Už
je tady zase ten říjen. Měsíc, ve kterém, již několik let, začíná vánoční sezona.
V obchodech už to jede naplno a my pomalu plánujeme co všecko je potřeba
zařídit, poklidit a objednat, kolik druhů cukroví letos napečeme a o jaké dárky
napíšeme Ježíškovi.
Opět
jsem kapánek pozadu. Teprve včera jsem uklízela letní obutí a nějak jsem
nemohla najít své plážovky. A pak jsem si vzpomněla …
Okradli
mě.
V Turecku
na pláži.
Krádež
je hřích.
Nepřišla
jsem o peníze, ani o doklady, ani o osušku, dokonce ani o Štěpu. Přišla jsem o boty.
Mé milované bílé plážové najky s čudlíkama ve stélce, jsou pryč.
A tak se
večer vracím z pláže do hotelu bosa.
„Ať
jí zčernají nohy!“ pomstychtivě přeji neznámé hříšnici, která odkráčela
v mých plážovkách, když capkám po hotelové dlažbě a v tom je uvidím -
černé nohy. A támhle ještě jedny a další. Rozhlédnu se kolem. Černých nohou je
plný hotel, plné Turecko.
Ráno
zmateně hledám, než si uvědomím, že mé oblíbené střevíčky už vlastní někdo
jiný, ale pak vklouznu do žabek a vyběhnu na pláž přivítat další dovolenkový den.
Přeci si nebudu kazit těch několik málo dní u moře ztrátou jedněch starých pantoflí.
Chvilku
si fotím vlnky, chvilku se ráchám a chvilku jen tak sedím a civím do dálky na
bílou pramičku, když se najednou na hladině zaleskne něco, co tam tak úplně
nepatří. Vypadá to jako kamínky z mých žabek, říkám si v duchu a dál
se kochám pohledem na blankytný obzor. „Ty jsou moje!“ spontánně se mi vydere z hrdla
a už se chystám skočit do vln, zachránit mé poslední boty, které s sebou
mám. Pozdě. Zhouply se na vlně a jsou fuč. „I ty? Víš, že krádež je hřích?“ pronesu
zklamaně směrem k moři, které si rozjařeně šplouchá, jako by se nic
nestalo.
A tak se
ráno vracím z pláže do hotelu bosa.
Sedím
na balkoně s šálkem pravé turecké kávy z automatu a přemýšlím. Sluneční paprsky se odrážejí
od mořské hladiny, která spolykala mé poslední obutí a v tom mi to dojde.
To
uvědomění je kruté.
Jediné, co
na mě ještě stojí za hřích, jsou sluncem, mořem a větrem ošlehané, několik let staré,
prošlapané pantofle.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
PS: Já mám tedy jasno, o co si napíšu Ježíškovi. Nové letní botky jistě za hřích nestojí, tak snad mi nějakou dobu vydrží.
Žádné komentáře:
Okomentovat