6 tipů jak si užít nezapomenutelnou dovolenou

Každý z nás má jistě své představy, jak by měla vypadat právě ta jeho nezapomenutelná dovolená. A co člověk, to názor. V jednom časopise jsem se dočetla, že dovolená by prý měla být hlavně:
1. rozmanitá
2. plná zážitků
3. odpočinková 
4. dobrodružná
5. s kopou legrace
6. ne příliš nákladná

Hm, rozmanitá. Přemýšlím, z jaké strany mám tu rozmanitost uchopit? Pokud bych se měla válet jeden den na pláži a vystavovat celé mé já slunečním paprskům a druhý den zdolat třeba K2, tak to pardon, tuhle rozmanitost si ráda nechám ujít. Na druhou stranu, když už se jednou za čas vypravím na cestu, která vybočuje z mé obvyklé trasy Štětí – Praha – Štětí, pak se dozajista nehodlám upíchnout pouze na pláži. Občas také smočím své rozpálené tělo ve vlnách. No a někdy i ve vlastním potu, při toulkách mezi památkami, kavárnami a jinými krásami dané lokality. Rozhodně ale neodsuzuji ty, kteří během své dovolené K2 klidně pokoří, ani ty, kteří místo válení se na pláži a šmejdění po kavárnách šlápnou do pedálů. Ba právě naopak, fandím jim.

Pro někoho je ideální dovolená na širém moři, pro jiného vysoko v horách, pro dalšího na chalupě a jiný se chystá na cestu kolem světa. Moje kamarádka Kristina např. touží upéct vlastní chleba v každé zemi kterou navštíví. Takže, zatím co my, obyčejní smrtelníci, si vezeme k moři plavky, Kristina pašuje v kufru kvásek. Kamarádka Jana je už 20 let učitelka. Vím o ní, že děti miluje a učitelka je vážně skvělá. Nicméně na dovolenou jezdí nejraději s klienty domova důchodců. Diana je regulérní cvok, který se táhne až na Slovensko jen proto, aby tam mohla na kole jezdit po kopcích. (Pravděpodobně tam na tom kole i dojede.) Hanka už léta touží plavat na širém moři s delfíny. Ne s turisty, JEN s delfíny. Prozatím tedy trénuje na Smíchově ve vaně a delfíny si pouští na netu. S touto touhou je mému srdci Hanka asi nejblíž. 

A pak je tu Evka. Již několik let jsme naladěné na stejnou notu. Totálně! Takže naprosto chápu, když se Evka v únoru rozbrečí, že je tlustá, do července pracně zhubne půl kila a pak sebou v Chorvatsku vítězně plácne na 14 dní na pláž, kde se poctivě griluje. Mám to totiž stejně. Co ovšem nechápu, je Evy trénink. V březnu už se jí po sluníčku stýská tak moc, že si musí doma rozžehnout "horské slunce". No, a potom až do léta loupe kůži a chladí obličej jogurtem, aby nevypadala jako indiánka. 

Během posledních dvou let se má představa o tom, jak si užít nezapomenutelnou dovolenou nepatrně změnila. Toužím odletět na měsíc na Měsíc. Pochopitelně předpokládám, že je tam moře a pětihvězdičkový hotel bez turistů, s programem All in, fešným číšníkem, dobře vybavenou knihovnou, velkou zásobou kávy, továrnou na čokoládu a rostou tam melouny, pomelo, levandule a hortenzie. 

Ať je to tak, nebo tak, jedno je jisté -  dovolená je tak rozmanitá, jak si jí sami rozmaníme, nebo, jako např. u nás, jak nám jí rozmaní naše děti.

„Mami, to moře je úžasný, viď? Fakt skvělý, já ho ták miluju! Plavat v moři je fakt hustý, lepší než v bazénu!“ radostně vykřikuje náš syn, když se po roce zase ponoří do mořských vln. „Poplaveme až k tomu molu?“ plánuje ještě nadšeně, když v tom náhle obrátí: „Debilní moře! Nenávidím ho, pálí mě oči, já chci do bazénu, to moře je hnusně slaný. V Bulharsku takhle slaný nebylo. Fuj!“ Štěpovo nadšení se jako mávnutím kouzelného proutku promění ve zklamání a zlost. Stačila vlna, která mu cákla trošku vody do očí. Jasně, že má s sebou plavecké brýle, ale ty jsou přeci blbý, protože do nich teče a on potřebuje nutně nový.

„Mňááám, tady mají italskou restauraci, ta pizza je výborná, mami ochutnej,“ cpe mi na talíř, mezi moji králičí stravu, jeden z deseti kousků pizzy, které si právě nabral. Když odsouhlasím, že je dobrá, nastává nám na dovolené „pizzové období“. Štěpa se den co den láduje pizzou a nešetří chválou, až jednou se zamračí a … „No fuj, to je hnus! Blééé, fuj, blééé!“ prská kolem sebe a já mám silné nutkání mu jednu plesknout. „Ta pizza pálí, je fakt hnusná! Tady vůbec neuměj vařit! Co já tady budu jíst?“ hroutí se celý nešťastný a celé následující odpoledne řeší, že pizza byla hnusná a on je odsouzen k trestu smrti vyhladověním. To už mě chuť jednu mu plesknout dávno přešla, teď mám pro změnu chuť ho utopit ve vlnách. Večer objeví v nabídce řízky a jedeme nanovo: „Mňááám ….“

„Já se ták moc těším na ten výlet,“ jásá další den, když naplánujeme trošku rozmanit náš dosavadní program a vyměnit plážové povalování a tobogány za pěší turistiku. Ráno nadšeně nahází do batohu láhev s pitím a sváču, na pyžamové trencle si natáhne plavky, protože cestou určitě nějaké koupání bude a jelikož v plavkách přeci nepůjde, natáhne ještě kraťasy. A můžeme vyrazit. „Teda to je ale hnusný vedro, bolí mě nohy, to sluníčko strašně pálí a mám žízeň. Ta voda v batohu už se nedá pít, je děsně teplá, nekoupíš mi Colu? Já už chci do hotelu, kdy už tam budemééé!"

No řekněte, není to rozmanité? A to nepočítám drobnosti jako např: "Proč nesmím tu Colu? Jiný děti jí můžou! Víš co, já teda balim, letim domu. Stejně je to moře moc slaný, je tu děsný vedro, pizza je hnusná a Colu nesmim! Skočím z okna, zničila jsi mi celý život..." Už nemám chuť mu jednu plesknout, nemám ani chuť ho utopit ve vlnách, zabiju ho hned teď a tady a místo na měsíc na Měsíc, poletím na doživotí na Mírov. Ovšem za 20 vteřin Štěpa neví, že se něco takového odehrálo, neví už nic o žádné Cole a spokojeně popíjí pomerančový džus. "Ten džus je dobrej že jo, jdu pro zmrzlinu, maminko, chceš taky?" Dobře, miluju ho a zabiju ho až příště. 

První bod s názvem ROZMANITOST, si tedy můžeme s čistým svědomím odškrtnout, naší dovolenou nám bez problémů rozmaní naše dítě.

Vlastně, vezmu-li to kolem a kolem, máme tím splněné i další body, jako např:

-       dobrodružství - nikdy totiž nevíme, co se našemu synovi právě rozmaní.  Bára Šťastná v jedné ze svých knížek píše, že dobrodružství je zážitek s nejistým výsledkem. V tom případě jsem nedobrovolný dobrodruh od chvíle, kdy se nám narodil třetí syn. Ono tedy vychovávat jakékoliv dítě, je svým způsobem dobrodružství, ale troufám si říct, že Štěpán je v tomto směru unikát. O zážitky s nejistým výsledkem se nám postará téměř denně, dovolenou nevyjímaje. Nepotřebuji zdolávat K2, stavět školu v Ugandě, skákat banji jumping, nebo hledat kešky. Stačí opatřit si mazlíka s ADHD, který závdavkem dostal do vínku ještě kapku negativismu, šmrcnutého emoční labilitou a opozicí. Namíchání takového životního koktejlu vám zajistí doživotní dobrodružství po 24 hodin denně. 

-       zážitky - při každém Štěpově rozmanění, toho opravdu zažijeme víc, než bychom si přáli. O jedné takové dovolené plné zážitků jsem už psala v článku Hlavně klidnou dovolenou. Ano, je to ta, kde jsem přišla o kus ... 

-       legrace - když naší dovolenou ve zdraví přežijeme, oběhneme po návratu několik psychiatrických ordinací a nafasujeme v lékárně několik krabiček antidepresiv, můžeme se tomu všemu zasmát. Co nám při té dávce Neurolu taky zbývá.

Jen tedy nad body „odpočinková a ne příliš nákladná“ se budu muset ještě zamyslet. 

Možná tu K2 přeci jen ještě zvážím. 

Hm, Říp by pro začátek asi mohl stačit.

--------------------------------------------------------------------------------------------------

PS: Přeji Vám, ať je Vaše dovolená pohodová, odpočinková, plná zážitků a legrace a pochopitelně, hlavně rozmanitá a nezapomenutelná! 

PPS: Když není Neurol, stačí i láhev Becherovky.

Užijte si 

krásné prázdniny!!!