(Má) one woman show

 

Bože, já mám absťák. Šílenej, naprosto nezvladatelnej kulturní absťák. Nutně potřebuji zajít do divadla, na koncert, nebo alespoň do kina. Nepohrdnu ani dětským představením. Nepohrdnu dokonce ani filmem Hobit. Přísahám, že opravdu vydržím sedět a koukat na bandu trpaslíků, kteří dvacet filmových minut, ničí hobití příbytek. Slibuji, že tentokrát z kina neuteču, jen už mě prosím někam pusťte.

 

V létě jsem k narozeninám dostala lístky na dva koncerty. Oba jsou pochopitelně již poněkolikáté přeložené. Začínám přemýšlet, jestli mohou být lístky na koncert součástí dědictví. Zatím se tedy nikam nechystám, ale víte, jak to je. Přijde čtvrtá vlna, pátá vlna a než se nadějeme, smete nás tsunami. V létě už si třeba nebudeme smět ani otevřít okno. Neměla bych kontaktovat notáře a sepsat závěť? Jen tak pro pořádek, aby se děti za dvacet let nehádaly, kdo na jaký koncert půjde. Je ovšem možné, že lístky časem získají na hodnotě, třeba jako starý nábytek nebo mince. Na kolik se asi za pár let bude cenit vstupenka na koncert Kabátů z roku 2020? Zdá se, že můžu být v klidu, těch cenných papírů mám dost, moje děti jsou do budoucna zajištěné.

Včera jsem něco hledala hlouběji ve skříni a narazila jsem na své společenské šaty. Takové ty, které si do práce prostě nevezmete. Chudinky, potřebují provětrat. Hodím je na sebe. Dobrý. No, možná bych měla dvě tři kila shodit, ale je leden, do léta to dám. Vlastně, letos je to zbytečný. K moři se stejně nepojede a na zahradě dvě tři kila nikdo nepozná. Kde jsou ty lodičky? Pár krabic s letními botami mi popadá na hlavu. Nechám je v klidu ležet na zemi, to uklidím pak. Hurá, mám je. Jsou krásný. Neumím v nich chodit, ale do divadla se vždycky nějak „vzpružím“. Ještě přeláknout vlasy, tvářenka, rtěnka … jo, to by šlo, můžu vyrazit. Projdu se po bytě a usednu do křesla. Elegantně, pochopitelně. Ne, že tam hupsnu, jako když mám navlečené elasťáky a tričko s Mickey Mousem. Kdosi  na mě mrká. Že by? Člověk se jednou pěkně oblékne ...  Jasně, dálkové ovládání. Televize - internet - youtube - divadelní představení. Tak co si dáme? One woman show. Představení pro absťákem zmítající se zoufalce. Ona sama na podiu, já sama v hledišti. Ještě zhasnout a zábava může začít.

„Čau, jsem doma! Co děláš?“ slyším z chodby, vlastně z foajé, svojí drahou polovičku.

„Neřvi, nevidíš, že jsem v divadle?“

„Aha a kde máš roušku?“ v boxerkách a tričku nakoukne do hlediště.

„Nepotřebuju, ona je sama tam, já jsem sama tady. Naprosto bezpečné. Holubka si jí taky sundala, hned na začátku. Jestli chceš, můžeš se k nám přidat.“

„No nevím, nejsem na to vhodně oblečenej.“

„To máš jedno, společnost ti to pro jednou odpustí. Já tě pak vzbudím, až to skončí.“ 

O hodinu později:                                                                            „Hmmm, pěkný to bylo, za týden můžeme jít zas. Teď si skočíme někam na véču,“ haleká na mě drahý s hlavou v lednici a vytáhne šunkofleky.