Rozhodla jsem se (ne)sportovat

Jsem ranní ptáče. No, ptáče už asi úplně ne, zkrátka vstávám brzy. Den co den v půl šesté, ať už je pracovní týden, víkend, školní rok, nebo prázdniny. Než se den rozeběhne ve svém rychlém tempu, potřebuji alespoň chvilku pro sebe.  Nastartovat – chápete? Snídaně v naprosté tichosti, bez „Mamí, já nechci ten čaj, chci kakao,“ nebo „Zlatooo, nevíš, kde je ta nabíječka? Jo a jaký si mám vzít triko?“ má rozhodně něco do sebe.

Během roku se má rána, včetně snídaní, téměř neliší, ale o prázdninách, to je jiný kafe. Tak třeba na chatě. Po té, co se tiše vyhrabu ze spacáku, násilím držím své čelisti, aby o sebe necvakaly (nechci přeci nikoho vzbudit), vklouznu do chlupaté mikiny, uvařím si ranní kafe, nachystám jogurt s banánem, čokoládové rolky z Lidlu, mísu letňáčků od babičky Marečkový z první chatky, usadím se s tím vším na terase a kochám se pohledem na Říp, dokud to všecko nesním.

Když zaženu svůj první dnešní hlad, začínám držet dietu. Za týden odlétáme k moři a to je jasný, že potřebuji zhubnout. Během bezmála půl století, jsem díky dlouhým letům, možná desetiletí, tvrdého tréninku a odříkání dospěla k závěru, že s plným břichem se dieta drží dobře.

I u moře vstávám v půl šesté. Tady zubama nedrkotám, místo do chlupatky, vklouznu do žabek, popadnu foťák a pádím k moři. Těším se z prvních paprsků sluníčka, fotím každou vlnku, která mi šplouchne o kotníky a se smíšenými pocity pokukuji po té krásné štíhlé ‚modelíně‘, která v keckách a ve stylovém sportovním outfitu běhá po pláži.

Musím ty snídaně trošku omezit. A taky bych mohla začít běhat.

BĚHAT ?!?! 

Má vlastní myšlenka mě vyděsí. Okamžitě jí zapudím, nehodlám si přeci kazit tak krásný den. Přesto přemýšlím nad nějakým vhodnějším pohybem. In line – to je sport pro mě. Budu sportovat a přitom se vlastně povezu. Jak jednoduché a zároveň geniální. Až se vrátím domů, vyhrabu z kumbálu brusle. Vím, že tam někde, pod vánočními ozdobami a zavařovacími sklenicemi, určitě jsou.

 Když si srovnám myšlenky a vypracuji svůj sportovní plán na zbytek prázdnin, vrátím se do hotelu, vzbudím své hochy a vyrazíme na snídani. V jídelně se srazím s ‚modelínou‘. Po tváři se jí koulí slzy jako hrachy a v závěsu za ní funí nasupený nabušenec. Něco je špatně.  

„Miláčku, tady máš snídani,“ podává mi manžel šálek kávy a nadýchanou voňavou wafli s Nutelou.

Myslím, že si to s tím sportem ještě nechám projít hlavou. Zítra ráno na pláži, si utříbím myšlenky.

 ------------------------------------------------------------------------------------------------------------

PS: Vím, že bych se neměla tolik cpát, ale prý klidně můžu, prý to doma ve vaně vybrečím. 😉

PPS: Nedávno jsem u Mělníka "potkala" billboard, který hlásal, že "Nejlepší sport, je kafe a dort." 

Konec prázdnin, aneb když se ohlédnu

A jsou pryč.

Prázdniny.

Žhavé prázdniny

Ty prázdniny, kdy se nám při pouhém mrknutí potila oční víčka, kdy jsme při plavání v bazénu propotili plavky, kdy jediná práce, která se dala vykonávat, bylo čtení. Prázdniny, kdy jsme snídali melounové smoothe, obědvali melounový salát a večeřeli meloun přímo ze slupky (pokud jsme ho tedy sehnali). Na procházky i na nákupy jsme chodili v noci, protože v tu dobu bylo pouhých 29°C. Prázdniny, kdy si naše pračka i žehlička konečně odpočinuly, protože plavky se nežehlí a stačí je přemáchnout. Prázdniny, kdy i ice coffee jsme nakonec pili horké. Prázdniny, během kterých padaly teplotní rekordy a které meteorologové označili za supertropy, které Švédsku přinesly nejteplejší léto za posledních 250 let a během kterých prý v Německu vyschlo jezero ….

Přes všecka ta extrémní vedra a sucho, a přes všecky nepříjemnosti, které nám počasí přichystalo, my jsme si tyhle žhavé prázdniny báječně užili.

Maják v turecká Alanyi

Odletěli jsme na Tureckou riviéru. Pravda, počasí v Turecku bylo stejné jako v českých luzích a hájích, vlastně, možná tam ani takové horko nebylo, ale co naplat, mají tam moře. Po dlouhé době mohu říct, že to pro nás byla opravdu dovolená, jelikož hned první den našeho pobytu si Štěpa našel kamaráda. Se seznamováním se nijak netrápil, sociální interakce a komunikace jde naprosto mimo něj. Jakmile tedy zaslechl češtinu plynoucí z úst přibližně stejně starého kluka, otočil se k němu a se slovy „Ahoj, budeme se spolu kamarádit,“ uzavřel přátelství. Jasně sdělenou informací považoval věc za vyřízenou. Kluk nestihl ani odpovědět a už byl lapen. Štěpán se na něj nalepil a odtrhl se až v den našeho odjezdu. Byli jsme pochopitelně stále ve střehu a čekali, kdy se TO někde pokazí, ovšem nestalo se, k našemu velkému údivu si chlapci  porozuměli. V tolik štěstí jsme ani nedoufali, a tak jsme se téměř celý týden (až na několik výletních výjimek) váleli na pláži, četli, ráchali se v moři a užívali si dosud nepoznaného KLIDU. 

Klid (čti dny bez dítěte), jsme si užili i v době, kdy byl náš syn na prázdninách u některého z příbuzných, který měl zrovna to nesmírné štěstí a vyhrál našeho hada „v loterii“:

U tety Pavlíny, kde natíral plot a koupal se v plechové vaně, u babičky, kde se prý jen válel, u strejdy Pavla, kde se stal členem místního cyklo-gangu s nímž zažil spousty dobrodružství. Také u strejdy Petra, kde je prý děsná legrace a který s ním vyrazil obhlédnout pražské letiště z trošku jiného pohledu, než vidí coby běžný prázdninový turista a pak mu v ZOO centru nedaleko Prahy ukázal, jak vypadá živá koza, kráva, býk či králík. No a konečně také několik málo dnů i u brášků, kde je legrace pořád a kteří nám zásadně nesdělují, jakým programem našeho benjamínka vlastně baví.

Mezi tím jsme také stihli navštívit několik tetiček, na které během roku není čas a jiné (většina) zase navštívily nás. Stereotyp koupání v zahradním bazénu jsme narušili návštěvou mělnického koupaliště a podnikli jsme pár výletů po vlastech českých. Toulali jsme se pražskými ulicemi, kafíčkovali jsme po všech kavárnách, které se nám připletly do cesty a zhlédli jsme báječné představení na letní scéně divadla Ungelt. 

Odpočinek v kavárně Styl a interiér v pražské Vodičkově ulici.

Procházku Prahou nám zpříjemnil jazzový muzikant Vladimír Pinta.

Při jednom z našich výletů jsme ochutnávali (a nakoupili) výrobky od děvčat firmy Lemanta

Historické slavnosti na zámku ve Zruči nad Sázavou

Byly jsme také u otevření krásného květinářství, kde se neprodávají pouze květiny, ale i úžasné bytové dekorace ve stylu vintage.  Měla jsem tak možnost vyzkoušet si vazbu kytic. Vybrala jsem si ty luční.

Nově otevřený obchod Květiny a dekorace

Můj první pokus

Vyráběli jsme si borůvkové a melounové nanuky, pekli koláče a levandulové sušenky, a ze všeho nejvíc jsme si užívali místo, kde jsme nejraději – naší zahrádku. 

Hortenzie

Vzácná chvilka. Na zahradě se moc často "netabletuje", na to totiž většinou není čas.

Výhled z naší zahrádky na "rodnou hroudu" nás Čechů, horu Říp. 

Naše domácí "továrna" na nanuky

Levandulové sušenky - rychlé a výborné

Tyhle žhavé prázdniny trvaly přesně 65 dní a každý z těch dnů byl báječný.

Teď už je čas vrátit se do práce.

Tak ahoj v Praze!

Když vykouknete z okýnka Malostranské besedy