Vánoce
bez vánočky? Nepředstavitelné. Vždyť už svým názvem nás ujišťuje, že ONA –VÁNOČKA - k Vánocům neodmyslitelně patří. Její stáří, vlastně pardon - historie, sahá až kamsi do 16. stol. V té době se ovšem pekla pouze jako dar šlechtě. Až daleko později, někdy
ve století osmnáctém, se začala objevovat a především konzumovat i v běžných domácnostech. Symbolizuje děťátko
zabalené do peřinky a také štěstí, úrodu a hojnost. Někdy v ní bývala zapečená
mince a ten, kdo ji „našel“ a zároveň si nevylomil zub, měl před sebou rok plný bohatství.
Správná
vánočka se má plést z devíti pramenů. Ve spodním patře jsou prameny čtyři a symbolizují
zemi, vodu, slunce a vzduch. Prostřední patro má prameny tři – rozum, vůli a
cit. A prameny v horním patře představují lásku a vědění.
Pro
mě je vánočka stejně důležitá jako např. bramborový salát. Žádná kupovaná,
pěkně domácí, ta od babičky.
Kdysi
jsem v nějakém vánočním písmenkování psala, že se každé Vánoce chystám péct
vánočku. A také jsem se dobrovolně přiznala, že si jí nakonec již několik let, vozíme
od babičky. Letošní rok už se na tento velký úkol nechystám. Konečně jsem pochopila, že nemá smysl klást
si velké cíle, které pak nejsem schopná splnit. Mám štěstí, vánočku si opět
dovezu od babičky. Za ty roky je to vlastně už taková tradice a ty já velmi
nerada porušuji.
A
navíc – babiččina vánočka, to je pestrá paleta smyslů. Nejenže krásně vypadá, ale i
voní a především báječně chutná. Dát si babiččinu vánočku je gurmánský zážitek,
něžné vánoční pohlazení.
Dřív se prý pekla jedna vánočka pro každého člena rodiny. Nám dnes stačí jedna pro celou rodinu, ale upřímně – téměř celou jí sním já sama. Takže chápu, že kdysi chtěl každý tu svojí.
Dřív se prý pekla jedna vánočka pro každého člena rodiny. Nám dnes stačí jedna pro celou rodinu, ale upřímně – téměř celou jí sním já sama. Takže chápu, že kdysi chtěl každý tu svojí.
Jak
já se těším! 24. prosince ráno, kdy je venku ještě tma a rodina se teprve začíná líně probouzet do svátečního dne, si místo své obvyklé jogurtové snídaně, ukrojím voňavou babiččinu vánočku plnou
ořechů a rozinek a potřu jí silnou vrstvou báječné babiččiny marmelády. Uvařím si hrnek
kávy a s tím vším usednu k pohádkám.
Vánoce
můžou začít.
Tak ať jsou sladké, radostné, šťastné a veselé. ♥
Tak ať jsou sladké, radostné, šťastné a veselé. ♥
Blanka
PS:
Recept nemám. Ale i kdybych ho měla věřím, že vy určitě máte ten svůj,
zaručeně nejlepší – rodinný. Ten náš zatím opečovává naše babi.
PPS: Jenže ... Musím se jí naučit... Až jednou budu babička ...
Příští Vánoce jí možná zkusím.
Určitě!
Vánoce bez vánočky? Nepředstavitelné.
Žádné komentáře:
Okomentovat