svatbu. 
A aby toho nebylo málo, jdu prý za svědka. 
A aby toho nebylo málo, čeká se ode mě proslov.
A aby toho nebylo málo, má to být vtipný proslov. 
Vůbec nevím, jak se s takovou dávkou zodpovědnosti popasuju.
Naštěstí je svatba až za 3/4 roku, takže výjimečně je čas na mé straně. 
PS: Děkuji nevěstě za důvěru, kterou do mě vložila. 💕



12.8.2017

Desáté výročí svatby člověk neslaví zrovna každý týden. Den "D" nastane sice až 1.9., ale to budeme mít doma Štěpánka. Teď nemáme a tak "slavíme". 
Ano, dostala jsem krásný šperk, byli jsme na thajské masáži, vymetli jsme kdejakou hospodu, navštívili jsme muzeum čokolády, výstavu v Tančícím domě ......, ale hlavně - couráme Prahou. Milujeme bezcílné toulky starou Prahou, kdy jdeme kam nás nohy nesou a pokaždé objevíme něco nového. Dnes jsme se náhle, z ničeho nic, ocitli v centru rozjařeného davu. Tolik lidí v tak povznesené náladě, všichni tančí, zpívají a slaví. To se nám líbí a tak se přidáváme a tančíme, zpíváme a slavíme ( konec konců máme co) až do okamžiku, kdy se začneme v davu cítit poněkud nepatřičně, jako bychom byli něčím zvláštní.... 
Dnes jsme objevili průvod gayů 👨‍❤️‍👨 a lesbiček  
No a? I my se milujeme. 



9.8.2017

Osmiletá neteř si o víkendu prohlížela mé svatební fotografie. 
"Teto, ty jsi byla tak krásná."
"Jooo?" blaženě se usmívám.
"Nooo, ale teď jsi úplně jiná."
😂😂


No jo, krása je pomíjivá a navíc, za pár dní to bude už 10 let. ♥


28.7.2017

Štěpa: "Mami, jakej byl první král v naší republice?"
Já: "To ještě tenkrát nebyla republika, byla to říše a první byl kupec Sámo. Té říši se říkalo Sámova říše a byla asi větší, než je naše dnešní republika."
Štěpa (obdivně): "Týýý jo mami, ty si to suprově pamatuješ! A kolik ti bylo?"

No, někdy je asi lepší si nepamatovat. 😀

27.7.2017

   
    Na dovolené jsem trošku přibrala.
2 kg. No, já vím, žádná katastrofa, ale znáte to - kilíčko sem, kilíčko tam a pak najednou, z ničeho nic, jeden nezapne džíny. Mé rozhodnutí držet dietku je tedy zcela logické.

    Dnes mě bratr pozval na oběd (dala jsem si salát) a pak do cukrárny na KAFE. Já ten dort vážně nechtěla - fakt ne! Ale brácha vyhrožoval, že když mu s ním nepomůžu (jako s tím zákuskem), sežere ho sám.

    Tak, nevadí, od zítra vážně začnu. K snídani si udělám pohankovou kaši. Pohanku doma mám, kupovala jsem si jí nedávno.
    Právě jsem ze špajzky vytáhla pytlík s pohankou - doba spotřeby 25. 7. 2014 😭 
Já se opravdu snažila!!! 




25.7.2017

Štěpa ráno rozlepí oči, koukne na mně a povídá: "Mami, to je fofr, ty prázdniny tak rychle utíkají." 
Snažím se ho tedy povzbudit, že má před sebou ještě víc než půlku. 
Kousne do koblihy a s plnou pusou mi odpovídá: "Nooo, to je dobrý, to je fakt dobrý, .....
... ale já se těším do školy." 
🙀🙀🙀



1.7.2017
                                              

Začínají prázdniny a tak jsem se rozhodla, že budu držet dietu
a taky, že uklidím celý byt.


No, někde se něco pokazilo. 🙊 Tak zítra. 


30.6.2017


Paní v metru sbírala ze země kytky. Moje kytky. (Všecky mi je poctivě vrátila, děkuji :-) )
Odcházet na dovolenou s plnou náručí krásných kytek a s plnou taškou čokolády a různých dárečků je pocit k nezaplacení. 💗(Obzvlášť, když jsem v téhle třídě byla pouhých pár týdnů.)
Jo a Štěpa má samý. Je to pašák! 

Tak, a teď HURÁ do léta! 

Přeji všem krásné prázdniny!!!



19.6.2017



Frappé, výborná domácí citronáda, rozsypané chipsy, pavouk za krkem, písek v botách, v kabelce, za výstřihem i ve vlasech, výbuchy smíchu při probírání čistě holčičích témat, hádka se synem o to, jestli k večeři bude pizza nebo rohlík, děti popadané ve Vltavě (tedy skoro), pohoršené pohledy vzorných matek roku a tak trošku zvědavé pohledy ne tak vzorných otců ... Tak takhle to dopadne, když si dáte odpolední rande se stejně "postiženou" kamarádkou a jejím synkem na Smíchovské náplavce. 



4.6.2017



Dnes jsme se cestou z víkendu zastavili se Štěpou ještě nakoupit. Kromě důležitých nezbytností, jsme měli v plánu nakoupit i takové zbytečnosti, jako např. pečivo. Nadšeně jsem si nabrala jakési nové žitné placky, které jsem ještě neviděla a těšila jsem se, jak si je zakousnu večer k salátu.
Paní pokladní chvíli žmoulala pytlík s mojí večeří, hledala v nějakém seznamu co by to asi mohlo být a když neuspěla zeptala se mně, jak že se to jmenuje? "Nevim," odpověděla jsem po pravdě. Následovaly další nekonečné minuty pátrání, fronta za mnou začínala nepříjemně bublat a když už to vypadalo, že se paní pokladní psychicky zhroutí, zvedla nešťastně oči a vyhrkla:
"A potřebujete to?"😂😂😂😂😂

Nooo, vlastně nepotřebuji. Zcela běžně chodím nakupovat potraviny jen proto, že je následně vůbec nepotřebuji. Tak jsem dnes bez večeře. 😶


1.6.2017

Velký provoz v tunelu Blanka. Auto z vedlejšího pruhu se pokouší přejet do toho našeho a bez blinkru se nacpe přímo před nás.
"Mami, je to blbec?" Padl nečekaný dotaz ze zadního sedadla. Mlčím, nevím co odpovědět (Taky se trošku stydím, protože moc dobře vím, odkud vítr vane. No jo, vím, že mě to neomlouvá, ale jsem taky jen člověk.
A upřímně, kdo z nás si někdy v autě nezanadává?)
Štěpu ovšem mlčení neuspokojí (nikdy ho mlčení neuspokojí) a dožaduje se odpovědi. "Tak je?"
Stále mlčím, získávám čas a tak si Štěpa velmi rychle odpoví sám:
"Kdyby hodil blinkr, nemusel bejt blbec."
No jo vlastně, to nemusel. 😉




24.5.2017

Mé dítě se porouchalo, rozbilo, je zcela zničené. Poznala jsem to před několika minutami, když Štěpa pronesl: "Blbý ředitelský volno! Já nechci žádný volno, já chci chodit do školy!" 😯
Co s ním mám dělat? Doufám, že půjde opravit, protože si neumím představit, co by ten chudák dělal o letních prázdninách.



19.5.2017



Hříšný tanec - chlapi nikdy nepochopí, co nás, holky, na tom filmu tak fascinuje.
Znám ho zpaměti,viděla jsem ho snad stokrát, přesto jsou scény, při kterých téměř nedýchám, nevnímám, nenápadně se vytrácím z našeho obýváku, bytu, domu ...... reálný svět se na krátký okamžik stává neviditelným a já se ocitám v jiném světě, v jiné dimenzi..... a v těle Baby.
Patrik je zkrátka jedinečný. Ach!







28.4.2017

Ředitelské volno. Chtěla jsem ho využít nějak prakticky a tak jsem si naplánovala to,co během všedního dne nestíhám.
Koupím si nové plavky (věrní čtenáři vědí, že po loňském létě je opravdu nutně potřebuji) a taky šaty k moři.
Nejprve si ale dám v klidu kafe. Krátce před 10. hod. tedy usedám ve své oblíbené kafárně na "Andělu" s obr šálkem voňavého cappuccina a otevírám knihu, kterou jsem si právě koupila.
Jen nakouknu, vypiju kafe a jdu "na to".
Ve 12.45 hod. udiveně zírám na hodinky, dopiji studené cappuccino a letím nakoupit a do drůži.
Plavky nemám, šaty také ne, dopolko jsem vůbec nevyužila prakticky, ale naprosto bááááááječně relaxačně. (Díky paní Dočekalová, nemohla jsem se odtrhnout).









26.4.2017



Poprvé od Vánoc jsem se dnes odvážila stoupnout si na váhu.
Hlavou mi běželo varování "NELEZ TAM, budeš mít zkažený celý den!!!" Zbytečné, už jsem se rozhodla.
Na displeji chvilku běhaly jakési čárky, pak čísílka a když se to všecko uklidnilo objevilo se  0,00kg.

Nemám zkažený celý den, právě naopak. 😁

I Vám krásný den!











21.4.2017


Moje třída právě absolvuje kurz plavání. Je jasné, že se žáčkem s AS do šaten a do sprch někdo dospělý zkrátka musí.
💦 💦💦💦💦💦
Nikdo, mi ale neřekl, že sprchy bazénu, jsou společné se sprchami posilovny 💪.
😵🙈
Já tu svojí práci miluji čím dál víc. 😘



31.3.2017





NIC na světě nemůže nikdy a nikde chutnat lépe,
než právě DOMA.
Kafe a čokoláda 💕



30.3.2017


Nikdy, FAKT nikdy, bych nevěřila tomu, jak skvěle mě život v Praze naučí nadávat. Jenže, DVĚ hodiny v koloně, kterou ještě někteří nabušení borci dokáží zbytečně prodloužit tím, že zcela nepochopitelně zablokují křižovatku, to blondýnu (a myslím, že nejen mě ) vážně na....PÍP ! 😾
UF !!!





23.3.2017



Není nic lepšího, než když je paní učitelka
prostě prYma! 🙎💓

















21.3.2017     
                                                                                           


Zaplať básní - název akce, do které se na oslavu
Světového dne poezie zapojilo cca 20 kaváren po celé ČR.
Dostali jsme se Štěpou pozvání do Café Louvre.
A tak jsme kafíčkovali, dortíčkovali, klábosili
a básničkovali.
Za odměnu jsem dostali krásné dárečky,
ale hlavně - užili jsme si krásný podvečer a získali
nové kamarády.



No, a tady náš výplod. 😃

                                                                                                                                                                                       

                             
                                                                             



27.2.2017
A je to tady, už se to blíží! Dnešní den je toho důkazem, JARO už je cítit ve vzduchu! Sněženky se začínají klubat, ptáci začínají pořvávat .....
Já se tááák těším. Chci sluníčko a teplo, chci odhodit zimní bundu a odkopnout kozačky, chci na zahrádku, chci zabořit ruce do hlíny a chci stejně, jako kamarádka Petra, dát si na zahrádce své první, jarní, zahrádkové kafe.





22.2.2017

Člověk by si myslel, že je to jen obyčejný chrapot a ona je to přitom dysfonie. Rozdíl v tom sice nevidím, ale dobře, budu teď dodržovat celých 14 dní hlasový klid a vdechovat výpary z Vincentky. 😶



12.2.2017

Házím do nákupního košíčku vše, o čem jsem přesvědčená, že nutně potřebujeme. Najednou mezi okurkami, jogurty a slaninou přistane časopis Můj čas na kafíčko. Nechápavě zvednu hlavu a na Štěpu vrhnu pohled, který mluví za vše: 'Od kdy můžeš přidávat věci do košíku bez mého souhlasu?' Štěpu to ale vůbec nerozhodí, pohled mi oplatí a nahlas pronese: "Musíš přeci vědět, co ta teta zase píše za drby." 😺💬






8.2.2017






Až do dnešního dne jsem si opravdu myslela, že dobro vítězí jen v pohádkách. Nyní mám, ale černé na bílém, že bojovat za své dítě, MÁ SMYSL! 








6.2.2017




Po dlouhé době opravdu STRES ! Člověk míní a dítě mění.
V den, kdy mám nastoupit do nové práce Štěpa kašle tak moc, až se mu zvedá žaludek. To tu dlouho nebylo. Nástup se tedy odkládá.
A NEJ zážitek je rozhodně to cestování mezi Prahou a Štětím, kde máme nejen domov, ale hlavně veškeré naše lékaře. Včera jsme v Praze vybalili a dnes ráno opět balíme a jedeme zpět. Ještě chvíli a je ze mně schizofrenik.



29.1.2017
"Mami, žije ve Vltavě žralok?"
"Ne, žraloci jsou v moři."
"To je škoda, já bych si chtěl chytit nějakého mazlíčka." 😵





24.1.2017


Mít doma chlapa se smrtelnou rýmičkou je pro každou ženu zatěžkávací zkouška.
( Reklamy, kde se maminka mile usmívá a nosí svým těžce nemocným "mužům" Paralen, jsou lživé, jednoznačně jde o klamání spotřebitele!!! ) Ovšem, mít s touhle nemocí osmiletého hyperaktivního, negativistického prudiče, to je očistec. 😇Obzvlášť, když už mu čaj s medem a citronem leze i ušima, tudíž ho odmítá pozřít a vyžaduje DŽUS, který jsem pochopitelně zapomněla koupit.
Teď už jen čekám, kdy mu ten strup, co mu narostl místo nosu odpadne a pak už snad budu osvobozená od všech těch "Člobrd, Pexes, Kvartet, Prší, Černých Petrů, Safari, Policajtů a vlajek všech existujících i neexistujích zemí sluneční soustavy."





15.1.2017






Pomalu se zabydlujeme a zvykáme si na ruch velkoměsta. A aby jsme si ho opravdu užili, vyrazili jsme včera, na Štěpovo přání, s kamarádkou a jejím synkem, do muzea Lega. A tohle RETRO jsme potkali na Národní třídě. Říkejte si co chcete, ale pro nás holky, je tenhle model (včetně úžasného miminka a sympatického tatínka) prostě TOP. Kam se hrabe Lego.


3.1.2017
Kdyby blondýna poslouchala navigaci, nemusel by pán z realitky mrznout 20 min. před domem. 😖
Ale může se na mě zlobit? Nemůže. Plácli jsme si. Brzy z nás budou náplavky a domů do Polabí budeme jezdit jako na chalupu. Co na tom, že máme chalupu v paneláku?  Máme to tam prostě rádi. 💓💕💗
A to nejlepší nakonec- první den v nové škole byl prý "SUPER, mami!" (I paní učitelka to říkala 🙋)



30.12.2016

Listuji jednou z mnoha knížek, které mi letos přinesl Ježíšek - Deníček moderního páru.
Čtu nahlas pár řádků, které jsou napsané na zadní straně knihy: " ...... Většinou má ale pravdu žena. Skoro vždycky. Vždycky. Muž nemá pravdu nikdy."
Štěpán zaujatě poslouchá a pak říká "Tati, jako fakt?"
"Ano, to si zvykneš."
"Tak to už sis zvyk, viď?"
😳



25.12.2016



"Mamí, hoří nám stromeček!"
Ano, opravdu hořel.
Vypadá to, že domácí ohňostroj se postupně stává tradicí našich Vánoc.
Jen doufám, že do budoucna se nezvrtne v něco většího.


21.12.2016






Všecko jednou končí a já se moc těším na zítra. Víc než na Ježíška. :-)
Zítra končí nekonečné období, kdy jsem byla máma, táta a učitelka v jednom, a zase budu na chvíli jen MÁMA. ♥











11.12.2016






Štěpa dlouze listuje v kalendáři, mračí se, pak zvedne hlavu a rozčileně říká:
"Mami, to není možný, to je záhada.  Ježíšek letos přijde až v sobotu, přitom vloni, tu byl už ve čtvrtek."










9.12.2016


Není žádným tajemstvím, že mám syna s těžkou formou ADHD.
Za poslední měsíce jsem díky jeho diagnóze, ale hlavně díky omezenosti některých lidí, především některých odborníků, zažila a vyslechla hodně ošklivého, včetně urážek a výhrůžek. Slyšela jsem je z úst lidí, od kterých bych to NIKDY nečekala. Bohužel, to vše musel zažívat i můj syn.
Když už pohár přetekl, řekli jsme doma dost a začali jsme hledat novou školu. Přiznávám, že to nebylo vůbec jednoduché, prožívali jsme i chvilky beznaděje. Hledání té správné školy stálo hodně úsilí, zabralo hodně času, hodně telefonování, ježdění, okukování, testování..... Pár škol jsme si proklepli, některé se nám líbily víc, některé méně, některé vůbec, ale nakonec se na nás štěstí usmálo. Dnes jsme byli v té už opravdu poslední škole, mluvili jsme s paní ředitelkou, s paní zástupkyní, s paní učitelkou, s dětmi........ a víte co? Láska na první pohled! Dostalo se nám velmi vřelého přijetí, nikdo nás neurážel, nikdo se netvářil, že jsme divní a špatní rodiče, nikdo nám neřekl, že je naše dítě nevychované .... Naopak, ujistili nás, ať se nebojíme, že s takovými dětmi mají zkušenosti, a že dobře vědí, že děti s ADHD jsou hlavně citlivé a potřebují především pochopení.
Je velmi osvobozující potkat po tak dlouhé době někoho, kdo vás neodsuzuje za to, že máte hendikepované dítě. On si to totiž málokdo uvědomuje, ale hendikep (včetně ADHD), může potkat kohokoliv z nás, nebo z našich blízkých. Tohle si totiž vybrat opravdu nemůžeme.
Takže, my si teď hodláme užít krásné, klidné a veselé Vánoce a Vám všem, přátelé, přejeme totéž.
(I když, já jsem ten NEJ dárek letos už dostala. Dnes jsem po dlouhé době viděla šťastné oči mého syna. Může být snad krásnější dárek?)

PS: Všem těm, kteří při nás stáli i v těch chmurných chvilkách moc děkuji.  Vy víte kdo .... ♥


4.12.2016

Úžasná předvánoční dieta ( !!! JEN PRO OTRLÉ !!! )


Pořídila jsem si zánět průdušek a k němu dostala antibiotika. Čtyři dny jsem se zmítala mezi 40°C horečkou a zimnicí. Potila jsem se tak, že by mi Afričané mohli závidět. A pak mě napadlo, přečíst si příbalový leták. Vedlejší účinek mých zázračných atb. je horečka a zimnice.
Dnes jsem, po čtyřech dnech vylezla z postele, pyžamové kalhoty kolem sebe omotám 2x a místo břicha mám lavór. Vánoce můžou začít. :-) 



27.11.2016






Přeji Vám všem, krásný adventní čas.
A pokud si chcete vánočně zaslzet, pak si mezi nákupy a pečením zajděte do kina na Pohádky pro Emu. 








18.11.2016

                           "Mami?"
                           "Ano?"
                           "Kolik ti bylo, když se Ježíšek narodil?"
                              :-(



16.11.2016




Uplakaný den, plný loučení.
Bude ze mně matka taxikářka,
situace si to žádá. ♥
Bylo mi ctí pracovat ve
VOŠ obalové techniky a SŠ Štětí,
poznat báječné kolegy a studenty
a především mi bylo ctí poznat Tebe, Lukáši.
Vůbec nepochybuji o tom, že to zvládneš i beze mně.
Děkuji.



13.11.2016 

Dnes jsem dostala dárek. Datum trošku nesedí, ale kdo by to řešil ...♥





10.11.2016


Nasněžilo. Štěpa se mohl radostí zbláznit a já mám hned téma na krátké písmenkování. Bude, jak jinak, v sobotu.



9.11.2016



Ne všecky dny jsou smutné a zamračené, občas vyjde i slunce.
Nedávno jsem se dozvěděla o nově se rodícím časopise, který na našem trhu dozajista chybí. Časopis ATYP se bude zabývat lidmi s jinakostí. ANO, přesně těmi, o kterých jsem nedávno psala ve svém článku s názvem "Je to normální?"  Bude se zabývat lidmi a hlavně dětmi s  ADHD, DYS poruchami, autismem apod. Dozvíme se, jak se daří integrace takových dětí, dozvíme se, jak se jim žije ve společnosti 'normálních lidí', dozvíme se, co je trápí, nebo co je naopak těší.

Je mi velkou ctí navázat spolupráci s redakcí a občas svým "písmenkováním" do časopisu přispět.

Tak, jako se těším, že vyjde slunce, tak se moc těším, až vyjde ATYP.
https://www.hithit.com/cs/project/3020/magazin-atyp-pro-lidi-s-jinakosti-a-jejich-okoli



7.11.2016

Rozbil se mi mobil. Zase. Po roce. Na to, že nepřijímá hovory, jsme si já i mně často volající už zvykli. On se ovšem včera rozhodl, že nebude přijímat a odesílat ani SMS.
Prosila jsem ho, přemlouvala, restartovala ...... všecko marné.
Nejsem zastáncem násilí, ale představa, že bych se opět musela učit s novým mobilem, mě vážně dopálila a tak dostal pár facek. Doslova.
Už funguje. :-)


4.11.2016




Taková nepodařená integrace (potažmo inkluze), ta panečku dokáže zamávat s dušičkou hendikepovaného dítěte. A co si budeme povídat i s rodiči. Takhle si to paní ministryně asi nepředstavovala.
Ale .... zase člověk pozná, s kým má tu čest a to je do dalšího života cenná zkušenost. Dobré téma na knížku, no ne?







31.10.2016

Tak, halloweenské oslavy jsou za námi a tak se u nás dnes (opět) psalo Ježíškovi:


Zde jsem si dovolila doslovný přepis:
"Milý Ježíšku.
Jen někdy trošku zlobim.
Pomáhám Mamince a Tatínkvy.
Mamňě semumil sem auto.
Přaníčka Mámá si přeje hodinki tata sipřeje mobil.
štěpanka si přeje psa babi si přeje termo hrnek.
Mam tě rát Štěpánek
Jasi přejusi vedle na papiře."

Následuje role papíru, polepená vystříhanými obrázky z katalogů hračkáren.
Dal si brouček opravdu záležet. ♥


29.10.2016

Po prvních dvou minutách v kině slyším mého chotě: "Až na ty podpatky, celá ty!" (No jistě, mé top boty jsou žabky). Po dalších několika minutách: "Celá ty," a pak s každou další salvou smíchu..... Ano, uznávám, často jsem se poznávala (dokonce i králíka nemám ráda - na talíři).
Báječná ženská na krku - vřele doporučuji.


26.10.2016


Proč prý se tohle jmenuje deníček, když sem nepíšu každý den? Omlouvám se, ale nestíhám. :-(
Takže, abych to uvedla na pravou míru, přejmenovávám deníček na OBČASNÍČEK .

Jo a včera jsem zažila bááááječnou helloweenskou párty. Všude lezli pavouci, létali netopýři, z nejčernějších zákoutí vylézali upíři, čarodějnice, kostlivci ... a ty zombie, ty bych vám přála vidět (nebo raději nepřála).



22.10.2016

Píšu, píšu, píšu ....
... a najednou koukám, já zapomněla, že taky vařím.
No nic, lasagne nebudou, krupička je taky dobrá.



21.10.2016

Televizi jsem pustila ve chvíli, kdy se Tomáš Matonoha ptal soutěžících:
"Co by měla mít na sobě nevěsta?"
"Přeci culíky," ozvalo se rázně z dětského pokojíčku.






20.10.2016


V 6 hodin ráno jsem zjistila, že mi nesvítí levé zadní světlo. Na výměnu žárovky nebyl čas (ani lidi), a protože byla fakt tma, vyřešila jsem to blonďatě. Cestu do Prahy jsem po D8 profrčela s rozsvícenými mlhovkami. Nono, ono to s tím oslňováním nebude zase tak žhavé (na mém autě) a rozhodně je lepší být vidět více, než méně. Takže, vy všichni, kteří jste  blikali na tu blondýnu před vámi, která svítí mlhovkami i když není mlha - tak to jste blikali na mě.
Každopádně, na Druhou mezioborovou konferenci ADHD jsem dorazila v pořádku a včas a opravdu parádně jsem si jí užila. Když budete hodní (a nebudete na mě pořád blikat :D ), tak se s vámi možná i podělím o své postřehy.
V metru jsem pořád koukala kolem sebe, jestli náhodou nepotkám dědouška ..... Tak ne.


17.10.2016

Štěpa ve škole stále 'jede' bez asistenta. Kupodivu to prý zvládá lépe, než s asistentem. Nevím, jak dlouho tento stav vydrží, ale každopádně jsem na něj pyšná. Takže - dobrý!



15.10.2016




Je to vůbec možné? Opravdu mám tolik párů letních bot? Vždyť, pokaždé, když se do nějakých zamiluji a následně je nutně potřebuji (to je přeci jasné), nemám pocit, že by jich doma bylo tak moc. 
Vím ale, kde je chyba. Střídání ročních období. Kdyby bylo pořád léto, nemusela bych dělat sezonní výměnu.







14.10.2016


Vejdu do prodejny mobilních telefonů (Kristí, klid, šla jsem pouze jako doprovod), u pultu stojí muž středního věku a o čemsi diskutuje s prodavačem. To bude na dlouho, letí mi hlavou. Bylo.

Muž chce ten NEJ telefon (to je jasné, je to chlap), ale taky chce tu NEJ smlouvu. Prodavač mu tedy vybere "tarif na míru" a trpělivě mu vysvětluje, proč je pro něho výhodný. Muž dlouze porovná nabídku z jakéhosi katalogu, ale pak se mu po tváři rozlije blažený úsměv a upřímně zajásá "Tak to jsem na tom teda vydělal!" Prodavač tiše kývne, vystaví účet, muž zaplatí a do dlaně smete pár vrácených kováků. "Prima, to bude ještě na polívčičku," opět se zatetelí štěstím, které ho právě potkalo.
                                                   Vyndá z dlaně korunu a položí ji před prodávajícího na pult,
                                                  "Tu si nechte. Pro štěstí!"


11.10.2016

Prekérní situace, když vás "vyšplouchne" člověk, na kterého je odkázáno vaše dítě.
Jenže, i to je život a není čas, ztrácet čas (hroutit se budu až později). Nyní tedy sháním schopného asistenta pedagoga. Kdyby jste o někom věděli ...

8.10.2016

Je to už taková tradice.
Vždy, když první podzimní dny, klesne venkovní teplota pod 10°C, zastaví papírna na několik dní dodávku tepla a teplé vody.
Asi proto, abychom byli na nastávající chladné měsíce otužilí.
Bolí mě v krku, tak sedím doma v zimní bundě a s šálou kolem krku.

7.10.2016

Ten pocit, kdy si připadáte jako naprostý pitomec ......
Při hodině PVY (Programové vybavení počítačů) jsem zaznamenala, že v binární logice  1+1=10 !!!
Takže: 10111
            1011
        100010
 Myslím, že mě brzy vyhodí z práce, neb na této škole působím opravdu omylem.
Ale DĚKUJI panu kolegovi, který mi zde "vyrobil" lištičku Stránky, díky níž můžu dělit své příspěvky dle tématu. Zatímco já na to nemohla od července přijít, on to měl hotové za několik minut. :-)
Vždyť to říkám, jsem tu omylem.


8 komentářů:

  1. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat
  2. Důrazně doporučujeme tuto službu pro ty, kteří mají potíže se snahou obnovit svůj vztah/manželství. On je skutečný obchod. můžete kontaktovat DR WALE WHATSAPP: +2347054019402
    Z úcty k tobě a tvým kouzlům musím toto svědectví oznámit všem. Byl jsem u jiných kouzelníků, aniž bych viděl žádný výsledek. Jen jsem si přál, abych k vám přišel dříve, dostal jsem od vás to nejlepší. Můj bývalý manžel byl roky pryč a já jsem všude chodila a hledala pomoc od jiných kouzelníků, ale žádný výsledek, dokud mě můj přítel nepředstavil DR WALE. Poté, co bylo kouzlo lásky hotové, mi od něj konečně zavolal. Jeho kouzla dělala zázraky a můj manžel je zpět plný lásky. Bylo to jako zázrak! Najednou se vrátil s květinami a řekl, že bych mu měl odpustit, byla jsem opravdu ohromená a šokovaná, když můj manžel poklekl a prosil o odpuštění a abych ho přijal zpět. Opravdu mi chybí slova a jsem šťastný, jsi Bůh poslal mně a celé mé rodině. A teď jsem zase jednou radostnou ženou. Děkuji mnohokrát, DR WALE. Pro každého, kdo hledá skutečného kouzelníka, kontaktujte DR WALE NA WhatsApp/Viber: +2347054019402 NEBO E-mail: drwalespellhome@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  3. Je mi ctí sdílet toto zázračné svědectví se světem. Můj manžel se se mnou rozvedl před patnácti měsíci a já jsem byla plná výčitek, protože jsem nevěděla, co mám dělat, abych napravila problémy s manželem. Hledal jsem na internetu pomoc, jak bych mohl získat pomoc v mém manželství, a objevil jsem skvělé svědky o DR WALE, který byl se svými kouzly pokrokový. Spojila jsem se s ním a hle, DR WALE, mi řekl, že pro mě připraví kouzlo, které přivede zpět mého manžela. Byl jsem skeptický, ale neměl jsem jinou možnost, než s ním spolupracovat. Po práci s DR WALE, o několik dní později, mi můj manžel zavolal, že se vrací domů a od toho dne až do této chvíle žijeme v míru. Nyní je zpět s tolika láskou a péčí. dnes jsem rád, že vám všem mohu oznámit, že tento kouzelník má moc přivést milence zpět a nejpřekvapivější je, že naše láska je nyní velmi silná, každý den je štěstí a radost. a Není nic jako být s mužem, kterého miluješ. Vřele doporučuji DR WALE každému, kdo potřebuje pomoc. Pokud máte jakýkoli problém, kontaktujte DR WALE, dávám vám 100% záruku, že vám pomůže!!. Jeho WhatsApp/Viber/Telegram: +2347054019402 nebo e-mail: drwalespellhome@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  4. Můj život je zpět!!! Po devíti letech rozbitého manželství mě a naše dvě dvojčata manžel opustil. Cítil jsem, že můj život se blíží ke konci, málem jsem spáchal sebevraždu, byl jsem emocionálně na velmi dlouhou dobu. Díky kouzelníkovi jménem DR WALE, se kterým jsem se setkal online. Jednoho věrného dne, když jsem procházel internet, hledal jsem dobrého kouzelníka, který by mohl vyřešit mé problémy. Narazil jsem na spoustu svědectví o tomto konkrétním kouzelníkovi. Někteří lidé svědčili, že přivedl zpět jejich bývalou milenku, někteří svědčili, že obnovuje dělohu, léčí rakovinu a další nemoci, někteří svědčili, že dokáže seslat kouzlo, aby zastavil rozvod a tak dále. Také jsem narazil na jedno konkrétní svědectví, bylo to o ženě jménem Sofia, která svědčila o tom, jak DR WALE přivedla zpět jejího bývalého milence za méně než týden a zvrátila účinek rakoviny jejich malých chlapců, a na konci svého svědectví vypadl DR WALE 'WhatsApp: +2347054019402. Po přečtení toho všeho jsem se rozhodl promluvit si s DR WALE. Kontaktoval jsem ho přes WhatsApp: +2347054019402 a vysvětlil mu svůj problém. Za pár týdnů se ke mně manžel vrátil. Vyřešili jsme naše problémy a jsme ještě šťastnější než předtím. DR WALE je opravdu nadaný muž a nepřestanu ho zveřejňovat, protože je to úžasný muž... Pokud máte problém a hledáte skutečného a opravdového kouzelníka, který za vás vyřeší všechny vaše problémy. Vyzkoušejte DR WALE kdykoli, toto je odpověď na vaše problémy. Zde je jeho kontakt: WhatsApp/Viber: +2347054019402 nebo e-mail: drwalespellhome@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  5. Máte potíže se získáním svého bývalého milence zpět, máte manželské problémy, neplodnost, finanční nestabilitu? Proč si lámete hlavu s tím, že se s vámi váš milenec/manžel/manželka rozchází, je na čase, abyste všechny své problémy vyřešili pomocí schopností DR WALE PERMANENT SPELL CAST. Specializuji se na všechny typy sesílání kouzel jako např
    Zaklínadlo lásky (k získání svého bývalého milence, manžela nebo manželky zpět)
    Loterijní kouzlo
    Kouzlo na peníze
    Těhotenské kouzlo
    Zaklínadlo práce/smlouvy
    Kouzlo zdraví
    Kouzlo bohatství
    Hodně štěstí Spell
    Životní kouzlo
    Duchovní kouzlo
    Kouzlo krásy/tvaru
    Trikové kouzlo
    Fantasy kouzlo
    Kouzlo vyhrát soudní spory
    DR WALE je vždy připraven pomoci vám vyřešit všechny vaše problémy a splnit vám všechna vaše srdce touží prostřednictvím svých kouzel.
    Jeho PERMANENT SPELL CAST je 100% zaručeno. Seznamte se s ním, aby vám pomohl vyřešit vaše problémy. Kontaktujte ho na Whatsapp/Viber/Telegram: +2347054019402 nebo e-mail: drwalespellhome@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  6. Danas je najsretniji dan u mom životu nakon jedne godine tuge i tuge bez da sam bio s onom koju volim, dao sam sve od sebe da usrećim svog ljubavnika, ali izgleda da nikad nije uspjelo, bilo je Kao da sve radim uzalud, ali sve hvala DR WALE-u što je došao promijeniti sve moje brige i tugu u radost. Upoznao sam velikog čovjeka kada sam pročitao neke prekrasne recenzije o DR WALE-u i kako je pomogao mnogim ljudima s njihovim problemima u vezi. Čitao sam časopis u kojem sam vidio i sjajna svjedočanstva za koja sam odlučio ne gubiti vrijeme. Došla sam do DR WALE-a i objasnila mu sve svoje probleme, rekao mi je da ne brinem i uvjerio me da će se sve riješiti. Toliko sam vjerovao DR WALE-u jer vjerujem da me ne može iznevjeriti i poslao sam mu sve svoje podatke. Zaista me DR WALE nikada nije iznevjerio, vratio mi se moj muž koji me zauvijek napustio prije godinu dana. Suprug i ja živimo zadovoljno otkako nas je ovaj čarolija ponovno spojio svojim ljubavnim čarolijama. Puno vam hvala DR WALE na vašim moćnim čarolijama. izrazi nisu dovoljni da se zahvali. Ovdje je njegov WhatsApp/Viber: +2347054019402 ili Email: drwalespellhome@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  7. Moje žena trpěla rakovinou štítné žlázy, u které bylo potvrzeno, že jde o čtvrté stadium, doktor mi řekl, že s tím nemůže nic dělat, protože nereagovala na léčbu, ale můj přítel nás zachránil a objednal si tento konopný olej z DR. WALE, o kterém řekl, že pomáhá některým pacientům v boji proti rakovině různých typů, tak jsme se rozhodli dát tomu šanci, zatím se moje žena zlepšuje naprosto velmi dobře a v současné době může chodit po domě úplně sama. Cítil jsem, že je nutné nechat ostatní, kteří trpí touto akutní nemocí, že jakmile budete mít dobrý konopný olej, může člověku skutečně dát druhou šanci na život. náhodou, pokud byste náhodou potřebovali tento konopný olej, můžete kontaktovat DR WALE, který mně a mé ženě dodal tento WhatsApp/Viber/Telegram: +2347054019402 NEBO E-mail: drwalespellhome@gmail.com

    VŠEM VYŘEŠÍ NÁSLEDUJÍCÍ PROBLÉMY
    NA CELÉM SVĚTĚ NA:
    1. Získání svého milence nebo manžela zpět
    2. Duchovní neprůstřelnost
    3. Loterie
    4. Peníze kouzlo
    5. Kouzlo dlouhého života
    6. Kouzlo prosperity
    7. Ochranné kouzlo
    8. Získejte pracovní kouzlo
    9. Stát se manažerským kouzlem
    10. Získejte obrovskou půjčku bez placení jakýchkoli poplatků
    11. Získání peněz z podvodu zpět
    12. Dětské kouzlo
    13. Těhotenské kouzlo
    14. Kouzlo svobody
    15. Kouzlo lásky
    16, mizející kouzlo
    17. Neviditelné lidské kouzlo
    18. Úspěch nebo úspěšné zaklínadlo
    19. Manželské kouzlo
    20. Pomstychtivé kouzlo
    21. Kouzlo popularity
    22. Zabíjející kouzlo
    23. Kouzlo rak
    24. Kouzlo nadpřirozené síly
    25. Kouzlo šílenství
    26. Kouzlo půjčky na dům zdarma
    27. Produkční kouzlo filmů a filmu
    28. Kouzlo HIV/aids
    29. Zaklínadlo tuberkulózy
    30. Zhubněte a kouzla na tělo

    OdpovědětVymazat
  8. Bůh žehnej DR WALE za jeho úžasnou práci v mém životě, teď pět let jsem byla se svým manželem oddělena a nebyla jsem spokojená, potřebovala jsem získat svého manžela zpět, protože život v samotě byl pro mě a mé tři tak hrozný. děti Hledal jsem nějakého možného sesilatele kouzel, který může přivést zpět milence a pak jsem narazil na DR WALE, viděl jsem komentář o DR WALE, jak svádí milence dohromady se svým sesilatelem kouzel Kontaktoval jsem ho a on mě vedl. Požádal jsem o řešení, on spustil nápravu mého kouzla, požádal o nějaké informace, které jsem mu poslal, a také mi řekl, že potřebujeme koupit nějaké předměty, aby pro mě kouzlo fungovalo navždy a které jsem mu vycítil peníze po několika týdnech mi můj manžel zavolal a začal mě prosit o odpuštění za všechno, co se stalo. Právě teď jsem tak šťastný, že jsme zpět jako jedna rodina pro každého, kdo může potřebovat pomoc velkého kouzelníka. Můžete kontaktovat WhatsApp: +2347054019402 nebo e-mail: drwalespellhome@gmail.com

    OdpovědětVymazat