Vyslovit v téhle době tato dvě slova, je něco jako sebevražda. Nebo taky ne. Proč být hned tak negativní? Každopádně si umím představit vaše vyděšené, v lepším případě soucitné, výrazy. Jsou zbytečné, zapuďte je. Nemám na mysli pozitivní Covid test, ani HIV test, ani těhotenský test (v mém věku bych dvě čárky považovala za černý humor, velmi špatný černý humor), dokonce ani test na návykové látky (i když, nějaký zbytkový alkohol z června, kdy jsem slavila kulatiny, by se možná dal ještě najít), prostě nic takového. Já jen CHCI být pozitivní. Tedy přesněji řečeno, chci pozitivně myslet.
Dřív mi to šlo nějak líp. Když jsem byla mladší, bylo všecko růžové, nic nebyl problém a také jsem se častěji smála. Nebo aspoň myslím, že to tak bylo. S přibývajícími roky je to ale čím dál těžší. Možná je to pocitem zodpovědnosti? Prostě už se dopředu bojím, že by se mohlo přihodit něco zlého. Možná na to má vliv několik let života s diagnostikovaným negativismem našeho nejmladšího. Od jeho raného dětství je prostě všecko blbý a hnusný a než ho každé ráno přeprogramuji na alespoň náznak úsměvu a drobnou pochvalu čehokoliv, negace si sedne na mě. A možná je to jen přirozená reakce na to všecko, co se kolem mě děje. Opravdu nevím, čím to je, ale myslet ZASE pozitivně, se musím NAUČIT.
Pozor na přeslazení
Jen to s tím učením
nesmím přehnat. Občas narazím na tak moc pozitivní lidičky, že už z jejich
slovníku přiberu tři kila. Ano, to jsou oni, věční sluníčkáři se srdíčkem na dlani, kterým
láska a pozitivita obalená cukrkandlem stříká z každé buňky. Když vaří, používají brambůrky, salátek a masíčko, pak se s miláčkem napapkají, přebalí
svého mimíska, přeměří bobánek v nočníčku a jdou spinkat. Ráno vyskočí z postýlky za
kuropění (to je mnohem dřív, než já), natáhnou na sebe tepláčky a zvesela protáhnou svá tělíčka. Při tom ohýbají
kolínko, kotníček, zvedají ručičky, zpevňují prdýlku, nebo posilují bříško a jejich já, je pak celý den pozitivní jako proton. Moje ne! Tolik „sladkého“ opravdu nesnesu. Až tak moc pozitivní
zase být nechci.
Být pozitivní, neznamená být naivní
Tady jsem se také párkrát
poučila. Naposledy jsem byla hodně pozitivní (čti naivní), když jsem před lety důvěřovala
sousedce a svěřila jí klíče od našeho bytu, aby v době naší nepřítomnosti
dohlédla, kdyby bylo něco v nepořádku. Před Vánoci nám pak chodil
kontrolovat byt její příbuzný (bez našeho a prý i jejího vědomí) a při té příležitosti se asi velmi „spřátelil“ s naším !!!
Ježíškem. U stromečku jsem pak vrhala negativní pohledy všemi směry a domnívala jsem se, že musím mít přinejmenším pozitivní
test na THC, když nikdo nerozbaloval dárky, které jsem přeci určitě koupila a zabalila. Nebyly. Zmizely. Ani takhle pozitivní už být nechci.
Motivace zvenčí také
moc nefunguje
V každém ženském časopise
najdeme spousty rad, jak mít ráda svůj život, jak meditovat, jak myslet
pozitivně. Jenže, můžete klidně přečíst stohy časopisů a knih o pozitivní
motivaci, o tom, jak být lepším či úspěšnějším člověkem, běhat po seminářích a kurzech na téma „Osobnostní rozvoj“, nebo „Pozitivní programování mysli“ apod. a
naučit se každé ráno u zrcadla optimisticky vykřikovat: Jsem krásná, šťastná, úspěšná
…. nic proti tomu. Ovšem pokud jste ve skutečnosti obézní, nešťastná a děláte
práci, která vás nebaví, pak vám to asi nebude nic platné.
Mám báječnou
rodinu a práci, která mě baví. Časopisy, knihy a semináře mi tady vážně
nepomůžou, musím si to srovnat v hlavě a nevidět hned katastrofu
za každým rohem jako např. letos před Vánoci.
„Asi jsme je vloni
vyhodili, byli rozbité, koupíme odpoledne nové.“
„Cože?! To říkáš jen
tak? Tři dny před Vánoci žádný neseženeme. Nemůžeme mít přeci stromek bez světýlek," hroutila jsem se ve své negaci a v duchu už rušila letošní Vánoce.
„Ale seženeme,
nežijeme v pravěku.“
„Čtyři sta žároviček?
Na co? Kam to namotáme? To rozsvítíme celej panelák,“ sténala jsem o dvě hodiny později v hobby
marketu. „Dvě stě by snad stačilo, ne? Proč nemají dvě stě? Vždyť jsem to
říkala, že už nic neseženeme.“
„Ne miláčku, tohle je akorát,
uvidíš. Je to přesně na náš stromek,“ ujišťoval mě POZITIVNĚ naladěný manžel.
Nemusím vám snad říkat,
že měl pravdu. Sehnali jsme je a byly přesně na náš stromek. A takhle je to se
vším.
PS: Včera, při návratu z návštěvy, jsem si říkala, že by bylo fajn, kdybychom pro jednou našli před naším domem volné místo k zaparkování. A víte co? Nenašli. NO A? Zaparkovali jsme na druhém konci města a pro tentokrát jsem ani nenadávala. 😃 Domů jsme se krásně prošli a příště určitě budeme mít štěstí.
PF 2021
Věřím, že rok, který máme před sebou nebude nešťastný, naivní ani přeslazený.
Přeji Vám, ať je rok 2021 především zdravý, pohodový, úspěšný a ano, ať je POZITIVNÍ.
