První lokny

       My holky, býváme stále s něčím nespokojené. Tím myslím především samy se sebou. Na jiných ženách obdivujeme jejich šarm, charisma a sexappel. Líbí se nám to COSI, co z nich vyzařuje, a durdíme se na sebe, protože k nám příroda tak štědrá nebyla. Nelíbí se nám, že jsme příliš tlusté a to pak chceme rychle zhubnout, nebo (výjimečně) jsme naopak příliš hubené a potřebujeme nějaké to kilíčko přibrat. Malá prsa si necháváme zvětšit, velká naopak zmenšit, na zadku potřebujeme odsát tuk, na stehnech vyhladit celulitidu a na nohou odstranit křečové žíly. Také je nutné vymodelovat křivý nos, odstranit převislá víčka, vytrhat obočí a prodloužit řasy, nehty i vlasy. Máme-li vlasy rovné, chceme vlnité, máme-li vlnité, chceme kudrnaté, a když máme kudrnaté, chceme rovné. Blondýny chtějí být černovlasé, černovlásky zrzavé, zrzky blonďaté...  Vždyť vlasy jsou přece korunou krásy.

     A právě tady začíná můj letitý problém. Do vínku jsem dostala tzv. „tři chlupy pěti řadama“ neurčité barvy podobné myší šedi a pochopitelně rovné jako hřebíky. No uznejte, že s takovou výbavou, navíc v období pubertálního rozpuku, se moc parády nenadělá. Takže i já jsem přirozeně prošla různými životními fázemi, kdy jsem se urputně snažila přírodu ošálit a pořídit si nějaké ty lokny.

    V době, kdy mi bývalo sladkých „náct“ jsem se rozhodla, že nechci rovné vlasy jako hřebíky a nechci nosit myší odstín. Ze zápaďáckého katalogu OTTO jsem si tedy vystřihla obrázek modelky s účesem,   o kterém jsem byla přesvědčená, že je pro mě ten pravý a takto vyzbrojená vyrazila do nejluxusnějšího kadeřnictví v našem městě, s honosným názvem „HYGIE“. Zabořila jsem se do rozviklaného křesla a šedesátileté kadeřnici s fialovým přelivem jsem svěřila své trápení. Odbornice chápavě přikyvovala, jedním okem pohrdavě mrkla na předlohu toho, jak bych měla za hodinku vypadat a ihned se pustila do díla. Na mé hřebíky namotala pidi natáčky, pocákala mi hlavu jakýmsi smradlavým roztokem (pálilo to jako čert), a na celé dílo slavnostně nasadila kytičkovanou igelitovou čapku s gumičkou na okrajích. Cítila jsem se minimálně jako Helena Vondráčková a poslušně se nasoukala pod sušák. Neumíte si představit, jak moc jsem se těšila. To budou zítra holky ve škole čumět.

    Po dvou hodinách jsem opouštěla kadeřnictví ve své nové podobě, k nerozeznání od sousedovic pudla. Domů jsem dorazila nad ránem. Ne snad proto, že bych někde v baru bujaře oslavovala můj úžasný a nepřehlédnutelný nový image, nebo že by mě kolemjdoucí obdivně zastavovali a nemohli se vynadívat na mé čerstvé afro. Plížila jsem se těmi nejzapadlejšími uličkami města a snažila se být, pokud možno, neviditelná. Zbytek noci jsem pak probděla s hlavou pod sprchou a z očí mi kanuly krokodýlí slzy. Nepomohla ani sprcha, ani slzy. Bylo mi jasné, že tohle je absolutní konec. Konec mého mladého, nenaplněného života. Holky mě pomluví, kluci se umlátí smíchy, lidská smečka mě zkrátka odsoudí, zavrhne, vypudí. Život ztratil smysl. 

    Trvalo pár let, než mi došlo, že ať chci nebo nechci, rovné vlasy ke mně patří a kudrny na mém temeni rozhodně nejsou to pravé. Hrdě tedy nosím své hřebíky, a dávno jsem pochopila, že v loknách mé štěstí není.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

PS: Jen s tou myší šedí se stále nedokážu smířit. Přeci jen je dobré přírodě někdy, někde trošku pomoct nebo jí lehce oblafnout. Konec konců, ženy se rády zdobí a vylepšují už od nepaměti, tak proč měnit to, co je pro nás přirozené a po staletí prověřené?

Pyžamové dny

       Dny, kdy člověk nevyleze z pyžama, líně se povaluje v posteli, popíjí kafíčko, celý den  čte, mačká dálkové ovládání, nebo spí … tak ty neznám.

   Je mi líto promarnit tolik času a trávit celý den v pyžamu v posteli, když doma je pořád tolik práce. Jenže, tak moc bych si pyžamové lenošení chtěla taky vyzkoušet. Dlouho jsem přemýšlela jak na to,     až mi to došlo. Nechám se hospitalizovat. Užiji si takový malý wellness pobyt, pravda, sice bez šampaňského a bublinkové koupele, ale zato na účet zdravotní pojišťovny.

    Pokud máte také chuť užít si pár pyžamových dnů, dovolím si na základě právě nabytých zkušeností několik rad, postřehů a případných varování, co by se mohlo stát.

1.Známosti se hodí.

Máte-li známou anestezioložku, případně jiného lékaře, už na vrátnici co nejhlasitěji křičte jeho jméno. Pokud nikoho takového nemáte, nevadí. Řvěte jméno jakéhokoliv jiného doktora, třeba pediatra vašich dětí. Nikdy nevíte, jaká známost se vám bude hodit.

2.Nesuďte personál podle vzhledu.

Mohlo by se stát, že ten mladý fešný sanitář, který si vás právě osobně vyzvedl na pokoji, je ve skutečnosti lékař – operatér, vůbec není tak mladý jak se tváří a vy jste teď jeho. Pacientka, pochopitelně. Takže svlékat, prohlídka bude. Užijte si ji.

3.Nikomu nevěřte.

 Mohlo by se stát, že se stanete obětí lží a intrik. Na váš první dotaz kdy půjdete domů vám odpoví, že ještě dnes. (Tak na co hospitalizace? Mohli jste to sfouknout na ambulanci.) Napodruhé se dočkáte odpovědi „zítra,“ potřetí „v pátek“ a v pátek už jste na tom tak, že nevíte co je za den a tak se ani neptáte.

4.Před plánovaným wellness pobytem nikdy neposílejte své dítě na školu v přírodě.

Mohlo by se stát, že 20 min před vaší ‚procedurou‘ vám zavolá paní učitelka, a barvitě vám vylíčí, jak vaše zlatíčko sedí již 24 hodin na kufru, příšerně řve něco o stýskání, vrčí na každého, kdo se přiblíží a vyhrožuje, že pokud okamžitě nepojede domů, skočí z okna. Nyní máte jedinečnou možnost prověřit si své logistické schopnosti. Během několika málo minut je třeba zajistit odchytovou službu, která to nebohé zraněné mládě přepraví z nebezpečné divočiny oblasti Máchova jezera, do bezpečí panelákové džungle.

5.Když se konečně dostanete na operační sál, objednejte si Huhu koktejl,

po kterém se proberete krásnější, chytřejší, mladší a štíhlejší. Nemá smysl objednávat si romantické sny o toulkách Karibikem v objetí svalnatého frajera, stejně se vám bude zdát o práci.

6.Než upadnete do sladkého spánku, buďte hodně protivní, mrzutí a nepříjemní.

V opačném případě by se mohlo stát, že operační tým opakovaně zatouží po vaší společnosti a pozve vás na druhou rundu Huhu koktejlu. Věřte, že v tom případě už vás nebude zajímat, zda se probudíte mladší a krásnější, o snech ani nemluvím. Vaše poslední přání bude probudit se.

7.Zvládnete-li to, začíná ta pravá odtučňovací kůra.

Nyní několik dní a nocí střídavě prospíte a prozvracíte. Kila tak půjdou dolů sama a hravě.

8.Užijte si mejdan.

Může se stát, že kolem vás bude stále kroužit velké množství lékařů a sestřiček a každý něco přinese. Někdo láhev s antibiotiky, jiný s analgetiky, další s výživou. Někdo donese injekci,      někdo čípek, někdo možná přiběhne pouze s tlakoměrem, ale nikdy nikdo nepřijde s prázdnou.

9.Nepijte kafe a objednejte si manikérku.

Mohlo by se stát, že v tom nejlepším zakročí kdosi shůry (čti primář) a odvede si vás. Kam? Na sál, přeci. (Můžete si myslet, že je taneční.) Zmůžete se pouze na výkřik „Narkózu už ne!“ Vaše přání je rozkazem a tak se tančí bez Huhu koktejlu. Zde oceníte kofeinový deficit, díky kterému stejně v kómatu již jste, takže další koktejl by byl vážně zbytečný. Pokud dojde na nejhorší, vaše prsty se samovolně zaboří do luxusního koženého lůžka za několik milionů korun. Nebojte se, později je určitě vytáhnete. Ovšem bez nehtů. Nyní je vhodná chvíle pro vaši manikérku.

10.Nepouštějte manžela na preventivní prohlídku

Mohlo by se stát, že dostane injekci. V tom případě pak vaše narkózy a jizvy vyšumí do ztracena. Nepočítejte s tím, že vás někdo bude nosit na rukou, protože tetanovka fakt bolí. Že jste po operaci? Dvou? Třech? No a?

11.Před návštěvami trpte. Nesmějte se a nevtipkujte.

Mohlo by se stát, že vaši drazí lehce nabudou dojmu, jak je vám dobře, vůbec nic vás nebolí a válíte se tady zbytečně. Doma by vám bylo určitě líp. Což je vlastně pravda, protože vy nejlépe víte, že je potřeba vyčistit okna, rozmrazit lednici a převléknout postele.

12.Pojistěte se! Pojistka "na blbost" se vždycky hodí.

Mohlo by se stát, že v radostné euforii z toho, jak jste konečně zase samostatní, ve formě, zvládnete se i osprchovat a hlavně jste přežili, si nevšimnete, že odpad ve sprše neodtéká takovou rychlostí, jak byste potřebovali. Když už v pokoji, krom vašich pantoflí, plave i vaše postel, je pozdě přemýšlet jak kvalitní máte pojistku.

13.Události z bodu č. 12 za žádných okolností nepište vaší přítelkyni.

Mohlo by se stát, že jí pokazíte náladu. Chápejte, ta chudinka celé dny vymýšlela co si oblékne na váš pohřeb, a když už pracně sladila celý outfit i s botami a pořídila si na tu slávu sluneční brýle za dva a půl tisíce, vy jí napíšete, jak báječně se cítíte a můžete dokonce i plavat. To vážně naštve. Tohle je konec vašeho přátelství. (Minimálně do doby, než se kamarádka smíří s tím, že ty černé hadry zase nevyvětrá.)

14.Odejít včas je umění.

Může se stát, že zatímco se vaši spolubydlící střídají jak na běžícím pásu, vy máte pocit, že jste již obdrželi inventární číslo. Je nejvyšší čas vysoukat se z pyžama a wellness pobyt ukončit. Abyste přesvědčili personál, že to myslíte opravdu vážně, poučte se od svého dítěte. Sedněte si na kufr a řvěte, že pokud vás okamžitě nepustí domů, skočíte z okna. (Nejprve se ovšem přesvědčte, zda se váš pokoj nenachází v přízemí. Pokud ano, celá tato akce ztrácí na významu.)

15.Od nikoho si nic neberte!

Mohlo by se stát, že lentilky, pod krycím názvem antibiotika, které jste dostali při odchodu domů za vzorné chování, vám způsobí alergii. Probudit se ráno s hlavou velikosti padáku a barvy vařené červené řepy není žádná hitparáda a vám by to mohlo překazit radost z jinak příjemně strávených pyžamových dnů.

 Tak přátelé, směle do toho! 😷

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

PS: Děkuji celému týmu gynekologického oddělení Podřipské nemocnice v Roudnici n. L. za vzornou a obětavou péči a za trpělivost, kterou se mnou měli. Vaše dobrá pověst Vás právem předchází.