sobota 14. října 2017

Lovec

    Každý muž by měl být alespoň trošku lovec. Zaprvé to má dáno už tak nějak geneticky a zadruhé, my holky to máme rády.


    S klidným svědomím můžu říct, že můj muž je lovec. Tak především ulovil mně. Osm týdnů mi denně psal desítky eSeMeSek a opatrně kladl návnadu, než mě lapil na první rande. Před tím ovšem musel vyvinout značné úsilí a zapojit čich zkušeného stopaře a lovce, neboť mé telefonní číslo jsem mu nikdy nedala. Bylo to někdy krátce po 2. světové válce, mobily se nosily na zádech, počítač znali pouze ve Slušovicích a slovo facebook by vás nejspíš urazilo. Se mnou, jako bonus zcela zdarma (no, až tak zdarma to nebylo), ulovil dvě mláďata mužského pohlaví. Uznejte, že takový úlovek, prostě nemohl přenechat lovci z jiné, nedej Bože, nepřátelské tlupy. Z mláďat vychoval jak jinak -  lovce.

    Před rokem se k nám na zahrádku nastěhoval krtek. Nemám vůbec nic proti krtkům, ale když naše zahrádka začínala pomalu vypadat jako tunel Blanka (výstižné jméno pro tunel), z mé tváře se velmi rychle vytrácel úsměv. Likvidaci nechtěného nájemníka jsem pochopitelně pojala čistě žensky. V bojové náladě, přesvědčená o svém vítězství, jsem vtrhla do obchodu a skoupila veškeré plašiče, dýmovnice a šíleně smradlavé, ale zaručeně fungující odpuzovače a s nadějí jsem se chytala každé rady typu „zničte krtka“. Odpuzovače fungovaly spolehlivě. Dva týdny jsme nemohli na zahrádku, takže krtek mohl naprosto nerušeně „fárat“ dál. „Ten prevít je snad nezničitelný“, posteskla jsem si. A to je přesně ten správný čas pro lovce. Můj lovec popadl třílitrovou zavařovací sklenici, vytipoval si krtkovu nejfrekventovanější promenádu, a s hrdlem umístěným přesně ve výši krtkovy trasy mu tam tu sklenici „zabudoval“. Celý ten vynález přikryl starým linem. Za dva dny byl krtek uloven -  živý. Takhle jednoduché to je. Krtka jsme nesnědli, odnesli jsme ho daaaleko do pole.

    Krátce po té, co jsme si pořídili zahrádku, se projevila má alergie na vosí bodnutí. Nic příjemného a tak jsem se opět vypravila na nákupy. Tentokrát, jsem se zaměřila na lapače vos. Opravdu se o nich nedá říct, že by byly vrcholem designérského umění, ale přeci jen – vypadají alespoň trošku „koukatelně“, co si budeme povídat, jsem estét. Můj lovec vyrobil totéž z pet lahví, jen s tím rozdílem, že jeho lapače jsou zadarmo (stejně jako past na krtka) a opravdu, ale opravdu nevzhledné, nevkusné, vlastně naprosto hnusné. A zatímco do hezkých, koupených lapačů se chytí v průměru tři vosy denně, do vyrobených hnusů z petek jich ulovíme stovky (tak ne, ale desítky určitě).

    Zatím poslední lovecký počin se odehrál v naší ložnici. Teď si dovedu představit vaší lačnou zvědavost v očích, ale zde vás zklamu, opravdu žádné pikantnosti z našeho milostného života nebudou! Přeci jen, nemůžu na nás prásknout úplně všecko. 

    Náš klidný literární večer narušil vetřelec. PLESK! „Svině jedna“! Utržila jsem ránu novinami do mého odhaleného kolena (dobře, lehká erotika), zděšením mi spadly brýle i brada. „Promiň miláčku, ale ta moucha mě fakt leze na nervy.“
„Moucha?!? Jaká moucha?“ nevycházím z údivu. To už můj drahý, hnán loveckými pudy, skáče z postele, máchá kolem sebe novinami a za ním padá k zemi svíčka (klid, nebyla zapálená- literární večer, vzpomínáte?), budík, půlka knihovny, má krásná, právě kvetoucí orchidea … grrr, naše společná fotka (svatební), záclony (vlastně, ty ne -  žádné nemáme).

   Po půl hodině je po všem. Ložnice už není ložnice, ale vypleněné nepřátelské území, vyřízený  Pampalíny na mně vrhne vášnivý pohled, „zatančí“ vítězný tanec a spokojeně upadá do kómatu. No nic, tak v klidu dočtu kapitolu.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 PS: Přemýšlím, jak bych mu tu náročnou loveckou práci usnadnila…. 
Už to mám! Zítra vyrazím na nákupy a koupím mucholapky. Nebo raději ne, mucholapky jsou nechutné - brrr a navíc, neuspokojí loveckou vášeň mého muže. Myslím, že obyčejná plácačka na mouchy zcela postačí a zabiju tím dvě mouchy jednou ranou:
1) lovec může nadále lovit
2) nepřizabije přitom půlku rodiny (čti manželku)
3) ušetříme za nové vybavení ložnice
Takže, tři mouchy jednou ranou. Hmmm, ani já nejsem špatný lovec. 

Žádné komentáře:

Okomentovat