Už
na střední mi spolužačky říkaly „Božka“. Pořád jsem něco čmárala, na písemku mi
jedna A 4 nikdy nestačila a moje maturitní otázka z ČJ byla jasná, ani jsem
si jí snad nemusela losovat – Národní obrození. Možná na tom něco bude.
Všichni TO
dělají
„Mám
se báječně,“ švitoří mi Lenka do telefonu a já mám radost, že je konečně
spokojená. Moc dobře vím, že právě ona si to opravdu zaslouží.
„A
co vlastně děláš, když teď nemusíš brzy vstávat a vysedávat v kanceláři?“
ptám se. „Starám se o malou a hlavně o naší firmu. Taky přestavujeme dům, takže se
nenudím. Ale víš, co dělám teď nejčastěji?“ položí Lenka řečnickou otázku a
vzápětí na ní odpoví. „Prokrastinuju,“
vysloví a ze sluchátka se line její veselý smích. „Haló, jsi tam? Slyšíšš mě?“
Jo,
jsem tu a slyším jí. Tak už i Lenka. To slovo zní jako šíleně hnusná,
epidemicky se šířící, nakažlivá nemoc. Koupíte si oblíbený časopis a od první
do poslední stránky čtete o prokrastinaci. V knihkupectví hledáte knihu a z regálu
na vás vypadne Konec prokrastinace. Otevřete internet a zjistíte, že na NIC
neexistuje víc návodů, než na to, jak zatočit s prokrastinací. Můžete si
dokonce dát i test, abyste zjistili, zda ten mor postihl už i vás. Vlastně to
vypadá, že celý svět nedělá nic jiného. I v obyčejném telefonickém brebentění s kamarádkou o tom slyšíte.
„Fuj,
a proč to děláš? To se nemůžeš jen tak flákat, zevlovat a lelkovat?
Nebo tu práci jen tak normálně odkládat a odsouvat? To musíš hned to …?“ nešlo mi
slovo z pusy.
„Noooo,“
ozve se po chvilce ticha rozpačitě Lenka, „to je přeci totéž.“
Znám
význam toho slova a právě proto, že je to totéž, nechápu, proč se to nedá říct
obyčejně. Prostě česky.
Není
prokrastinace jako prokrastinace
Dobře, já vím, ono to není úplně totéž. Je mi jasné, že při té opravdové prokrastinaci se jedná o chorobné odsouvání úkolů, do
kterých se nám nechce, které pokládáme za zbytečné a nesmyslné a raději se
s plným elánem pustíme do něčeho, co nás baví. Jenže
upřímně, ještě jsem se osobně nesetkala
s nikým, kdo tímto chorobným stavem
trpí (tím vůbec nezpochybňuji, že někdo takový existuje). To, že občas
odsuneme nějakou práci na později a raději nejprve uděláme něco, co je nám
příjemnější, nebo jen tak sedíme a relaxujeme, nebo chcete-li lelkujeme,
flákáme se, válíme se, nebo třeba koukáme „do blba“ anebo si klidně na chvilku hodíme nohy na stůl, ještě nutně nemusí
znamenat, že prokrastinujeme.
Ať se
jazyk vyvíjí
Nemám
vůbec nic proti převzatým slovům, rozhodně patří do češtiny. Jsou důkazem, že
se náš jazyk vyvíjí a hlavně, k některým slovům by se opravdu velmi špatně
hledalo výstižné české slovo se stejným významem (ano, synonymum, dalo by se také použít slovo ekvivalent). Domnívám se ovšem, že některá slova
přebíráme naprosto zbytečně.
Dobře si pamatuji, že už jako malá holka, v době hluboké totality, tenkrát se ještě
neprokrastinovalo, jsem nechápala, proč se tak často používá slovo družba. Vždyť přeci přátelství je naprosto výstižné a
mnohem hezčí. Po revoluci mě vytáčela slova jako meeting, briefing apod. a k nepříčetnosti mě dodnes dohání
slova environment a magenta. (No řekněte, kdo vám kdy pochválil vaší krásnou magentovou sukni?) Když jsem před
lety pracovala v jedné velké stavební společnosti, dal mi šéf na starost environmentální systém. Dělalo se mi
mdlo (nikoli z té práce), vždyť v Česku máme přece nádherné životní prostředí.
A
dnes je tu ta prokrastinace.
Mám máslo
na hlavě
Ale
abych byla upřímná sama k sobě, mám máslo na hlavě. I já používám, pochopitelně zcela zbytečně, některá cizí slova, případně nesmyslné zkratky, ba dokonce tak
trošku slovní paskvily. K mým oblíbeným patří např. OMG, OK, Twl, to je mňamózní,
šmakuláda
a nejvíc ze všeho miluji vyšmuchlit.
Njn, znáte to. Určitě jich je mnohem v...
------------------------------------------------------------------------------------------------------------
PS: ... jdu
si uvařit kafe, hodím nohy na židli a budu čučet do blba. Žehlicí prkno, vysavač a sepsání seznamu
co nezapomenout na ŠvP (školu v přírodě) jistě počkají. A pak si zase trošku vyšmuchlím zahrádku, zasadím nějakou magentovou kytičku a tohle dopíšu pak, až někdy ...
PPS: Jsem líná, budu se flákat, zevlovat, lelkovat, otálet, odkládat nepříjemnou práci a povinnosti, ale nikdy, opravdu nikdy nebudu prokrastinovat.
