Krásná a úspěšná novinářka z velkoměsta, podlehne svéráznému kouzlu
drsného „vlka samotáře“. Počáteční nedůvěra nenápadně přejde v nesmělé oťukávání, jež
záhy vyvolá oboustrannou touhu, která logicky vyústí v nekontrolovatelnou vlnu
vášní. Příběh jako vystřižený z filmu Krokodýl Dundee. Jen newyorskou
redakci nahradila redakce pražská a místo australské buše tráví milenci
společné chvilky na samotě u lesa.
Dlouho jsme se neviděly. Celé tři měsíce. Za
tu dobu se mnohé událo, máme si toho tolik co říct. Tři hodiny u drinku a
jediné téma – chlapi. Vlastně chlap. Jeden jediný. Jistě, vždyť o to jde, o
toho jediného, toho pravého, toho prince na bílém koni. Má kamarádka se přes léto zamilovala. Prožívá
doslova milostnou bouři. Její mozek v nadměrné míře produkuje dopamin,
oxytocin, adrenalin a co já vím, co všecko produkuje zamilovaný mozek (nebo
vlastně srdce?). Láska z ní stříká
na hony, štěstím téměř omdlévá a bez mobilu nejde ani na záchod. Co kdyby
zrovna napsal, nebo dokonce zavolal? Když jede přeplněnou tramvají, její šťastná
aura nemilosrdně sráží k zemi všechny závistivé spolucestující, a když
běží po ulici, pod nohami jí rozkvétá louka plná sedmikrásek.
„Dundee“ je Marťan. Dundee má ďábelsky
uhrančivý pohled, je charismatický, romantický, pozorný, laskavý, vášnivý,
chápavý, přátelský, vtipný, statečný, něžný i drsný, pracovitý i roztomile
líný, otevřený a přitom tajemný. Dundee je neprozkoumané území, kterému je třeba
přijít na kloub. Jen … nepíše.
„Proč mi nepíše?!?! Když jsme spolu, je to tak
intenzivní, tak opravdové, tak živočišné, ale když se musíme odloučit – nepíše.
Mně se stýská už při loučení, ale jemu se začne stýskat až ve středu. No,
chápeš to?!?“ naříká jindy sebevědomá a ambiciózní redaktorka nad skleničkou
drinku a očima přemlouvá mobil, ať už konečně pípne.
Nechápu. Jasně, že to nechápu. Jsem
z Venuše, ne z Marsu. Dobře vím, že my holky, chceme od každého Dundee
nejen všecko to, o čem jsme si právě povídaly, ale ještě několik nepatrných drobnůstek,
které žádného opravdového Dundee nijak nezatíží, a my pak budeme naprosto spokojené. Možná.
Tak
třeba:
-aby
nás občas překvapili drobným dárkem (např. novým SUV, šperkem, botičkami, kabelkou… i kytka, či čokoláda opravdu stačí)
-aby
s námi mluvili
-aby
nás poslouchali, když mluvíme
-aby
nás na veřejnosti vodili za ruce
-aby
nekoukali po dlouhonohých prsatých Venuších, když si za ruku vedou NÁS
-aby
nás občas pohladili
-aby
nás pochválili, když přijdeme od holiče a necuchali nám pořád ten nový účes
-aby
nás jen tak mimoděk, zcela nezištně, políbili
-aby
si pamatovali datum našich narozenin a den našeho seznámení
-aby
nám masírovali chodidla
-aby
se tvářili, že žádná „madla lásky“ nemáme
-aby
nám o víkendu udělali snídani do postele
-aby
nám uvařili kafe
-aby
nás nechali občas (1x týdně?) zaběhnout s holkama na kafíčko a oni zatím
připravili večeři
-aby
se s námi podělili o domácí práce (třeba žehlení, praní, nakupování,
vaření, mytí oken, vysávání, vytírání – ostatní už zvládneme samy)
-aby
opravili kapající kohoutek (TEĎ, ne za půl roku)
-aby
si nás vzali (v posteli i na radnici –HNED, ne za půl roku)
-aby
nám věřili, když nás bolí hlava
-aby
nežárlili
-aby
trošku žárlili
-aby
pochopili, že Patrik Swayze se nám prostě FAKT líbí
-aby
na nás obdivně hleděli, i když jsme právě na zahradě, v teplákách
s vytahanými koleny a hlínou za nehty
-aby
nám říkali, že nás milují
-aby
byli oholení a voněli
-aby
nebyli žádní šampóni
-aby
nám imponovali a měli všeobecný přehled O VŠEM (o sexuologii, celebritách,
jaderné fyzice, Ordinaci v růžové zahradě, sociální psychologii,
programování naší pračky, laktační psychóze, historii (čehokoliv), výchově dětí
v jakémkoli věku, esoterice, UFO …)
-aby
nám posílali něžné, láskyplné esemesky, když jsme zrovna v práci, ve
frontě u pokladny, na třídní schůzce, u zubaře – prostě pořád. Zkrátka, ABY NÁM PSALI !!!
No vidíte, vždyť je to tak jednoduché.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
PS: A také
chceme, aby všichni Dundee věděli, že tohle všecko, není pro nás až tak moc důležité, protože
my holky jen chceme, aby nás jednoduše MILOVALI.
PPS: „A
víš, co je na tom nejhorší?“ dopije svůj drink má zamilovaná přítelkyně a vrhne
na mě nešťastný pohled.
„Nevím,“
odpovím popravdě a intenzivně přemýšlím, co z toho všeho, co
právě prožívá, může být hrozné, nebo dokonce nejhorší.
„Že mě
štve, že mě to štve!“
Žádné komentáře:
Okomentovat