Každý
muž by měl být alespoň trošku lovec. Zaprvé to má dáno už tak nějak geneticky a
zadruhé, my holky to máme rády.
S klidným svědomím můžu říct, že můj muž je lovec. Tak především ulovil mně. Osm týdnů mi denně psal desítky
eSeMeSek a opatrně kladl návnadu, než mě lapil na první rande. Před tím ovšem musel
vyvinout značné úsilí a zapojit čich zkušeného stopaře a lovce, neboť mé telefonní
číslo jsem mu nikdy nedala. Bylo to někdy krátce po 2. světové válce, mobily se
nosily na zádech, počítač znali pouze ve Slušovicích a slovo facebook by vás
nejspíš urazilo. Se mnou, jako bonus zcela zdarma (no, až tak zdarma to
nebylo), ulovil dvě mláďata mužského pohlaví. Uznejte, že takový úlovek, prostě
nemohl přenechat lovci z jiné, nedej Bože, nepřátelské tlupy.
Z mláďat vychoval jak jinak - lovce.
Před rokem se k nám na zahrádku
nastěhoval krtek. Nemám vůbec nic proti krtkům, ale když naše zahrádka začínala
pomalu vypadat jako tunel Blanka (výstižné jméno pro tunel), z mé tváře se
velmi rychle vytrácel úsměv. Likvidaci nechtěného nájemníka jsem pochopitelně pojala čistě
žensky. V bojové náladě, přesvědčená o svém vítězství, jsem
vtrhla do obchodu a skoupila veškeré plašiče, dýmovnice a šíleně smradlavé, ale
zaručeně fungující odpuzovače a s nadějí jsem se chytala každé rady typu
„zničte krtka“. Odpuzovače fungovaly spolehlivě. Dva týdny jsme nemohli na
zahrádku, takže krtek mohl naprosto nerušeně „fárat“ dál. „Ten prevít je snad
nezničitelný“, posteskla jsem si. A to je přesně ten správný čas pro lovce. Můj
lovec popadl třílitrovou zavařovací sklenici, vytipoval si krtkovu
nejfrekventovanější promenádu, a s hrdlem umístěným přesně ve výši krtkovy
trasy mu tam tu sklenici „zabudoval“. Celý ten vynález přikryl starým linem. Za
dva dny byl krtek uloven - živý. Takhle
jednoduché to je. Krtka jsme nesnědli, odnesli jsme ho daaaleko do pole.
Krátce po té, co jsme si pořídili zahrádku,
se projevila má alergie na vosí bodnutí. Nic příjemného a tak jsem se opět
vypravila na nákupy. Tentokrát, jsem se zaměřila na lapače vos. Opravdu se o
nich nedá říct, že by byly vrcholem designérského umění, ale přeci jen – vypadají
alespoň trošku „koukatelně“, co si budeme povídat, jsem estét. Můj lovec
vyrobil totéž z pet lahví, jen s tím rozdílem, že jeho lapače jsou zadarmo
(stejně jako past na krtka) a opravdu, ale opravdu nevzhledné, nevkusné,
vlastně naprosto hnusné. A zatímco do hezkých, koupených lapačů se chytí
v průměru tři vosy denně, do vyrobených hnusů z petek jich ulovíme
stovky (tak ne, ale desítky určitě).
Zatím poslední lovecký počin se odehrál
v naší ložnici. Teď si dovedu představit vaší lačnou zvědavost
v očích, ale zde vás zklamu, opravdu žádné pikantnosti z našeho
milostného života nebudou! Přeci jen, nemůžu na nás prásknout úplně všecko.
Náš
klidný literární večer narušil vetřelec. PLESK! „Svině jedna“! Utržila jsem
ránu novinami do mého odhaleného kolena (dobře, lehká erotika), zděšením mi
spadly brýle i brada. „Promiň miláčku, ale ta moucha mě fakt leze na nervy.“
„Moucha?!?
Jaká moucha?“ nevycházím z údivu. To už můj drahý, hnán loveckými pudy, skáče
z postele, máchá kolem sebe novinami a za ním padá k zemi svíčka
(klid, nebyla zapálená- literární večer, vzpomínáte?), budík, půlka knihovny,
má krásná, právě kvetoucí orchidea … grrr, naše společná fotka (svatební),
záclony (vlastně, ty ne - žádné nemáme).
Po půl hodině je po všem. Ložnice už není
ložnice, ale vypleněné nepřátelské území, vyřízený Pampalíny na mně vrhne vášnivý pohled,
„zatančí“ vítězný tanec a spokojeně upadá do kómatu. No nic, tak v klidu
dočtu kapitolu.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
PS: Přemýšlím,
jak bych mu tu náročnou loveckou práci usnadnila….
Už to mám! Zítra vyrazím na
nákupy a koupím mucholapky. Nebo raději ne,
mucholapky jsou nechutné - brrr a navíc, neuspokojí loveckou vášeň mého muže.
Myslím, že obyčejná plácačka na mouchy zcela postačí a zabiju tím dvě mouchy
jednou ranou:
1)
lovec může nadále lovit
2)
nepřizabije přitom půlku rodiny (čti manželku)
3)
ušetříme za nové vybavení ložnice
Takže,
tři mouchy jednou ranou. Hmmm, ani já nejsem špatný lovec.
Žádné komentáře:
Okomentovat