Naše Vánoce

 

Zítra máme první adventní neděli. Těšíte se? No, to je otázka. Jasně, že se těšíte, vždyť po tom uspěchaném roce, konečně všude zavládne klid a pohoda.

Již několik týdnů na nás Vánoce útočí ze všech stran, především ze všech marketů, supermarketů, hypermarketů a hobby marketů. Jen co obchodníci sklidili aktovky, pera a pytlíky na přezůvky, začali společně s dýněmi vybalovat Mikuláše, čerty a Santíky. Z televize se linou nostalgické reklamy plné pohody, štěstí, Coca Coly, Hery v akci, limitovaných edic pro udržení zdravých kloubů, a těch NEJ dárků pro naše nejmilejší.

U nás je to jasné, Ježíšek letos přinese robota. Zatím netuším, k čemu je přesně dobrý, ale v reklamě jezdí po zemi a sbírá peníze, tak to by se mohlo hodit.

Štěpánek se na Vánoce pečlivě připravuje již několik měsíců, Ježíškovi psal hned několikrát, aby na něj snad nezapomněl, a pokaždé na seznamu nenápadně něco přibylo. Společně jsme pak vyrobili adventní věnec a nakoupili ty správně barevné balicí papíry, které jsme přes balkon poslali tam nahoru, aby nám, nedej Bože, Ježíšek nezabalil dárky do nějakých zbytků, které by barevně neladili s ozdobením našeho stromečku. Celou noc pršelo, teď máme krásný toaletní papír, který ovšem neladí s obklady na stěně v naší nejmenší místnosti.

Každý rok, si všecko perfektně naplánuji:

-       Nebudu uklízet. Ježíšek se přeci narodil ve chlévě, takže nějaké to zrníčko prachu na   poličce ho určitě neodradí.

-       Napíšu si seznam dárků, co komu …

-       Dárky budu nakupovat už od konce prázdnin a zabalím je hned (pro případ nouze, mám internet)

-       Žádné nové ozdoby, už je nemám kam ukládat.

-       Upeču 4 druhy cukroví, víc ani Ň !!! a …

-       konečně upeču vánočku.

-       Podívám se na vánoční trhy do Norimberku.

-       Žádné SMS, vánoční přání pošlu poštou.

-       Salát nebudu míchat ve škopku, ale v míse a ke štědrovečerní večeři usmažím pouze   kuřecí řízky.

-       Letošní Vánoce budu odpočívat a užiji si co nejvíc pohádek.

-       Letos URČITĚ půjdu na půlnoční.

-       Žádné dostihy po návštěvách, příbuzné a přátele můžu přeci navštívit kdykoliv během roku.

A pak přijde realita.

Neuklízím. Tím mám na mysli vánoční tradici, pro mě nepochopitelného gruntování (příšerné slovo), kdy ženy šplhají po štaflích, aby smetly tu neviditelnou pavučinu nad knihovnou, pak honem seskočí ze třetího žbrdlínka a pokud si nezlomí nohu, ihned zakleknou, aby pod onou knihovnou vymetly neviditelné zrnko prachu, vyleští skleničky, které leštily minulý týden, vyženou ze spíže moučné moly, které tam nikdy neměly a ruce si dobrovolně nechají přimrznout k oknům. Tak tohle znám od maminky a proto to nedělám. Prostě žádný 'vánoční' úklid. Osvědčená metoda, které se již několik let (desítek let) poctivě držím. Uklízím totiž průběžně celý rok, takže není důvod lézt po čtyřech jen proto, že se blíží datum 24.12. Věřte mi, že Ježíškovi to vůbec nevadí, celá ta léta nás navštěvuje s železnou pravidelností každý rok, přesně 24.12. večer.

Na seznam dárků nějakým nedopatřením nedošlo, takže v prosinci běhám po ‚ócéčku‘ a v zoufalství podléhám reklamám na ty nejdokonalejší trapnosti a zbytečnosti. Tohle jsem si mohla ušetřit, kdybych dárky pořizovala už od konce prázdnin (třeba v říjnu, když byli moji hoši na hokeji). Při té nákupní horečce pořídím nové vánoční ozdoby, jsou tááák krásné a tyhle opravdu, ale opravdu nutně potřebuji.

Čtyři druhy cukroví mám již na začátku adventu, do štědrého dne jich uplácám ještě deset a pro jistotu všecky z dvojité dávky (mám hodně synů).

Do Norimberku už to letos určitě nestihnu (zase), ale Praha je přeci také krásná (zase).

Den před Vánoci láskyplně vypakuji manžela s nejmladším synem na Staromák, abych si já, sama doma, užila předvánoční pohody. Celé dopoledne strávím ve frontách na banány, mandarinky, čerstvé salámy, pomazánky a další vánoční laskominy, které zaručeně během roku nikde neseženu a zbytek toho pohodového dne vyplním balením dárků pro dvacet lidí. (Nééé, zase tolik synů nemám, ale přeci jen, mám velkou rodinu). Večer se nemůžu narovnat, což vlastně tak moc nevadí, protože špičku na jedli nasadí manžel.

Po té, co mi ráno 24. prosince, má drahá polovička rozmasíruje bolavá záda, jen tak pošolíchám mopem podlahu, abych se protáhla, utřu prach, vyklidím myčku, abychom večer měli na co naložit slavnostní večeři, uvařím si kafe, rozešlu všem, kteří nemají facebook nějakou nostalgickou vánoční SMS, připravím pár táců chlebíčků, od tchýně dovezu vánočku, salát umíchám ve škopku, jídelní stůl ‚obléknu‘ do slavnostního hávu, usmažím 10 kuřecích řízků, 10 vepřových řízků a 10 klobás (mám hodně synů), po nadílce pouklízím papír, který děti servaly z těch pracně zabalených dárků, vypiji si kafe, a o půlnoci  … mám půlnoc.

Na Štěpána přivítám celou širokou rodinu, Štěpánek oslaví svátek, Dominik narozeniny a zbytek vánočních prázdnin strávíme po návštěvách, protože kdy jindy se setkat s příbuznými a přáteli, než právě o Vánocích?

1.1.  konečně usednu k pohádce,  Mrazíka si opravdu nikdy ujít nenechám.

Víte, miluji ty NAŠE Vánoce a nepřeji si nic jiného, než aby za rok, byly na chlup stejné. 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
PS: Není to totiž taková hrůza, jak to vypadá. Stihneme i některé vánoční tradice. Naší rodinnou tradicí jsou vánoční trhy na Staroměstském náměstí, které nikdy nevynecháme, v předvečer štědrého dne, společně, celá rodina, zdobíme stromeček, o štědrý den si pouštíme lodičky ze skořápek, rozkrojíme jablíčko, pustíme si koledy (opravdu jen pustíme, nechceme Ježíška vyplašit našim kvílením), u vánočního svařáku s láskou zavzpomínáme na ty, kteří již s námi nejsou, chodíme na procházky, hrajeme hry a hlavně, jsme spolu. Prostě si Vánoce určitě dokážeme užít.

Tak přátelé, šťastné a veselé …