Novoroční
předsevzetí si nedávám. NIKDY! Důvod je prostý, nikdy ho nedodržím. Už pár dní
po 1. lednu nevím, že nějaké předsevzetí bylo a tak jsem si dala celoživotní
předsevzetí, že si žádná předsevzetí dávat nebudu.
Jenže
taková výzva, to je jiný level. Dobře, přiznávám, že jsem v sobě měla tři
skleničky červeného vína, i když víno nepiju. NIKDY! (Jojo, já vím, nikdy neříkej
nikdy.) Bolí mě po něm hlava. Tentokrát mě ovšem nebolela. Divné.
Takže
vůbec nevím, jak se to v tom baru semlelo, ale kývla jsem. Za normálních
okolností bych to pochopitelně neudělala, ale ty bestie zrádné (čti kolegyně),
využily mé slabé chvilky. Bude to prý legrace, jen to zkusím, vlastně o nic
nejde. A aby své argumenty patřičně podpořily, prstíkem ukázaly na „objekt“,
který mě prý dovede k vytouženému cíli. Mladý, fešný, tmavovlasý, úsměv jak z reklamy na zubní pastu … Kdo
by odolal? I já jsem jen člověk. Podlehla jsem.
Přihlásila jsem se hodiny italštiny. Já. Já, která se
dodnes nebyla schopná naučit ani anglicky.
PS: Přeji
Vám šťastné prožití vánočních svátků a v roce 2020 ať ve zdraví,
s nadhledem a hravě zvládnete všecky výzvy, které se vám připletou do
cesty.
Per
favore, ti avevo avvertito.
Žádné komentáře:
Okomentovat