sobota 12. května 2018

Škola tak trošku italská


Když se touláte Neapolí, láká vás spousta hradů, kostelů, muzeí a památek, stovky restaurací, cukráren a pizzerií, velké kopce zmrzlin, které zkrátka musíte ochutnat ...    a Lemoncello.  Lákadel je tolik, že jeden neví, kam se vrtnout dřív. Konec konců, o tom jsem psala minule. Málokoho ale napadne, jít se podívat třeba do školy. Popravdě, ani nás by to nenapadlo. Jenže naše cesta do Neapole byla především služební, takže návštěva školy zkrátka byla na programu dne. Tak vstávat, tašky na záda, jdeme se "vzdělávat". 

Ovšem, pokud čekáte reportáž o tom, jak se učí v Itálii, asi vás zklamu. Nevím. Nikdy jsem v žádné italské výuce nebyla. Do školy jsem jen zlehka nakoukla a o to, co jsem zahlédla se s vámi dnes podělím. Dnešní písmenkování je opět spíše obrázkové, protože má slovní zásoba není zdaleka tak výstižná, jak bych potřebovala. 




Něco málo z historie 

Státní střední umělecké škola - Liceo artistico statale, sídlí v budově bývalého kláštera, jehož stavba byla dokončena v roce 1649, po bezmála čtyřiceti letech.  Najdete jí ve spleti uliček starého centra, v sousedství kostela, se kterým tvoří monumentální komplex Svatých Apoštolů.



Historie kláštera je poměrně zajímavá. Z vyprávění profesorů školy (přesněji, z překladu jedné naší šikovné, italsky mluvící kolegyně) si toho ovšem moc nepamatuji, protože Italové mluví tak moc rychle a hlavně pořád, že bylo velmi těžké soustředit se na promítaný film a překlad a zároveň vypustit z hlavy pronikavý, a mmch. velmi sexy, hlas pana profesora. Takže pouze stručně to, co mi uvízlo v hlavě:  
Koncem 17. stol. Neapol postihlo zemětřesení, které klášter zničilo. Prý byl ale velmi brzy opraven. Na počátku stol. devatenáctého pak sloužil jako kasárna pluku Real Napoli. Od roku 1860 byla v klášteře vybudována továrna na tabák, ve které se vyráběly slavné neapolské doutníky. (Já je neznám, ale to je asi tím, že jsem zapřísáhlý nekuřák). A konečně v druhé polovině 20. stol. byl klášter přestavěn na střední uměleckou školu, která v něm sídlí dodnes. 


Přiznávám, že pro mě (a asi nejen pro mě), je jak vybavení, tak především výzdoba školy tak trošku netypické, ale někteří kolegové tvrdí, že na spoustě našich škol to prý vypadá podobně. 
Tak nevím, posuďte sami:

                                 Ve třídě







Na chodbě






Před každou toaletou je jakási improvizovaná "kancelář" s telefonem. U některých stolů dokonce sedí hlídači, či úředníci - chcete-li, a cosi zapisují. (Ty jsem si fotit nedovolila.)


V ateliérech















-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

PS: Talent se studentům upřít nedá, jsou opravdu nadaní a šikovní. 
A jakkoli "zvláštní" se nám škola zdála, studenti i profesoři byli usměvaví a vypadali spokojení. A o to přeci jde, ne? 

Žádné komentáře:

Okomentovat