Písmenkování: Konec prázdnin, aneb když se ohlédnu

A jsou pryč.

Prázdniny.

Žhavé prázdniny

Ty prázdniny, kdy se nám při pouhém mrknutí potila oční víčka, kdy jsme při plavání v bazénu propotili plavky, kdy jediná práce, která se dala vykonávat, bylo čtení. Prázdniny, kdy jsme snídali melounové smoothe, obědvali melounový salát a večeřeli meloun přímo ze slupky (pokud jsme ho tedy sehnali). Na procházky i na nákupy jsme chodili v noci, protože v tu dobu bylo pouhých 29°C. Prázdniny, kdy si naše pračka i žehlička konečně odpočinuly, protože plavky se nežehlí a stačí je přemáchnout. Prázdniny, kdy i ice coffee jsme nakonec pili horké. Prázdniny, během kterých padaly teplotní rekordy a které meteorologové označili za supertropy, které Švédsku přinesly nejteplejší léto za posledních 250 let a během kterých prý v Německu vyschlo jezero ….

Přes všecka ta extrémní vedra a sucho, a přes všecky nepříjemnosti, které nám počasí přichystalo, my jsme si tyhle žhavé prázdniny báječně užili.

Maják v turecká Alanyi

Odletěli jsme na Tureckou riviéru. Pravda, počasí v Turecku bylo stejné jako v českých luzích a hájích, vlastně, možná tam ani takové horko nebylo, ale co naplat, mají tam moře. Po dlouhé době mohu říct, že to pro nás byla opravdu dovolená, jelikož hned první den našeho pobytu si Štěpa našel kamaráda. Se seznamováním se nijak netrápil, sociální interakce a komunikace jde naprosto mimo něj. Jakmile tedy zaslechl češtinu plynoucí z úst přibližně stejně starého kluka, otočil se k němu a se slovy „Ahoj, budeme se spolu kamarádit,“ uzavřel přátelství. Jasně sdělenou informací považoval věc za vyřízenou. Kluk nestihl ani odpovědět a už byl lapen. Štěpán se na něj nalepil a odtrhl se až v den našeho odjezdu. Byli jsme pochopitelně stále ve střehu a čekali, kdy se TO někde pokazí, ovšem nestalo se, k našemu velkému údivu si chlapci porozuměli. V tolik štěstí jsme ani nedoufali, a tak jsme se téměř celý týden (až na několik výletních výjimek) váleli na pláži, četli, ráchali se v moři a užívali si dosud nepoznaného KLIDU.

Klid (čti dny bez dítěte), jsme si užili i v době, kdy byl náš syn na prázdninách u některého z příbuzných, který měl zrovna to nesmírné štěstí a vyhrál našeho hada „v loterii“:

U tety Pavlíny, kde natíral plot a koupal se v plechové vaně, u babičky, kde se prý jen válel, u strejdy Pavla, kde se stal členem místního cyklo-gangu s nímž zažil spousty dobrodružství. Také u strejdy Petra, kde je prý děsná legrace a který s ním vyrazil obhlédnout pražské letiště z trošku jiného pohledu, než vidí coby běžný prázdninový turista a pak mu v ZOO centru nedaleko Prahy ukázal, jak vypadá živá koza, kráva, býk či králík. No a konečně také několik málo dnů i u brášků, kde je legrace pořád a kteří nám zásadně nesdělují, jakým programem našeho benjamínka vlastně baví.

Mezi tím jsme také stihli navštívit několik tetiček, na které během roku není čas a jiné (většina) zase navštívily nás. Stereotyp koupání v zahradním bazénu jsme narušili návštěvou mělnického koupaliště a podnikli jsme pár výletů po vlastech českých. Toulali jsme se pražskými ulicemi, kafíčkovali jsme po všech kavárnách, které se nám připletly do cesty a zhlédli jsme báječné představení na letní scéně divadla Ungelt.

Odpočinek v kavárně Styl a interiér v pražské Vodičkově ulici.

Procházku Prahou nám zpříjemnil jazzový muzikant Vladimír Pinta.

Při jednom z našich výletů jsme ochutnávali (a nakoupili) výrobky od děvčat firmy Lemanta

Historické slavnosti na zámku ve Zruči nad Sázavou

Byly jsme také u otevření krásného květinářství, kde se neprodávají pouze květiny, ale i úžasné bytové dekorace ve stylu vintage. Měla jsem tak možnost vyzkoušet si vazbu kytic. Vybrala jsem si ty luční.

Nově otevřený obchod Květiny a dekorace

Můj první pokus

Vyráběli jsme si borůvkové a melounové nanuky, pekli koláče a levandulové sušenky, a ze všeho nejvíc jsme si užívali místo, kde jsme nejraději – naší zahrádku.