... aneb jedno proflákané odpoledne
Luxus v podobě volného odpoledne. Měla
bych jít domů a trošku poklidit, vysát, vydrbat koupelnu, vyžehlit horu prádla,
zabalit dárek pro tchýni k 70. narozeninám a napsat závěrečné zprávy na
dva mé žáčky. Měla bych. Jenže nemusím. Ať žije prokrastinace! (Uf, to je zase
slovo.)
Nemusím dobíhat tramvaj a chvátat do
družiny, úprkem na logopedii a cestou domů ještě honem nakoupit. Nemusím
kontrolovat úkol z matiky a zkoušet Štěpu ze slovních druhů a násobilky. Nemusím, celá otrávená, sedět na hřišti a čekat, až se můj hyperaktivec vyřádí, nemusím
hrát vlajky a vlajkové pexeso, ani hopsat v obýváku před X-boxem. Nemusím
stát ve dvanáctikilometrové koloně na dálnici. Nemusím nikomu vysvětlovat,
že není zdravé cpát se pořád rohlíkama a je načase ochutnat po dlouhé době zase
jablko, banán, jogurt nebo třeba kuskus se zeleninou, protože rohlíkové období
už mě nebaví. Přemýšlím, jaká "stravovací" období, už máme za sebou. Tak např. období palačinkové. Poznáte ho podle toho, že v lednici máte do zásoby namíchané řídké těsto a palačinkovou pánev zásadně neumýváte. Také období párkové nebo knedlíkové je celkem oblíbené. Za sebou máme i období popcornové, pizzové, čínsko-polévkové a nyní jedeme, už asi po sté,
to nejoblíbenější – rohlíkové. Dnes ale nemusím svádět předem prohraný boj
s vysvětlováním, že do rohlíku lze narvat i jinou náplň než je párek nebo šunka.
„Fuj med, fuj sýr,“ ječí Štěpa pokaždé, když se pokusím o nenápadnou a nepatrnou
změnu jeho oblíbených mňamek a dožaduje se svého párku. Jistě, jsem vlastně ráda,
že nevyžaduje klobásu, suchý salám, bůček, hambáč z Mekáče a colu.
Dnes odpoledne budu dělat jen to, co chci,
rozhodla jsem se hned, jak za mnou zaklaply dveře 4. B. A já se chci projít.
Poříčí, Příkopy, Celetná, Staromák … „Bloudím ulicí, barvu šedou nevnímám …" Vnímám blankytně modrý den, žhnoucí sluníčko nad hlavou, zelené stromy, rozkvetlé kytky
v oknech pražských hotelů, ruch velkoměsta. Vnímám barevný a pulsující život kolem sebe a
přemýšlím, co bych mohla.
V parku naproti škole kvetou sedmikrásky a poletují motýli – mohla bych si lehnout do trávy a jen tak lelkovat, ale nemusím. U
Labutě se líbají milenci (ti se mají). Já bych mohla… jít nakupovat, ale
nemusím. Pán, na kterého cinká tramvaj, v běhu kontroluje hodinky - mohla bych jít okukovat Orloj pod lešením, je to lepší, než skákat pod tramvaj, ale nemusím. Paní v modrých květovaných šatech
kouká do mobilu a hlasitě a šťastně se směje. Já v mobilu jisto-jistě nic vtipného nemám, takže - mohla bych jít do kina na nějakou komedii, ale
nemusím. U knihkupectví se shromáždila skupina turistů - mohla bych se
k nim nenápadně připojit, nebo bych si mohla jít domů číst tu knížku, co mi půjčila
Eva, ale nemusím. Prodavačka, které jsem platila zmrzlinu má krásně upravené
nehty - mohla bych si zajít na manikůru, ale nemusím. U Paladia „vyrostla“ Kavárna
POTMĚ – mohla bych zavolat na oční a objednat Štěpu na kontrolu, ale nemusím.
Mohla bych si jít zabruslit, ale nemusím. Mohla bych si sednout na lavičku a
krmit holuby, mohla bych zajít do KFC a narvat se křidýlkama, mohla bych jít
pomalovat nějakou tu charitativní CIHLU, mohla bych na Smíchově tančit s Indiány, mohla
bych …
Bolí mě nohy. Ani nevím jak, sedím ve „své kafárně". Když budu chtít, můžu si něco čmárat, můžu pozorovat lidi, můžu číst
noviny, můžu poslouchat muziku ze sluchátek, můžu se dát do řeči s fešákem
u vedlejšího stolu a můžu si dát ten velký čokoládový zákusek. Ale nemusím. Také můžu zavolat bráchovi, dlouho jsme se
neviděli. Zvoní mi mobil, automaticky začínám přehrabovat organizovaný chaos ve
své kabelce, což pochopitelně vůbec nemusím. „Čau ségra, co děláš? Nedáme
kafe?“
„Můžeme.
Vlastně, MUSÍME! Právě sedím v kavárně a myslím na tebe.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
PS: Nic
jsem nemusela a tak jsem nic nedělala. Nevěřili byste, jak moc jsem z toho
všeho, co jsem nemusela dělat, unavená.
Žádné komentáře:
Okomentovat