sobota 28. dubna 2018

Napoli není na poli


Když jsem nedávno Štěpána připravovala na skutečnost, že odlétám na několik dní do Itálie, okamžitě sáhl po atlasu. Neapol nenašel, zato našel Napoli. "To je ono, Neapol je Napoli," vysvětluji zasvěceně, leč pro jeho doslovné chápaní, ne úplně šťastně. Reakce na sebe pochopitelně nenechala dlouho čekat, můj syn si vážně myslel, že letím na pole. Jenže Napoli, není na poli!



Tak jako je (má milovaná) Roudnice nad Labem městem pod Řípem, je Neapol městem pod Vesuvem. A stejně jako je Roudnice vystavěná do kopce směrem od řeky, je i Neapol vystavěná do kopce směrem od moře. Tady ovšem veškerá podobnost obou měst končí. Zatímco Říp je sopka již dávno vyhaslá (naštěstí), je Vesuv sopkou dosud činnou. To byl další kámen úrazu. Celých pět dní prožil Štěpán ve stresu a strachu, že už se nevrátím. Riziko bylo zjevně ohromné - buď spadne letadlo, nebo bouchne sopka. Nakonec bouchl Štěpán. Ve škole. Já měla přeci jen víc štěstí, než Štěpova škola a učitelka, všechny číhající hrozby mě minuly a to včetně jakéhokoli výbuchu. 


Z Vesuvu je Neapol jako na dlani

Někde jsem se dočetla (už si nepamatuji kde), že J. W. Goethe v jakési euforii nad krásami Neapole zvolal: "Kdo viděl Neapol, nemůže být nikdy smutný."
Jestli opravdu nikdy, to si tvrdit netroufám, pravdou ovšem je, že při návštěvě města pod Vesuvem, na smutnění čas není. I když ... 

"A nikdo nás tu nevítá," povzdechl si smutně kolega krátce po přistání, když jsme opouštěli neapolské letiště. Jeho "smutnění" bylo prvním a zároveň posledním, které nás v Neapoli potkalo a pochopitelně bylo myšleno s nadsázkou a lehkou ironií. Ale - kdo ví? Možná očekával transparent s názvem naší školy, nebo alespoň skromnou tabulku s jeho jménem. Nic z toho se nekonalo, přesto jsme do hotelu dojeli bez ztrát a v plném počtu. 


Výhled z Castel dell'Ovo


My ze 3.A ... 

Město mnoha tváří
Rozhodnete-li se navštívit metropolitní město regionu Kampánie, máte desítky, možná stovky možností, okukovat nepřeberné množství památek, hradů, kostelů a muzeí. Věřte, že na své si přijde každý, ať už jste milovníci starověku, středověku, válečných období, či jakékoliv jiné doby staletí minulých. Mezi dominanty města bezesporu patří pevnosti střežící přístav i město, Castel dellOvo a Castel Nuovo. Na pahorku Vomero se pak vypíná Castel Sant'Elmo, z kterého je opravdu nádherný výhled na město i stále hrozící vulkán.


Castel dell'Ovo


Má maličkost a Castel dell'Ovo




Castel Nuovo


Castel Sant'Elmo




Castel Sant'Elmo

Pokud jste obdivovatelé náboženských staveb, pak tady jste na tom správném místě.   S troškou nadsázky by se dalo říct, že na každém náměstí, v každé ulici, dokonce i v té nejzapadlejší uličce, narazíte na nějaký chrám, baziliku či kostelík. V žádném jiném městě jsem neviděla takové množství kostelů, jako právě v Neapoli. Např. na náměstí Pizza del Gesu Nuovo sousedí jezuitský kostel Chiesa del Gesu Nuovo s bazilikou Basilica di Santa Chiara.

Chiesa del Gesu Nuovo

Chiesa del Gesu Nuovo

Za vidění určitě stojí Metropolitní katedrála Santa Maria Assunta. Jedná se o monumentální katedrálu a sídlo arcidiecéze města Neapol. (Tohle vím od tetičky Wikipedie).


Katedrála Santa Maria Assunta

Doslova z každého koutku města na vás dýchne historie a umění, mísící se s vůní pizzy, capuccina, zmrzliny a italského likéru Lemoncello, který jsme pro jistotu pili při každé kávové zastávce. Doporučuji! 

Pizza se prý v Neapoli "narodila", takže pokud si jí právě tady nedáte, jako byste v Neapoli ani nebyli. Objednaly jsme si každá jinou (bylo jich hodně) a navzájem jsme si dávaly ochutnat. Dopadlo to tak, jak by se dalo předpokládat. Poslední večer už nikdo z nás nemohl slovo Pizza ani slyšet, natož jí vidět, nebo dokonce sníst. K poslední večeři ve městě pizzy jsme si s kolegyní objednaly salát a kuřecí křidélka. 

Čas na capuccino a Lemoncello

Objednali jsme si snad všecky druhy pizzy 

Během našeho pobytu jsme si stihli prohlédnout několik neapolských hradů, kostelů, muzeum v paláci Capodimonte, projít se jak velkými a luxusními ulicemi, např. honosnou třídou Via Toledo, tak i nejzapadlejšími a nejšpinavější mi uličkami Španělské čtvrti a některé z nás stihly i zabloudit v místních katakombách. To vše a jistě mnohem víc, můžete v Neapoli vidět a zažít. Vyjmenovávat zde všecko, není v mých silách. Za prvé jsem navštívila pouhý zlomek všech neapolských "lákadel" a za druhé, si všecky ty názvy a informace o tom, co jsem viděla většinu pamatuji pouze částečně, nebo pomíchaně, anebo vůbec. (To bude asi tím Lemoncellem.)




Shopping
Tak na to vážně nebyl čas. Nicméně jsem zaznamenala, že v Neapoli najdete mnoho tržnic, malebných obchůdků i velkých nákupních center. My nakoupili v obchodech  OVS a Carrefour, které byly pár kroků od hotelu. 


Vesuv a Pompeje
Štěpa si moc přál, abych mu přivezla Šikmou věž. Sice chápal, že Neapol je trošku jinde než Pisa, má přeci ten atlas, ale ... "Mami, ty jí seženeš," vkládal do mě naděje. Koupila jsem Vesuv. Tedy jen model, pochopitelně, zato přímo na vrcholu. To je bezesporu stylovější talisman, obzvlášť, když jsem se tam opravdu doplazila. 

Ten pravý Vesuv se vypíná do výšky 1 281 m. nad mořem, asi 20 km od Neapole. Je to jediná dosud činná sopka Evropy, která v době našeho výšlapu chrlila pouze turisty a nepatrný, opravdu téměř neviditelný čmoldík z útrob svého kráteru.  Jestliže vás přestane bavit pobíhat po městě, vydejte se na výlet. Z vlastní zkušenosti vám doporučuji, vypravit se na vrchol v časných dopoledních hodinách. Kolem 10. hodiny se davy dychtící nahlédnout do sopečného kráteru, nápadně podobají davům, dychtících po grilované klobáse na vrcholu Řípu, v době tradiční Řipské pouti. 


V první třetině cesty na Vesuv ani moc nefoukalo. Ve vyšších polohách 
už to byl místy fičák.

Pohled do kráteru

Heslo naší výpravy: Pózička - selfíčko. 


Sopka pokořena, to se musí oslavit - Lemoncello opět v akci.


Když už jednou vážíte cestu do Neapole, Pompeje vynechat nemůžete! Ani my nemohli. Toto starověké město, které bylo po výbuchu Vesuvu v roce 79, po staletí zakonzervováno pod několikametrovými nánosy popela a prachu, nás všecky okouzlilo. Obdivovali jsme, jak vyspělá civilizace zde žila před dvěma tisíci lety. V celém městě byla poměrně důmyslně vybudovaná kanalizace a domy, které lemují široké římské ulice se ještě dnes pyšní okapy, zachovalými stropy, mozaikovými podlahami, nebo zdmi zdobenými freskami. Nádhera! 


Pompeje dokáží okouzlit

2 tisíce let stará kanalizace ...

... a okap






Nevěstinec










Kochat se takovou nádherou bych vydržela dlouho, ale všecko má svůj konec. Stihla jsem ještě proběhnout místní tržiště před hlavním vstupem do Pompejí a tam, v jednom nenápadném stánku, jsem jí uviděla - Šikmou věž. 
Přeci nezklamu důvěru, kterou do mě můj syn vložil. 



Máme je doma obě - sopku i věž. 

Štěpa má tedy svoji Šikmou věž a už ví, že Neapol je Napoli a není na poli. Co ale ještě neví, že Neapol může být také Naples. Říkat mu to raději nebudu.


Tahle cesta byla služební. Je tedy jasné, že na programu byla také návštěva školy. Do ní možná nakoukneme příště. 

---------------------------------------------------------------------------------------------     
PS: Vyrazíte-li do Neapole, je dobré mít:
-někoho, kdo město alespoň trošku zná a ví, kde co hledat, kam se vydat a jakou dopravu k tomu využít. (My měli paní ředitelku.)
-někoho, kdo umí dobře italsky. (My měli kolegyni Petru z italské třídy naší školy.)
-někoho (a to je nejdůležitější), kdo umí fakt dobře číst v mapách a perfektně rozumí své navigaci (My měli Káču, třídní z 5.B.)
-nebo 3v1 - někoho, kdo ovládá první tři body. (Možná takový jedinec existuje.)
-a bonus - někoho, kdo skvěle ovládá disciplínu "pózička - selfíčko" a je ochoten vás to trpělivě učit po celou dobu pobytu. (My měli Janču, třídní ze 4.A)

Teď už můžete směle vyrazit.

PPS: Některé fotky jsou z "oka" kolegyně Káči. Já prostě nevidím to, co vidět mám a když už to náhodou zahlédnu (zcela výjimečně), většinou v tom místě zrovna stojí davy německých turistů a rozhodně nevypadají, že by během následujících 24 hodin měly projevit pochopení pro mé umělecké sklony a to vyhlídnuté místo chtěly opustit. Takže - díky Káčo! 

Žádné komentáře:

Okomentovat