PF 2018

Starý rok za sebou pomalu zavírá dveře a z druhé strany na ně buší už ten nový, možná lepší. A my jsme zase o schod výš, o schod dál.

Ať Vás tedy Vaše schody vedou jen do sluncem a radostí prozářených domů, pokojů, komůrek. Starosti, bolístky a trápení zanechte na schodě 2017 a na schod 2018 našlápněte s očekáváním všeho dobrého, šťastného, radostného. 

Děkuji Vám za Vaši přízeň a do Nového roku Vám přeji jen dobré lidi po Vašem boku.

Blanka

Tichá noc

    

    Kamarádka Eva se mi nedávno svěřila, že od dob svého dětství, psala letos poprvé Ježíškovi. Zatoužila po zvýšeném množství záporných iontů v podobě čerstvého mořského vzduchu, a tak si přála odletět o jarní prázdniny k moři. 

    To Ježíšek nečekal. Čekal běžná přání, jako je kuchyňský robot, mop, vysavač, žehlička, v horším případě kabelka, parfém, šperk, či svetřík. Moře šmahem křídla smetl ze stolu. Prý v létě pojedou zase do Chorvatska. V rodině mé kamarádky mají nyní tichou noc. Hodně tichých nocí.

    Myslím, vlastně, jsem si jistá, že jejich tiché noci skončí ve chvíli (v únoru), kdy letadlo s celou rodinkou, nebo alespoň s Evou, přistane v nějaké tropické destinaci.

    I já jsem psala Ježíškovi. I já jsem zatoužila dýchat zvýšené množství záporných iontů. Přála jsem si čističku vzduchu. To Ježíšek nečekal. Znalý zdravotního stavu mých dolních cest dýchacích čekal, že budu chtít o jarní prázdniny odletět k moři. Šmahem křídla, dřív, než si to rozmyslím, odklepl čističku. Je praktická, ve srovnání s dovolenou u moře levná, úsporná, dobře vypadá, nehlučí a záporné ionty vyrábí kdekoliv a v každém ročním období. Pokud se bude líbit také mým průduškám, přestanou sípat a tak i nás konečně čeká tichá noc. Hodně tichých nocí.

    Přemýšlím, jestli jsem se neunáhlila a neměla bych přeci jen své skromné přání přehodnotit. Trošku se bojím, že až zatoužím po zvýšeném množství záporných iontů v podobě čerstvého mořského vzduchu V LÉTĚ !!!, zapne mi 'můj Ježíšek' čističku. 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

PS: Ať už je Vaše štědrovečerní noc tichá či hlučná, protkaná ionty zápornými či kladnými, u moře, na horách, v Praze či v Polabské nížině, nebo třeba za 'velkou louží', přeji Vám, aby byla přesně taková, jakou si jí přejete. A nezapomeňte, že o Vánoce by všecky cesty měly vést, alespoň na pár chvil, DOMŮ (i kdyby třeba jen v myšlenkách). 

Přeji Vám

krásné Vánoce !

Kde se vzal?

    

    Tyhle rozkošné potvůrky jste už určitě potkali. Jsou jich plné obchody. Malí i velcí, koukají na nás z výkladních skříní, mačkají se v regálech, vykukují z krabic, zdobí adventní věnce… jsou zkrátka všude. Mají dlouhé nohy, ruce i vousy, bambulkový nos, tváře jako Zagorka, špičatou čepici a výraz „kup si mě“.

    Nemohla jsem odolat, a tak nám teď sedí na polici a je krásnej.

On se usmívá na mě, já na něj. Přemýšlím, kde se vlastně vzal, vánoční skřítek? Kdo o něm kdy v Česku slyšel? Za mých mladých let, v dobách hluboké totality, jsme znali Barboru, Mikuláše a Ježíška. Barbora pro nás byla něco jako paní Colombová. Všichni jsme věděli, že existuje, ale nikdy jí nikdo neviděl. Barbora nadělovala zásadně do punčochy za okno. To sice s původní tradicí sv. Barbory má společného opravdu pramálo, ale u nás to tak prostě bylo. Postupem let se kamsi vytratila, dnes už neznám nikoho, komu by nadělovala Barbora. Mikuláš chodil stejně jako dnes, s andělem a čertem a ani na ježíšovském nadělování se toho moc nezměnilo. S tím jsme si vystačili. Ještě Děda Mráz se nenápadně cpal na českou vánoční scénu, ovšem tomu jsme nakonec odolali. Ale vánoční skřítek? Kdeže!

    Koukám na toho „trpaslíka,“ vypadá trošku jako Santa, ale je roztomilejší. Že má Santa skřítkovské pomocníky je jasné, to jen Ježíšek zvládá všecko sám. Ale jsou to opravdu tihle? Zvědavost mě nenechá v klidu, takže zapátrám po původu našeho nového podnájemníka. Google na mě chrlí informaci o americkém filmu, ve kterém jsou vánoční skřítci opravdu Santovi pomocníčci. Nic jiného jsem snad ani neočekávala, ale stejně mám pocit, že tady něco nehraje.

    Podle internetových stránek pro děti se prý jedná o severskou vánoční postavičku. Vánoční skřítek tedy naděluje dárečky v Dánsku, Norsku, Finsku a Švédsku. Zajímavé je, že v každé zemi se jmenuje jinak a v Norsku to snad ani není skřítek, ale má podobu kozla. Pokud by vás to zajímalo, povídání o skřítkovi, tedy o skřítcích, najdete např. zde:  https://www.alik.cz/a/kde-bydli-vanocni-skritci

    „Tak ty nosíš dárky, jo? To já si tě budu hýčkat,“ telepaticky rozprávím se svým skřítkem. „A kterej ty vlastně jsi? Julemanden, Julenissen, Jultomten, nebo snad Joulupukki? To je vlastně jedno, hlavně, že jsi tu, Julčo. Ovšem, aby bylo mezi námi jasno hned od začátku, i když nosíš dárky, u nás naděluje Ježíšek.“ Narovnám skřítkovi přerostlou nohu a jdu péct rohlíčky.

    Koledy vyhrávají, rohlíčky voní, veselé Vánoce se blíží, jen Julča nějak posmutněl, a to je mi líto. Možná mu vadí, že na něj nemám čas. Takhle by to nešlo, takhle to přeci nemůžu nechat. Hned zítra zajedu do obchodu a pořídím Julčovi bratříčka. Když jsou ty Vánoce… 

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------
PS: Až dosud, jsem opravdu nikdy žádného trpaslíka (skřítka) neměla. Takže - teď se uvidí, jestli mě provází životní smůla a trpaslíci vyrostou, nebo jestli jsem nakonec "dítě štěstěny". (Věřím, že to druhé 😊)