Novinky z Novy

Novinky z NOVY

Téměř celé léto jsme „neviděli televizi“. A pak, koncem srpna, když jsme čekali, až nám nejstarší syn vrátí svého malého brášku z prázdnin, jsme zmáčkli čudlík.

„Ahoj, jsem tvá vagína“ neslo se náhle naším bytem. Kafe mi zůstalo viset v krku a mému drahému se zvědavě natáhly uši i oči směrem k obrazovce.

„Co je to za program, okamžitě to přepni, je dopoledne a za chvíli se vrátí Štěpánek!“, napomínám chlípníka.

„Co blázníš, vždyť to je Nova“, brání se. „Aha, a toto je co?“ „To nevím, každopádně moje vagína na mě právě mává z Novy“, dusil se smíchem.

Napjatě jsme tedy sledovali, co nového se po tak dlouhé době dozvíme.

A dozvěděli jsme se:

-      že Marcel, který tak hrozně přibral, není obézní, jen těhotný. Vlastně těhotná.                         (Chudák Marcel.)    

-      že díky Lenoru se můžeme celý týden válet v posteli. 

       (Jako omluvenka do práce zřejmě postačí účtenka za aviváž.)

-      že táta měl pravdu, když říkal, že ke spokojenému životu budeme potřebovat peníze.               (To asi jen mně nikdy nic takového táta neříkal, škoda.)

-      že úplně klidně se můžeme utírat do psího ručníku, protože – „Můj ručník je i jeho ručník.“ 

       (Nemám psa, jen manžela a dítě a do jejich ručníku se taky občas klidně utřu, protože  jejich ručník je i můj ručník.)

   

    -  že s novou aplikací Letgo můžeme vyfotit, sdílet a prodat všecko, co už nepotřebujeme 

       (Zkusím zpeněžit jednoho mazlíčka s ADHD, třeba se někdo   chytne.)

-      že v kloubech frčí červená a s kamzíkem doskáčeme, kam potřebujeme 

       (Od té doby, co si má kamarádka při skákání z třetího schodu zlámala nohu, zásadně neskáču. Nikdy a nikam.)

-     že poctivá limonáda je pro poctivé cyklisty. 

      (Od té doby, co si má kamarádka – ta stejná, zlomila při pádu z kola ruku, zásadně jezdím pouze v autě. Taky poctivě, ale bez limonády.)

-     že pokud se nám na tváři vyrojí barevné pupence, nejde o pubertální akné, ale s největší pravděpodobností jsme „chytli“ skittlsničky. 

       (Když jsem byla v pubertě já, říkalo se tomu beďary, ale ty většinou nebývaly barevné. Doba holt pokročila.)

-      že jsem žena a úplně klidně můžu rozhodnout třeba zápas. Pochopitelně, pokud používám ty správné vložky. 

       (Nikdy jsem žádný zápas nerozhodla, ale teď aspoň vím, čím to je.)

-      že ani jako žena už nemáme jistotu, jestli „je to naše“. Ovšem pokud máme ten správný mobil, vlastně toho správného operátora, pak se bát nemusíme, protože „Mobily, to je naše!“ 

       (V době, kdy jsem čekala své první dva syny, jsem byla šťastná, že mi do paneláku zavedli pevnou linku, tak doufám, že jsou vážně moji. U třetího syna, si mohu být naprosto jistá, to jsem už měla mobil i správného operátora.)

-      že každé 2 sekundy se u nás sní jedny Horalky od Sedity. 

       (Ráda bych poznala toho, kdo se s nimi tak cpe. Horalky jsem měla naposledy asi před dvaceti lety.)

-      že jíst, pít, smát se a taky zakousnout se do šťavnatého steaku můžeme jen s Coregou.           (Pokud se nebudeme cpát Horalkami, možná nebudeme potřebovat Coregu. A možná taky jo!)

-      že díky Prostamolu UNO se můžeme cítit mnohem lépe 

        (Hned zítra si ho pořídím.)

-      že s Emirates můžeme letět do Dubaje

        (Tak, to asi jak kdo.)

-      že do Říma nemůžeme letět s pocitem kávy v puse 

       (S pocitem kávy v puse poletím třeba i do Dubaje.)

-      A POZÓR -  že můžeme vyhrát EUROJACKPOT a procestovat celý svět.

Uvědomili jsme si, že jsme opravdu rádi, že tohle všecko můžeme, ale taky nemusíme, protože máme možnost volby a že nám ta televize vlastně vůbec nechyběla.

A protože máme možnost volby, zmáčkli jsme čudlík ….