sobota 22. prosince 2018

Babiččina vánočka




Vánoce bez vánočky? Nepředstavitelné. Vždyť už svým názvem nás ujišťuje, že ONAVÁNOČKA - k Vánocům neodmyslitelně patří. Její stáří, vlastně pardon - historie, sahá až kamsi do 16. stol. V té době se ovšem pekla pouze jako dar šlechtě. Až daleko později, někdy ve století osmnáctém, se začala objevovat a především konzumovat i v běžných domácnostech. Symbolizuje děťátko zabalené do peřinky a také štěstí, úrodu a hojnost. Někdy v ní bývala zapečená mince a ten, kdo ji „našel“ a zároveň si nevylomil zub, měl před sebou rok plný bohatství.

Správná vánočka se má plést z devíti pramenů. Ve spodním patře jsou prameny čtyři a symbolizují zemi, vodu, slunce a vzduch. Prostřední patro má prameny tři – rozum, vůli a cit. A  prameny v horním patře představují lásku a vědění. 

Pro mě je vánočka stejně důležitá jako např. bramborový salát. Žádná kupovaná, pěkně domácí, ta od babičky.

Kdysi jsem v nějakém vánočním písmenkování psala, že se každé Vánoce chystám péct vánočku. A také jsem se dobrovolně přiznala, že si jí nakonec již několik let, vozíme od babičky. Letošní rok už se na tento velký úkol nechystám.  Konečně jsem pochopila, že nemá smysl klást si velké cíle, které pak nejsem schopná splnit. Mám štěstí, vánočku si opět dovezu od babičky. Za ty roky je to vlastně už taková tradice a ty já velmi nerada porušuji.

A navíc – babiččina vánočka, to je pestrá paleta smyslů. Nejenže krásně vypadá, ale i voní a především báječně chutná. Dát si babiččinu vánočku je gurmánský zážitek, něžné vánoční pohlazení.

Dřív se prý pekla jedna vánočka pro každého člena rodiny. Nám dnes stačí jedna pro celou rodinu, ale upřímně – téměř celou jí sním já sama. Takže chápu, že kdysi chtěl každý tu svojí.

Jak já se těším!  24. prosince ráno, kdy je venku ještě tma a rodina se teprve začíná líně probouzet do svátečního dne, si místo své obvyklé jogurtové snídaně, ukrojím voňavou babiččinu vánočku plnou ořechů a rozinek a potřu jí silnou vrstvou báječné babiččiny marmelády. Uvařím si hrnek kávy a s tím vším usednu k pohádkám.




Vánoce můžou začít. 

Tak ať jsou  sladké, radostné, šťastné a veselé.


Blanka
 ---------------------------------------------------------------------------------------------

PS: Recept nemám. Ale i kdybych ho měla věřím, že vy určitě máte ten svůj, zaručeně nejlepší – rodinný. Ten náš zatím opečovává naše babi.

PPS: Jenže ... Musím se jí naučit...  Až jednou budu babička ...
         Příští Vánoce jí možná zkusím. 
         Určitě!

         Vánoce bez vánočky?  Nepředstavitelné. 

Žádné komentáře:

Okomentovat