Vzpomínáte?
Před rokem touto dobou jsem se vám svěřila, jak vypadají naše Vánoce, jak moc
je mám ráda a jak moc si přeji, aby byly letos na chlup stejné. Nebudou.
„Jééé,
mami koukej, to je krásná ozdoba a ta hvězda, tu bych chtěl, tu bysme si mohli
koupit domů,“ rozplývá se Štěpa nad nabídkou vánočních tretek a běhá od regálu
k regálu. Líbí se mu andílci, sobi, vánoční skřítkové, ozdoby a vůbec všecko,
co se třpytí, nebo co se tváří alespoň trošku vánočně. Hvězda je pěkná i mě se
líbí, koupit bychom si jí mohli. Ale KAM? Do kterého z našeho domů si jí koupíme?
Vánoční
atmosféra už se nám vpíjí pod kůži. Ulice jsou krásně vyzdobené, od stánků voní
trdelníky, svařák i vánoční punč, lidé se baví, smějí, chvátají a nakupují. Tolik
podnětů, lidí a hluku ovšem paradoxně spěje ke Štěpově špatné náladě. Vrčí,
bručí, je podrážděný, poskakuje a lítá doslova jak splašený. Začínáme být
středem pozornosti. Té negativní pozornosti, pochopitelně. Štěpa je ze všech
předvánočních radostí unavený a jeho ADHD mi to dává jasně najevo. Už dávno
vím, že unavené ADHD nepolehává a neusíná. Už dávno vím, že unavené ADHD je
schopné houpat se na lustru, sjíždět zábradlí, plazit se lidem pod nohama,
rozbombardovat celou hračkárnu, hrát na honěnou s imaginárním kamarádem a
hlavně - je opravdu hodně slyšet. Koukám, jak se co nejrychleji dostat domů,
nebo alespoň někam, kde nebude tolik lidí a Štěpa bude moct na chvíli uniknout
do nějakého ‚jiného světa‘. Máme štěstí, v kavárně na nás čeká malý
odlehlý kouteček. Bručoun si povídat nechce, povídání má za dnešek až dost a
tak mu dovolím tablet (za tenhle vynález bych udělila Nobelovu cenu za mír –
pochopí jen rodiče podobných exemplářů). Štěpán tedy Minecraftuje a mé myšlenky plují
nad šálkem vánočně vonící kávy:
Vánoce mají být svátky klidu, ale ten klid si
musíme nejprve sami připravit, sami „vyrobit“. Snažím se o to rok co rok, Vánoce mám vážně ráda. Miluji vánoční atmosféru, miluji všecky vánoční vůně i chutě, zářící
výlohy, balkony, okna i dětské oči, miluji, když je celá rodina u nás DOMA. Letos
je to poprvé, co jsou naše Vánoce rozdvojené (?) – lepší výraz mě nenapadá.
Pořád přemýšlím, jak to všecko bude a jestli všecko stihnu. Mám vyzdobit pouze
byt v Praze? Bylo by to logické, trávíme tady nejvíce času. Nebo byt ve Štětí?
Bylo by to logické, tam je naše opravdové doma, tam budeme trávit všecky
adventní víkendy a hlavně Štědrý den a vánoční svátky. Anebo oba? I to by bylo
logické, bydlíme vlastně tam i tam. A jak to bude s Ježíškem? Přijde jen do
Štětí, nebo i do Prahy? Nechci si ho uzurpovat jen pro nás, vím, že o Štědrý
den toho má na práci hodně. Musí přeci oblítat všecky ty načančané
jedličky, smrčky a borovice, protože hodné děti jsou přeci po celém ježíšovském revíru.
Po
příjemné hodince mého rozjímání ze Štěpána opadla únava, uklidnil se a očividně má
stejné myšlenkové pochody. „Mami, to my budeme mít Vánoce ve Štětí i
v Praze? No to je hustý!“ zvedne hlavu od tabletu a nadšeně na mě kulí
oči.
Je
rozhodnuto a tak nás čekají dvojité Vánoční radosti:
-dva
adventní věnce na stůl (pokud je to i s požárem, budou mít hasiči letos
napilno)
-dva
adventní věnce na dveře
-vyzdobení
dvou bytů, včetně balkonů (jen na výzdobu našich domovů padne půlka lesa)
-osvětlení
dvou balkonů (hned zítra zavolám na ČEZ a požádám o VIP tarif)
-nazdobení
XXX oken (nechce se mi je ani počítat)
-dvoje
pečení (ten VIP tarif je opravdu namístě. Nebo - neměla bych to cukroví letos vážně koupit?)
-zdobení
dvou stromečků (snad ta půlka lesa bude stačit)
-pořízení (a zabalení!!!) dárků pod dvě jedle (to by snad mohl zařídit Ježíšek, když už mu všecko ostatní nachystám až pod nos)
UF!
Jestli jsem do nynějška byla imunní proti diagnóze ADHD, tak teď už v tom bezpochyby lítám.
Čeká
nás ale i ta příjemná stránka Vánoc a to jsou tradice. Tradice mám hodně ráda, hlavně
ty rodinné. Tradice je synonymum pro jistotu. Když je něco tradice, tak to tak
je a bude a přes to nejede ani sobí spřežení. Jednou z našich rodinných
tradic je vánoční neúklid. Nevymetám pavučiny, nešůruju ve sklepě ani na půdě (teda,
kdybychom nějakou měli), neleštím vitríny, skleničky ani příbory, nevisím na
lustru a nepřimrzám k oknům. Je tedy nad slunce jasné, že tuhle tradici si
tento rok opravdu do sytosti užiju. Neuklízet ve dvou bytech je dvojitá vánoční radost.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------
PS: Letošní
Vánoce u nás svátky klidu asi nebudou. Takže, pokud v lednu nenajdete
žádný nový článek, mějte pochopení, spím pod jedlí. (Jen ještě nevím kde).
PPS: Ty
hvězdy jsme koupili dvě.
PPPS: Přeji Vám pohodový adventní čas, plný
krásných (vašich) tradic.
Žádné komentáře:
Okomentovat